Militaria - Tématický server v oboru vojenství

Tématický server
z oboru vojenství

RECENZE

Námořní publikace

MAXMILIÁN I. / TEGETTHOFF / PAMÁTNÉ UDÁLOSTI VÁLEČNÉHO NÁMOŘNICTVA

Na nové internetové stránce Válečné lodě 1860–1945:
http://web.uhk.cz/warships/
nabízí editor a autor známý i ze stránek Militarie, Milan Jelínek, zatím tři nízkonákladové publikace, týkající se námořní historie habsburské monarchie. Se svolením autora přebíráme z jeho stránek recenze těchto publikací:

MAXMILIÁN I.
Tragické dobrodružství v Mexiku

V českých pracích věnovaných rakouskému válečnému námořnictvu si o tomto vysokém muži s vousem pokaždé přečteme sotva několik řádků, přestože je téměř legendární. Ferdinand Maxmilián, zkráceně Ferdinand Max, v kruhu rodinném Maxi. Dobře vzdělaný, scestovalý, oblíbený u dvora… Zprvu si vybral za oblast svého kariérního růstu a uplatnění císařskou marínu, ale rád by třeba i císařoval. Ano, cítil se velmi nedoceněný a stále jaksi na nesprávném místě, ba i vrchní velení nad válečným námořnictvem, jakkoli prestižní, bylo pro něj příliš nízké. (Nelze se divit i z jiné příčiny – válečné loďstvo monarchie bylo okolo r. 1860 velmi slabé, plavidla vesměs špatná…) Navíc, po sňatku s princeznou Charlottou, dcerou belgického krále, nepřestával být i od ní zahrnován zprvu opatrnými, pak stále rasantnějšími výčitkami ve smyslu, že je Maxi „pod svojí úrovní“, danou nejvýše urozenou příslušností k habsburské císařské rodině. I proto Ferdinand Maxmilián přijal jmenování na místo vrchního guvernéra v protirakousky naladěném Lombardsku-Benátsku. Neuspěl - jeho bratr, císař František Josef I., jej musel odvolat. Maxmilián se však nepoučil – nechtěl ani slyšet, že (jako liberál) vládnout neumí. A tedy, když si ho pak hlava prvotřídní mocnosti, Francie, Napoleon III. vybral na císařský trůn do Mexika, z něhož hodlal vytvořit jednak vazalský stát, jednak východisko dalších francouzských výbojů do Střední a Jižní Ameriky, polichocený Maxi s povděkem přijal. Snad ještě více byla potěšena Charlotta.
Jejich pobyt potažmo Maxmiliánovo císařování v dalekém, neustálými válkami a vnitropolitickým sváry rozvráceném, chudém Mexiku trval od roku 1864 do roku 1867. V té době Maxmilián nedokázal skoro nic – ani zemi stmelit, ani vyhrát nad svým republikánským protivníkem B. Juárezem, ani uchlácholit Spojené státy, které evropské vlivy ve Střední Americe rozhodně odmítaly, neboť jim narušovaly jejich vlastní koloniální politiku. Francouzské vojsko maršála Bazainea se nakonec na Napoleonův rozkaz z Mexika stáhlo, neboť válčení v té divné zemi stálo Paříž strašné peníze, vojsko Maxmiliána I. se zmenšilo na několik desítek tisíc a pak už jen několik tisícovek mužů, s nimiž se Maxmilián uzavřel do špatně opevněné pevnosti Querétaro ve středním Mexiku. Předtím poslal do Evropy Charlottu, aby mu sjednala pomoc a hlavně sehnala peníze na zřízení nové císařské armády. Jenže žena na své misi pozbyla rozum (zemřela duševně chorá až v r. 1927), zatímco Maxmilián byl v Querétaru zajat a poté, po formálním soudním přelíčení, s generály Miramónem a Mejíou zastřelen.
Práce „Císař Maxmilián – tragické dobrodružství v Mexiku“ zaplňuje mezeru na českém trhu v nabídce literatury o významných osobnostech rakouské minulosti. V textu Milan Jelínka lze načerpat mnoho dosud u nás nepublikovaných faktů o životě kdysi jednoho z nejpopulárnějších mužů Rakouska (jeho přítelem byl mj. i námořní důstojník W. von Tegetthoff) i jeho tragickém vyústění před popravčí zdí. Autor čerpal z mnoha pramenů a předložil jedinečnou práci, která odhaluje, co soudobý český čtenář nezná, neboť monografická práce o Maxmiliánovi u nás neexistuje.
Apendixem práce je text „Terst na počátku 20. století“, který podrobně pojednává o tomto kdysi prvořadém rakouském přístavu rovněž s mnoha podrobnostmi, přičemž se věnuje popisu přístavu a města a přináší četné dobové údaje.

Autor recenze: Ivan Šedivý

SLAVNÉ BITVY ADMIRÁLA TEGETTHOFFA

Soudobá práce, která přímo navazuje na reprint výběru kapitol z někdejší oficiální publikace rakousko-uherského ministerstva války „Památné události J. V. válečného námořnictva“ (viz naši jinou anotaci v sekci PUBLIKACE). Všímá si největší postavy dějin rakouské a rakousko-uherské námořní historie, která zatím zůstává v naší literatuře faktu či literatuře věnované námořnímu vojenství povšimnuta jen okrajově. Přitom nebylo slavnějšího admirála monarchie, než muže jménem Wilhelm von Tegetthoff, o němž i naši prapradědové hovořívali s úctou. Totiž ač vždy v nevýhodně méně početného a technicky zaostalejšího, jemu svěřeného loďstva, Tegetthoff dokázal pokaždé obstát s vysokou ctí, ba v jedné z největších námořních bitev 19. století i zvítězit.
V této práci si v její první části všímáme politických příčin dánsko-prusko/rakouské války v r. 1864, pozemních i námořních bojů na Severním moři a Baltickém moři (bitva u Jasmundu aj.), nejvíce však samozřejmě rakouské účasti v námořní bitvě u Helgolandu. Ta byla i posledním střetnutím, v němž bojovaly těžké lodě vybavené plachtami (byť už vybavené parním strojem respektive lodní vrtulí). – Ve druhé části se podrobně zabýváme zajímavou námořní fází italsko-rakouské války (paralely prusko-rakouské války) v r. 1866. Stručně se věnujeme politickým příčinám střetnutí, zevrubně popisu situace v námořním zbrojení na italské i rakouské straně, podrobně líčíme italské pokusy o dobytí ostrova Vis (Lissa) u rakouského pobřeží Jadranu a samozřejmě jsme se zaměřili i na průběh rakousko-italské bitvy nedaleko tohoto ostrova. Jaké důsledky měl jediný zdařilý útok klounem v této bitvě na vývoj námořního vojenství? Posuzujte nad řádky této práce s námi. Jaké byly konce admirálů Persana a Tegetthoffa, uvedli jsme také… Zvídavější čtenář jistě rovněž uvítá řadu cenných detailů o tehdejších válečných lodích.

Autor recenze: Milan Jelínek

PAMÁTNÉ UDÁLOSTI

J. V. VÁLEČNÉHO NÁMOŘNICTVA

Autentickými příběhy z oblasti námořního vojenství 19. století, zaznamenanými a reprodukovanými publicistickou až dokumentární formou, naše militární literatura bohužel šetřila a šetří. Čtenáři tzv. literatury faktu jsou tak bohužel ochuzeni o poznávání mnoha reálně prožitých událostí z dávnější doby, které byly stejně vzrušující jako námořní válečné události mnohem pozdější – boji za rusko-japonské války v l. 1904 – 1905 počínaje a střetnutími na Atlantiku či na Pacifiku v l. 1939 – 1945 konče.
Jednou z mála výjimek, která se snaží uchovat doklady či aspoň vzpomínky na námořní události v 19. století, je tato práce. Vyšla v Praze v r. 1913, přeložena ze staršího vídeňského originálu, jehož vydání iniciovalo rakousko-uherské ministerstvo války. Vzácná knížka, původně několik samostatných sešitů, obsahuje původní, autentická vyprávění rakouských námořních důstojníků o mnoha dramatických událostech, kterými ve službě prošly císařské válečné lodě a které patřily k nejctihodnějším momentům činnosti rakouského a rakousko-uherského válečního loďstva v 19. století. Práce obsahuje množství vylíčení strhujících válečných akcí, dramatických bojů se živly, střetnutí s piráty na Středozemním moři, dobývání pobřežních pevností…, připojeny jsou životopisy arcivévody Ferdinanda Maxmiliána, arcivévody Friedricha a admirála svob. pána z Wüllerstorf-Urbairů, nechybí ani původní slovníček dobových pojmů.
Reprint výběru je k dispozici ve II. vydání. Opět zachovává antikvární styl předlohy, neboť ten lépe než styl moderní evokuje milieu námořního prostředí, v němž dominovaly válečné plachetníky či paroplachetníky. V tomto provedení je práce v sešitovém formátu A4, má 58 stran ve vazbě žlutého kartonu s černým potiskem a obsahuje několik ilustrativních perokreseb.

Autor recenze: František Kalina

KONTAKT:
Milan Jelínek Pouchovská 747
Hradec Králové 3
503 03

milan.jelinek@uhk.cz
tel. 728710517

Autor recenze: Šedivý; Jelínek; Kalina