LASALLOVA SMRT

Život jedné z největších legend napoleonského jezdectva

Antoine Charles Louis hrabě de La Salle se narodil v Metách 10. května 1775. Byl příslušníkem královské armády, v roce 1786 vstoupil jako náhradní podporučík do pluku Alsace-Infanterie. V roce 1797 velitel eskadrony zdvojeného 7. husarského pluku. Upozornil na sebe u Rivoli i v tažení do Egypta. V roce 1800 vyznamenán čestnou šavlí a pistolí. Od 25. srpna 1800 velitel brigády v 10. husarském. Brigádní generál 1805, divizní generál 1806, hrabě císařství 1808. Zabit u Wagramu 6. července 1809.

 

Tolik stručný výtah z vojenské kariéry jedné z největších legend napoleonského jezdectva, bouřliváka, užívajícího plnými doušky, proslulého skandály a výstřednostmi, milujícího život a přesto tím svým vlastním do krajnosti pohrdajícího. Lasalla nemohli pominout životopisci napoleonských válek, mnohé o něm nalezne čtenář v novém vydání Pamětí barona de Marbot (Elka Press 1999). ?Lasalle byl krásný muž, oduševnělý a přes své vzdělání i dobré mravy si ve vojsku osvojil drsné způsoby. Byl vídán jak kleje, zpívá z plna hrdla a oddává se hráčské vášni. Byl skvělý jezdec s šílenou odvahou," říká mimo jiné Marbot. Mezi Lasallovy hlavní husarské kousky patřilo za tažení do Pruska dobytí Štětína pouhou jezdeckou brigádou. Mezi největší skandály pak milostný poměr se švagrovou generála (pozdějšího maršála) Berthiera. Lasalle jí psal ohnivé listy z Egypta (z nichž část Britové ukořistili a zveřejnili), a po jejím rozvodu se s ní s Napoleonovým souhlasem oženil. Lasallova odvaha byla nesmírná. ?Husar, který není ve třiceti mrtev, je ulejvák?," řekl příteli, který jej nabádal, aby tolik nehazardoval se životem. ?Mé srdce patří tobě, má krev císaři a můj život cti," napsal ženě krátce před smrtí. Kapitán Parquin vypráví, že ráno 6. července, na počátku druhého dne bitvy u Wagramu, se na Lasalla lepila smůla. Nejprve se jeho sluhovi při plavení v Dunaji ztratil generálův oblíbený bitevní kůň a padl do rukou Rakušanům. Poté, už při přesunu do postavení, generálovi praskl skleněný vnitřek polní láhve, do níž si vždy nechával nalít brandy. Lasalle prý tehdy prohodil: ?Jak mizerný den! V takový den bych se šel dát zabít?" Lasallova brigáda, patřící do sestavy levého křídla (maršál Masséna) nebyla po celý den nasazena a ohnivý generál žádal vévodu z Rivoli, aby mohl provést alespoň závěrečný útok, kdy už arcivévoda Karel ustupoval. Masséna svolil. Baron Marbot, který byl Massénovým pobočníkem, pak v Pamětech zachytil okolnosti posledního Lasallova útoku:

?Sotva Lasalle vyrazil, spatřil nepřátelskou pěší brigádu, která zůstala vzadu a tisknuta se pokoušela dosáhnout městysu Leopoldau. Tady chtěla čestně kapitulovat, protože v otevřeném terénu se obávala nepřítelova vzteku. Lasalle pochopí záměr rakouského generála, bojí se, že jeho jezdectvu uniknou, promluví ke svým mužům a ukáže na zapadající slunce: ,Bitva končí,´ zvolá, ,a my jediní jsme nepřispěli k vítězství! Kupředu, za mnou?!´ Vyrazí, následován mnoha eskadronami, s šavlí v ruce nepřátelským praporům zabránit v dosažení městysu. Vjede do malého prostoru mezi Leopoldau a čelem nepřátelské kolony. Když nepřítel vidí odříznutou cestu ke kýženému útočišti, zůstane stát a spustí prudkou stupňovitou palbu. Jedna kulka zasáhne Lasalla do čela a on padne na místě mrtev?! Jeho divize ztratila stovku mužů a měla řadu raněných. Rakouské prapory si prorazily cestu a městys obsadily. Když se přiblížily naše pěší divize, složily zbraně a velitelé prohlásili, že toto bylo jejich cílem, že v Leopoldau jen hledali útočiště? Lasallův útok byl tedy zbytečný a za zveřejnění svého jména v bulletinu zaplatil vysokou cenu! Jeho smrt nechala v lehkém jezdectvu, jehož vojenský výcvik zdokonalil, obrovskou mezeru?"

Zvětšit...

? Militaria, Elka Press