Bitva u Ústí nad Labem

Připomínáme skvělé vystřihovánky nezapomenutelného Karla M. Tomana z časopisu ABC.

V této kapitole dějin našeho národa bych se chtěl krátce vrátit k husitství a bitvě u Ústí nad Labem, ke které jsou vázány naše vystřihovánky, ale nejen to. Je potřeba si uvědomit co se skrývalo za touto dobou 15. století, jaké nespokojenosti a bouře vedli náš národ k této strategii a nakonec stejně k neúspěchu. Je třeba si uvědomit, že katolická církev v té době byla velice mocná – jak finančně tak mocensky, což se neslučovalo s Božím zákonem a to především chudší většině národa vadilo a bylo trnem v oku! Z historie víme, nakolik byla katolická církev schopna vypravit křižáckých výprav nejen za doby husitských bouří, ale i ve Španělsku proti Maurům atd…

Ale vraťme se do doby, kdy v čele husitských vojsk stál Prokop Holý a poprvé se proslavil v kruté bitvě u Ústí nad Labem. 

 Král Zikmund zastavil Ústí i Most Bedřichu Bojovnému, kurfiřtu saskému, aby jej podobně jako Albrechta Rakouského tím víc zavázal k účasti na válce proti husitům. Když husité oblehli Ústí, dovolávala se míšenská posádka, která město hájila, pomoci z Německa a tak se sehnalo v Sasích , Durynsku a Míšni asi 70 000 vojska a 3000 vozů a 180 děl a táhlo přes Rudohoří vybavit město. Husité též soustředili a mobilizovali své branné síly v počtu asi 25 000 a žádali Němce, aby zajatých Čechů nezabíjeli, ale dopřáli jim života, slibujíc totéž i jim! Němci však hrdě odpověděli, že žádného kacíře šetřit nebudou. Tu se i husité zavázali, že žádného Němce živit nebudou.

 Byla neděle: vojska stála proti sobě jihozápadně od Ústí u vsi Předlic. Před polednem za velkého parna obořili se Sasové s velkou urputností na vozovou hradbu husitů a první řadu vozů roztrhli a převrátili. Tu se na dané znamení jali husité do upachtěných křižáků bít z děl, dlouhými háky strhovali rytíře z koní a na zemi je ubíjeli, seskočivše pak z vozů udeřili na ně s takovou mocí, že veškeré jejich množství se dalo na útěk a úprkem se hnalo k horám, odkud přišlo. Pronásledující mezi nimi způsobili krveprolití, jakého nebylo po celou dobu těchto válek. Potok Bělina byl zkrvavený, mnozí se zadusili horkem a prachem. Na dlouhé cestě ke Krupce a Kyšperku leželo mrtvých těl jako snopů, 24 hrabat a panů, kteří předvídali jistou záhubu, slezli z koní, zabodli své meče, které s jílci znázorňovali podobu kříže, a na kolenou prosili o milost, ale marně. Patnáct tisíc v ten den zahynulo, mezi nimi mnoho vzácné šlechty, po celém Sasku se ozýval velký nářek. Na straně husitů se uvádí jen 30 padlých, mezi nimi Jan Bradatý, jenž byl r. 1419 staroměstským purkmistrem. Bojiště se dodnes jmenuje Běhánky (Bikanken)tj. místo, kde křižáci pryč běželi.

Druhého dne bylo dobito Ústí a také vybito, že tři roky leželo pusté. Před bitvou byl podobným způsobem vyvražděn Duchcov. Na místě, kde bylo nalezeno 300 zabitých rytířů, vystavěli příbuzní padlých rytířů kapli ke cti Matky Boží Bolestné, to byl začátek poutního místa Bohosudova. Zpráva o děsné porážce působila v Německu ohromujícím dojmem a města i hodně vzdálená se opevňovala a připravovala na možný vpád.

ZBRANĚ HUSITŮ

Selský městský lid pěšky bojující dobyl skvělých vítězství nad obrněnými rytíři již ve 14. století ve Švýcarsku a ve a Flandersku, též památná bitva u Kreščaku skončila vítězstvím pěchoty proti jezdectvu. Ale největší pěší vojska do pole postavena a nejpotupnější porážky rytířskému jezdectvu byly způsobeny za válek husitských zásluhou Jana Žižky. Vůdce Táborů chránil lehce oděné bojovníky vozovou hradbou, již někdy tvořilo i několik řad vozů, ověšených těžkými fošnami, a když se vozy srazily, kola se spjala silnými řetězy a celé ležení se nad to obehnalo valem a příkopem, stávalo se nedobytným.

I na pochodu bylo vojsko zprava i zleva chráněno dlouhými řadami vozů. Hlavní zbraní táborského vojska byly cepy, pobité železnými pláty nebo ostny, a palcáty. Cepník udeřil cepem 20krát i 30krát za minutu. Děla neboli pušky, jak se jim tehdy říkalo, měla ještě význam podřízený.

Podle velikosti a tvaru se rozeznávaly houfnice, srubnice, hadice, harcovnice-zde vyobrazená tarasnice, hákovnice a píšťaly. Střelný prach byl ještě slabý, litina křehká, železné a kamenné koule byly velké jako hlavy a daleko nedopadaly. Větší dělo dalo denně 6–12 ran a poté pukalo. Větší bořivou sílu ještě měly velké praky, které metaly těžké balvany. Žižka zřídil též oddílů jezdectva. Kde uviděl statného jonáka, dal na něj zbroj a pod něj koně, kořist z vítězných půtek s pány. Jezdci obyčejně honili poraženého nepřítele a sluli honci nebo, také koněberkové.

UPOZORNĚNÍ REDAKCE: V září vychází v nakladatelství Elka Press reprezentativní publikace autorů Dolejšího a Křížka s názvem HUSITÉ: Vrchol válečného umění v Čechách. Nezapomeňte si ji objednat u svého knihkupce.