PÍSNĚ VOJENSKÉ 6
Tentokrát na smutnou notu - o odsouzencích na smrt.
Zvětšit... |
Smutné věci, takový polní soud, exekuce, poprava
vojáka. Vojáci zpívali i o takovýchto smutných věcech, nebo' patřily k
jejich životu. Vykonání rozsudku vojenského soudu museli totiž často
přihlížet. Nemá smyslu zde podstupovat exkurs do oblasti vojenského práva
v různých armádách i dobách. Řekněme jen, že takřka všechny písně
odsouzenců jsou zpívány v první osobě, jako kdyby je skládal ten, který se
chystal předstoupit před popravčí peloton, nebo vystoupit na
šibenici. |
Kdo takovou píseň složil? Většinou někdo z vojáků, kteří
asistovali posledním chvílím, či posledním přáním neš'astníka. Takřka všechny
takové zpěvy obsahují jakési poslání, jisté mravní naučení a varování. Nedělejte
to, co jsem udělal já, zaznívá mezi řádky. A většinou je zmíněn i čin, který byl
přísně potrestán: dezerce, zabití důstojníka, atd. Tak tomu bylo např. v písni o
dezertérovi a krásné plavovlásce.
Některé písničky, a je jich menšina, morální poslání neobsahují,
nezmiňují se o lítosti ba nenaznačují ani podstatu činu. Matně si vzpomínám na
píseň Tambor, která existuje ve sbírce německé umělé poezie na lidové
motivy a lidových písní (vyšla česky jako Chlapcův kouzelný roh). Začíná,
nešálí-li mě pamě', takto:
"Já tambor žalost mámvedou mne a vím už kam,ach, já vím
kam.Kdybych si bubnu víc hleděl,nebyl bych v temnici seděl,v temnici
seděl.Stůj, šibenice, stůj,dnes už jsem tedy tvůj,ach, navždy tvůj…"
Píseň jako vystřižená z časů dobrodružnému Simplicissima, z
dob třicetileté války, kdy se ještě popravovalo v armádě provazem.
Jedním z nejsyrovějších a nejzvláštnějších příkladů podobných písní je
francouzská z okolí přístavního města Nantes, nazvaná Le conseil de
guerre, polní či vojenský soud. Na překladu opět nebylo třeba mnoho měnit
ani jej posunovat. "Realistický tón a děsivě silné představy vyvolávající slova
téměř nasvědčují, že byla napsána jedním z odsouzenců před popravou jako závě'…"
napsal francouzský editor Anthologie de la chanson francaise Marc Robine,
který ji s doprovodem bubnů i nazpíval.
A tak se lze jen dohadovat, zda byla příčinou konce neznámého ta kráska z
Nantes, k níž se před smrtí obracel. Asi ji velice miloval, jinak by nenapsal
tak kruté vzkázání. Nebo' ji chtěl ušetřit bolesti. Z rozchodu se přece jen
člověk utěší snadněji než ze smrti toho, koho miluje…
LE CONSEIL DE GUERREPolní soudVojenská z Vendée. Český
text J. Kovařík.
Le conseil de guerre,hélas m´a condamnéa passer par les
armespour y etre fusilé.Quand je fus a la placeChacun me
regarderait.Mes anciens camaradesTenaient leurs fusils prets.
C´est vous autres, mes chers freresQui allez me faire mourir.Ma
mort je vous pardonne,Ne me faites trop languir.Mon corps cirblé de
ballesVa tomber devant vous.Portez, chers camarades,Cette lettre a
mes amours:
"En grande diligenceje t´écris ce billet:Dans la ville de
NantesTu ne me reverras jamais.Garde plus l´assuranceDe montrer mon
diamant.Sur moi plus d´ésperance,Fais choix d´un autre amant."
Polní soud zasedal krátceMůj ty smutku, to byl den!Trest
nejvyšší vyměřil mězítra budu zastřelen.Až budu na nádvoří,všichni
at_se dívajíjak moji kamarádipušky k líci zvedají.
Druzi moji, kamarádi,vám svoji smrt odpouštím.Zastřelte mě bez
váhání,jen a' dlouho netrpím.Mé tělo prostřílenépřed vámi až zhroutí
sea' někdo z vás mojí milétenhle lístek donese:
"Ve spěchu, leč s klidnou myslípíšu to, co budeš číst.Už mě nikdy
neuvidíš,už tě nechci, jsem si jist!Lepšího ty si najdi.Já za moc
jsem nestál.Na mne ve zlém nevzpomínej,prodej prsten, co jsem ti dal!
© Militaria, Elka Press
Jiří Kovařík | 18. 07. 2002 | 19215x | #116