logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

High Speed Tractor M5 a polní houfnice 155 mm M1

Seržo, už je vidět Eiffelovka? 

Přestože Spojené státy vstoupily do druhé světové války s více než dvouletým odkladem a měly k dispozici obrovský průmyslový potenciál, nestihly svou armádu plně vybudovat a dozbrojit. Kupříkladu speciální pásová vozidla, která byla ihned z prvopočátku konstruována jako dělostřelecké tahače, se dostala do výzbroje až v průběhu roku 1942. V americké armádě se jim říkalo High Speed Tractor a jednalo se typy M4 a M5, jež byly oba určené k vleku středních a těžkých kusů polního dělostřelectva. Oproti moderněji řešenému M4 (byl představen v příspěvku Tahač M4 a 155mm kanon Long Tom) měl M5 staromódnější koncepci. Firma International Harvester, která jej vyráběla, opatřila vagónovité vozidlo dvoudílnou střechou, jejíž přední část byla vždy plátěná na skládací trubkové konstrukci, kdežto zadní mohla být též plátěná nebo pevná. V případě pevné střechy pak existovaly verze s kruhovým střelištěm kulometu Browning .50 nebo bez. Řidič seděl uprostřed za čtvercovým sklopným sklem, osádka osmi mužů na podélných lavicích po stranách za ním, kdežto střed vyplňovala muniční skříň. Na zádi byl motorový prostor se šestiválcovým motorem Continental o výkonu 235 k, který uděloval tahači maximální rychlost 45 km/hod. Po stranách byly opět muniční skříně a v případě 155mm houfnice tahač uvezl 24 střel a prachových náplní.

Nádherné stavebnice tahače M4 se modeláři dočkali v roce 2007, kdy firma Hobby Boss dala na trh modely s oběma typy muničních kontejnerů. S M5 je to horší, existuje pouze resinová stavebnice skotské firmy Cromwell Models z 90. let a novější resin americké firmy Commander Models z roku 2013. Je to už řádka let, co jsem si pořídil skotskou stavebnici a letos v červenci mě ke stavbě ponouklo zjištění, že mám již hodně dlouho rozestavěnou konverzi 105mm houfnice na třípalcový kanon a že by bylo na čase, abych s tím něco udělal. Dal jsem se tedy do stavby M5 a přitom si uvědomil, že mám ještě starší rest, že mi na polici už od března 2006 stojí dokončená 155mm houfnice M1 a že musím za tahač přednostně zapřáhnout ji.

Houfnici M1 jsem postavil ze stavebnice Italeri, kterážto firma ji převzala od Airfixu. Ten ji vyprodukoval v 70. letech a existuje reálné podezření, že ve skutečnosti je model v měřítku 1 : 32. Měl jsem dvě stavebnice, z nichž jednu jsem konvertoval na čtyřapůlpalcový kanon M1 (viz příspěvek Tahač M33 a kanon M1 4,5) a druhou postavil „z krabičky“. Teď jsem tento model vytáhl z vitríny, trošku vylepšil ušpiněním provozem, doplnil plachtovinový kryt na ústí hlavně, hadice vzduchových brzd a zapřáhl za M5.

Ten jsem ale musel napřed postavit. Po obvyklé nepříjemné práci s odřezáváním nálitků a začišťování dílů šla stavba resinu kupodivu docela rychle dopředu. Chybné čalounění lavic vcelku (skutečný tahač měl jednotlivé polštáře) jsem ponechal, ale podle fotografií jsem vyrobil novou trubkovou konstrukci pro přední plátěnou střechu a její plachtu nakašíroval z vlhkého papíru ve shrnuté poloze. Pevnou střechu (tento typ si firma Cromwell zvolila jako předlohu) jsem místo kulatých sloupků podepřel úhelníky. S modelem tahače jsem byl hotov 28. července 2017 a o tři dny později stál už se zapřaženou houfnicí na podložce, znázorňující silnici někde na západ od Paříže v létě 1944.

 

Opět jsem zvolil uspořádání, které už pokládám za klasické.

Vzhledem k tomu, že M5 je poměrně krátký a houfnice Mi nemá dlouhou hlaveň, není podložka až taková nudle.

Povrch znázorňuje okraj silnice, zpestřený patníkem, který mi zbyl z nějakého předchozího projektu.

Skutečný tahač M5 v muzeu v Overloonu.

Resinová stavebnice M5 je velmi jednoduchá. Trup tvoří jediná „cihla“ resinu, dalšími díly jsou pouze bočnice prostoru pro osádku, čelo a naviják.

Nabízí se postavit M5 úplně bez střechy ve formě otevřené vany. Válečné fotografie ho takto často zachycují a Rudá armáda jej prakticky používala jen takto. Mně se více líbila varianta s pevnou střechou a kruhovým střelištěm pro kulomet .50.

Že ne vždy díly lícují a že ne vše je do pravého úhlu, to prostě k resinovým stavebnicím patří.

Rozhodl jsem se, že nepoužiji odlitek plátěné střechy ze stavebnice a místo toho vyrobím trubkovou konstrukci z drátu a na ni nakašíruji shrnutou střechu z papíru.

Pojezdové ústrojí má sice v porovnání s jinými resiny nadprůměrnou kvalitu, ale stříkané stavebnici se nevyrovná.

Mezi věcmi, které jsem rozmístil na lavice, je také kartonová krabice se suchými dávkami.

Do kulometného střeliště jsem posadil figurku seržanta, který vyhlíží Eiffelovku.

Starý kit houfnice M1, který Italeri převzala od Airfixe, je pravděpodobně v měřítku 1  32.

Model čekal 11 let na polici, než se dočkal osazení na podložku za odpovídající tahač.

Pokud vám závěr něco připomíná, nemýlíte se. Kanon Long Tom, houfnice 8“ a kanon 4,5“ mají tentýž, jen s jinými nábojovými komorami.

Jako u kanonu 4,5“ doplnil jsem předek lafety houfnice M1 membránovými ovladači vzduchových brzd. Je to ten talířek z vnitřní strany kola.

 Hned v roce 2006 jsem na ramena lafety naložil muniční bedny a válcové kontejnery z tvrzeného papíru, v nich se přepravovaly prachové nálože.

Doplnil jsem také vzduchové hadice a po adjustaci obou modelů na podložku je „zapojil“ do koncovek na zádi tahače M5.

A úplně na závěr jsem přidal plachtovinový kryt ústí hlavně, vyrobený z průklepového papíru.

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Plastika bombardéru Lancaster v životní velikosti, jež by měla být po schválení postavena na hranici hrabství Lincolnshire.

Plastika bombardéru Lancaster v životní velikosti, jež by měla být po schválení postavena na hranici hrabství Lincolnshire.


Recenze týdne

Práce je čest

anebo Plzeň a Škodovka za protektorátu