RECENZE

 

Na mušce je Eisenhower

Autor: Charles Whiting

Úkladné vraždy významných vojenských a politických osobností II. světové války

Charles Whiting je nejplodnější britský spisovatel. Vydal přes 200 knih o druhé světové válce, kterou prožil jako voják průzkumného obrněného pluku. V této knize se věnuje opomíjené a z velké části donedávna utajované problematice úkladných vražd významných vojenských a politických osobností, jejichž smrt změnila nebo měla změnit průběh války, nebo dokonce celosvětovou situaci. Živě popisuje velký počet atentátů (od atentátů na Hitlera, Heydricha až k pokusům o zavraždění „velké trojky“).

Ústřední postavou celé knihy je šéf nacistické speciální jednotky, zabiják Otto Skorzeny, únosce Mussoliniho a dalších potentátů, a hlavní pozornost je věnována jeho plánu na likvidaci tehdejšího vrchního velitele spojeneckých sil na Západě, generála Eisenhowera v průběhu německé ofenzívy v Ardenách na přelomu let 1944/45.

Únos Mussoliniho v roce 1943 udržel Itálii ve válce. Později v témž roce organizoval operaci „Velký skok“ a pokus úkladně zavraždit členy tzv. velké trojky (Churchilla, Roosevelta a Stalina). Tato operace se nezdařila. O rok později Skorzeny udržel Maďarsko ve válce na straně Německa tím, že unesl syna maďarského vládce admirála Horthyho. Dokonce Churchill schválil Skorzenyho v britském parlamentu (v Dolní sněmovně) a konstatoval, že Rakušan rozšířil způsoby vedení války o „další rozměr“.

Nejpozději v roce 1944 si i jiné státy – zejména nepřátelé Německa – začaly rychle osvojovat drsné lekce, které vyučoval zjizvený obr. Skorzenyho teorie, že je třeba „udeřit na hlavu a nikoli na břicho“, se stávala standardním operačním postupem. Jinými slovy – utni hlavu některému významnému nepřátelskému politickému vůdci a „břicho“, jeho stát, se může docela snadno zhroutit samovolně.

Formát: 132 x 205 mm

Počet stran: 210

ISBN: 978-80-7217-492-8

Cena: 248 Kč

Vydalo: Nakladatelství Jota, s.r.o. v edici Jota – Military

www.jota.cz

 

Češi ve velké válce

Autor: Josef Fučík a kolektiv

Výstava o účasti Čechů v bitvách na Soči

Dne 17. 3. 2008 proběhlo slavnostní zahájení výstavy ČEŠI VE VELKÉ VÁLCE, Soča - Caporetto 1917.

Úvodní slovo přednesla Jana Hybášková, poslankyně Evropského parlamentu, která tutov výstavu organizovala již ve Slovinsku a v Bruselu.

Výstava je instalována V prostoru vstupní haly areálu Univerzity Karlovy v Jinonicích, U Kříže 8, Praha 5.

Součástí zahájení byla přednáška autorů výstavy Ing. Josefa FUČÍKA a Ing. Arthura REHBERGERA

Výstava Češi ve velké válce, Soča - Caporetto 1917" potrvá od 17. března 2008 do 11. dubna 2008.

Článek, týkající se bojů na Soče, přinesla Militaria zde:

http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/caporetto-11.html

 

Samopal M.P.38 a MP40

Autor: Martin Helebrant

Technická celobarevná monografie pojednávající o vývoji a historii patrně nejznámějšího samopalu druhé světové války.

Kniha se zabývá vznikem samopalu jako typu zbraně jako takové aby se dále věnovala pouze vývoji německých samopalů, z nich jedná z kultovních zbraní druhé světové války, samopalu M.P. 38 a MP 40, známých pod slangovou přezdívkou „schmeisser“. Autor v knize podrobně seznamuje čtenáře se všemi aspekty vzniku, výroby i užití této populární zbraně. Vyvrací mnohé zažité mýty a polopravdy, důkladně rozebírá otázku autorství konstrukce, řeší  otázku  počtu vyrobených kusů. Srovnává samopal M.P. 38 a 40 s jeho dobovými protějšky, identifikuje jeho silné i slabší stránky, to vše většinou ilustruje pomocí dobových dokumentů a citací. 

Kniha vznikala v průběhu cca 7 let, kdy autor sbíral materiály a postupně je podroboval kritické analýze a třídil z nich konečný text. Kniha je svými informacemi objevná jak v českém jazyce (dosud česky o této zbrani žádná práce publikována nebyla), tak i ve světovém kontextu. Kniha je doprovázena bohatou fotografickou dokumentací. Kromě  kvalitních fotografií z nejrůznějších sbírkových fondů přináší i mnoho unikátních, dosud nepublikovaných fotografií.
Autorem je odborník na palné zbraně, známý svými články především čtenářům Střelecké revue, Střeleckého magazínu a dalších odborných periodik.

Ing Martin Helebrant je absolventem ČVUT Praha, fakulty strojní a Rochester Institute of Technology. Zájem o zbraně vychází z rodinné tradice, otec byl myslivec a autor se se zbraněmi setkával již od útlého věku. Publikovat začal v roce 1990. V době vydání této knihy publikoval již více než 300 odborných článků na téma ručních palných zbraní a vojenské historie. Kromě časopiseckých publikací vyšla i kniha Zbraně a sebeobrana, ve které napsal její část zabývající se konstrukcí a technickými aspekty zbraní. Publikační činnost je pouze autorovým koníčkem, v běžném životě zastával manažerské pozice ve finančních ústavech. Jeho činnost zde byla spojena s problematikou řízení kvality a bezpečností.

Ukázku z knihy naleznete zde:

http://www.militaria.cz/cz/clanky/zbrane-a-zbroj/k-pocatkum-samopalu.html

Knihu vydalo nakladatelství Elka Press

Formát B5, pevná vazba, 160 stran, množství černobílých i barevných ilustrací, grafů a tabulek.

Doporučená cena 329 Kč

 

Nesmrtelný maojr Zeman

Autor: Jiří Sequens st. (režie)

Největší hrdina moderní komunistické mythologie, major Jan Zeman, vystoupil v čecháčkovské dominii opět na scénu. Dle reportéra MF Dnes Petra Suchomela (21.2.08) jde o jakousi tahanici s prodejem tohoto, dle slov ředitele ČT Janečka ?našeho nejúspěšnějšího obchodního artiklu?, jinak to husákovského normalizačního TV seriálu, který i dnes zahřívá čecháčkům jejich prokomunistická, anti-západní srdíčka.

Největší hrdina moderní komunistické mythologie, major Jan Zeman, vystoupil v čecháčkovské dominii opět na scénu. Dle reportéra MF Dnes Petra Suchomela (21.2.08) jde o jakousi tahanici s prodejem tohoto, dle slov ředitele ČT Janečka „našeho nejúspěšnějšího obchodního artiklu“, jinak to husákovského normalizačního TV seriálu, který i dnes zahřívá čecháčkům jejich prokomunistická, anti-západní srdíčka.

S touto mythologickou postavou, jakéhosi Husákovic to Herkula, jsem se poprvé setkal někdy koncem let 90tých, kdy se jeden můj známý v dopise zmínil, že se „...snad i znovu setkáme s neohroženým Honzou Zemanem“. Krátce na to jsem pak v českém tisku četl hrdé sdělení jež oznamovalo nadšeným čecháčkům, že se na ČT „major Zeman se bude zase vysílat“. Tak jsem se začal blíže zajímat, kdo to ten slavný major Zeman je zač. A dostalo se mě vysvětlení – za hluboké Husákovic normalizace kdy se blížilo 30té výročí založení SNB přišli osvětáři na myšlenku pokusit se tak nějak zlidštit tvář komunistické bezpečnosti která moc valnou pověstí nikdy neslula. Tehdy se zrodila myšlenka na TV seriál který by divákům názorně předvedl zrůdnost diverzantů, teroristů, narušitelů hranic a jiné verbeže z řad zrádných emigrantů ničících úsilí budovatelů nové, spravedlivé společnosti, proti kterým stála neohrožená, lidskostí oplývající bezpečnost a v jejích službách pak postava sympaťáka a hrdiny, správného to komunisty. Vznik díla je ale tak nějak zahalen tajemstvím, dnes se k němu nikdo oficielně hlásit moc nechce. Dle sdělení jistého Libora Budínského, tehdy v LN, hlavními autory ideového námětu byli údajně dva plukovníci SNB, Jan Kovář a Miloslav Broumský z redakce bezpečnosti v tehdejší televizi. Tito dva odborníci na osvětu prý vytyčili základní parametry seriálu ve kterém by hlavní postavou byl neohrožený major SNB, literární postava vytvořená jistým Jiřím Procházkou a původně krypticky zvaná „major X“ a pak „major Hurych“. Toto se ale údajně nezamlouvalo komunistickým pohlavárům. Tak se sáhlo jednak do říše českých pohádek, k českému Honzovi, který vždy a všude na všechny lumpy po česku vyzrál a pak do historie, k jeho slavnému jmenovci „nejslavnějšímu zemanovi historie české, nikdy neporaženému Janu Žižkovi z Trocnova“. Takto vytvořený a pojmenovaný „major Jan Zeman“ pak v době moderní „...bojoval proti zlu, stál na straně chudých proti bohatým, na straně pracujícího lidu proti buržoasii a zpátečnické církvi, na straně Čechů proti Němcům. Miloval vlast a ctil její pokrokové tradice. Byl horlivým spolupracovníkem StB a našel v ní své nejlepší přátele. Byl prostě ryzí komunista...“ dostalo se mě tehdy oficielního vysvětlení.

Tento neohrožený bojovník za práva pracujícího lidu a ochránce vlasti pak v seriálu tomto suverénně odhaloval nepřátele nového, komunistického Československa. A nepřáteli těmito se luhy a háje české jen hemžily – byla doba po Únoru 1948 kdy se vlády v zemi zmocnil lid pod vedením Komunistické strany Československa a kdy poražení buržousti, emigranti a reakcionáři nelenili a ze všech sil se snažili budování krásné a spravedlivé společnosti komunistické zvrátit. Boj proti těmto zpátečníkům byl proto účelově líčen černobíle: „... Protikomunistický odboj je líčen jako banda vrahů a zločinců proti které stojí čistá a spravedlivá bezpečnost...“ okomentoval seriál tehdejší předseda KVP Stanislav Drobný. Seriál režírovaný nedávno zesnulým režizérem Sequencem jakožto „... dárek umělecké fronty k 30tému výročí SNB...“ se i přes nijak zakrývaný punc estébáctví, k radosti husákovské kliky, těšil v normalizačním režimu mimořádné divácké oblibě, kterak ostatně patrno z nadšení které koncem let 90tých údajně zavládlo po jeho znovuuvedení na obrazovky české televize a které ostatně vládne do současnosti.

Kterak jsem se již dříve dozvěděl, jedna episoda majora Zemana se měla týkat i „bratrů Mašínů“. Oba bratry osobně znám, s Radkem se stýkám zcela pravidelně, nikdy jsem se s ním ale o mjr. Zemanovi nebavil. Zvedl jsem tedy telefon a zavolal mu, abych ho touto fungl novou zprávou majora Zemana se týkajici tak nějak potěšil. Zároveň jsem se ho zeptal, jestli ví, jak ho major Zeman chytil. Odpověď mě doslova šokovala: „... já jsem ti tohle ještě neukázal? Tak si pro to přijeď...“ Nedbaje právě řádící zimní bouře s notným sněžením a z této sněhové záplavy pak plynoucích protestů a komentářů mé drahé polovice o idiotech kteří by rozum mohli mít, jsem vlezl do svého Bronca a vydal se k Radkovi. Předal mě kazetu s komentářem „...tak se pokochej, troubo...!“. Tak jsem se včera večer, trouba jeden, „kochal“.

Tento případ mjr. Zemana se jmenuje „Strach“. Nutno zde poznamenat, že je-li tento „Případ“ representantem všech ostatních Případů, mentální úroveň českého televizního diváctva jest daleko horší než jsem si kdy představoval. Ubohost a banalita na desátou, primitivům českým zřejmě primitivnost zcela vyhovuje. V krátkosti obsah tohoto zemanského výtvoru:

Hrdinný major Zeman doma, celý roztřesený, manželka má před porodem. Chudák zmateně pobíhá po bytě a komicky poráží nábytek, dávaje tak najevo nervositu nastávajícího otecka. Naštěstí je tam jeho maminka, která ho mateřsky uklidňuje: „Honzíku, podobáš se tátovi, ten taky bláznil když jsi se měl narodit. ... Jsem tak ráda, že tě mám...!“ (Slzím dojetím). Pak přijede sanitka a odváží manželku i s majorem do porodnice. Saniťáci kteří se o rodičku velice srdečně a vřele postarali jsou poté posláni k fingované nehodě. Tři teroristé (zde údajní Mašínové s komplicem) je přepadnou, jednoho z nich zabijí, druhého uváží v lese ke stromu, pak vtrhnou na policekní stanici kde ukradnou všechny zbraně a náboje, zabijí policajta a zmizí do neznáma. Nastupuje major Zeman, který pochopitelně vražedné teroristy během krátké doby odhalí. Není také divu. Teroristé jsou zde portrétovaní jako banda podělaných pomatenců vedená vyloženým psychopatem. Jen zahrozí prozrazení, jeden terorista se rozbrečí a chce se jít sám udat. Druhý nařkne vůdce ze zbabělosti, odpráskne ho a sám se vzdá Zemanovi. Konec protistátní tlupy, ubohost sama. Oproti těmto psychopatickým zbabělcům pak stojí hoši od bezpečnosti, vlídní, laskaví, rozumní, lidskost z nich jen čiší, samotná matka Tereza je proti nim úplný vyvrhel. Jak taky ne, žeano. Když kupř. mjr. Zeman obdržel zprávu o zabití esenbáka, dostal z toho úplný nervový šok, nemohl ze sebe ani slovo vyrazit a musel hlavu do škopku se studenou vodou strčit aby se vzpamatoval, tak byl chudák jeden zdrcen. Maminka, se sepjatýma rukama sama a zděšená neb neví co se děje, se starostlivě táže: „Co se stalo, Honzíku...?“ A když Honzík poví, maminka jen hlavu svěsí a vzdychne: „Takový zvířata...!“ A Honzík doplňuje: „Ani si je, mámo, nedovedu představit...“ Asi pak po minutě zdrceného ticha pronese Honzík velice zajímavou větu, která tak nějak naznačuje, že ono to s tou laskavostí a lidskou vlídností esenbáků přece jen nebylo tak horké jak se předvádělo: „Mámo, divná doba, zmatená – nám vyčítají každýho lumpa kterýho trochu zmáčkneme a sami vraždí...“

Zde tedy stojí za to onu „divnou a zmatenou dobu“ ve které se tento údajný příběh odehrává připomenout. Podzim 1951, doba kterou sami komunisté zvou dobou t.zv. deformací a porušování socialistické zákonnosti. Objektivnější historikové a pamětníci pak dobou vrcholícího komunistického teroru. Dobu, kdy ono Honzíkovo „mačkání“ a hlavně ono „vraždění“ prováděl ve velkém stát, režim který Honzík tak vehementně hájil. Stačí si zde připomenout několik skutečných čísel. Od února 1948 do konce roku 1951 bylo za politické t.zv. delikty vykonáno 136 rozsudků smrti, de-facto justičních vražd. Jen v tomto jmenovaném roce 1951 jich bylo padesát pět (55). Jedna justiční vražda týdně, plus pár navíc k dobru. Nejmladší tehdy oficielně zavražděný byl student Bohumil Sixta, 19 let, oběšený 5. února 1950. Nejstarší obětí z této doby byl rolník Vladimír Velecký, 61 let, oběšen 8. listopadu 1951. Jak zde nevzpomenout nářku zdrceného Honzíka který v údajném šoku nad smrtí esenbáka lape po vzduchu a lká: „Byl to asi taky táta, měl rodinu, děti, jak jen se oni asi jmenujou...“. Ve skutečnosti ale, podobné starosti si komunisté zásadně nikdy nepřipouštěli. Naopak, když už byli v tom věšení, brali to z jedné vody načisto. Nejstarší oběť komunistické šibenice byl 72letý důchodce Jan Dvořák starší, oběšen dne 6. května 1953 zároveň se svým synem Janem Dvořákem mladším, 32 let. Byl Honzík také tak šokován po zprávách o vraždách svých kolegů od SNB které likvidoval režim kterému on tolik sloužil? Příslušníci SNB Bohuslav Beneš 39 let, Miroslav Chmelař 23 let, Václav Frič 27 let, Samuel Bibze 39 let. Oběšeni v roce 1951 abych zde jmenoval některé oběti roku 1951. A čím se to provinil kněz Václav Drbola, 38 let, oběšen 3. srpna 1951. Jak pokrytecky působí nářek chudáka Honzíka: „...Vidíš mámo, my čekáme že se nám narodí kluk, novej, krásnej život a tady, kousek za Prahou, se stane taková hrozná věc...“  Honzík ani za Prahu chodit nemusel, stačilo nedaleko na Pankrác, chtěl-li vidět páchání „hrozných věcí“. A maminku mohl vzít sebou, mohla tak získat nové poznatky o nefalšovaných „zvířatech“ v lidské podobě, komunistických gaunerů kteří tam tehdy ve jménu lidu a republiky působili. Napadly někdy představiteli Honzíka Zemana, herce Vladimíra Brabce, podobné myšlenky? Zřejmě nikoliv, neb když byl před časem novináři tázán, jak se dívá na tuto jeho slavnou roli, tak jen alibisticky komentoval, že „...seriál byl poplatný době..“. A sami čecháčkové, s požitkem hltající stupidní legendy o hodných Honzících a zlých diversantech a zrádných emigrantech? Soudě dle vyjádření ředitele Janečka, ti dnes, slintajíce, opakování hrdinských činů majora Zemana se dočkat nemohou.

Stojí za to ještě podotknout, že název tohoto Případu, „Strach“, jest zcela výstižný. Motiv strachu prolíná celým tímto Případem. Strach mají všichni – Honzík o svou ženu, žena o něho, maminka o oba. Zemanův nadřízený z „lidí nahoře“, zpovídaní občané z Honzíka vyšetřujícího případ, teroristé pak mají strach ze všeho, nejvíce jeden z druhého. Věrná to podoba stavu společnosti jak roku 1951, tak let pozdějších, kdy strach z teroristického režimu byl konstantní a všudypřítomný a který povědomně v české společnosti tak nějak přetrvává dodnes, třeba z toho „co když se voni zase dostanou k moci...“. Když jeden pozoruje dění v republice České dojde k závěru, že „voni“ nikdy od moci neustoupili, nikdy se moci této nevzdali.

Patří vám to, čecháčkové čačtí.

 

Letecká válka

Autor: Tom Ripley

Starší titul, ale velice informativní.

LETECKÁ VÁLKA V IRÁKU

Fotožurnalistický záznam o životně důležité roli, kterou letectvo hrálo v poslední válce v Zálivu, jež svrhla vládu Saddáma Husajna. Dokumentuje úkoly, které mělo americké, britské a australské letectvo v jednotlivých oblastech bojiště. Popisuje mnoho misí, v nichž měla letadla za úkol přesným bombardováním zničit strategické cíle, podporovat pozemní jednotky, provést utajené výsadky, zásobovat bojiště a chránit vojenské jednotky i civilní obyvatelstvo. Objasňuje všechny formy letecké aktivity v chronologickém pořadí skutečných bojových událostí. První údery na Bagdád, obsazení Basry a rychlý postup na hlavní město jsou dokumentovány dramatickými záběry z první linie.

Běžná cena:379
Nakladatel: Baronet
Vazba: pevná
Formát: 235 x 275
Rok vydání: 2005

Yomkipurská válka

Autor: Chaim Herzog

Skutečný příběh války o svátku Jom Kippur (říjnové války).

Chaim Herzog

Chaim Herzog sloužil ve 2. světové válce v britské armádě a také v izraelských obranných silách. Později se stal ředitelem izraelské vojenské rozvědky, izraelským velvyslancem v OSN a prezidentem Izraele.

Válka ze dne usmíření

Dílo známého izraelského autora je především podrobným popisem boje izraelské armády v nelítostné válce, které vypukla v den zahájení svátku Jom Kippur, v říjnu 1973. Kniha odkrývá příčiny války uprostřed bouřlivého vývoje vztahů na Blízkém východě, na jehož pozadí se arabským zemím podařilo vybudovat moderní ozbrojené síly, jejichž nečekané nasazení Izrael téměř dokonale překvapilo. Velká pozornost je věnována i nejvyššímu izraelskému vedení v okamžiku, kdy si uvědomilo, že Izrael je již opět nucen bojovat o svoji holou existenci, a jako obvykle, s drtivou převahou nepřítele. Kniha však není jen suchým popisem, naopak, nabízí strhující vyprávění doplňované řadou komentářů a vzpomínek očitých svědků a účastníků bojů. Je zde i 18 ilustračních fotografií a 9 map. Kniha je nabita napětím a příběhy inspirujícího hrdinství. Její příběh je uzavřen popisem a rozborem politických dopadů právě skončeného válečného konfliktu. Mimořádnou událostí je i předmluva, kterou k tomuto vydání napsal brigádní generál Michael Herzog, syn Chaima Herzoga a aktivní účastník bojů, v níž zařazuje knihu svého otce do kontextu jeho ostatních prací a odhaluje čtenáři i zajímavý pohled do jeho nitra.

Chaim Herzog sloužil ve 2. světové válce v britské armádě a později též v izraelských obranných silách. Později se stal ředitelem izraelské vojenské rozvědky, izraelským velvyslancem v OSN a prezidentem Izraele. Mezi další jeho díla patří Biblické války (ve spolupráci s Mordechajem Gichonem), Arab-Israeli Wars a životopisné dílo Living History vydané krátce před jeho smrtí v roce 1997.

Válka Dne usmíření je považována za nejobsáhlejší a nejzasvěcenější dílo věnované válečným událostem října 1973, popisem připraveným s až puntičkářskou svědomitostí, nejhodnověrnějším ze všech, které o tomto tématy byly až dosud napsány.

 

Vazba: pevná
Stran: 384
Cena: 249 Kč
Vydalo: Nakladatelství Baronet
www.baronet.cz

Jak smutné v bitvě padnout

Autor: Kumiko Kakehaši

Dopisy z Iwodžimy

Jedna z nejkrvavějších bitev druhé světové války se udála na jaře roku 1945 na ostrově Iwodžima, kde americké jednotky vůbec poprvé vstoupily na japonské území. Pod velením generála Kuribajashiho se na tomto nehostinném a zcela bombami rozrytém ostrově na smrt odsouzení japonští vojáci bránili po dlouhých třicet šest dnů útokům americké námořní pěchoty, doslova do posledního muže.

Kniha poskytuje unikátní pohled do tehdejšího uvažování jak japonské vojenské elity, tak prostých vojáků a zejména do povahy mezi japonskými důstojníky zcela výjimečného generála Kuribajashiho. Uvádí čtenáře nejen do jím uplatňované vojenské taktiky, ale také do jeho celkového přístupu k životu.

Po svém vydání v Japonsku se příběh generála Kuribajashiho stal okamžitě bestsellerem a získal prestižní Soichi Oya Nonfiction Prize. Srovnatelný úspěch slavil i v USA, kde se také stal námětem stejnojmenného oscarového filmu režiséra Clinta Eastwooda.

Autor knihy: Kumiko Kakehaši 

Kumiko Kakehaši se narodila v roce 1961 v prefektuře Kumamoto. Po studiích na Univerzitě Hokkaidó se stala nezávislou novinářkou a dnes má  na svém kontě nespočetně rozhovorů a článků pro noviny a časopisy. Je pravidelnou dodavatelkou reportáží do rubriky „Gendai no Šózó“. (Současné portréty) a časopisu AERA. Také se zabývá redakcí knih a kompilacemi.

 

Vazba: vázaná

Stran: 224

Cena: 219 Kč

Vydalo: Nakladatelství Baronet

www.baronet.cz

 

Kumiko Kakehaši

T-34 v akci

Autor: Artěm Drabkin, Oleg Šeremeť

Fascinující svědectví tankových posádek

Peklo u Čerkasy

Autor: Anton Meiser

Memoáry z války na Východě

Beru svá slova zpět

Autor: Viktor Suvorov

...s úvahou P. Jungwirtha Má Klaus sovětské poradce?

Po knize Stín vítězství připravil Viktor Suvorov alší razantní odhalení paradoxů druhé světové války, obzvlášť ve fázi nacistického útoku na SSSR roku 1941. Spolu s maršálem Žukovem (kterého dříve sám hodnotil kladně – odtud název knihy) se do ohniska autorovy palby dostávají další generálové, spisovatelé a novináři jak z období existence SSSR, tak i současného Ruska. Podrobným rozborem Žukovových pamětí dokazuje autor, že obsahují nejen neúnosné protimluvy, ale že v posmrtných vydáních jsou celé pasáže měněny v souladu s panujícím politickým názorem, a to až dodnes. Závěrem autor potvrzuje svůj názor, že SSSR vlastně druhou světovou válku nevyhrál, nýbrž v důsledku prohrál.

V roce 2006 vydalo nakladatelství Naše vojsko.

V této souvislosti je zajímavý článek, který pod názvem Má Václav Klaus sovětské poradce? vydal na svém blogu Peter Jungwirth. Citujeme:

Byl jsem obdarován knihou sovětského/ruského autora Viktora Suvorova „Beru svá slova zpět", která je druhým dílem trilogie „Stín vítězství". Vydáno v českém překladu v roce 2006, ISBN 80-206-0822-2. Kniha popisuje, jak šokujícím způsobem byla překrucovaná historie v Sovětském svazu a celém východním bloku. Autor se soustředí na historii paměti hlavního Stalinova maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, které před jeho smrtí vyšly jako jedna kniha, ale po jeho smrti a s vývojem politické situace v SSSR se měnil text a rozsah jeho „vlastnoručně sepsaných" pamětí tak, že třinácté vydání má již tři svazky a je úplně jiné než vydání první.

Hlavním „editorem" a zdrojem neustálých doplňků a čerstvě nalezených neznámých rukopisů je Žukovova dcera Marija Georgijevna, která dokonce napsala svou vlastní a jedině pravdivou knihu o svém otci. Dovolte mi ocitovat pasáž ze strany 33 výše zmíněné Suvorovovy knihy:

„Marija Georgijevna skutečně onu ,pravdivou´ knihu napsala. Úvod knihy nese název: Jeho křesťanská duše. Účastník tři státních převratu, zabiják, který nechal postřílet omračující množství lidí bez soudu a vyšetřování, válečný zločinec, který podepsal rozkaz popravovat rodiny zajatých vojáků a důstojníků Rudé armády, zloděj a válečný plenitel pěstující mnohoženství, člen prezidia ÚV KSSS a nejkrvavější vojevůdce v dějinách lidstva byl - jak se nyní ukázalo - kromě toho všeho ještě také hluboce věřícím člověkem. V letech přestavby nebylo ještě nikterak v módě křižovat se, takže za Gorbačova byl Žukov popisován prostě jako pravý komunista a věrný leninovec. Ovšem po roce 1991 se stalo součástí dobrého vkusu pokřižovat se před kostelem. ,Maršál vítězství´ (který zemřel v roce 1974) se v tu chvíli bez meškání zjevuje před užaslým publikem podle nejnovější módy se svatozáří nad projasněným čelem... připomeňme komické rozhořčení listu Krasnaja zvezda z 2. prosince 2003: ,Marija Georgijevna připisuje svému otci zbytečně náboženské vlastnosti´. Nemám pochyb o tom, že jakmile přijde v Rusku přijde do módy islám, Marija Georgijevna vyhledá důkazy o tom, že její velký rodič po celou válku nedal ránu bez koránu v podpaží, přičemž jeho pobočníci za ním po všech frontách vozili modlitební kobereček. I do Mekky se neustále chystal, a že musí hned teď a že půjde bosý, ale to mu nakonec nevyšlo.“

Když jsem to přečetl, přišla mi na mysl nedávná událost s prezidentem Václavem Klausem, kdy se v tisku objevila zpráva, jak byl nás Václav také sledován StB a jak byl vlastně také disidentem! Ano, celoživotní komunistický kolaborant, který z lezení do zadku komunistům benefitoval výjezdy do zahraničí a vždy teplým úřednickým křeslem byl najednou sám obětí režimu, který pomáhal udržet při životě. Stačí trochu zapátrat v archívech a všechno je jinak! V tom mi svitlo: Takovouhle věc přece nemohli vymyslet ti jeho dva malí poradci, Jakl s Haasem, to musel být někdo se zkušenostmi z velkého světa. Ano, přátelé, nelze déle pochybovat. Václav Klaus má sovětské poradce!

Peter Jungwirth

SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru

---