Rubriky
- Války a válečníci
- Zbraně a zbroj
- Beneš(n)oviny
- Uniformy a modely
- Mrožoviny
- Vojenská technika
- Vojenská symbolika
- Bojové umění
- Miscellanea
- Toluenové opojení - galerie
- Komická sekce
- Hry
- Muzea
PROČ MÁ LEHKÝ JEZDEC KOUŘIT DÝMKU?
O tom, proč má lehký jezdec kouřit dýmku.
Antoine Fortuné de Brack se narodil v Paříži 8. dubna 1789. V roce 1805 absolvoval École Militaire ve Fontainebleau, z níž byl vyřazen v obvyklé hodnosti podporučíka. Poručík a kapitán u 7. husarského pluku v letech 1807 až 1813. Kapitán Parquin na něj vzpomíná jako na mimořádně statečného lehkého jezdce a schopného důstojníka, kterému za Dunajského tažení v roce 1809 však všeobecně přezdívali Mademoiselle de Brack. Přezdívku získal dík kučeravým plavým vlasům, útlé postavě a naprosto bezvousé tváři, což bylo u husarů zcela neobvyklé. V roce 1815 v Belgickém tažení příslušník štábu 2. (holandského) pluku gardových (červených) švališerů-kopiníků. Plukovník 4. husarského pluku v letech 1832-1838. Tehdy konstatoval špatnou úroveň výcviku lehkého jezdectva a pro tento pluk sepsal formou dialogu příručku, v níž shrnul bohaté zkušenosti velitele lehkého jezdectva z napoleonských válek. Příručka nezůstala v rukopise dlouho, byla vydána pod titulem Avant-postes de cavalerie légere (Na předních strážích lehkého jezdectva) a přeložena do řady jazyků. Až do 1. světové války představovala jednu ze základních pomůcek výcviku lehkého jezdectva. Brack později zastával funkci generálního inspektora jezdectva. Vykonával ji i krátce po záchvatu mrtvice, který značně omezil jeho pohybové schopnosti. Zemřel v Evreux 21. ledna 1850. (-jk-) "Lehkému jezdci je třeba usilovně vštěpovat zálibu v dýmce. Pročpak? Dýmka je druhotným rozptýlením, které neodvádí jezdcovu pozornost od služebních povinností, naopak jej k nim vede a činí mu je snesitelnějšími. Kolébá ho, vyplňuje jeho čas i mysl a drží jezdce v ležení, blízko u koně. Dokud tu, uveleben na kupce sena či trávy, kouří svoji dýmku, nikdo si netroufne vzít koni potravu a dát ji jinému. Jste si jisti, že se kůň nají, že nedostane kopanec; zásoby z jeho pytle nikdo neukradne. Poté si všimnete, jaké části postroje je třeba spravit, co z výstroje je špatně upevněno, atd. Budete se chovat ke koni jako ke druhovi a nebude vás to nudit. A tento druh, o nějž se postaráte, pojede pro vodu, píci i jídlo, které potřebujete. Nadchází čas velké hlídky a vy vyjíždíte. Spát na ní nesmíte. Jakou oporou teď je dýmka, plašící spánek, popohánějící čas, činící déš? méně studeným, hlad a žízeň méně palčivými, atd.! A což, jste-li po namáhavém dni na dlouhém nočním pochodu, jednom z těch, na nichž je doléhající spánek nepřekonatelným, opravdickým utrpením i příčinou četných a těžkých zranění koní? Nic vás neudrží lépe v bdělém stavu než kouření dýmky. Dýmka vás nutí mít s sebou křesadlo a hubku; s hubkou a křesadlem zapálíte i táborový oheň. V průběhu tažení, kdy je člověk odkázán na tak chabé zdroje, je důležitá sebemenší maličkost. Dýmka v našem družném životě sbližuje, potěší, poslouží; v jistých případech znamená pomoc. Nech? co chce říká Aristotel a učená jeho klika, kuřte, a a? kouří i vaši jízdní myslivci."
? Militaria, Elka Press
Foto týdne
Recenze týdne
Potulky arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami