logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Japonský meč

Úvodní slovo ke stejnojmenné výstavě, s nadčasovou platností

Dne 6. září 2005 byla v Muzeu policie ČR v Praze slavnostně otevřena výstava s názvem Japonský meč - pozvánku uveřejňujeme v rubrice Recenze zde: http://www.militaria.cz/index.php?ac=recenze&idr=135&sba=detail&pozice=0 Pořadatelem výstavy je Česko-japonská společnost. Během slavnostního otevření promluvila ředitelka Muzea Policie ČR, zástupce japonského velvyslanectví v Praze, předseda sekce Společnost pro studium japonského meče Ing. Bohumil Planka a PhDr. Josef Dolejší. Ukázku iaido (umění tasení japonského meče) potom předvedl pan Vladimír Hotovec a zlatým hřebem úvodního ceremoniálu byla ukázka šermu naginatou, kterou se svou japonskou učitelkou předvedla slečna Jana Soukupová, mistrině světa v boji naginatou ze San José, Kalifornie roku 2003. Úvaha dr. Dolejšího na téma Japonský meč je natolik nadčasová, že jsem se ji rozhodl uveřejnit jako samostatný článek, mimo vlastní informaci o výstavě.

-lk-

 

 

Milé dámy, vážení pánové, ctění hosté!

 

Je pro mne vskutku velkou ctí, radostí a potěšením promluvit při této významné příležitosti.

Dovolte mi, abych svůj skromný příspěvek nezahájil obvyklými historickými reminiscencemi z japonských dějin a citáty z proslulých klasiků, ale zmínil se o několika faktech domácích.

Nedávno byla péčí Vojenského historického ústavu otevřena na Hradčanech ve věži Mihulka pozoruhodná výstava s jednoznačným názvem MEČ. Jde ze strany pořadatelů nepochybně o záslužný čin, neboť mnohé z exponátů jsme měli možnost naposledy spatřit tuším před deseti lety.

V jedné z vitrín je umístěna textová zmínka o tom, že v devadesátých letech byl na Generálním štábu naší armády a na Ministerstvu obrany projednáván návrh opatřit velení vyšších vojenských jednotek symbolickým mečem, který by byl užíván při slavnostních ceremoniích a rituálech. Návrh byl jednoznačně zamítnut a zůstavší prototyp meče byl předán Univerzitě obrany a posléze s jistými rozpaky muzeu. Proč se tak stalo?

Důvodů by se jistě našlo několik. Zásadním se ale jeví vztahová stránka mentální. MEČ už totiž nikomu z ozbrojených složek NIC NEŘÍKÁ. Tradice meče byla u nás zrušena a vyčpěla již před několika staletími - dnes po ní neexistuje ani stopa, pomineme-li skupiny historického šermu a osoby postižené rytířským romantismem, který je obecně pokládán za extravaganci, ne-li přímo za psychopatologický jev. MEČ jako mnohoznačný symbol přestal být uznáván, chápán a ctěn! Muži u nás berou meč do rukou s rozpaky a pramalou úctou.

Pozoruhodným jevem na zmíněné hradčanské výstavě je rovněž to, že největšímu zájmu z překrásných zbraní (mimo jiné solidního šinguntó), se zde těší meče exekuční čili popravní.

Položte do rukou donskému kozákovi šašku, Polákovi báthoryovku, Skotovi claymore, Tuaregovi telek, Sikhovi talwar, Gurkhovi dlouhé kukri, japonskému muži katanu. Rozhodně se nesetkáte s nezájmem, odmítnutím či s neuctivým gestem. Sám jsem si něco z toho vyzkoušel.

Proč se tak děje? Je to proto, že v každém z těchto mužů spočívá byť jen malé zrnko ŽIVÉ TRADICE. Tradice, která spočívá v samé podstatě odvěkého mužského života, žitého celá staletí či tisíciletí. Je to právě to, co beze zbytku vystihl profesor Inazo Nitobé slovy: "Meč nebyl nikdy nošen nadarmo. Co nosí válečník za pasem je symbol toho, co sídlí v jeho srdci - VĚRNOST A ČEST".

Pomineme-li pro někoho třeba málo stravitelné zásady etické, pak tu zbývá ještě ohled zásadní: potřeba meče k přežití v dobách a situacích nadmíru složitých, včetně oněch psychických. S respektováním zásady, že největšího vítězství je dosahováno tehdy, není-li čepel meče nikdy obnažena. A ještě - nemohu si odpustit citovat Mistra Mijamoto Musašiho: "Celá společnost i jedinci jsou uspořádáni mocí dlouhého meče, a tudíž dlouhý meč je základem bojových umění, ale i praktické politiky". Co je tím míněno? Je to opravdovost a VÁŽNOST. Pro civilizaci založené na kultu Mickey Mouse je to ovšem nepochopitelné.

Když mladý námořní poručík Ervín hrabě Dubský z Třebomyslic zakoupil v říjnu roku 1874 v Nagasaki pro svou sbírku první soupravu "daišó", necítil jistě k oběma mečům obdiv jen jako ke zbraním, ale obdivoval též jejich umělecké provedení a kvality. Jeho vysoce rozvinutý umělecký cit mu to dovoloval. Kupoval pak další meče a součásti samurajské výzbroje a výstroje, které jako jeden z prvních sběratelů přivezl k nám do Čech respektive na Moravu.

Jím počínaje obdivujeme v japonském meči nejen mimořádně skvělou chladnou zbraň - snad opravdu nejlepší na světě - ale též umělecký předmět, jak ve svých přednáškách a publikacích zdůrazňuje náš ctihodný předseda Nihontó pan inženýr Bohumil Planka.

Císař Go-Toba, který v klasickém období Nara v první polovině 12.století sám koval skvělé čepele mečů, jistě netušil, že o totéž se budou za tisíc let pokoušet nadšení kováři v malé zemi uprostřed Evropy. Přiznám se, že nás nic podobného nenapadlo ještě ani v 60. letech minulého století, kdy jsme do svých sbírek zbraní s jistými rozpaky zařazovali též katany, wakizaši a čepele dřevcových zbraní. První pokusný výkovek čepele katany jsem měl poprvé v ruce v kovárně SOU POLDI Kladno v roce 1972.

Skutečnost, že se i u nás najdou řemeslně zdatní jedinci, kteří jsou schopni vykovat, zakalit a povrchově upravit čepele japonských mečů, přiblížit se výrazové a duchovní dokonalosti tradičních výrobců cub a mečových garnitur či doplňků, ale i zbrojí, svědčí o tom, že jsme schopni pochopit mnohé z japonské duše, tradice a dovednosti, o čemž se donedávna pochybovalo. Bylo by nevděčné nevzpomenout při té příležitosti zásluh řady našich japonských přátel, kteří nám při tom nezastupitelným způsobem obětavě pomáhali a z nichž někteří kovají čepele mečů či s nimi cvičí již kdesi na Věčnosti.

Dnešní výstavu, kterou právě otevíráme, chápu jako výraz více jak staletého úsilí zasvěcených jedinců z Čech a Moravy pochopit nejen válečnickou, uměleckou a řemeslnickou tradici vzdálené země kdesi na Dálném východě. ale také, a to především, pochopit JAPONSKO SAMOTNÉ! Navzdory všem pacifistickým animozitám jsem pevně přesvědčen o tom, že bez pochopení "DUŠE MEČE" Japonsko v přebohatém a dramatickém toku jeho dějin pochopit NELZE!

Závěrem bych rád citoval svou zvěčnělou učitelku a milou přítelkyni paní dr.Libuši Boháčkovou, která vše podstatné vyjádřila ve dvou prostých větách: "Japonský meč je mezi zbraněmi světa jedinečný nejen svou ostrostí, ale i svou krásou a symbolickým významem. Speciální technické postupy tradičního mečířství, vypracované do vrcholné dokonalosti, spolu s vrozeným sklonem japonského člověka dát co nejkrásnější tvar i věci služebné, vytvořily první dvě kvality, zatímco zařazení meče mezi tři císařské insignie založilo posvátnou úctu, která mu byla po staletí vzdávána".

Nechť nás všechny vespolek ochraňuje a posiluje zářící bohyně Slunce AMATERASU - Ó - MIKAMI, která své zemi i nám dala každý jednotlivý meč k uctivému opatrování !!!

Ilustrační foto z výstavy -lk-

 
Datum: 19. 10. 2005 20:36:29 Autor: JAB
Předmět: japonský meč
Ano, zejména se hrdinství majitelů těch měčů projevovalo rozsekáváním amerických a britských bezbranných zajatců jednou ranou.
Datum: 04. 11. 2005 21:52:31 Autor: Adam
Předmět: RE
Můžete být, prosím, trochu konkrétnější? Kdo, kdy a kde rozsekal bezbranné americké a britské zajatce jednou ranou? Odkud jste čerpal tyto poznatky? Můžet uvést odkazy na autory a literaturu?
Datum: 28. 12. 2005 00:23:52 Autor: lokki
Předmět: re
JaB má trochu potíže z rozlišovací schopností, takže mu japonská reformace úplně unikla (a tím i rozdíl mezi japonskou šlechtou a plebejci z druhý světový, ne že by japoská šlechta byla o tolik lepší:-). Na druhou stranu, to že japonci odsekávali nejen americkým zajatcům katanama přečnívající kousky je celkem známá věc, dobře zdokumentovaná i fotograficky - namátkou např. v knize WWII ve fotografii, sekce válka v pacifiku - dají se najít i další publikace, včetně spisků těch chudáků co to přežili.
Datum: 25. 01. 2006 10:58:24 Autor: JD
Předmět: re
Díky!Má taková diskuse vůbec smysl? Šlo o zahajovacíprojev na výstavě japonských mečů z českých sbírek a jeho obsah se týkal skutečněněčeho jiného! I tak srdečnězdravím.
Datum: 12. 10. 2010 18:39:06 Autor: Lenicka1313
Předmět: Doporučení
Dle mého názoru je jeden z nejlepších obchodů s nožemi obeceně tento - http://mece.cz/ Sám zde často nakupuji mohu vřele doporučit!
Datum: 05. 05. 2011 19:30:07 Autor: Yvonne
Předmět: Dotaz
Dobrý den,chtěla bych se zeptat,jestli..se dají zakoupit nebo jsou to jen prvky určené k výstavě.Předem děkuji za odpověď.
Datum: 06. 05. 2011 09:07:11 Autor: Leonid
Předmět: to Yvonne
Konkrétní české výrobky z výstavy patrně už zakoupit nelze (výstava skončila před pěti lety), ale čeští výrobci své meče zájemcům prodávají. Nabídka je například zde: http://www.jswords.com/ anebo se obraťte s dotazem na adresy českých výrobců na Česko-japonskou společnost meče Nihonto: http://www.nihonto.com/contents.html
Datum: 16. 04. 2013 08:31:36 Autor: Petr
Předmět: pohled na mec
Pokusím se reagovat na první komentáře k tomuto článku. Meč sám o sobě nikomu neublíží. Je to člověk, kterej ho stvořil a kterej mu dává v jeho rukách smysl. Dřív to mohla být - zbraň pro zabíjení - zbraň pro obranu - výrobek, jenž mistr kovář, leštič a výrobce soupravy do něho dali kus svého umění - výrobek, jenž mistr kovář, leštič a výrobce soupravy díky němu uživili sebe a rodinu - symbol ideálů a cností samurajského ducha - dneska to může být symbol předků u Japonců - u nás Evropanů, to může být prostředek, jak se naučit díky cvičení smečem nebo studiu mečů, spousty věcí do života, nekomu treba jen radost se na nej divat, ma-li jej doma na stene.... Zbusobu je mnoho. Je pravdou, že japonští vojáci v 2.sv.valce popravovali mečem zajatce (vím jen o případech letců, ale jiste tech pripadu bylo daleko vice - bylo toto zachyceno v knihách popisujícící procesy s japonskými válečnými zločinci po 2.sv. valce - v 50.letech vysla kniha i tehdejsim Ceskoslovensku - nevím teď přesné jméno). Jakakoliv valka a utisk druhzch je zavrzenihodny cin. Nicmene mec za to nemuze. Smysl meče i způsob nahlížení na něj tomu dává člověk svým myšlením a používáním.
Datum: 02. 03. 2017 16:38:01 Autor: Daniel
Předmět: Doplněk k exekucím
V říjnu roku 1943 byl na ostrově Papua Nová Guinea zajat Japonci seržant australského komanda Leonard Georg Siffleet (1916-1943) spolu se svými třemi druhy. Dne 24.října 1943 byli všichni čtyři popraveni stětím. Leonarda sťal vojenským důstojnickým shinguntó Yasuno Chikao. Podobný osud potkal 29.března 1943 rovněž na Nové Guinei australského poručíka letectva Billa Newtona, VC. Další případy dokumentovány v literatuře citované zde v diskusi. Nicméně článek je skutečně o něčem jiném.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.