logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Protiturecké opevnění na Slovensku mezi lety 1526?1600

Napsáno v roce 1978 pro časopis Zpravodaj Klubu vojenské historie, dosud neuveřejněno.

/V hranatých závorkách odkazy k poznámkám./

1. Úvod k studiu problematiky V naší literatuře dosud bohužel chybí komplexní zpracování fortifikačních prací v souvislosti s tureckými válkami. Základem tohoto pojednání by měla být kandidátská práce Ing. arch. Jána Lichnera Csc: Vývin renesančnej fortifikačnej architektury na Slovensku, tato práce však existuje pouze v rukopise a je mi nepřístupná. Nezbývá tedy, než vycházet ze souborných prací o slovenských hradech, městech jakož i o obecné problematice Slovenska v souvislosti s tureckými válkami /1/, jejichž kvalita je různá. Z jazykových důvodů jsem se nezabýval ani literaturou maďarskou, ani tureckou. Práce vznikla v roce 1971 a neobsahuje tedy mladší publikace. Stavby, které jsou předmětem této práce, mi nejsou známy v originále, je tedy nutno spolehnout se na dokumentaci, ať již měřičskou, fotografickou, nebo kresebnou. Přístupných stavebních rozborů není mnoho a dokumentace si mnohdy bohužel odporuje (viz např. půdorysy hradu Turňa nad Bodvou, tab. I).

TAB. I. a - Turňa nad Bodvou podle B. Polly a I. Vindiše.

TAB. I b - podle A. Fialy

Jak z předešlého vyplývá, je nutno práci, která je ve své podstatné části nutně kompilací, brát pouze jako stručný informativní přehled.

2. Stručný přehled vojenských akcí a chronologie staveb fortifikací v souvislosti s tureckými válkami mezi lety 1526–1600. Bitva u Moháče r. 1526 dostala Uhry do složité situace. Země, ohrožená Turky, se místo toho, aby se sjednotila k obraně, stává dějištěm zápasu o trůn mezi Ferdinandem I. Habsburským a domácím kandidátem Janem Zápolským. Místo, aby byla posilována obranyschopnost země, jsou stávající opevnění ničena jak vojsky Ferdinandovými a Zápolského, tak ostatní šlechtou, která využila všeobecné anarchie k vyřizování vlastních cílů. Zápolský byl během bojů vytlačen z Uher i ze Slovenska, a aby se udržel, byl nucen požádat o pomoc sultána Solimána II. Turecká vojska, která pronikla do oblasti Ipíu již v r. 1526, vyslaná r. 1529 na podporu Zápolského táhla podle Dunaje na Vídeň. Bylo demolováno předměstí Bratislavy a byl též učiněn pokus o dobytí hradu Děvína ztečí, když však skončil neúspěšně, Turci se nezdržovali obléháním a táhli dál na Vídeň. Po neúspěchu této výpravy se byl nucen Zápolský stáhnout až do Sedmihradska, Turci pustoší Pováží. Pokus o dobytí Děvína byl jeho majitelům, jimiž byla v této době rodina Báthory popudem k zlepšení obranného systému hradu /2/. Pozornost byla věnována obzvláště hornímu hradu, kde vznikl pás opevnění se dvěma čtyřbokými baštami a celé bradlo bylo uzavřeno dostavbou zdí s baštami na jižním svahu a u řeky. R. 1530 /3/ Turci obléhají Bojnice, nová velká výprava na podporu Zápolského je uspořádána až v r. 1532. Rozpor mezi Ferdinandem a Zápoským byl řešen Velkovaradínským mírem, kdy se oba navzájem uznali a Uhry byly rozděleny na dvě části. R. 1536 je zlepšována obranyschopnost Trebišova a r. 1537 podnikají Fuggerové dalekosáhlou přestavbu, lze říci novostavbu svého hradu Červený Kameň /4/, vyhovující tehdejší úrovni válečné techniky. Je příznačné, že kromě finančníka Fuggera reagovala nejrychleji bohatá báňská města, speciálně Kremnica, kde se r. 1539 staví předbraní. Okolo r. 1540 probíhá přestavba trenčínského hradu /5/, pobořeného Katzianerovým obléháním r. 1527 a r. 1541 je přestavován Zvolen /6/. Pádem Budína a vytvořením budínského pašalíku v letech 1540 až 1541 se Slovensko stalo definitivně pohraničním územím ohrožovaným tureckými vojsky. Tato situace si nutila opevňovací práce. R. 1542 je budováno vnější opevnění Šariše /7/ a r. 1543 je zlepšováno opevnění Bánské Bystrice. Téhož roku obsadila turecká vojska Parkan /8/. Mezi lety 1540–1550 byl zlepšován fotifikační systém hradu Turňa nad Bodvou /tab./. Byl vybudován torion a opevnění pod starým palácem zpevněno dvěma kulatými baštami. Větší část vnějšího okruhu opevnění je nutno mít za dílo této přestavby. V letech 1543–1544 padly uherské pevnosti Ostřihom a Novohrad a postupu tureckých vojsk do prostoru Slovenska nic nebránilo. Turci se však omezili spíše na drobnější akce a devastaci krajiny. R. 1544 turecká vojska vypálila Levice. Hlavní hrází tureckému náporu měla být pevnost Komárno, která byla snad ve čtyřicátých letech /9/ přestavována ze starého gotického hradu. Stavba se však vlekla až do šedesátých let. R. 1545 padl hrad Hajnáčka, tento úspěch byl však pouze dočasný, neboť už r. 1546 byl hrad dobyt zpět a opravován na náklad Gemerské župy. Téhož roku byly prováděny stavební úpravy na hradě Zniev, ovšem tyto práce je nutno vzhledem k odlehlosti a nevelkému strategickému významu objektu považovat spíše za běžnou údržbu zchátralého hradu. Před r. 1546 je přestavován bývalý premonstrátský klášter Bzovík /10/, takže na jeho místě vzniká pevnost odpovídající dobovým nárokům. Báňská města si byla dobře vědoma toho, že jsou ve středu tureckého zájmu. Poměrně nejhůře, opevněným městem byla Bánská Štiavnica. Její údolní poloha byla pro obranu krajně nepříznivá a proto již na začátku století byl městský kostel obehnán hradbami a baštami.Vzhledem k rostoucímu nebezpečí byl v letech 1546–1559 kostel přestaven na hrad /11/. R. 1547 byl uzavřen mír, který však nebyl z turecké strany přesně dodržován, jednotliví turečtí velitelé pořádají větší či menší nájezdy, přecházející až do pravidelných válečných akcí, jejichž cílem byla hlavně oblast báňských měst, až do vypuknutí patnáctileté války r. 1593. Po uzavření míru byla organizována obranná linie. Těžištěm obrany bylo 15 pevností. Největší důležitost měly Trenčín, Bratislava, Zvolen, Komárno, Levice, Muráň, Šariš, Viglaš a báňská města. Kromě těchto objektů, pojatých jako hlavní do obranné linie, obrana pochopitelně počítala i s dalšími pevnostmi. Dle usnesení sněmu z r. 1547 měli na přestavby, údržbu a obranu těchto objektů přispívat i stavové a stavební práce byly svěřeny italským pevnostním inženýrům. Turci okolo r. 1550 přepadli a dobyli hrad Brzotín. V témže roce je jádro povážského hradu Beckova rozšířeno o masivní dělovou věž, neboť terénní situace nedovolovala jiné řešení a r. 1551 podniká František Bebek dalekosáhlou přestavbu svého hradu Filakova /12/. O rok později jsou stavěny fortifikace v Bratislavě, práce se však omezily spíše na město, než na hrad. Téhož roku porazili Turci císařské vojsko u Krupiny a též rok 1554 byl ve znamení úspěchů tureckých zbraní. Zradou se jim podařilo získat důležitý nově opevněný hrad Filakovo /13/. Padly též Šahy, takže se celá obranná linie posunula značně na sever. Filakovo se stalo sídlem sandžaku, jemuž v době největšího rozsahu patřily náhije Filakovo, Divín, Rimavská Sobota, Sobotka, Hajnáčka, Rimavská Seč, Štítník a Muráň. Turecké úspěchy daly vzniknout systému dřevěných strážních věží na dominantních kopcích. Takováto pozorovací stanoviště byla zbudována ve zříceninách Starého Zvolenu /14/, na kopcích Drieno u Čabradě, Hársfa a Banské Štiavnice, Somersle u Hronu, Sitno, Tawgoschwal u Bánské Bastrice, Hohenstein u Lubetovej a na kopci proti Lucsato v panství Lupča. R. 1555 obsazují turecká vojska hrad Sobotku, který je pak jimi opevňován /15/ a o rok později Turci demolují hrádek Jelšavu. Vzrůst turecké aktivity zvýšil zájem o stav všech strategicky důležitých pevnění, na něž byly vysílány komise, jejichž cílem bylo zjistit stupeň obranyschopnosti objektu. Takováto komise byla např. r. 1557 vyslána na hrad Šariš, kde sepsala inventář /16/. V r. 1558 dobyli Turci hrad Plešivec. Časově nejbližším fortifikačním podnikem bylo zdokonalování opevnění hradu Divína r. 1559. Akcí, která měla zamezit dalšímu pustošení Slovenska, bylo tažení r. 1562, kdy však poměrně silné vojsko pod vedením Jána Balasty bylo poraženo Turky u Sečan. V této době byly Uhry rozděleny na tři kapitanáty, z nichž dva se týkaly území Slovenska. Bánský kapitanát tvořily hrady a pevnosti: Nové Zámky, Bratislava, Šurany, Komjatice, Šintava, Nitra, Trenčín, Topolčianky, Hronský Beňadik, Levice, Pukanec, Sitno, Šahy, Šomoška, Filakovo, Bzovník, Čabraď, Krupina, Modrý Kameň, Divín, Viglaš, Zvolen, Lubietová, Brezno a Muráň. Slovenská část Hornouherského kapitanátu obsahovala: Hajnáčku, Blh, Štítník, Plešivec, Krásnou Hôrku, Turňu, Košice, Prešov, Levoču, Šariš, Sabinov, a Bardějov, Uvedený výčet se týká největšího rozsahu těchto kapitanátů a není tedy přesným obrazem počátků šedesátých let. Již zmíněného r. 1562 dobyl beg Hassan hrad Turňu nad Bodvou, jehož nepříliš progresivní opevnění neodolalo tureckému náporu. Vývoj situace až do této doby ukázal krajní nespolehlivost žoldnéřských, převážně německých vojsk. Proto byl r. 1563 úplně reorganizován systém obrany protiturecké linie, tato opatření se kromě již výše zmíněných kapitanátů týkala vojsk a posádek. Do obrany byla vojensky zapojena báňská města, která rozdělila své síly do oddílů vedených desátníky, pro něž byl r. 1564 sepsán vojenský řád a byl též kladen značný důraz na jízdní oddíly, které byly kladeny i na hrady. Takovýmito objekty s jízdní posádkou byly např. Nové Zámky, Šurany a Komjatice. Je též zlepšován systém, fortifikací. R. 1564 je dán příkaz k opevnění Šariše a nejvýznačnější pevnostní inženýr, který působil na Slovensku, Ital Pietro Ferrabosco, staví mezi lety 1564–71 Panenský Zámek v Banské Štiavnice /17/. Na zákrok panovníka jsou r. 1566 opravovány a opevňovány hrady Oponice a Lecice /18/, z nichž poslední byl patrně poškozen srážkou, která se pod ním odehrála r. 1564, kdy se též Turci dostali až k Viglaši. Po odražení útoku byl Viglaš zpevněn dvěma věžemi a r. 1575 zde byla vybudována nová brána. Léta 1569 podnikla turecká filakovská posádka nájezd na Gemer, který byl zpustošen. Začátek sedmdesátých let byl poznamenán přípravou velké turecké ofensivy. R. 1571 byla podruhé dobyta Hajnáčka. Pro zesílení obranného systému staví Ottavo Beldigara na místě staré pevnůstky pevnost Nové Zámky /17/, která se měla stát vážnou hrází tureckým útokům. Za oběť tureckému náporu padl r. 1573 hrad Brzotín, který byl devastován. Velkých úspěchů dosáhli Turci pod vedením bega Hassana r. 1575, kdy dobyli a obsadili strategicky prvořadé hrady Divín a Modrý Kameň. Tento rychlý postup vyvolal značnou aktivitu v opevňování i soukromých objektů. Již zmíněného r. 1575 obnovuje např. Mikoláš Drugeth svůj hrad Brekov, který byl těžce poškozen císařským vojskem r. 1558. Jelikož turecká ofensiva r. 1575 nenarazila na vážný odpor císařských vojsk, pokračovala, byť v omezené formě, dále. R. 1576 byl po krátkém obléhání dobyt a obsazen pevný hrad Šomoška a r. 1577 se objevili Turci pod kostelem Viglaš, vzhledem k malému počtu (200 jezdců a 700 pěších) byli však rozehnáni. Dle inventáře z těchto dob /20/ dělostřelecká výstroj Viglaše spočívala z 6 falkonetů, 5 tzv. Scharfetindlů, 59 hradních pušek a 25 centů střelného prachu. Po této šarvátce byla posádka hradu zvětšena a výdaje s jejím udržováním hradila Kremnická komora. R. 1578 jsou podnikány dvě větší úpravy fortifikací. Upravuje se Zvolen a přestavuje hrad Krásná Hôrka /21/. R. 1579 se Turci opět objevili pod Viglašem, ale tato jejich akce byla neúspěšná zrovna tak jako obležení hradu Dobré Nivy r. 1583, což je vzhledem k nevelkému rozsahu hradu s podivem. Téhož roku působí na hradě Trenčíně Pietro Ferra-Bosco /22/ a r. 1584 byla zpevňována obrana báňských měst. Původní plán počítal se zrušením hradu Čabraď, jehož stav po obležení v prvé polovině 16. stol. byl neuspokojivý, od této alternativy však bylo upuštěno a Vídeň vysílá k opravám inženýra Ferrariho. Podobně byl o rok později na direktivní zásah opravován a opevňován hrad Čičava, který byl od r. 1527 ve zříceninách. Budují se i městská pevnění, např. r. 1590 počíná Zvolen měnit své plaňkové opevnění na kamenné. Situace se pomalu začíná vyhrocovat k vypuknutí patnáctileté války a je poznamenána dílčími úspěchy císařských (např. zajetí tureckého velitele hradu Divína viglašskou posádkou r. 1590). Počátek Patnáctileté války byl po vojenské stránce v podstatě jednou z nejmohutnějších císařských ofensiv. Vojska generálů Mikuláše Palffyho a Krištofa Tiefenbacha dobývají tureckou pevnost za pevností. Padlo Filakovo, Divín, Modrý Kameň, Sečany, Parkan, Sobotka, Šomoška a mnohé další objekty. Tureckou protiakcí mělo být obležení pevnosti Komárno. Vojska, jimž velel paša Sinu, však byla neúspěšná a císařská ofensiva, byť v menší síle, pokračovala, až v r. 1596 byla turecká vojska vytlačena za Ipel a za Ostřihom. Turci se dostali do svízelné situace, a proto se snažili co nejrychleji uzavřít mír. Velkovezír Ibrahim aby docílil příznivých podmínek míru, podnikl za použití vazalů, krymských Tatarů, pustošivý nájezd do oblastí západního Slovenska a báňských měst. V průběhu této akce, jejímž hlavním úkolem bylo cílevědomé plenění krajiny, narážející a značný odpor (porážka Tatarů u Zvolena) byly též obleženy hrady Beckov a Bojnice. Kýžený mír, který ukončil první fázi Patnáctileté války, byl uzavřen r. 1600 při ústí řeky Žitavy.

3. Některá význačná protiturecká opevnění 16. stol. Na Slovensku. Banská Štiavnica (Schemiz) Městský hrad v Banské Štiavnici /23, tab.II/ vznikla přestavbou farního kostela Panny Marie. Opevnění okolo kostela se dvěma hranolovými a třemi otevřenými kruhovými baštami s použitím karneru z 13. stol. vzniklo do r. 1515. Přestavba kostela na hrad proběhla v letech 1546–1559. Vnější opevnění bylo rozšířeno o půlkruhovou baštu u karneru, jedna z kruhových bašt byla uzavřena a okrouhlé věže byly opatřeny oblým, dozadu ubíhajícím cimbuřím /24/, analogickým opevnění Zvolenu a Trenčína. Vznikla též dnešní brána. Ve vlastním kostele byla stržena klenba střední lodi a tak vzniklo nádvoří. Boční lodi byly rozděleny na patra a přeměněny v hradní budovy, původní presbyterium sloužilo jako hradní kaple. Kvůli větší pevnosti bylo obvodové zdivo dozděno na úroveň původních opěráků. Na každém rohu byla vybudována arkýřová věžička a mezi nimi byla patrně atika /25/, celkově lze pozorovat nápadnou shodu se Zvolenem. Hrad je dodnes, s výjimkou věže vedle brány, která byla zbarokována, téměř intaktně zachován. Strategická poloha tohoto hradu byla velmi špatná a to nutilo k dalším fortifikačním podnikům. Město samo, situované do členitého údolního terénu bylo vůbec pro obranu krajně nevhodné. Plány na opevnění vypracoval Petro Ferrbosco, který uzavřel příjezdové cesty pěti branami. Nejmohutnější z nich, Piargská, vystavěná r. 1554, se zachovala dodnes. Úlohu starého hradu převzal Nový Zámek (Panenský Zámek, tab. II), vystavěný nad městem mezi lety 1564–1571.

TAB. II b - Panenský zámok podle A. Fialy

Stavba patří k nejčistším dílům Pietra Ferrabosca. Dodnes intaktně zachovaná pevnost představuje mohutnou hranolovou věž s několika patry dělostřeleckých a klíčových střílen, s nižší kulatou věží na každém rohu. Vyobrazení z r. 1679 /26/, jakož i půdorysná situace se zdají nasvědčovat tomu, že Panenský Zámek měl původně jen dvě kruhové věže, další dvě by tedy byly mladší přístavbou. Celá stavba je čistě vojenskou účelovou záležitostí.

 

TAB. II. a - Banská Štiavnica. Starý hrad podle A. Fialy.

Bzovík (tab. VII) Po bitvě u Moháče obsadil starý premonstrátský klášter s románským jádrem Zigmund Balassa z Ďarmot a vyhnal tamní mnichy. Od r. 1530 je podnikána dalekosáhlá přestavba /27/. Bývalý klášter byl sevřen čtvercem hradeb s mohutnými podkovovými dělovými věžemi v nároží. Provozní a hospodářské stavby byly přiloženy k obvodovému opevnění, jehož ochoz zůstal samozřejmě volný pro obranu. Z románského kostela byla použita levá věž, která se stala hlavní věží hradu. Zbytek kostela byl stržen a s použitím pozdně gotických budov konventu vznikl ve středu opevnění čtverec obytných budov. Kalhotové střílny, analogické Trenčínu a Zvolenu, ukazují na podunajskou oblast. Objekt, nepatrně dotčený barokními úpravami, byl zachován až do druhé světové války, dnes z něj zbylo pouze obvodové opevnění, bývalá sakristie a několik základových zdí v jádře.

TAB. VII. a - Bzovík podle A. Fialy.

Červený Kameň (Bibesburg, 28) Po bitvě u Moháče nechal Antonín Fugger přestavit, či lépe řečeno znovu vybudovat svůj hrad Červený Kameň. Nová pevnost byla založena na západ od původního jádra hradu. Jednalo se o čtverhran s masivními okrouhlými baštami s 3–4 m silnými zdmi. Vlastní obytná budova s dvěma patry hlubokých sklepů přiléhala k jižní curtině. Toto uspořádání se je možno vysvětlit účelem stavby: jednalo se vlastně o silně opevněné skladiště a překladiště, jakož i bezpečný úkryt majetku Fuggerů. Před vlastním jádrem byla ještě dvě přehradí chráněná zdmi s drobnými věžičkami, jádro bylo otočeno mohutným valem. Celá disposice ukazuje již chápání pevnosti v kontextu dělostřelecké taktiky, kdy hlavním činitelem obrany je strategicky výhodné a patřičně hutné opevnění horizontálního charakteru a nikoliv nepřístupná poloha a vertikální věže v dominantní poloze jako u starších hradů. Obzvláštní pozornost byla věnována nárožním baštám, jejichž výška je shodná s výškou curtin. Děla mohla být umístěna ve čtyřech patrech nad sebou – v kasematech, dvou zaklenutých patrech a na plošině na vrcholu bašty. Aby se po výstřelu v prostorách bašty nehromadil dým, byla systémem větracích kanálků zaručena cirkulace vzduchu (tab. IV). Právě v těchto větracích systémech a v kasematech /tab. III/ spatřuje D. Menclová /29/ aplikaci druhé manýry teoretického díla A. Dürera /30/. Kromě mladší pevnosti Unnot by to byla jediná známá aplikace Dürerových myšlenek. Tato úvaha je proto pravděpodobnější, že Dürer byl ve styku s rodinou Fuggerů už od let 1506–9 asi do r. 1527. Italská dispozice, jakož i hmotné pojetí Červeného Kamene jsou vůbec jediné mimo Itálii. Pevnost byla později přestavěna na renesanční a barokní zámek, základní myšlenka je však dodnes jasně patrná.

TAB. III. a - Červený Kameň. Kasematy podle D. Menclové.

TAB. IV. a - Červený Kameň. Řez západní baštou podle D. Menclové.

Filakovo (Fileck, Villeck, tab. VI) Původní gotický hrad vznikl patrně ve 13. stol., v r. 1551 František Bebek, majitel hradu, podnikl modernizaci celého areálu. Kromě úprav obytné části jádra byla k hornímu hradu přistavěna okrouhlá bašta. Bebek též vybudoval celý dolní hrad. Hlavním bodem obrany hradu byla mohutná věž, zvaná po stavebníkovi Bebekova Bašta. Jedná se o pětibokou, několikaposchoďovou věž, určenou výhradně pro dělostřelectvo, která je nejlepší ukázkou staveb tohoto druhu, stavěných většinou ve stísněných poměrech starších hradů. Dolní hrad byl ještě opevněn jednou pětibokou baštou, v níž byla druhá brána a podkovovitou baštou při prvé bráně, situované u paty Bebekovy věže. Takto opevněný hrad získali r. 1554 zradou Turci, císařští je dobyli až r. 1593 /31/. V průběhu 17. stol byl hrad neustále v ohnisku vojenských operací, po obležení Turky r. 1682 byl pobořen a od té doby je ve zříceninách.

TAB. VI. a - Fiĺakovo podle A. Fialy.

Komárno (Comorra, Komara) Starý gotický hrad byl v průběhu 16. stol. přestavěn na moderní pevnost. Na nejasnosti v datování vzniku pevností upozornil A. Romaňák /32/. Dle Allaina Manessona Malleta /33/ vybudoval Komárno r. 1550 Ferdinand I, Alexandr Novák /34/ soudí, že pevnost vybudoval inženýr Decio v letech 1543–1555. Katarina Jančová /35/ uvažuje, že pevnost je dílo Pietra Ferrabosca a její vznik klade do poslední třetiny 16. stol. Mária Vyvíjalová /36/ uvádí, že pevnost vznikla za Jana Zápolského a Mária Izakovičová /37/ považuje za počátek fortifikačních prací r. 1541 a přepokládá účast italského inženýry Castalda. Pietra Ferrabosca uvádí až při úpravách po r. 1576, kdy bylo upuštěno od nové plánované zásadní přestavby a opevnění pouze zdokonalováno. R. 1555 Turci Komárno napadli, pevnost se však udržela, jen město několikráte vyhořelo. R. 1594 byla pevnost obležena vojsky pod vedením paši Sinu a opět se ubránila. Zachovalo se nám dobové vyobrazení tohoto obležení /38/. Z něj, z ostatních starých vyobrazení /39/, jakož i z dnešního stavu si můžeme udělat představu o komárňanské pevnosti 16. století. Jednalo se o protáhlý trojúhelník, obklopený vodou a zpevněný převážně ušnicovými bastiony, pravděpodobně novoitalského typu. Pevnost byla několikrát rozšiřována a upravována, mezi nejvýznačnější přestavby patří rozšíření v letech 1668–1673 a poslední fortifikace byly budovány ještě v 19. století.

Krásná Hôrka (40, tab. VII) Hrad je poprvé připomínán r. 1322. Na počátku 16. stol byl jeho držitelem František Bebek. Jelikož je důležitý pro vývoj hradu a je zároveň typickou ukázkou šlechtice této doby, věnujme mu tedy několik slov. V politické hře měnil strany až do r. 1554, kdy s Ferdinandovým tajným souhlasem obsadil beg Kara Hamza Filakovo, které Bebkovi patřilo a ten, aby se pomstil, začíná pustošit majetky Ferdinandových přívrženců. Zato byl odsouzen k ztrátě majetku a nezbylo mu, než otevřeně vystoupit proti císaři. S pomocí oddílů sípáhijů porazí po Krásnou Hôrkou císařské. Poté opět změnil stranu a bojoval proti Turkům, jimiž byl r. 1560 zajat. Po návratu z pětiletého zajetí byla proti němu kvůli podezření z přípravy povstání vyslána výprava pod generálem Lazarem Schwedim, která dobyla i Krásnou Hôrku. R. 1566 opouští Bebek natrvalo Uhry a za rok na to umírá v Sedmihradsku. Krásná Hôrka byla za něj důkladně přestavěna a získala obrys nepravidelného trojúhelníka s okrouhlými baštami v nároží. Prvá, dnes zbořená brána, byla v prostoru za dnešní druhou branou, původní brána je zachována (dnes třetí brána). Ve východní části opevnění byl vybudován složitější systém. Za vnější, dva metry širokou zdí, spojující nárožní bašty, byla ve vzdálenosti 5–7 m postavena druhá zeď a prostor mezi nimi vysypán hlínou, takže vznikla plošina pro těžká děla. Některá z těchto děl se na hradě zachovala dosud. Celá přestavba patrně souvisí s novým opevněním Jágru, kde byl činný inženýr da Vedeno. Dokončení prací na Krásné Horce datuje D. Menclová podle děl s Bebkovými monogramy do let 1545–1547, práce v Jágru byly prováděny v letech 1537–1545. Krásná Hôrka byla dále přestavována od konce 16. a 17. století a v 18. století. Na počátku 20. století byl hrad změněn v museum a tak se zachoval dodnes.

TAB. VII. b - Krásná Hôrka podle D. Menclové

Levice (Levenz, 41) Vznik hradu Levic je spojován s osobou Mutúše Čáka Trenčanského, nebo je kladen do let 1235–1270. Gotický hrad, jehož zbytky jsou dodnes patrny, byl vybudován rodinou Levických. R. 1544 bylo město vypáleno a hrad poškozen. Po míru r. 1547 byl zařazen mezi 15 pohraničních pevností proti Turkům. Dochází k přestavbě zchátralého gotického opevnění za účasti inženýra Hercula. První fáze těchto opevnění byla sypána z hlíny a armována pouze dřevem. Opevněno bylo jak město, tak hrad, opevnění však nebylo příliš trvanlivé, neboť se množí stížnosti na jeho špatný stav a tak bylo r. 1566 určeno, aby na opravy hradu přispívaly stolice Turčianské, Oravská, Liptovská, Zvolenská, Tekovská a Hontianská. Od r. 1558 byl držitelem hradu István Dóbó, obránce Jágru, který vystavěl zámeckou budovu. Za něj byla již zmíněného roku 1566 opravena nejvíce zchátralá východní bašta. Téhož roku byla posádky hradu rozšířena o 50 lidí z oddílu Jeronyma de Latoura, který táhl na pomoc Krupině. Ze starých vyobrazení /42/ a historických půdorysů /43/ si můžeme učinit představu o vzhledu Levického hradu. Starý gotický hrad byl obklopen opevněním zhruba pětibokého tvaru s nepříliš pravidelnými bastiony, z nichž jeden byl s největší pravděpodobností ušnicový. Hrad byl s městem spojen mostem. Vlastní město, zhruba obdélného půdorysu, na jedné straně přilehlo k hradu, na druhé straně byly situovány dva bastiony staroitalského typu. Dlouhé curtiny byly ještě členěny čtyřbokými baštami.

Nové Zámky (Neuhausel) Plaňková pevnůstka byla v Nových Zámcích postavena po pádu Ostřihomi. Po jejím zchátrání vystavěl v letech 1573–1581 na jejím místě Ottavo Baldigara moderní pevnost na pravidelném šestiúhelníkovém půdoryse s ušnicovými bastiony /tab. VI./. Pevnost byla též chráněna vodním příkopem, u příjezdových cest byly vybudovány ravelíny. Pevnost je patrně novoitalského typu /44/. Zvláštní postavení mají Nové Zámky v dějinách architektury, neboť se jedná o prvou realisaci pravidelného ideálního renesančního města (Palma Nuova vznikla až r. 1595, Zamosć v letech 1591–1622). Podobným způsobem byla stavěna i menší pevnostní městečka, jako např. Vráble /45/ či Guta. Do válečného dění 16. stol. již pevnost nezasáhla, měla však klíčový význam v století následujícím. R. 1725 byla na příkaz Karla III. zbořena, takže pramenem k jejímu poznání jsou převážně stará vyobrazení /46/.

TAB. VI. b - Schéma Nových Zámků podle J. Herolta.

Sobôtka (Sabatz, Szabatka, Sobotuška) Sobôtka je jedním z nejsevernějších tureckých hradů v Evropě. O jeho podobě jsme poměrně dobře informováni jednak díky archeologickému výzkumu r. 1968 /47/, jednak díky vyobrazení znázorňujícímu dobytí Sobôtka r. 1593 /48/. R. 1555 obsadila turecká vojska zřícenina starého hradu Jana Jiskry z Brandýsa a zbudovala zde vlastní opěrný bod. Vnitřní hrad, zhruba obdélného půdorysu, byl zpevněn v každém rohu kulatou věží a jeho centrem byla okrouhlá věžovitá stavba. Vnější hrad byl zpevněn baštou, bastionem, dvěma okrouhlými a dvěma pravoúhlými věžemi a vedly do něj dvě brány. Vnitřní plochu zaujímaly provozní budovy, mešita s minaretem a studna. Od okolního terénu byl hrad oddělen vodním příkopem, celý objekt byl vlastně obtékán řekou Rimavou. R. 1593 byl hrad dobyt generálem Tiefenbachem a poslední zpráva o něm je z r. 1609, kdy byl opět v tureckých rukou.

Šariš (Zaros, tab. III) Župní hrad Šariš je jedním z nejstarších hradů na Slovensku. Jako kamenný byl vybudován s největší pravděpodobností po tatarském vpádu. R. 1542 dochází k zásadní přestavbě objektu, kdy je jeho jádro s mohutnou centrální hranolovou věží obehnáno novým pásem opevnění s podkovovitými, kulatými a hranatými věžemi nevelkých rozměrů. Vzhledem k značné vertikalitě těchto věží a poměrně dlouhých curtinám mezi nimi bylo toto opevnění již značně zastaralého typu. Tento fakt by snad bylo možno vysvětlit více než výhodnou strategickou polohou objektu na osamělém kopci, ovládajícím krajinu. Dle vyobrazení z r. 1617 /48 a/ byla mezi starým hradem a novým opevněním nakupena drobná zástavba. Z r. 1557 se zachoval inventář hrdu /49/, z něhož si můžeme učinit představu o vyzbrojení a vybavení tohoto důležitého článku protiturecké obrany s poměrně silnou posádkou. Hrad byl r. 1660 poškozen výbuchem střelného prachu a po požáru r. 1687, snad záměrně založeném, zpustl.

TAB. III b - Šariš podle A. Fialy.

Trenčín (50, tab. V) Trenčín byl pevností snad již v době římské. Jádro dnešního hradu čtverhrannou věží vzniklo okolo r. 1260, bylo rozšířeno v letech 1300–1310, v druhé polovině 14. stol., dále následovala přestavba prvé třetiny 15. stol. A let 1490–1526. O této přestavbě se je nutno zmínit alespoň několika slovy, poněvadž byla značně progresivní a navazovaly na ni úpravy let 1540–1600. Nejslabším místem obrany hradu byla strana obrácená k návrší Brezině. Proto zde byly zřízeny dva mohutné příkopy s hradbami, z nichž prvá směrem k hradu byla zpevněna bateriovou věží, řečenou Jeremiášovou. Ve vnějším příkopě před druhou hradbou byla postavena dělostřelecká věž, zvaná Mlýnská, původně přístupná jen po mostě z parkánu. Toto opevnění je zcela ojedinělé a patrně nemá ve střední Evropě obdobu. Bateriová věž byla vybavena tehdy nejmodernějšími stupňovitými střílnami (starší jsou známy pouze ze Zvolena). Pro Mlýnskou věž byla by analogií věž Minceta v opevnění Dubrovníku, či opevnění Breuberku, mezi těmito stavbami ovšem není souvislost. Nevýhodou celého tohoto nového opevnění byla poměrně malá výška zemního tarasu, který přes svou modernost nekryl dostatečně prostor vnitřního hradu, což se jasně ukázalo za Katzianerova obléhání r. 1528. Za tohoto obléhání hrad vyhořel. Z r. 1543 se zachoval soupis hradní výzbroj. Hrad měl 150 pušek (80 na vnějším opevnění proti Brezině), značný počet těžkých kusů a tarasnic, 15700 železných koulí do bombard, 500 středních koulí a 100 kamenných koulí. Ze starých zbraní je zastoupena balista a v budově tzv. kasáren byl složen pontonový most. K větším stavebním úpravám na hradě patřila až novostavba dělové bašty u druhé brány, na místě starší gotické věže, před r. 1540. Zachovaná část silně poškozené stavby připomíná klenuté patro bašt na Červeném Kameni, je však poněkud archaičtější. V další fázi úprav vznikla tzv. Velká bašta u horního hradu na nepravidelném oblém půdoryse se střílnami pro děla se široce rozevřenými špaletami. Vznik této stavby lze klást mezi léta 1550–1560. V této době byla upravena i většina obytných budov. Všechny budovy byly sjednoceny renesanční atikou, jejíž účel byl kromě výtvarného též vojenský, neboť kryly střechy před střelbou. Jeremiášova věž byla dělostřelbou tak poškozena, že bylo nutno vybudovat znova téměř celé prvé patro, jež bylo vybaveno charakteristickým oblým cimbuřím, jaké dostala i velká věž z doby Matúše Čáka /51/. Tyto práce jsou patrně dílem Antonia Floreána. V tomto opevnění byla též použita v úseku u Povětrné brány kalhotová střílna, typická pro stavby italských mistrů. Na Trenčíně pracoval též Ottavo Baldigara v letech 1566–1569, od r. 1583 zde působí Petro Ferrabosco, který vybudoval opevnění před prvou hradní branou a bránu samu opatřil novým bosovaným portálem. Předbraní se dvěma okrouhlými baštami (jedna je zachovaná, druhá byla objevena výkopem), chránícími bránu, vybudoval Ferrebosco v italsko-tyrolském tvarosloví s typickým cimbuřím v podobě vlaštovčích ocasů střídaných půlobloučky (52). V čase působení téhož inženýra vzniklo patrně kasematové opevnění vnějšího příkopu proti Brezině. Hrad byl dále upravován v baroku a po požáru r. 1790 začal pustnout.

TAB. V. Trenčín podle A. Fialy.

Zvolen /53/ Dnešní hrad nahradil koncem 14. stol. dva staré hrady, zvané dnes Pustý hrad pri Zvolene, postavené na dominantní výšině nad městem. Pro nový hrad bylo použito schématu italského kastelu, v té době u nás nepříliš obvyklého /54/, se dvěma nárožními věžemi. Hrad původně neměl vnější opevnění a vzhledem k své výjimečné disposici je nazýván královským domem a nikoliv hradem. Vnější opevnění bylo vybudováno v letech 1490–1510. R. 1541 byly zahájeny fortifikační práce ve městě, které bylo ohrazeno plaňkovým opevněním. Úpravy na hradě započaly dle desky v dvorním průčelí severního křídla r. 1548. Kromě úprav obytné části byla zvyšována i obranyschopnost objektu za účasti italských mistrů. Obě nárožní věže jádra byly sneseny a na celé jádro byla nastavena dvě ryze obranná patra, zpevněná v nárožích arkýřovými věžičkami a ukončena atikou /55/. Kromě prostých střílen byla tyto nástavba vybavena střílnami kalhotovými a velkým půlkruhovým otvorem pro větší dělo. Účelem přestavby vnějšího opevnění bylo zmnožení palebných posic. Proto bylo sneseno podsebití vstupní věže a tato brána byla zvýšena a opatřena dělostřeleckým postavením se zaoblenými zuby cimbuří /56/, tímto způsobem byla upravena i jihovýchodní nárožní věž, zachovaná v této úpravě dodnes. Curtiny mezi věžemi byly tvořeny relativně slabou zdí, neumožňující postavení děl. Proto bylo od severozápadní věže započato s výstavbou nové zdi s dělovými komorami a dostatečně širokým ochozem. Tato stavba však nebyla nikdy dokončena a zůstala torsem. R. 1590 staví Giulio Ferrari část městského opevnění a fortifikace hradu jsou zpevněny bolverkem /tab. IV./. Tyto práce se táhly až do počátku 17. století pod vedením Basti Nicolini Candidiho. Hrad byl hrazen ještě palisádou. Přes některé mladší úpravy se Zvolen zachoval poměrně dobře dodnes.

Tab. IV b - Schéma Zvolenského hradu s bolverkem podle J. Herolta.

Poznámkový aparát 1 Fialovi Andrej a Hilda: Hrady na Slovensku, Bratislava 1966 Janota Ľudovít: Slovenské hrady 1–3 , Bratislava 1935 Polla Belo, Vindiš Imrich: Východoslovenské hrady a kaštiele, Košice 1966 Hajduch Ján: Slovenské hrady, Martin 1955 (bez paginace, objekty podle abecedy) Líbal Dobroslav: Starobylá města – stavba jako obraz dějin, Praha 1970 Kuhn Ivan: Renesančná architektúra na Slovensku, Architektura ČSSR XXV - 1966, 9–10, str. 605–612 Mod Aladar: Čtyři sta let bojů za nezávislost Maďarska, Praha 1955 Gerö László: Castles in Hungary, 1969 Bez autora: Slovensko v súsedstve Turkov, Vlastivedný časopis XI – 1963, 4, str. 145–146 Drenko Zoltán: Turecké panstvo na Slovensku a poddaný ĺud, Vlastivedný časopis XI – 1963, 4, str. 158 Herout Jaroslav: Staletí kolem nás – přehled stavebních slohů Praha 1970 Mapa hradů a zámků Československé republiky, 1: 750000, 1955 Mapa hradů a zámků Československé republiky, 1: 750000, 1959 Mapa hradů a zámků Československa, 1: 750000, 1966 Mapa kulturních památek ČSSR, 1: 50000, 1964 Dílčí studie budou citovány dále. Výše uvedená literatura s výjimkou starých vyobrazení a půdorysů již citována nebude. 2 Šášky Ladislav: Devín, Vlastivedný časopis XII – 1963, str. 160–165 3 Údaj A. a H. Fialových, c. d., L. Janota c. d. 1, str. 67 uvádí rok 1533, který je vzhledem k výpravě r. 1532 pravděpodobnější, nechceme-li tuto akci spojovat s pleněním Turků po r. 1529. 4 Viz část 3 5 Viz část 3 6 Viz část 3 7 Viz část 3 8 Dnes Štúrovo 9 Viz část 3 10 Viz část 3 11 Viz část 3 12 Viz část 3 13 Fiĺakova se zmocnila vojska sečanského bega Kara Hamzy, který se pak stal fiĺakovským begem. Jeho nástupcem byl beg Hassan, A. a H. Fialovi c. d. uvádějí jméno Šaban 14 Dnes pustý hrad při Zvolene, vyobrazení na Willenbergových pohledech na Zvolen, viz D. Menclová: Hrad Zvolen, Malá knižnice Tvaru 2, Bratislava 1954, obr. 8 15 Viz část 3 16 Viz příl. 1 17 Viz část 3 18 Viz část 3 19 Viz část 3 20 Ĺ. Janota c. d. 3, str. 242, bez udání pramene 21 Viz část 3 22 Viz část 3 23 Stavební rozbor: V. Mencl: Stredoveká architektůra na Slovensku I, Praha – Prešov 1937, str. 133 24 Toto cimbuří se v Italii začalo používat v 15. stol. a v polovině 16. stol. Zobecňuje na Slovensku, v Tyrolích a Švýcarsku. Na Slovensku je typické obzvláště pro Giovani Mariu Speciacasu, Sigismonda da Pratoveteri a Giovani Mariu de Olgo 25 D. Menclová: Hrad Zvolen, Malá knižnice Tvaru 2, Bratislava 1954, str. 51 uvádí tuto atiku jako hypotetickou, podle rytiny z r. 1679 (Ĺ. Janota c. d. 3, str. 149, M. Vyvíjalová: Plány a nákresy slovenských pevností a hradov z čias tureckého nebezpečenstva a kartografických zbierkách viedeňských archivov, Vlastivedný časopis X – 1961, 1, str. 31 až 37, 31 nebo A. a H. Fialovi c. d.) je však více než pravděpodobná 26 Viz pozn. 25 27 Stavební rozbor: V. Mencl c. d. mezi str. 112 a 113 28 D. Menclová a V. V. Štech: Červený Kameň, Malá knižnica Tvaru 4, Bratislava 1954 29 D. Menclová, V. V. Štech c. d., kapitola Význam stavby v dejinách architektury, str. 25–36 30 Albrecht D“urer: Etliche Unterricht zur Befestigung der Städte, Schlösser und Flechen, 1527. Cit, D. Menclová, V. V. Štech c. d. str. 28 31 Zachovalo se dobové vyobrazení (Ĺ . Janota c. d. 1, str. 202 či A. a H. Fialovi c. d.). Spolehlivost tohoto vyobrazení je nejasná. Další stará vyobrazení: Ĺ. Janota c. d. 1, str. 204, 205, 207, M. Vyvíjalová c. d. str. 31, K. Jančová: Ikonografický materiál z obdobia tureckých vojen (Z grafických zbierok mestskej galérie v Bratislave), Vlastivedný časopis XII – 1963, 4, str. 154 32 Andrej Romaňák: Obranný systém pražskej bastionóvej fortifikácie, Historie a vojenství, 1964 str. 939–981, pozn. 38, str. 951 33 Allain Manesson Mallet: Kriegs Arbeit oder Kriegs Kunst 3, Amsterodam 1687, str. 326, cit. A. Romaňáka, viz pozn. 32 34 Alexandr Novák: Vojenské ubytovací stavby, 1955, cyklostylovaný materiál v studovně VÚA, str. 136, cit. A. Romaňáka, viz. pozn 32 35 K. Jančová c. d., str. 153 36 M. Vyvíjalová c. d. , str. 31–32 37 Mária Izakovičová: Komárno, Vlastivedný časopis XI – 1962 1, str. 40–42 38 Ĺ. Janota c. d. 2, str. 35 39 Ĺ. Janota c. d. 2, str. 34, 36, 37, 38, 39, M. Izakovičová c. d. str. 40, M. Vyvíjelová c. d. str. 31–32, K. Jančová c. d. str. 153 40 Dobroslava Menclová: Krásná Hôrka , Malá výtvarná knižnica 6, Bratislava 1955 41 Deák ladislav. Levice, Vlastivedný časopis X – 1961, 2, str. 72–76 42 Deák Lad. C. d. str. 72, P. Dorotiak, T. Zalčík: K výstavbe Levíc v minulosti a dnes, Vlastivedný časopis X – 1961, 2, str. 77–78, Ĺ. Janota c. d. 2, str. 91 43 Ĺ. Janota c. d. 2, str. 93 /z r. 1972 /, D. Dorotiak, T. Zalčík c. d. str. 77 44 Dle mínění A. Romaňáka, c. d. pozn. 39, str. 51, kde oponuje A. Novákovi c. d. str. 136, který řadí pevnost staroitalskému typu. Dle mého názoru je otázka nejasná. 45 Vyobrazení Vráblí z let 1160–1667: Vyvíjalová c. d. str. 33, historický půdorys: Štefan Rakovský: Z historie Tekova. Vlastivedný časopis X–1961 2, str. 68 46 Na př. Ĺ. Janota c. d., 2, str. 321, 233, J. Kuhn c. d., str. 612, Pavol Horváth: Turecké vpády na Slovensko r. 1663, Vlastivedný časopis XII – 1963, 4, atr. 146 47 Zoltán Drenko: Archeologický výskum hradu Sobotka pri Rimavském Sobote, Archeologické rozhledy XXI – 1969, 6, str. 819–821 48 Obrázek hradu podle tohoto vyobrazení: Z . Drenko c. d. str. 820 48 a Ĺ.Janota c. d. , 3, str. 130, či A. a H. Fialovi c. d. 49 Viz příl. I 50 Dobroslava Menclová: Hrad Trenčín, Malá výtvarná knižnice 7, Bratislava 1956 51 Viz pozn. 24 52 Tento motiv byl původně použit i na zámku v Bučovicích, kde v této době Ferrabosco působil 53 Dobroslava Menclová: Hrad Zvolen, Malá knižnica Tvaru 2, Bratislava 1954 54 Jedinou příbuznou stavbou na území Slovenska je Vigĺaš Zikmunda Lucemburského. Tento stavební typ je častější na území dnešního Maďarska, nejlepší ukázkou je hrad Diósgyör se čtyřmi nárožními věžemi. 55 Dnešní atika je dílem úprav Dušana Jurkoviče. Původní atika zachovaná na nárožních vížkách byla prostý pás s obloučkovými štítky. V tomto stavu ji můžeme vidět na Willenbergových vyobrazeních, viz pozn. 14 56 Viz pozn. 24

Příloha 1 Inventář hradu Šariše z r. 1557 Ĺ. Janota c. d., 3, str. 132–134, bez udání pramene.

I. Zbrane: 1 velký kanón zvaný Feuerbixen, 11 mažiarov, 1 hradná puška 1 kanón, zvaný Strajbixen 84 dobrých a 10 starých bradatých hutnic, 1 mažiar na hádzanie ohnivých škatúĺ, 20 ohnivých gúĺ, 3687 mažiarových gúĺ, 18427 gúĺ do bradatých húfnic, 68½ metrického centa olova, 104 centy a 5 1/5 funta prachu pre kanóny, 20 funtov prachu pre bradaté húfnice, 26½ centa prachu pre ručné pušky, 41 centov a 7 funtov liadku, 28 centov a 28 funtov síry /švabĺu/, 5 centov smoly, 2 okovy terpentum a niekoĺko menších strojov,

II. Potraviny: 214 ½ miery /köl./ raže, miešanej s pšenicou, 433 miery /köl. / chrbáčlivej pšenice, 1785 mier dobrej múky, 135 mier pokazenej múky, 44 miery chmeĺu, 22 ½ miery strukovín, 15 sudov vína, 45 poltov slaniny, 2125 funtov uhorskej soli, 885 funtov loja a sadla, 392 funty netopeného loja, 500 funtov topeného loja 27 volov, 37 kŕmených kráv, 68 ošípaných, 10 prasiec, 11 husí, 8 pávov a 2 stohy pokazeného krmu, (Cena pintlika vína je 10 uhorských denárov, 2 funty chleba sú za 1 uhor. denár, 1 funt mäsa za 1 krajciar, 1 pint. piva za 1 denár).

III. Vojsko: 102 hradní vojaci, 2 puškári, 1 kolár, 1 kováč, 1 dráb, 4 kuchynskí pomocníci: spolu 111 osob, ktorých žold bol 6336 zlatých ročne. Žold hradného vojska bol 4,76 zl., jazdca 5,40 zl., pešiaka 3, 50 zlatých.

IV. Hradní úradníci a remeslníci: Hlavný hradný kapitán, ročný plat 400 zlatých, hospodárský správca, mesačne 4 zlatky, hradný účtovník, ročne 100 zlatých, dozorca /Allodnemský), mesačne 4 zlatky, potravný komisár, mesačne 5 zlatých, jeho dvaja pomocníci, mesačne po 3 zlatých, zbrojmajster, mesačne 8 zlatých, Kolár, ročne 8, 40 zlatého, pisár (provizor), 6–7 zlatých, hospodársky dozorca, mesačne 3 zlatky.

 

 

 

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.