Kdo jsou dnes zavilí antikomunisté?

Realistický pohled na protagonisty třetího odboje a "Velké Sametové"

Motto: ?V tomto případě se marxistické principy nezměnily, ale situace se velmi komplikuje.?

                                                                                                                        Jean Paul Sartre

Nejprve je nutné vymezit koho lze za skutečné antikomunisty v pravdě pokládat. Jsou to ti, kteří od roku 1948 dávali jasně a srozumitelně najevo svůj nesouhlas s komunistickou ideologií a v ní realizovaným politickým systémem, odmítali jakékoliv výhody nového pořádku, nezaujímali žádné společenské pozice a funkce, nemohli studovat, nepřetvařovali se, byli předmětem represí a žili na okraji společnosti. Z těchto lidí žije většinou už jen malá hrstka a ta ze svých někdejších postojů netěží. Není ji ani příliš slyšet.

K současným aktivním a halasným antikomunistům však patří:

1. Bývalí úspěšní a oddaní komunisté či svazáci, často tzv. ?zuřiví?, v ?sametu? po roce 1989 aktivisté Občanských fór, herci Havlova absurdního dramatu, dnes i několikráte překabátění politici, příslušníci vládních garnitur a mocenského establishmentu. Svůj současný antikomunismus deklarují za účelem neutralizace či zakrytí minulosti, udržení si výhodných postů a prebend. Jen málokteří z nich občas pociťují něco jako STUD. Jde o zištnou mentální prostituci bez zjevných výčitek svědomí s cílem totálního udržení vlivu a majetku.

2. Někdejší konjunkturální komunisté, dnes restituenti, velkostatkáři, velkopodnikatelé, finančníci, bankéři, obchodníci a prominenti současného režimu. Svůj antikomunismus vyhlašují jako mimikry jen v naléhavých případech, kultivovaněji a pod jistým tlakem, z nezbytí či z pudu sebezáchovy.

3. Prostituující se prominentní umělci, spisovatelé, novináři, bývalí husákovští docenti, režiséři, publicisté, redaktoři, akademici z oblasti společenských věd, historie zvláště, kteří před rokem 1989 těžili  maximálně z výhod režimu, hojně publikovali, nabyli majetku, akademických hodností, a často i popularity bez níž nemohou žít a učiní cokoliv, aby si vše získané nadále udrželi (i za příštích změn).  Často periferní spolupracovníci StB či KGB. Jde o tak zvané schopné jedince (všeho schopné) a úspěšné celebrity nejen show bussinesu.

4. Ambiciózní děti a potomci bývalých elit, včetně komunistických, kteří se dojemně spojili za společným prospěchem v Novém světovém pořádku  (potomci někdejších kapitalistů, komunistických předáků, církevníci, šlechtici včetně hochštaplerů a dobrodruhů všech sort a kalibrů). Tato skupina je většinou silně dotována a podporována ze zahraničí jako záloha budoucích elit (stipendia a stáže v zahraničí), která se při vystoupení na scéně bude s odstupem času jevit jako anonymní a svým původem neidentifikovatelná.

5. Vrazi, zločinci a hospodářští kriminálníci, kteří po létech vydávají svou neblahou činnost za boj proti komunismu a sebe za hrdiny odboje v kategorii tzv. ?politických  vězňů?.

6. Politováníhodní jedinci, které smetl vír historických událostí, k protikomunistickému odboji se dostali doslova ?jako slepý k houslím? a dnes alespoň těží ze zvýšených penzí, slev na dráze a komfortnějších starobinců. Jejich vystupování je obyčejně tragikomické.

7. Ti, kteří za svůj antikomunismus pokládají dřepění na bobku u rádia Svobodná Evropa, BBC či Hlasu Ameriky. V práci se rozhodně nepřetrhli. Mimo hospodské nadávání se nikdy na nic nezmohli, zato vytrvale jezdili na rekreace ROH, užívali bezplatné lékařské a lázeňské péče, bezplatného vzdělání a jiných výhod minulého režimu. Mylně doufají, že dnes se jim za halasný antikomunistický pokřik dostane stejných výhod. Marně!

8. Profesionální provokatéři v angažmá různých zpravodajských služeb a agentur, kteří jsou za svůj ?antikomunismus? dobře honorováni a plní tak úkoly v tisku, televizi, rozhlase, na internetu a při veřejných projevech.

Hrdinů jsme nikdy příliš mnoho neměli. V dnešní době je jich ale uměle produkováno až příliš mnoho ? pod úroveň dobrého vkusu. Antikomunistická scéna dneška skýtá velmi pestrý pohled. Většinou však jde o trapný projev lidské nízkosti, prospěchářství a pragmatismu, hojení komplexů méněcennosti a nutnosti vypořádat se s vlastní ?socialistickou? minulostí. Ne všem ten antikomunistický kabát dobře sedí a připomínají pak spíše klauna či šaška. Ne v každém cirkuse je ale tato role dobře placená. Ti, co opravdu trpěli MLČÍ, neboť někdejší utrpení nelze odstranit jekotem a pokřikováním!