Port Artur konečně knižně

Je zajímavé, že ač je u nás v oboru historie vojenství nejvíce frekventována druhá světová válka, v povědomí i střední a mladé generace se stále drží i militární události, které se staly mnohem dříve, ba i před Velkou válkou (1914–1918). Bohužel však, česky psané literatury (tj. i přeložené zahraniční) s těmito náměty je poměrně málo, a je-li přece jen do nějaké knihy téma staršího vojenského či válečného děje zpracováno, pak jen v podobě zmínky nebo krátké kapitoly… Mezi ony zajímavé, ale v české literatuře nijak časté „staré“ náměty patří i dobývání ruské námořní základny Port Artur na Žlutém moři v letech 1904–1905 respektive celá rusko-japonská válka. Ta, ač byla laboratoří moderního vojenství a měla významné konsekvence v politickém a územním vývoji v celé Asii, zůstává v Česku poměrně nepovšimnuta. Kdysi, v padesátých letech 20. století, u nás vyšly neúnosně tendenční Stěpanovův „Port Artur“ (překonverzovaný beletrizovaný pandán reálných událostí v Port Arturu) a memoárová a přes všechny výhrady zajímavá a dosti cenná, ale dnes už přece jen překonaná „Cušima“ Priboje-Novikova, a v r. 1939 Thiessova „Tragédie u Cušimy“ – pěkně napsaná, ale s mnoha věcnými nedostatky; a tak jediné obsáhlejší knižní vylíčení alespoň námořních událostí za rusko-japonské války je obsaženo v Hynkově a Klučinově 2. díle proslulých „Válečných lodí“ (Praha, Naše vojsko, 1986), to ostatní jsou buď stručná rámcová pojednání anebo články na dílčí témata, v časopisech a na internetových stránkách. – Nyní (září 2010) však se objevil v kamenných i internetových knihkupectvích titul „Rusko-japonská válka PORT ARTUR 1904–1905“, který tuto citelnou mezeru v české militární a maritimní literatuře zaplňuje. Jde zatím jen o první díl, ale už ten nabízí čtenářům mimořádně podrobné plejády faktů nejen o politickém vývoji ve východní Asii před rusko-japonskou válkou, ale hlavně u nás málo známá či i neznámá fakta o vzniku, provedení a výzbroji Port Arturu jako námořní pevnosti, o námořním vojenství Ruska a Japonska v pojednávaném období, včetně charakteristik výzbroje a munice, organizace flot atd.; vyvrcholením této části práce je vylíčení japonského útoku na Tichooceánskou eskadru u Port Arturu (casus belli) a boje křižníku VARJAG a dělového člunu KOREJEC u Čemulpcha. V druhém díle můžeme očekávat seznámení s dalším vývojem na moři, v němž šli Rusové od nezdaru k nezdaru (ztráty minonosce JENISEJ, křižníku BOJARIN, bitevního obrněnce PETROPAVLOVSK a smrt admirála Makarova, zničení několika torpédoborců…), ale v němž i Japonci utrpěli (potopení bitevních lodí HACUSE a JAŠIMA aj.), počteme si o vzrušujících operacích japonských barážních parníků vůči hlavnímu přístavnímu průlivu Port Arturu; také se seznámíme s armádním vojenstvím obou stran a postupem Japonců k pevnosti (bitvy u Ťin-čou a o Zelené hory a Vlčí hory); tuto část uzavře popis sevření Port Arturu Japonci koncem července r. 1904. Třetí díl otevře podrobné pojednání o bitvách na Žlutém moři (rozprášení 1. Tichooceánské eskadry) a u korejského Ulsanu (porážka vladivostockého oddílu pancéřových křižníků a potopení RJURIKU), následuje vylíčení čtyř japonských útoků na opevnění Port Artur, s uvedením dalších podrobností o těchto opevněních, budeme při zkáze posledních lodí 1. Tichooceánské, smrti generála Kondratěnka i kapitulaci pevnosti 2. ledna 1905. A tedy? Čeká nás velmi vzrušující exkurz do událostí, které před více než sto lety sledoval celý svět a které z vojenského i politického hlediska neztrácejí na mimořádné zajímavosti ani dnes...

Knihu napsal Milan Jelínek, který na jejím vzniku původně spolupracoval s Bohuslavem Tesárkem, ten však bohužel později zemřel; vydal ji AKCENT. Druhý díl knihy vyjde před vánocemi 2010, třetí v březnu 2011.