logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

RECENZE

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 |

 

Práce je čest

Práce je čest

Autor: Zdeněk Roučka

anebo Plzeň a Škodovka za protektorátu

Autor Zdeněk Roučka již řadu let mapuje historii západních Čech za druhé světové války prostřednictvím fotoalb‚ jež sestavuje z dobových fotografií, pocházejících ze soukromých či rodinných archivů. V jeho knihách se tedy neopakují notoricky známé fotografie, na něž čtenář narazí skoro pokaždé, když otevře nějakou akademickou publikaci o válce. Výsledkem Roučkova pátrání u sběratelů a pamětníků je nebývalá autenticita a úžasné zachycení tehdejší atmosféry se všemi protiklady, jež válka přináší. Toto vše bezezbytku platí i o posledním Roučkově dílu Práce je čest, Plzeň a Škodovka za protektorátu, které vyšlo koncem letošního dubna.

Snad žádná jiná historická publikace tak neevokuje protektorátní život v celé jeho úplnosti jako toto dílo. Chronologicky řazené fotografie ukazují vstup Němců do Plzně a válečnou výrobu ve Škodovce, která pod novými pány zvýšila produkci a vyrovnala se zbrojovkám v říši, jako byl třebas Krupp. Po osvobození se příliš nemluvilo o tom, kolik Němci do strojní výbavy investovali, ani o tom, jak dokonalou kombinací metody „cukru a biče“ dostali od plzeňského dělnictva to, co chtěli. Heydrich zde ukázal jinou tvář než tu známou katana českého národa. Byl to on, kdo po nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora zvýšil českým dělníkům ve zbrojním průmyslu platy a podporoval odbory při organizaci rekreačních pobytů v ozdravovnách v Luhačovicích a na břehu přehrady Bystřička v Beskydách. Zatímco v Německu platil zákaz tance, v plzeňské Škodovce se každou sobotu pořádaly pod názvem „Pestrý večer“ zábavy v Hlavní jídelně, což byl tehdy sál s nejlepší akustikou v celém protektorátu. Program na těchto zábavách vytvářeli špičkoví umělci a hvězdy českého filmu jako Vlasta Burian, Lída Baarová, Roman Fiala, Nataša Gollová, Adina Mandlová, Otomar Korbelář, Jára Kohout, ale též Zdeněk Štěpánek. Mezi jinými je konferoval kabaretní herec Richard Strejka, slavný „Šejk“ Peterka z filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Kromě závodního dechového orchestru zde hrály všechny protektorátní swingové bandy včetně Karla Vlacha a Melody Boys R. A. Dvorského. S orchestrem Karla Vlacha před škodováky zpívali Arnošt Kafka a Sestry Allanovy, vystupovala zde trampská vokální skupina Setleři a dívčí trio Lištičky. Poslední, v pořadí 92. „Pestrý večer“ se konal ještě 14.dubna 1945. Roučkovo dílo je také svébytnou kronikou českého filmu, neboť důsledně uvádí, jaké české filmy se za protektorátu v plzeňských kinech hrály.

V knize jsou též uveřejněny fotografie tzv. „veteránů práce“, tj. zasloužilých dělníků s nejlepšími výkony. Byli to vlastně předchůdci komunistických „úderníků“, takže kniha je dalším důkazem, jak měl komunismus blízko k nacismu a že po roce 1948 českoslovenští komunisté metody, jak pacifikovat dělnictvo, vlastně převzali od Němců, včetně řízených odborů, zlepšovatelského hnutí, odborové rekreace, nadílek pro děti zaměstnanců, závodních jídelen, lékařské péče na základě zaměstnání a kolektivní zábavy.

Nikdo nemůže vyčítat dělníkům českého zbrojního průmyslu, že se za okupace chovali tak, jak se chovali. Do situace výrobců zbraní pro nacistické Německo se nedostali vlastní vinou. Napřed je Daladier a Chamberlain na stříbrném tácu nabídli Hitlerovi a s definitivní platností se jich vzdala vlastní vláda. Nezbylo jim tedy nic jiného, než se starat sami o sebe a o vlastní rodiny, jak to šlo. Odsouzení si zaslouží jen ti jedinci, kteří ve Škodovce udávali své kolegy Němcům ze závisti, za to, že mají vyšší platy, nebo že dostali větší prémie – či touha dostat se na lépe placené místo udaného. 

Na druhé straně případy skutečných sabotáží byly nepočetné a Zdeněk Roučka v knížce jmenovitě zmiňuje a fotografiemi dokládá odbojovou činnost dvou mladíků, Jiřího Chmelíka a Jiřího Mäntla. Při pokusu vyřadit závodní vlečku do doudlevecké Škodovky je zaskočili dva příslušníci německé ostrahy Schupo, načež mladí odbojáři je zastřelili a utekli. Němci v odvetě zastřelili 21 rukojmí z 10 rodin popravených za heydrichiády ve Vejprnicích. Chmelík a Mäntl byli dopadeni až na jaře 1944 a po mučení v září téhož roku popraveni.

Fotoalbum také přináší velmi zajímavou informaci o raketovém nárůstu porodnosti v relativně klidném protektorátu. Zatímco v roce 1938 se v českých zemích narodilo 103 000 dětí, roku 1942 to bylo na okleštěném území protektorátu již 138 000, v roce 1943 154 000 a absolutního rekordu české porodnosti bylo dosaženo v roce 1944, kdy se na území protektorátu narodilo 230 000 dětí (včetně autora této recenze), tedy dvakrát víc, než se dnes rodí na větším území České republiky. Motivací byla štědrá sociální podpora, lékařská péče, vyšší příděly potravin a zaměstnanecké výhody budoucích matek. A mocným důvodem také byla vyhláška, která mladé ženy, budoucí matky, vylučovala z nuceného nasazení do práce v Německu.

Závěr knihy vyplňují fotografie zkázy, jež městu přinesly letecké nálety. První zažila Plzeň v květnu 1943 a uskutečnily jej v noci Lancastery RAF. Jak ukazují fotografie, okázalý státní pohřeb obětí využily protektorátní úřady k rozdmýchávání nenávisti vůči Spojencům. K dalšímu náletu došlo v únoru 1944, kdy 36 amerických bombardérů svrhlo asi 100 pum, ovšem mimo městskou zástavbu. Větší škody způsobil druhý americký nálet v říjnu 1944. Škodovku zasáhlo 24 pum. Dvacet osm obětí opět mělo státní pohřeb s věnci od nacistické strany NSDAP a od závodních výborů. Výroba však běžela dál – na rozdíl od Německa, kde rapidně klesala, v Plzni naopak stoupala. V roce 1944 vyrobila Škodovka rekordních 6 643 děl, 100 lokomotiv a 3 615 887 dělostřeleckých granátů, přestože v prosinci téhož roku se město stalo cílem dalších dvou náletů americké 15. letecké armády, které zničily mnoho městských budov. Škodovka nebyla prakticky postižena a po březnu 1945, kdy byly ve velkém stylu bombardovány pražské zbrojovky, zůstala jediným výrobcem velmi účinného stíhače tanků Jagdpanzer 38 (t) Hetzer. V noci 17. dubna 1945 se po dlouhé době opět objevily nad městem britské bombardéry. Svrhly 891 tun pum, zanechaly pod sebou totální zkázu a zcela vyřadily důležité nákladní nádraží.

Nicméně po válce se nejvíce diskutovalo o náletu posledním, který uskutečnili Američané 25. dubna 1945. Komunistická propaganda jej po roce 1948 zneužívala k útoku na „americké imperialisty“, když tvrdila, že byl zcela zbytečný a proveden pouze proto, aby zničil továrnu, která se měla stát „majetkem pracujícího lidu“. Faktem je, že v dubnu nikdo nevěděl, že 8. května válka skončí. Dále, výroba Hetzerů stále běžela a žádná armáda na světě by nepřipustila, aby 50 km z frontou pokračovala produkce zbraní, které ihned mířily do boje a snadno se dokázaly vypořádat s jejími tanky, jako se Hetzery dokázaly vypořádat se s americkými Shermany. Proto se nejednalo o nálet strategický, ale taktický, který si vyžádalo americké velení pozemních sil. Navíc byl nálet ráno po startu bombardérů ohlášen britským rozhlasem, načež se v Plzni rozdrnčely telefony a Škodovka byla dopoledne evakuována, takže obětí náletu se nestal ani jeden zaměstnanec. Naopak těžce byly postiženy americké bombardéry, neboť německé protiletadlové dělostřelectvo se mohlo připravit. Jeho palba poškodila 180 nalétávajících strojů, z toho 58 těžce, a 11 létajících pevností B-17 bylo sestřeleno. Nálet byl přesný, Škodovku vyřadil z provozu a 47 kusů rozpracovaných Hetzerů nebylo nikdy dokončeno, ani nebyly odeslány stovky dokončených děl.

Knihu uzavírají fotografie z povstání, které vypuklo v Plzni 5. května 1945, přestože ve městě byla posádka 7000 německých vojáků. V podvečer začali Němci pročesávat ulic a střílet do podezřelých oken. Lidé se strachem čekali, co přinese příští ráno a za svítání je vyděsil rachot motorů. Byly to však americké průzkumné obrněné automobily a tanky…

Svým komplexním a plastickým pohledem s obrovskou informační hodnotou fotografií je Práce je čest, Plzeň a Škodovka za války dílem, které by nemělo chybět v knihovně nikoho, kdo se zajímá o historii druhé světové války, respektive o osudy českých zemí, a to nejen za protektorátu, neboť hnědá a rudá totalita se v ovládání obyvatelstva nijak nelišily.

 

Zdeněk Roučka

Práce je čest, Plzeň a Škodovka za protektorátu

(Plzeňský kraj, Město Plzeň)

599 Kč


Festival vojenské historie Helfštýn 2018

Festival vojenské historie Helfštýn 2018

Autor: red

Na jeden z největších historicky zaměřených festivalů na Moravě Vás srdečně zve Adorea šermíři Olomouc.

Skupina historického šermu Adorea šermíři Olomouc pořádá, 19. 5 až 20. 5. 2018 ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově již devátý ročník Festivalu vojenské historie na hradě Helfštýně. Festival je tradičně zaměřen na vývoj vojenství v Čechách a na Moravě od českého pravěku po konec První světové války. V průběhu dvou dnů se Vám v podání špičkových spolků vojenské historie a profesionálních šermířských uskupení představí keltští a germánští válečníci, Staří Slované, Vikingové, lučištnické jednotky 13.–14. století, zbrojné houfy 14. století, Strážci božího hrobu, mušketýři války třicetileté, rakouští dělostřelci z prusko-rakouské války, landsknechti a renesanční rváči, Československé legie na Rusi, historická hudba, tance a kejklíři. Na hradě vystoupí okolo sta kostýmovaných účinkujících. Budete mít jedinečnou možnost nahlédnout do života vojáků v poli i ve vojenském táboře, řemeslníků a prostých lidí. 

Festival vznikl za podpory Muzea Komenského v Přerově. V Současné chvíli se festival rozrůstá a snaží se divákům nabídnout příjemně a kulturně strávený den na hradě, který svou rozlehlostí patří k největším a nejkrásnějším hradům v České republice.

Pozn. redakce: na hradě bude mít také svůj stánek nakladatelství Elka Press – zveme vás k prohlídce vojensko-historických a šermířských knih.

 


GLADIUS

GLADIUS

Autor: gladius

17. ROČNÍK ANTICKÉHO FESTIVALU

Legio X GPF, sdružení Curia Vitkov a přátelé Vás srdečně zvou na 17. ročník antického festivalu

Gladius

Sedm statečných

který se koná v sobotu 19. 5. 2018 na dvorci v Horním Vítkově u Chrastavy.

 

válečníci a gladiátoři

oblečení a výzbroj

zábavná dražba otroků

dobová kuchyně

koně a mnoho dalšího…

 

Vstupné:

dospělí 80 Kč, děti 40 Kč, rodinné slevy.

Akce proběhne za každého počasí.

Více na: gladius.curiavitkov.cz

Celodenní program (od 11 hodin) vás přenese do legionářského tábora, školy gladiátorů či ležení barbarských Keltů a Germánů. Každou hodinu krátké vystoupení.

Na závěr – od 15:00 – Na závěr scénické představení na téma: Sedm statečných!

Nejen pro mladší ročníky bude připravena naučná stezka, na jejímž konci se můžete stát římskými občany, nebo udatnými příslušníky barbarských kmenů, ale hlavně – vše si můžete vyzkoušet! naučíme vás mlít obilí, házet oštěpem nebo třeba střílet z obléhacích strojů. Zkrátka a dobře antiku nejen uvidíte, ale prožijete! Všichni jste srdečně vítáni!

 


Poražení

Poražení

Autor: Gerwarth Robert

Světová válka byla jen jedna

Gerwarth Robert
 
V první světové válce nikdo nezvítězil a poraženi byli všichni. Jedenáctého listopadu 1918 sice západní spojenci slavili, původní mocné státy Německo, Rakousko-Uhersko a osmanská říše byly na kolenou a první světová válka skončila. Pro mnohé ale jen na pohled. Malé nástupnické státy postupně ovládla nejistota, vynořila se noční můra revolucí, pogromů a etnických konfliktů, které vedly k daleko hlubší devastaci kontinentu, než jaká zůstala po válečných bojích. V ruinách Evropy se probouzela hrozba v podobě fašismu a dalších extrémních myšlenek, které měly brzy triumfovat.

Strhující drama let 1917-1923 v Evropě, jimž se Gerwarthova kniha věnuje, umožňuje pochopit koloběh násilí, který poznamenal celé století, jež se z odstupu stále více jeví jako nekončící konflikt s přechodnými pauzami, kdy bylo možné si vydechnout. Velké plátno, připomínající velkorysé syntézy Timothyho Snydera či Tonyho Judta, předkládá nesčetně témat a otázek, jež jsou i po stu letech překvapivě palčivé a živé.

 

"Palčivá a názorná připomínka, že zdroje násilí panujícího po celé století lze stopovat zpět až ke katastrofálnímu konci první světové války." - Richard Overy, Literary Review

"Poražení jsou výjimečná historická kniha." - Andrew Lynch, Sunday Post Business Magazine

"Příběh chaosu ovládajícího kontinent vede ke snazšímu pochopení, proč byl pořádek v Evropě ve třicátých letech tak přitažlivou myšlenkou…, proč jen málo válek končí smírem. jakmile společnost potlačí své instinktivní, kulturní a právní zásady vůči zabíjení, náprava je často těžká." - Max Hastings, The Sunday Times

 

Vydalo nakladatelství Paseka

Formát: 152 x 240

Cena 489 Kč

Vazba: vázaná

 

Gerwarth Robert

Německý historik Robert Gerwarth (1976) působí jako profesor moderních dějin a ředitel Centra válečných studií na univerzitě v Dublinu. Je autorem knihy The Bismarck Myth (2005), zabývá se dějinami násilí v Evropě 20. století.


Odbojová skupina bratří Mašínů

Odbojová skupina bratří Mašínů

Autor: Jiří Padevět

Průvodce

Jiří Padevět

V knize navštívíme místa spojená s životem, odbojovou činností a především útěkem členů odbojové skupiny bratří Mašínů do Západního Berlína. Ať už si myslíme o třetím odboji cokoli, je nesporné, že tento útěk je jedním z největších příběhů studené války. Díky této publikaci má čtenář možnost následovat členy skupiny až na předměstí dnešního Berlína. 
Jiří Padevět (1966), ředitel Nakladatelství Academia, je autorem několika knih, mj. Krvavé léto 1945 (2016), Krvavé finále (2015) nebo Průvodce protektorátní Prahou (2013), která získala v roce 2014 ocenění Slovník roku a Kniha roku Magnesia litera. V současnosti připravuje publikaci Průvodce stalinistickou Prahou a Krvavý podzim 1938.

V roce 1918 vydalo nakladatelství Academia

ISBN 978-80-200-2676-7

Cena 250 Kč

 


Generál Laudon jede skrz Veltrusy

Generál Laudon jede skrz Veltrusy

Autor: Pavel Ecler

Pozvánka na výstavu

Přijměte, prosím, pozvání na vernisáž nového prohlídkového okruhu s názvem „Generál Laudon jede skrz Veltrusy“, v hlavní zámecké budově. Vernisáž bude zahájena v zámecké kapli (vstup z nádvoří) v sobotu21. dubna 2018 ve 14 hodin. Současně bude otevřena doprovodná výstava „Laudon a ti ostatní“ v zámeckém infocentru ve Veltrusích.

Za správu zámku srdečně zve

Pavel Ecler

kastelán


Skutečný život Sebastiana Knighta

Skutečný život Sebastiana Knighta

Autor: Vladimir Nabokov

Vyšel nový Nabokov. Českého překladu se dočkal po více než 75 letech.

Vladimir Nabokov

Skutečný život Sebastiana Knighta, první Nabokovovu prózu psanou v angličtině, vydalo americké nakladatelství New Directions roku 1941. Nyní vychází poprvé česky v překladu Pavla Dominika. Kniha je patnáctým svazkem souborné edice Nabokovova díla, kterou uvádí Nakladatelství Paseka. 22. dubna uplyne 119 let od Nabokovova narození.

 

„Kuriózní je místo vzniku tohoto románu,“ vysvětluje Pavel Dominik. „Nabokov se v dopise svému příteli, spisovateli a literárnímu kritikovi Edmundu Wilsonovi svěřil, že dílo napsal v mrňavé koupelně maličkého pařížského bytu, kterou používal jako pracovnu - s bidetem místo psacího stolu.“

 

Autor začal na románu pracovat v pařížském exilu druhé poloviny 30. let, protože si uvědomoval, že čtyřsettisícová diaspora ruských emigrantů, pro kterou mělo význam tvořit v rodné řeči, se pozvolna rozpouští v evropském prostoru. Nebylo jednoduché loučení s ruštinou ani pronikání do nového jazyka, v němž se mu později podařilo vytvořit svébytnou kvalitu obdivovanou rodilými mluvčími.

 

Už za předchozí Nabokovovův opus Ada aneb Žár získal Pavel Dominik státní cenu za překlad, ani Skutečný život Sebastiana Knighta nezestárl. „Na díle, jak autorovi obdivovatelé vědí či správně předpokládají, není znát, že bylo napsáno před osmi desítkami let, a při pohledu na originál je rovněž zjevné, že přechod z jednoho jazyka do druhého, který určitě nebyl bezbolestný, je zcela plynulý,“ říká Dominik.

 

Oblíbené Nabokovovo téma identity je zasazeno do rafinované struktury. Životopis fiktivního anglického spisovatele s ruskými kořeny se na mnoha místech zřetelně protíná s osudem autora. Hravě ironický a mnohovrstevný text, jenž díky analýzám neexistujících knih a rozsáhlým citátům získává až mystifikační potenciál, je zároveň biografií spisovatele, tragickým milostným příběhem s prvky detektivky i jemnou parodií na všechny tyto žánry.

 

„Nabokov nenapsal knihu, která by nestála za pozornost, která by nezapadala do kontextu jeho tvorby, a přitom je úplně jiná než všechny předchozí,“ hodnotí Dominik.

 

Prozaik a básník Vladimir Nabokov (1899-1977) patří k nejvýznamnějším světovým autorům dvacátého století. V rámci souborného vydání jeho díla v Nakladatelství Paseka vyšlo 15 svazků včetně vrcholných románů Dar (1938, č. 2007), Lolita (1955, č. 2005), Bledý oheň (1962, č. 2011) či Ada aneb Žár (1969, č. 2015), za jehož překlad získal Pavel Dominik Státní cenu. V Pasece rovněž vyšel třísvazkový komplet autorových povídek (č. 2004-2006).

 

Vladimir Nabokov: Skutečný život Sebastiana Knighta

Z angličtiny přeložil Pavel Dominik

184 stran, vázaná, 269 korun


Šerm majstra Lichtenauera

Šerm majstra Lichtenauera

Autor: Martin Fabian - Ondřej Vodička

Antologia šermiarskych nauk zo stredovekej Europy

Martin Fabian - Ondřej Vodička

 

V době, kdy v tehdejším Československu začaly vznikat první skupiny historického šermu (SHŠ), tedy někdy na počátku 60. let 20. století, bylo prakticky nemožné získat nějakou relevantní šermířskou literaturu. Relativně dostupné byly reprinty Talhofferových Fechtbuchů, díky tomu, že se o jejich knižní vydání zasloužil v 19. století šermířský mistr Gustav Hergsell.

Hergsell kromě toho sám napsal některé knihy o šermu – historii evropských renesančních šermířských škol, nazvanou Die Fechtkunst im XV. und XVI. Jahrhundert (Praha 1896), Duell-Codex a také obsáhlé dílo o šermu fleretem a šavlí, nazvané Die Fechtkunst (1881), anebo učebnici šermu šavlí – Unterricht im Säbelfechten, kterou přeložil do češtiny Ladislav Pinkas. To jsou ovšem metodiky dobového šermu; rukopisy, které zmiňuje ve své práci Umění šermu v 15. a 16. století, existovaly jen v knihovnách a nemnohých soukromých sbírkách veřejnosti nedostupných. Poznamenejme ještě, že Gustav Hergsell byl nejenom autorem, ale také sběratelem knih o šermu; jeho práce o evropském renesančním šermu svědčí o rozsáhlých znalostech titulů v řadě evropských jazyků. K jeho sbírce poznamenává Jaroslav Tuček: „19. srpna 1914 major Hergsell zemřel a jako mnohé jiné sbírky domácí z nepochopení se rozešly do ciziny, ani skvělá jeho knihovna nezůstala Praze zachována. Dědicové prodali zbraně i knihy do Drážďan, kde nyní tvoří ozdobu „Dresdner Fechtclubu“.

Podobnou prací o historii šermířských škol, jako byla Hergsellova, bylo dílo anglického nadšence Egertona Castela Schools and Masters of Fence (1885), s obsáhlým seznamem literatury.

Z těchto soupisů historických škol vycházeli první inscenátoři historického šermu, většinou odkázaní jen na Talhoffera, anebo na kopie mikrofišů dobových manuálů (např. Meyer 1570), objednané v německých knihovnách. Postupem času jsme se dozvídali, že existují desítky rukopisů, věnovaných umění šermu, ale obsáhlejší jejich poznání bylo umožněno teprve s rozmachem digitalizace, kdy jednotlivé knihovny postupně zpřístupňovaly své poklady v elektronické podobně na internetu, anebo je badatelé začali vydávat ve formě reprintů – takto jsme se nakonec mohli seznámit i s nejstarším středověkým rukopisem o šermu, známým pod signaturou Královské zbrojnice v Toweru MS. I.33 (reprint vyšel 2003).

Z podobných zdrojů, jež první historici v oboru historie evropských bojových umění – Tuček, Wagner, Černohorský, Čivrný, Plch a další – neměli k dispozici, čerpají dnešní mladí badatelé jak v Čechách, tak i na Slovensku – namátkou jmenujme Romana Vaverku, Karla Černína, Petra Matouška, Martina Fabiana… Právě posledně jmenovaný je společně s Ondřejem Vodičkou autorem dnes recenzované knihy.

Středověký rukopis, zachycující odkaz německého šermířského mistra ze 14. století, Johannese Liechtenauera (Lichtenauer), zakladatele „tajného umění šermu dlouhým mečem“, je proslulým dílem. Část zachovaných středověkých šermířských traktátů je anonymních; mnohé z nich jsou opisy děl předchůdců či jednoho konkrétního mistra, rozmožené a různě interpretované jeho žáky, jako je tomu v případě mistra Liechtenauera.

Německý šermířský mistr Johannes Liechtenauer (Hans Lichtenauer, Lichtnawer) se narodil pravděpodobně v polovině 13. století, snad v německém městečku Liechtenau. Liechtenauerovo učení šermu bylo původně tajné umění určené jen úzkému kruhu žáků, pro jejichž potřebu bylo zaznamenáno ve formě zkratkovitých a nezasvěcenému čtenáři nesrozumitelných veršů. O životě a škole toho mistra víme málo, prakticky jen to, co se dá vyčíst z pozdějších prací jeho žáků a následovníků, například z anonymního rukopisu Hs 3227. Rukopis je také znám pod názvem Hanko Döbringer's Fechtbuch. Autor v rukopise tvrdí, že Liechtenauer byl „velký mistr“, který procestoval „mnoho zemí“, v nichž vyučoval své umění. Rukopis se připisuje Hansi Döbringerovi, který byl ovšem autorem jenom jedné jeho části, pojednávající o šermu dlouhým mečem. Další části rukopisu jsou kompilací traktátů na různá světská i mystická témata, včetně bojových umění. Tyto části pravděpodobně navazují právě na tradici učení mistra Liechtenauera (který v době vzniku rukopisu mohl být ještě naživu). Podle badatelů lze rukopis datovat rokem 1389.

Liechtenauer stojí tak říkajíc na začátku řady středověkých a renesančních mistrů, pro něž byl rozhodujícím klíčem k úspěchu útok, obranu považovali pouze za vhodnou jedině jako prostředek k získání iniciativy k protiútoku. Debaty na téma vhodnosti obrany vedou někdy až k rezignaci na výuku krytů vůbec. Pokud byl bojovník zuřivými útoky oponenta přinucen k obraně, Liechtenauer doporučoval vyhnout se krytu a provést raději to, co nazýval „mistrovským sekem“ (Meisterhau), to znamená odrazit čepel útočníka takovým způsobem, aby vlastní čepel zároveň útočníka zasáhla. Později bude tato akce nazvána stesso tempo. V pozdějších rukopisech z 15. století je zmiňována „Liechtenauerova společnost“, sdružující šestnáct šermířských mistrů, kteří se považovali za Liechtenauerovy učedníky, neboť vlastnili opisy jeho metodiky.

Dnes se tedy dostává čtenáři a šermíři do rukou ucelená antologie šermířských traktátů, které vycházejí z prací řečeného mistra. Poslyšme, co o tomto díle říká sám autor (překlad ze slovenštiny -lk-):

„Tato kniha se zabývá dílem, resp. odkazem Johannesa Lichtenauera, německého mistra, žijícího přibližně na přelomu 14. a 15. století. Lichtenauer po sobě zanechal systém šermu dlouhým mečem, ve zbroji i bez ní, pěšmo i na koni. Kniha obsahuje dvě, z mého pohledu nejdůležitější středověká šermířská díla, a to Ködex Döbringer (cca 1400) a Kodex Danzig (1452), doplněné o nádherné ilustrace z Kodexu Goliáš (cca 1500). Obsahuje také brilantní vědeckou analýzu Kodexu Döbringer z pera Mgr. Ondřeje Vodičky, PhD., a v neposlední řadě stovky poznámek a postřehů. Ve zkratce vše, co potřebuje zájemce o středověký šerm k tomu, aby ho pochopil a aby se jej mohl naučit.

Kdysi platilo, že umění šermu by se mělo předávat z mistra na jeho žáky především praktickou výukou. Bylo to řemeslo jako kterékoliv jiné a znalost něčeho lepšího je v konečném důsledku z dnešního pohledu jakýsi evoluční patent. Máme však to štěstí, že staří mistři toto pravidlo porušovali stále častěji a strohé verše doplňovali o krásné ilustrace a poměrně důkladná vysvětlení. Netřeba se proto bát samostudia. Šerm je v první řadě praktická aktivita, jejíž výsledky jsou zcela jasné a měřitelné. Pokud budete sledovat cíl, jejž popisují dávné poučky, budete s každým pokusem o rekonstrukci odměnění stále lepším pochopením středověkého systému boje.

Překlad Lichtenauerova díla však není určený jen šermířům. Je skvělou sondou do smýšlení středověkého člověka, do sofistikovanosti našich předků. Najdeme v něm odkazy na Aristotela, vtipné básničky, ale také upřímné životní rady. Je výbornou ukázkou toho, jak probíhala výuka poměrně negramotného rytířstva pomocí mnemotechnických veršů. Ať už vás zajímá vojenství, ať už se zajímáte o historii, anebo hledáte něco netradičního, určitě v něm najdete zalíbení.

Jak uvidíte, [také Vodičkova] analýza Kodexu Döbringer je vskutku vynikající a obohacující a právě díky ní je tato kniha kompletní.“ (Konec citátu autora.)

 

O AUTORECH:

Martin Fabian se narodil roku 1987 v Michalovcích. Žije a působí v Bratislavě, šermuje od roku 2003. V roce 2006 zaměřuje svoji pozornost na studium původních evropských děl, jež se zabývají šermem, bojem a souvisejícími aspekty. Je autorem řady překladů a také mnoha článků v domácích i zahraničních sbornících a portálech. Je mezinárodně uznávaným instruktorem ve více disciplinách. Pravidelně se zúčastňuje šermířských turnajů, z kterých si odnesl mnoho ocenění. Zakladatel slovenské odnože federace HEMA – FEBUS a držitel stupně „magister“ ve škole Magisterium.

Mgr. Ondřej Vodička PhD. se narodil v roce 1986 v Liberci. Vystudoval historii se zaměřením na středověk na Masarykově univerzitě v Brně. V současnosti působí v Komisi pro soupis a studium rukopisů AV ČR. Věnuje se dějinám pozdního středověku, především husitských válek. Jeho praktické zkušenosti z oblasti šermu zahrnují deset let tradičního japonského šermu a pět let evropského historického šermu (Digladior).

 

Knihu vydali autoři vlastním nákladem v Bratislavě v roce 2018

ISBN 978-80-972976-0-2

První vydání, 216 stran

Pevná vazba, formát A5

Cena 577 Kč

 


Škola šermu

Škola šermu

Autor: Domenico Angelo

Šerm kordíkem 18. století

Domenico Angelo

První vydání Angelovy knihy spatřilo světlo světa v Londýně v roce 1763 a text byl francouzský. Domenico Angelo (1717–1802) byl jedním z nejvěhlasnějších mistrů šermu osmnáctého století a jeho kniha patří k nejproslulejším metodikám šermu všech dob.

Úspěch École des Armes byl takový, že druhé vydání vytiskl S. Hooper již v roce 1765; tentokrát byl francouzský text doplněn souběžně textem anglickým. Třetí vydání následovalo roku 1767.

Angelovi se dostalo nevídané cti, když text jeho knihy použili Denis Diderot a Jeana de Ronda d’Alembert, kteří sestavili dílo nazvané Encyclopedie, ou Dictionnaire raisonné des science, des artes et des métiers, neboli Encyklopedie čili naučný slovník věd, umění a řemesel. Text Domenica Angela byl vybrán do Encyklopedie pro heslo Šerm.

Domenicův syn Henry „starší“, ve snaze přiblížit otcovo dílo svým žákům, přesvědčil přítele, malíře Thomase Rowlandsona, aby původní dílo přeložil do angličtiny a pod názvem The School of Arms jej v roce 1787 vydal v kvatrovém formátu. Z tohoto textu vychází náš překlad, ale s původními 47 nádherně kolorovanými rytinami.

Angelova Škola šermu vychází jednoznačně z francouzských praktik, často také z konkrétních textů (kompilace byly tehdy stejně běžné jako dnes), ale samozřejmě také z jeho vlastní praxe. Je to srozumitelně napsaná příručka s tak dokonale ilustrujícími rytinami, že text doplňují naprosto kongeniálně; kromě toho je to ucelený souhrn metodiky „moderního“ šermu kordíkem (fleretem) a může i dnes sloužit jako praktická učebnice klasického šermu, ale také jako návod, jak inscenovat rokokový šerm duelovou zbraní. V neposlední řadě se jedná o exkluzivní publikaci, tištěnou na křídovém papíru, která potěší každého zájemce o šerm a o krásné knihy.

ISBN: 978-80-87057-34-6

Počet stran: 160

Vazba: pevná

Formát: 235 x 165 mm

MOC: 499 CZK

Vyšlo v pátek 23. 3. 2018

 


Emil Boček: Strach jsem si nepřipouštěl

Emil Boček: Strach jsem si nepřipouštěl

Autor: Jiří Plachý

Životní příběh a svědectví generálmajora Emila Bočka, válečného hrdiny a veterána bojů 2. světové války.

Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů.

Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF.

Generálmajor Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

 

KNIHA VYCHÁZÍ U PŘÍLEŽITOSTI 95. NAROZENIN EMILA BOČKA (*25. února 1923)


Vychází 28. 2. 2018, EAN:
9788075652751
pevná vazba s přebalem, 152 stran + 32 stran přílohy, běžná cena: 298 Kč
Ukázka:
https://issuu.com/nakladatelstvijota/docs/emil_bocek.strach_jsem_si_nepripous

  Vychází také jako e-kniha.

Autor knihy, PhDr. Jiří Plachý, PhD. vystudoval FF UK v Praze, obor historie se specializací na dějiny východní a jihovýchodní Evropy. Mezi lety 2000 a 2007 pracoval jako historik v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v Praze, od roku 2007 je vědeckým pracovníkem historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 2009–2012 byl současně vedoucím Oddělení vědy na FF UK, kde nadále působí jako vědecký pracovník.



SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru


 
Vyhledávání

Foto týdne

Plastika bombardéru Lancaster v životní velikosti, jež by měla být po schválení postavena na hranici hrabství Lincolnshire.

Plastika bombardéru Lancaster v životní velikosti, jež by měla být po schválení postavena na hranici hrabství Lincolnshire.


Recenze týdne

Práce je čest

anebo Plzeň a Škodovka za protektorátu