logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Rakousko-uherské vyrovnání

...očekávanou konsolidaci říše nepřineslo

Vídeň/Praha ? Pokud se hovoří o ?předrepublikové? historii českých zemí, často se uvádí, že byly součástí Rakousko-Uherska. To je sice pravda, ale jednalo se pouze o časový úsek zhruba padesáti let. Název Rakousko-Uhersko se totiž začal pro středoevropské soustátí spojené osobou panovníka používat až v roce 1868 poté, co byla 8. února 1867 dojednána rakousko-maďarská dohoda o přetvoření říše v dualistickou monarchii, tzv. rakousko-uherské vyrovnání. Toto uspořádání vydrželo pouze do konce války v roce 1918.

Vyrovnáním, které mělo završit snahy o státoprávní uspořádání poměrů v mnohonárodnostní říši, se monarchie rozdělila na dva státy ? ?Království a země na říšské radě zastoupené? a Uherské království. Často byl používán neoficiální název Předlitavsko a Zalitavsko, a to podle řeky Litavy, která tvořila část hranice obou útvarů. Obě části měly společného panovníka z dědičné dynastie habsbursko-lotrinské a společná ministerstva zahraničí, války a říšských financí. Dohodou byly stanoveny kvóty, podle nichž měly obě části říše přispívat do rozpočtu.

Každý z obou celků měl vlastní parlament (říšskou radu a uherský sněm), v obou částech zůstaly zachovány dosavadní historické státní útvary, které měly vlastní zemské sněmy. Společné záležitosti obou částí dojednávaly tzv. delegace. Zbylé společné úřady nesly název císařský a královský (c. a k.), samostatné úřady v Předlitavsku byly nazývány císařskokrálovskými (c. k.) a v Zalitavsku královskými.

František Josef I. ? císař rakouský

Rakousko-uherské vyrovnání pochopitelně uvítali Maďaři a také bývá označováno za vítězství německých liberálů. Ti prosadili v podobě tzv. prosincové ústavy liberálnější zákony zajišťující celou řadu svobod a navíc alespoň na čas zažehnali hrozbu převahy ?neněmeckých? národů v říši. Zklamání přineslo především Čechům, kteří si dělali rovněž ambice na zrovnoprávnění. Naopak historický stát české koruny v novém uspořádání, které nebralo v potaz české státní právo, v podstatě zmizel.

Ani v Zalitavsku nevládlo všude nadšení, neboť s uznáním práv menších národů Uhersko rovněž nepočítalo. Výjimkou se stalo Chorvatsko, které se dočkalo tzv. chorvatsko-uherského vyrovnání. Uherská část říše se řídila svými vlastními zákony, které podporovaly vytvoření jednotného uherského národa postupnou maďarizací menšin.

Rakousko-uherskému vyrovnání předcházela celá řada událostí, které oslabily císaře a z nichž dokázali uherští představitelé těžit. Uherská reprezentace byla, na rozdíl například od české, jednotná a tvrdě prosazovala své požadavky. Monarchii notně oslabila revoluce v roce 1848, kterou Rakousko ještě potlačilo, zvláště v Uhrách velmi krvavě. Následovaly však prohry v Itálii a především prohraná rakousko-pruská válka v roce 1866. Pro monarchii to znamenalo finanční krizi, ztrátu Lombardie, Benátska i vlivu na formující se Německo.

S tím souvisel také konec renesance absolutismu (Bachovský absolutismus), kterým se císařský dvůr po potlačení revoluce z roku 1848 snažil vybudovat jednotný rakouský stát. Ten měl nahradil dosavadní tři dominantní útvary ? Rakousko, Uhry a České země. Jednotícím prvkem se mělo stát němectví a habsburská dynastie, prostředkem byrokracie, policie, represe a rušení historických práv. Absolutní vlády se císař nakonec vzdal vydáním tzv. říjnového diplomu v roce 1860.

I poté se však v říši stále zřetelněji ozývaly hlasy volající po emancipaci jednotlivých národů, aktuální se stala především tzv. uherská otázka. Oslabený František Josef I. se 8. února 1867 na schůzce se zástupci Maďarů a za zprostředkování předsedy vlády Ferdinanda Beusta dohodl na dualistickém uspořádání, které bylo k Maďarům značně velkorysé. Vyrovnání pak završila korunovace císaře uherským králem 8. června 1867 a následné schválení říšskou radou. Nový název státu Rakousko-uherská říše se začal oficiálně používat až 14. listopadu 1868.

Vznik Rakousko-Uherska však říši neposílil, naopak vedl k zvýšenému nacionalismu u menšinových národů, který ji v podstatě dovedl ke krachu. Nacionalismus ovládl i českou společnost a znepokojoval i vídeňskou vládu. Opakovaně se proto snažila o jisté česko-německé vyrovnání, protože však přitom stranila německým obyvatelům českých zemí, její snahy nepřinesly výsledek. Definitivní konec říše přinesla světová válka.

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Bombardování Prahy 14. 2. 1945. Někteří slaví jako sv. Valentýna.

Bombardování Prahy 14. 2. 1945. Někteří slaví jako sv. Valentýna.


Recenze týdne

Cesta na kionec světa a zpět 2

Potulky arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami