logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Ruský středověk

Novgorodci v době Kulikovské bitvy

Ruský středověk. Novgorodci v době Kulikovské bitvy

Základem jsou církevní fresky z Volotovského pole pod Novgorodem. 1363–1386

REKONSTRUKCE IGORA DZYSJA

TEXT ALEXANDRA ŠČERBAKOVA

Jedním z nejcennějších materiálů této historické epochy jsou umělecké prameny. Bohužel ale vyobrazení středověkých ruských vojáků se objevují velmi zřídka. Nejvěrnější obraz vojáků té doby nám poskytují fresky. Chrám Bohorodičky ve vesničce Volotovo u Novgorodu, jenž byl postaven ve 14. století a zničen nacisty v době války, byl jednou z unikátních kulturních památek doby rozkvětu Novgorodské republiky. Umělecké pozůstatky (dostatečné množství kreseb a fotografií) tohoto chrámu nám byly dochovány pouze díky starostlivosti hrstky obětavých badatelů. Některé z nich mají zásadní význam v poznání materiálů, ze kterých se zřejmě vyrábělo ošacení této epochy a také stylu jeho nošení, dále poznání způsobu života, reálií a především zevnějšku vojáků z doby Kulikovské bitvy. Obzvlášť unikátní je heraldické vyobrazení na štítu setníka Longina na fresce „Krucifix“. Cena daného fragmentu se zvyšuje díky tomu, že o ruské heraldice z té doby je známo velmi málo. Pozornost upoutává pro tuto dobu typický styl nošení plášťů přes rameno nebo svinutý.

Samozřejmě, že je těžké pouze z dochovaných fragmentů provést přesnou rekonstrukci oblečení ruských vojáků této doby. Celkově je možné na volotovských freskách spatřit součásti výstroje a výzbroje jako v jiných ruských zemích. Je zde patrný vliv západu (především ve tvarech helmic), ale také východu (např. v malbě na fresce „Vzkříšení Krista“). Ve freskách se odráží vliv spojení Novgorodu se Severní Evropou a také vliv Zlaté Hordy. Velké množství evropské i východní výzbroje se získalo při směně zboží a jako trofeje z bitev, ale část byla také zhotovena podle jejich vzoru pouze s malými úpravami.

Novgorodský opolčenec (domobranec)

Má na sobě prošívanici s krátkými rukávy a prošívanou kuklu pod přilbou z barveného lnu. Přilba je nýtovaná ze čtyř částí. Štít je kulatý, zdobený malbou. Opolčenec je vyzbrojen kopím, sekyrou a nožem. (Podle fresky „Slovo o igumenovi“ – představený pravoslavného kláštera)

Poznámky fragmentů volotovských fresek s výjevy vojáků, součásti výzbroje a dekoru (Vzdornov V. I. Volotovo. „Umění“, 1989.)

Jezdec novgorodského tisícího pluku (na základě fresky neznámého Svatého vojáka)

Obranná výstroj tohoto vojáka obnáší dlouhou západoevropskou kroužkovou košili, šupinatou brni  (typu „pončo“) s překříženými popruhy a koženou sukní. Zbroj je zepředu i zezadu zesílena  puklicemi (nárameníky a náprsním štítkem). Vršek pancíře (brnění) zakrývá kožený nákrčník, a šíji – prošívaný límec. Přilba je kónická, povrch tvoří malovaný kožený povlak. Štít je kulatý, z obou stran bohatě zdobený. Voják je ozbrojen jedenapůlručním mečem, západoevropskou dýkou a palcátem. Plášť je připevněn za řemeny na rameni, tak jak to odpovídá dané době.

Pěší setník novgorodské domobrany (podle fresky „Krucifix“ s vyobrazením setníka Longina)

Setník má oblečeno měděno-železné šupinaté brnění s krátkými rukávy a sukní bez rozparku vepředu, což je typické pro pěšáckou výstroj. Přilba – vysoký kovový kónus s připevněným krytem krku, velmi podobným západoevropským vyobrazením. Štít – velký tvar mandle s plochým vrškem, potažený kůží a zdoben heraldickou figurou v podobě vraního pařátu s křídlem a ohraničen modlitbou v řeckém jazyce na okraji. Voják je ozbrojen mečem, dýkou perského typu a bulavou. Za zády vojáka jsou zdi pevnosti Izborsk.

Pěší příslušník novgorodské domobrany (podle fresky „Vzkříšení Krista“)

Voják má oblečenou měkkou koženou výstroj se zubatou sukní (tato výstroj se nazývala „opeřenci“) a koženými nárameníky, přes ni je přetažená krátká tkaná vesta bez rukávů. Přilba – vysoký kónus ze čtyř železných segmentů a s připevněným šupinatým krytem krku, zesíleným kolem obličeje ocelovým páskem. Štít – velký tvar mandle, potažený plátnem a ozdobený po okraji modlitbou v řeckém jazyce. Vojenský plášť je svinutý a přehozený přes levé rameno. Zeměbranec je vyzbrojen mečem, sekyrou a dýkou.

Přeložila Jana Nevšímalová

Poznámka: Všímavý čtenář zajisté seznal, že popisované bojové odění a výzbroj pochází z doby poněkud mladší, než je éra Alexandra Něvského a námi popisované události na Čudském jezeře. (Viz zde: Militaria.cz: Vzpomínka od Čudského jezera) Jde o prvně ikonograficky doložené ruské bojové odění a výzbroj z doby Kulikovské bitvy. Dne 8. září 1380 v ní velkokníže Dimitrij Ivanovič spolu s údělnými knížaty porazil na Horním Donu v Tulské zemi nad říčkou Něprjadvou za strašlivých ztrát vojska tatarského chána Mamaje. Lze říci, že v té době se výzbroj ruských vojsk, stejně jako jejich organizace poněkud ustálily. Navzdory tomu představovala najmě výstroj ale i výzbroj pozoruhodnou směs prvků evropských a asijských. Tato situace přetrvávala vlastně až do 16. století. Postupně se jen zvyšoval počet palných zbraní a jejich efektivní využití. Pro náš případ lze směle tvrdit, že bojové odění a výzbroj ruských vojsk nezaznamenaly od bitvy na Čudském jezeře až po střetnutí na Kulikovském poli zásadního vývoje. Vzrostl jen podíl bodných mečů evropské či skandinávské produkce. Proto jsme také tyto ilustrace spolu s původním textem zvolili k doplnění našeho dřívějšího pojednání.

Josef Dolejší

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Ó Jeruzaléme! (zasláno)

Ó Jeruzaléme! (zasláno)


Recenze týdne

Šavle světa

Kniha se věnuje šavlím mnoha států a národů. Mezi analyzovanými exempláři se nacházejí ruské, maďarské, turecké, arabské, mongolské, švýcarské, německé, italské, arménské, moldavské, perské a samozřejmě polské šavle.

Ubytování Rakovník.