logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

CÍSAŘSKÝ MAJESTÁT PRO PRAŽSKÉ ŠERMÍŘE

První císařská listina, jíž Rudolf II. kodifikoval výsady a povinnosti pražského cechu Fedrfechtýřů

Následující text otiskl v roce 1838 pan rada Šmid na základě svých dějepisných bádání. Jedná se o první císařskou listinu, jíž Rudolf II. kodifikoval výsady a povinnosti pražského cechu Fedrfechtýřů. Toto šermířské bratrstvo, dlouho konkurující a soupeřící s podobnými bratrstvy v Německu (těm by měl být věnován některý z příštích článků), představuje významnou kapitolu v dějinách českého šermu. Jak uvádí p. rada Šmid v závěru svého pojednání, privilegia byla Fedrfechtýřům obnovována až do třicátých let 18. století, kdy je odmítl obnovit císař Karel VI. "pro zawraždění jistého studiosi juris". Uváděná zpráva je zajímavá nejen jako pramen pro dějiny pražských šermířských cechů, ale také pro svůj význam pro tzv. historický šerm. Inspirovali se jí scénáristé prvního programu Sedm rytířských zbraní, který od roku 1962 předváděla na nádvoří Schwarzenberského paláce (vojenského muzea) první česká skupina historického šermu Mušketýři & Bandité. Jakkoliv toto představení, uváděné s přestávkami snad třicet let, působilo po tak dlouhé době v podání "starých pánů" poněkud anachronicky, představuje dodnes příklad vysoce profesionálního přístupu k inscenaci historického šermu a nastavilo la?ku pro řadu i současných skupin naprosto nepřekonatelnou. Věřím, že následující text by mohl být i dnes inspirací pro nějakou moderně pojatou inscenaci dobových šermířských praktik. -lk- Kresby znaků: Zdirad J. K. Čech

ZPRÁWA DĚJEPISNÁ O WÝSADNÍM POŘÁDKU SWOBODNÝCH ŠERMÍŘŮ OD PÉRA, NĚKDY W PRAZE BÝWALÉM Od A. Šmida, c. k. appellačního rady

Na památku toho, že přede dwěma sty a jeden a třidceti lety od Jeho Milosti někdy římského císaře a krále Rudolfa Druhého, dne 7. Března 1607. w Praze udělena byla wýsada pořádku šermířů, kterýžto býwal w Starém městě Pražském pod jménem towaryšstwa swobodných šermířů od péra, podáwám zpráwy swé dotčeného pořádku šermířského, ježto jsem shledal z několika listin w archivu weleslawné c. k. české zemské wlády a slawného Pražského magistrátu nalezených, z té příčiny u weřejnost, aby krajané moji k potěšení swému zwěděli, že w naší starožitné Praze z počátku 17. století prwní w říši německé wýsadní škola umění šermířského s kordem, tehdáž píro nazwaným, byla zřízena, kteréžto wýsady později nadto ještě počestněji rozmnoženy byly. Tyto zpráwy, wážené z listin, wedau mocně k tomu domnění - aniž třeba obáwati se wýčitky marné chlauby, že Pražská škola swobodných šermířů pro obšírnější způsob swého wyučowání i zkaušení stala se matkau pozdějších ústawů šermířských w říši německé a že swau wážností i obšírností předčila podobný wýsadní mnohem starší pořádek we Frankfurtě na Mohanu, kdežto se s dlauhým mečem potýkati učilo, a o kterémž hned níže obšírněji se promluwí. Wí se, že od pradáwných časů wždy bojowník k potýkání i k bránění sebe užíwal dlauhého meče za hlawní zbraň dotud, pokud jezdil bojowník do boje i na sedání obrněný; když ale po wynalezení prachu a hned potom i střelní zbraně potýkání se muže s mužem zapadlo na wýminku, a železné brnění, nemohauc ochrániti před kulkau ze střelní zbraně, s bojowníka i s koně se odložilo a užíwání lehké ruční zbraně nastalo: tu přišla w obyčej dýka, působíc bodnutím hlubokau a mnohem nebezpečnější ránu, nežli meč. We středním wěku rytířstwí a pěstního práwa učili na hradech zbrojnoši, zwláště k tomu zřízení, pod dohledem purkrabí a spráwců šlechtickau i nešlechtickau mládež zacházeti s mečem, lukem, sudlicí a kopím; w rozkwétajících městech ale, kdež wíce duch společenský panowal, powstaly pořádky k wyučowání w užíwání zbraně; mezi kterýmiž towaryšstwo mistrů šermířských, zřízené we swobodném městě říšském Frankfurtě na Mohanu, ježto se nazýwalo bratrstwo swatého Marka z Löwenberku, bylo nejstarší a nejrozšířenější, kteréžto pro wýsady swé, od římských císařů již w 15. století jemu udělené, nejwětší powěsti dosáhlo a we swé škole učitele umění šermířského pro jiná města říšská wzděláwalo. Učenníci towaryšstwa tohoto cwičili se w několikera tehdáž obyčejných zbraních, po wykonané zkaušce býwali propuštěni a konečně, dawše náležité důkazy spůsobilosti swé, byli učiněni mistry dlauhého meče swatého Marka, čímž nabyli práwa, w každém místě císařstwí Německého, kdež se jim koli líbilo, školy šermířské zřízowati, erbu towaryšstwa Markowa užíwati, totiž lwa na wrchu přímo stojícího a držícího wytasený dlauhý meč, a přikládati sobě příjmení bratra Markowa z Löwenberku. Když potom kromě užíwání dlauhého meče poznenáhla přišla w obyčej dýka, kterážto zbraň nazýwala se we Francauzích rapír, w Němcích pak péro, ano později i meč za sebau nechala, powstaly na rozličných místech tak nazwané jednoty swobodných šermířů, a w Praze učinil se dokonalý pořádek šermířů od péra, podlé wzoru pořádku Frankfurtského bratří Markowých dlauhého meče, pro něž také řádná statuta sepsána a císaři Rudolfowi II., jakožto králi Českému, k potwrzení a k udělení milosti zwláštního erbu předložena byla. Císař, maje zřetel k užitečnosti této jednoty swobodných šermířů w rozličných potřebách času, jakož i ke statným a wytrwalým službám, od ní w nedáwno pominulé turecké wojně zemi prokázaném, potwrdil milostiwě podané jemu články zřízeného w Praze pořádku swobodných šermířů od péra i udělil jemu obzwláštní erb, kteréhož pořádek i mistři we swých záležitostech swobodně mohli užíwati, načež jim nejmilostiwěji wydáno obzwláštní privilegium, jeho wlastní rukau podepsané, kteréhož datum jest na králowském hradě Pražském dne 7. Března 1607. Články w ně slowo od slowa, w celém swém znění pojaté, kteréž ode wšech tehdáž nejstarších a nejwýbornějších mistrů od péra římské říše dne 4. Srpna 1806. byly sepsány a schwáleny, znějí takto: My purkmistr a radda Starého města Pražského, známo činíme tímto listem obecně přede wšemi, kdež čten, nebo čtaucí slyšán bude, a zwláště tu, kdež slyšeti náleží, že potwrzení artikulůw a obdarowání níže tuto dotčené od Jeho Milosti Císařské, pána, pána nás wšech nejmilostiwějšího, mistrům a towaryšstwu swobodných šermířůw od péra dané, a na pergaméně německým jazykem pod pečetí wisutau s podpisem ruky wlastní Jeho Milosti napsané, a od písaře našeho přísežného z téhož jazyka německého na česko přeloženo jest, slowo od slowa takto: My Rudolf Druhý z Boží Milosti wolený římský císař, po wšecky časy rozmnožitel říše w Germanii, Uherský, Český, Dalmatský, Charwátský a Slowácký král, arcikníže Rakauský, kníže Burgundský, Brabantský, Štyrský, Korytanský, Gránský, Lucemburský, Wirtemberský, hořejšího a dolejšího Slezka a w Šwábích kníže, w Morawě, hořejších a dolejších Lužicích markrabě, hrabě Habšpurský, Tyrolský, Pfirtský, Kyburský a Gorycký, landkrabě Elsaský, pán w Windišmarku, Portenau a Salinsu. Oznamujem tímto otewřeným listem a známo činíme wšem wůbec, že nám N. N. mistři a towaryšstwo swobodných šermířůw od péra společně i rozdílně, jak w swaté římské říši, tak i w jiných králowstwích, dědičných knížetstwích a zemích našich, některé rozdílné mezi sebau w nowě učiněné artikule, řády a nařízení (o něž jsau se pro lepší řád spolu mezi sebau urownali) w poddanosti přednesti dali, kteréžto slowo od slowa tuto napsány stojí a takto znějí: Nejprwé. Jeden každý, kterýby se tomuto swobodnému rytířskému umění učil, nebo ještě učiti a privilegium JMC. i s klénotem erbowním užíti chtěl, ten na poctiwosti dobře zachowalý a rodu poctiwého nepoškwrněného býti má; a dříweji nežliby který za mistra dlauhého meče od péra učiněn byl, we wšech sedmi rytířských a zmužilých zbraních šermowati, tolikéž i w aparatu dobře zkušowán a průbowán býti, a potomně teprwa skrze wrchního spráwce neb hejtmana týmž aparatem za mistra dlauhého meče potwrzen má býti. Druhé. Mají podlé jednoho wrchního spráwce ještě jiní čtyři spráwcowé neb nejtmané mezi fedrfechtíry nad císařským obdarowáním w místech rozdílných nařízeni býti. A kdyžby také jeden z nich prostředkem smrti ze swěta sešel, anebo pracowati nemohl, tehdy i hned při prwnější škole generální jiný hodný na jeho místo dosazen býti má. Třetí. Poněwadž náležité jest, aby JMC. obdarowání a milost w slušné šetrnosti a wážnosti držána byla, a aby ne spolu jeden každý neumělý mistr toho účasten byl a jeho pozíwal; protož mají dotčení šermíři, kteří toho užiti chtějí, na škole obecní, kteráž každého roku w neděli po swatém Wítu, anebo pokudžby po neděli swatodušní se trefilo, osm dní později w Praze se držíwáwá, najíti se dáti; nejprwé hodnowěrnými jistotami dokázati a prowésti, kde se jest který učil a od koho by mu zawyučení dáno bylo, tolikéž byl-liby řádného zrození; potom se přítomnému wrchnímu spráwci a hejtmanu s strany wšeho umění šermířského zkusiti a podlé toho w meči druhé straně se průbowati dáti; nebude-li raněn anebo byl-liby raněn, a proti tomu druhému tolik krwe wycedil, a coby sám dostal, jemu to též udělil, tehdy teprwa a dříwěji nic za mistra dlauhého meče do císařského obdarowání federfechterůw wepsán, jmín a držán býti má. Jiní pak, kteříby takowé průby newykonali, i s těmi, kteří z učedlnictwí propuštěni býwají, toliko swobodní šermíři od péra a neprůbowaní mistři dlauhého meče jmenowati, ažby toho časem swým též dosáhli a nabyli. Wšak přitom tuto se wymiňují a wynímají staří a zkušení mistři, kteří w umění swém prwotně dobře známi jsau, průby swé při dwořích knížecích a panských, anebo jinde w předních městech říšských wědomě před dáwnými časy wykonali, ti mají od nařízeného wrchního spráwce a hejtmanůw jakožto ti, kteří prwotně w obcowání a umění swém dostatečně průbowáni jsau, podlé slušnosti a rozdílnosti bez dalšího zkušowání připuštěni a jich jména s pilností a kdež náleží poznamenána býti. Čtvrté. A když pak kdo před dotčeným způsobem připuštěn býwá, anebo jak swrchu dotčeno, jinak w průbě ostojí, tomu každému má i hned při škole generální stříbrný abgus dotčeného od JMC. dosaženého erbu, kterýž nejprwé do ocele pěkně na způsob pečeti wyryt jsa, bedliwě schowán býti. Patrně od wrchního spráwce a čtyr hejtmanůw neb kolik by jich tu přítomných bylo, odewzdán býti má, do kteréhož křtění jméno swé a příjmí sobě wyrýti dáti, a toho, pokudžby wšak prwé erbu neužíwal, za pečet a sekryt užíwati, kdež předkem JMC. se wší náležitau uctiwostí za udělení téhož obdarowání i potomně wrchnímu spráwci i jiným nařízeným hejtmanům poděkowání náležité učiniti má. Autraty pak k tomu wydány býti mají, tak jak w šestém artikuli níže tuto obsaženo jest. Páté. Poněwadž w některých městech w říši i jinde staří dobřé známí a zkušení šermíři jsau, kteří se osadili a po šermířstwí již dálejí newandrují: protož wrchní spráwce spolu s hejtmany mají míti moc tomu každému, komu by se jim líbilo, podobný abgus téhož erbu pro uctění odeslati, jehožby také se wšemi práwy jako jiní zkušení a swobodní šermíři užíwati mohli, a tudy tím wětší příčiny měli jiným mladým šermířům tajné kusy swé a fortele, kterým jsau se z mládí naučili, udělati a ukázati. Šesté. Má zřízená a w jistém místě chowána býti truhlice, do níž jedenkaždý mistr, když (po přijetí) se propauští (pokudž wšak w průbě obstál) i hned z místa se nehýbaje, tolar wložiti, a mistr dlauhého meče, když swau průbu wykoná, také tolar. A to mají také přijíti pokuty peněžité, které šermířům wždy podlé příležitosti a uznání wrchního spráwce a hejtmanůw pro přečinění jich nalezeny býwají, anebo co jinak z uložení obecného kdy se shromážďuje. Sedmé. Nemá žádný učedlník propuštěn nebo za mistra na průbu wystawen býti, lečby prwé čtyry neděle, anebo při nejmenším dwě neděle napřed swé jméno i mistra swého, od kteréhož má propuštěn býti, zjewně w místě obyčejném oznámil, též i že z poctiwých rodičůw zrozen pošel i sám též dobrého jména a chowání jest. Osmé. Nemá žádnému mistru, kterýby nejprwé tohoto erbu a privilegium swrchu psaným způsobem na zjewné škole nedobyl a nedosáhl, žádná škola zde w Praze dopřína býti, lečby prwé wedlé obyčeje šermířského a tohoto rytířského umění před nařízeným wrchním spráwcem a hejtmany, kteříby tu tehdáž přítomní byli, buďto na obecní škole anebo w jiném místě, kdežby obzwláštně jemu od nich ukázáno bylo, dwanácte mistrowských ležení wykonal. Potom má též powinen býti po wykonané škole při nejmenším jednu nebo dwě neděle šermowati, lečby z důležitých příčin odjíti musel, což nařízeným a tehdáž přítomným oznámiti a od nich náležitě odpuštění bráti má. Dewáté. Poněwadž se to našlo, že w Praze i jinde židé od Markusůw toliko pro špatný zisk wyučowáni byli, tak že někteří na školách zjewných šermowali a markusy se jmenowali, ješto to wěc jest neslušná a křes?anům k potupě: protož fedrfechterům tuto se zapowídá, aby žádného žida a nekřtěného ani z peněz ani bez peněz umění šermířskému neučili, anebo tajné kusy a fortely swé jim neoznamowali; nýbrž jestliby který sám od sebe předstaupil, tehdy mají jej odbýti a žádnému proti němu zdwíhati nedopauštěti. Mistři wšak od péra, buďto swobodní šermíři anebo průbowaní mistři dlauhého meče, kteřížby toto přestaupili, a jedinkého žida dotčeným způsobem učili, mají podlé uznání nařízených hejtmanůw buďto zapowídáním školy do roka, anebo jinak peněžitými pokutami pokutowáni býti. Desáté. Jestli žeby se přitrefilo, žeby mezi dotčenými císařskými swobodnými šermíři w příčině umění šermířského jaké newole powstaly, tehdy ti a takowí nikdež jinde nežli před wrchním spráwcem a hejtmany i jinými k tomu od nich powolanými mistry po wyslyšení žaloby a odpowědí porownáni býti mají. A co oni uznají, přitom zůstaweno býti má, kromě těch wěcí, kteréžby beze wšech prostředkůw před řádnau wrchnost náležely. Jedenácté. Mají předně knihy neb registra spraweny býti, a podlé jiných wěcí do nich bedliwě a pořád poznamenáwati: nejprwé kdoby nejwyšším a jeho čtyři nařízení hejtmané mezi dotčenými císařskými swobodnými mistry dlauhého meče od péra byli i kteříby potomně po změnění jich na jich místa přišli, tolikéž i jména těch, kteří se na obecné škole zjewně tohoto privilegium účastna učinili, nebo jinak s průbami, a dosti hodni uznáni a přijati byli. A podlé toho mají též jich qualitates a rozšafnosti w šermowání ukázány a napsány býti, aby budaucně při wolení hejtmanůw hodnost a umění i chowání nejwíce ušetřeno bylo. A dotčené knihy i s welikau pečetí k shotowení wšelijakých potřebných wěcí s jinými menšími stříbrnými peče?mi pro mistry swrchu dotčeným způsobem zřízené wždycky wrchní spráwce při sobě w bedliwém opatrowání swém míti, a žádný jiný, kromě on sám s hejtmany podlé něho nařízenými s tím co činiti míti nemají. Dwanácté. I poněwadž dobře rozuměti a znáti se může, že ne wšecko wšudy, cožby wůbec jak mezi mistry tak učenníky někdy se díti a přihoditi mohlo, w těchto krátkých artikulích obsáhnauti se nemohlo: protož mají wrchní spráwci a hejtmané spolu nynější i budaucí se wší bedliwostí o to se snažiti, aby předkem čest a sláwa boží rozmnožena, lání a zlořečení i jiná marná k neswornosti slaužící oplzlá slowa zastawena a ztrestána byla, a žádnému se skrácení nedálo. Pakliby se mimo naději takowí nedostatkowé našli, tehdy podlé swrchu dotčeného jedenáctého artikule narownáni a spokojeni býti mají. A tomu wšemu jedenkaždý podlé obzwláštní wýsadní pokuty trestání skutečné podnikati powinen bude. Tyto swrchu dotčené artikule ujali a oblíbili sobě i za dobré wyhlásili wšickni toho času starší schwálení mistři od péra we wší swaté římské říši, nápodobně JMC., pána našeho nejmilostiwějšího králowstwích a zemích, ústy a rukami místo přísahy sobě slíbiwše připowídali nad tím, obzwláštně pak nad privilegium od JMC. daným, pewně až do skončení jich držeti, podlé toho se říditi a sobě bratrsky nápomocni býti, a to wše učiniti, což poctiwé, dobré, chwalitebné a náležité jest, jichžto jména pořád w swrchu dotčených sprawených knihách se nacházejí.

Zvětšit...

A podlé toho nás poslušně prosili a žádali, abychom my jakožto králující Římský Císař swrchu obsažené pořádky a řády jejich konfirmowati, potwrditi, a k tomu níže psaný wládycký erb a klénoty, kteréhožby na obecných školách šermířských, i jinak ku poctiwosti, potřebě, wůli a libosti swé užiwati mohli - totižto kwartyrowaný štít, jehožto přední dolejší díl bílý nebo stříbrný, přední swrchní čerwený nebo rubínowý, zadní spodní modrý nebo lazurowý, a zadní powrchní díl žluté nebo zlaté barwy jest, w němž se ukazují křížem dwa meče nahé s pozlacenými hruškami a rukowětmi, a místo křížůw s tuplowanými zlatými orlowými křídly s koncemi dolů se obracujícími; od swrchních dwau rohůw s oblaků až do prostředku štítu ukazují se ruce dwě w hromadu stisknuté, držící péro písařské s špicí dolů, na štítu swobodný otewřený wládycký turnajský helm, po lewé straně čerwenými a bílými, po prawé straně žlutými a modrými famfrnochy, a na něm žluté barwy králowská koruna ozdobená, na níž se ukazuje předkem nahoře korunowaný, žlutý neb zlatý graif s wytaženým jazykem, roztaženými křídly a mezi nohami s ocasem dotčeným w obojích pazauřích nad sebau k udeření meč (parožnatý) nahý s hruškau, jilcemi a kříži pozlacenými držící, jakž týž erb wládycký a klénot uprostřed tohoto listu našeho císařského wznešený jest - milostiwě uděliti ráčili.

Kdež My k prosbě jich poddané a poslušné se ohlédajíce s dobrým rozmyslem, radau a jistým wědomím naším swrchu dotčeným mistrům a swobodným šermířům od péra netoliko swrchu dotčené jich srownání, řády a nařízení we wšech punktích a artikulích potwrditi a upewniti, nýbrž swrchu psaný erb wládycký a klénot k užíwání milostiwě jsme udělili a dáti ráčili. Činíme to také wědomě, mocí tohoto listu držíme, nařizujeme a tomu chceme, aby takowí jich wyzdwižení artikulowé se wšemi klausulemi pewní a stálí byli, a aby je oni i také předepsaného wladyckého erbu a klénotu ku potřebě swé užíwati mohli a užíwali bez wšelijaké jednoho každého překážky. Protož přikazujeme jednomu každému a wšem wšudy kurfirštům, knížatům, duchowním i swětským, prelátům, hrabatům, swobodníkům, pánům; rytířům, wládykám, landmaršálkům, hejtmanům zemským, landfogtům, hejtmanům místodržícím, fogtům, spráwcům, regentům, úředníkům, landrychterům, šiltysům, purkmistrům, rychtářům, raddám, měš?anům, obcem i jiným wšem wšudy našim i říšským i králowstwí naších dědičných, knížetstwí a zemí, poddaným wěrným, jakéhokoli důstojenstwí, stawu a řádu ti jsau, přísně a dostatečně tímto listem chceme, aby předdotčené mistry a towaryšstwo šermířůw od péra při této Naší císařské konfirmací a swobodě i tomto uděleném wládyckém erbu a klénotu pokojně zůstawili a ním se těšiti, užíwati a užíti dali, a pro Nás při tom chránili, opatrowali, ruku ochrannau nad nimi držíce, w tom žádného zmatku a překážky nečinili, ani komu jinému činiti nedopauštěli pod uwarowáním hněwu a nemilosti Naší a skutečného trestání, a k tomu propadení pokuty, totiž: třidcet hříwen litého zlata, kteréž jedenkaždý, jenžby wšetečně proti tomuto co učinil, Nám polowici do císařské komory naší, a druhau polowici často jmenowaným mistrům a towaryšstwu swobodných šermířůw od péra, kteří by tak proti tomu uraženi a dotýkáni byli, neprodleně složiti a propadnauti má. Na swědomí tento list císařskau pečetí přiwěšenau upečetěn. Datum na našem králowském hradě Pražském sedmého dne měsíce Martii léta od narození Krista Pána a Spasitele našeho milého šestnáctistého sedmého a králowstwí našich Římského třidcátého druhého, Uherského třidcátého pátého, a Českého též třidcátého druhého. R u d o l f f m/p. Leopold z Štralendorfu m/p. Ad mandatum Sacae Caesae Majestatis proprium Gerttell m/p.

Jeho Císařská a Králowská Milost Rudolf II. těchto článků potwrdil, i udělil pořádku wládycký erb a klénot, tuto níže wypsaný, kteréhožby u weřejných školách šermířských, i jinak podlé jich poctiwosti, potřeby, wůle a libosti mohli užíwati, totiž štít na čtyry kostkowé pole rozdělený, jehožto zadní dolejší díl bílý nebo stříbrný, přední hořejší čerwený nebo rubínowý, přední dolejší barwy modré neb lazurowé, a zadní hořejší díl žluté nebo zlaté barwy jest; w něm spatřují se dwa nahé, křížem přeložené meče s pozlacenými hruškami a rukowě?mi, majíce místo křížůw dwojitá zlatá orličí křídla s konci ku prostředku přichylenými; z obau hořejších stran z oblaku až do prostředka štítu spatřuje se dwé mužských ramen s rukama spojenýma, držícíma péro psací se špicí obrácenau dolů; na štítu stojí pěkný otewřený wládycký helm turnajský, po lewé straně s čerwenými a bílými, po prawé pak se žlutými a modrými famfrnochy, a nahoře na něm nad korunau králowskau barwy žluté stojí přímo ku předu obrácený žlutý anebo zlatý noh, s korunau na hlawě, s jazykem wyplazeným, s křídly roztaženými a s ohonem mezi nohy wtočeným, drže w obau swývh předních pazauřích nahý meč, nad sebau k seči napřažený, s hruškau i s křížem pozlaceným, s rukowětí pak čerwenau.

Zvětšit...

I byli wšichni kurfirštowé, knížata, hrabata, páni, rytíři, městští předstawení, duchowní i swětští úředníci oc. římské říše, i cís. král. zemí dědičných pod propadením třídceti hříwen čistého zlata powinni, towaryšstwo swobodných šermířůw od péra při užíwání swrchuřečeného potwrzení, swobody, wládyckého erbu a klénotu pokojně a bez překážky zanechati. W pozdějším obdarowání, ježto bylo dáno w Praze 14. Ledna 1608., rozšířil císař Rudolf článek třetí předešlého privilegium w ten smysl, aby hlawní škola každoročně trwala po celý 14denní čas wýročního trhu Swatowítského, a podlé potřeby počtu mistrů, kteří mají býti zkaušeni, aby na několika místech w městech Pražských držána byla; přitom udělil tento císař pořádku i mistrům práwo, aby obdrženau peče? wládyckau na písemnosti swé mohli přitiskowati s čerweným woskem. Císař Matiáš potwrdil wšech swrchu dotčených wýsad dne 4. Března 1613; císař pak Leopold dal majestátem swým dne 2. Prosince 1688. (jehožto přepis vidimowaný nalezá se w archivu zdejšího c. kr. řízení zemského) k půwodnímu Rudolfowu privilegium netoliko swé potwrzení, ale přičinil k němu i čtwero následujících milostí: I. aby swobodní šermíři od péra mohli práwě tak, jako bratrstwo Markowo we weřejných školách šermířských i při wywoláwání jich užíwati slow: "podlé znění jich nabytých wýsad císařských;" II. kdyžby swobodný šermíř od péra chtěl býti mistrem dlauhého meče, a w neděli po swatém Wítu k potýkání zkušebnému žádného mistra a bratra towaryšstwa swatého Marka w určitý čas nebylo, aby swobodný šermíř od péra, wrchní spráwce, hejtmané nebo nejstarší mistři dlauhého meče mohli toho, kdo zkaušku podniknauti chce, bez překážky zkaušeti, a kdyžby jej uznali za dostatečně spůsobilého, potwrditi; III. aby se swobodní šermíři Pražští budaucně jmenowali a psali mistry dlauhého meče z Greifenfelsu nad towaryšstwo swobodných šermířů od píra; a konečně IV. aby mohli toho níže wypsaného, rozmnoženého, ozdobnějšího i zlepšeného erbu a klénotů u weřejných školách šermířských i jinde ke swé cti, potřebě a libosti užíwati, totiž: štít na čtyry pole křížem rozdělený, jehožto zadní dolejší díl jest bílý nebo stříbrný, w něm ku předu mladý ozbrojený muž, stoje na stříbrné skále dole ležící, a drže w prawé ruce přes rameno nahý meč, lewici pak maje o bok opřenau, na hlawě šišák, ozdobený pštrosími ku předu nachylenými pery, jichžto zadní prwní barwy bílé, druhé čerwené, třetí žluté a nejpřednější modré jest; přední hořejší díl žlutý, z jehožto obau stran z wyswitajících oblaků wyniká dwé mužských ramen čerweně oděných, se spojenýma rukama, držícíma péro psací dolů špicí obrácené, s bílými prápory; přední dolejší díl modrý nebo lazurowý, w něm dwa obnažené meče, křížem přes sebe přeložené, s pozlacenými hruškami a jilci, a místo kříže dwojitá žlutá orlí křídla konce swé ku prostředku přichylujíce; konečně zadní hořejší díl čerwený nebo rubínowý, w něm noh přímo stojící, korunowaný, barwy žluté nebo zlaté, s otewřeným zobákem, čerweným wyplazeným jazykem a s dwojím ohonem, mezi zadními nohami pod sebe wtočeným; w předních obau tlapách drže nahý meč s pozlacenou hruškau a jilcem, na zad k seči napřažený, zadními pak tlapami stoje na koruně, a koruna ležíc na skále; u prostřed celého štítu korunowaný štítek srdcowitý barwy purpurowé, ozdobený wěnečkem bobkowým a nad ním božím okem, na spodu pak toho štítu spatřuje se tréhrbý wrch; - na štítu hlawním přímo ku předu postawená modře zakalená wládycká přílbice turnajská, ozdobená po lewé straně žlutými a modrými, po prawé čerwenými a bílými pokrywadly, jakož i korunau králowskau, z kteréhožto wyniká skála, a na té spatřuje se noh nahoře popsaný, stoje ku předu. Ku konci nalézá se to samé potwrzeni a wýstraha připojená jako we wýsadě císaře Rudolfa. Za panowání císaře a krále Karla VI. podali swobodní šermíři od píra mocnáři tomuto žádost s vidimowaným přepisem wýsady Leopoldowy, prosíce o její potwrzení, kterážto žádost zaslána byla s missivau, dne 7. Září 1725. od tohoto mocnáře wlastnoručně podepsanauu, králowskému českému místodržitelstwí a nejwyšším úředníkům zemským s tím nařízením, aby králowské české dworní kanceláři dali swé dobré zdání, zdali a kterakby se mělo s ohledem na nynější tohoto towaryšstwa staw žádosti jich wyhowěti. Podlé poznamenání na tomto spise napsaného měla se králowská appelační komora w té wěci o dobré její zdání požádati; nezdá se wšak, žeby bylo toto ustanowení a podání dobrého zdání k české kanceláři dworské kdy přišlo we skutek; neb radní protokoly saudu appelačního roku tohoto, ježto sem pilně prohledal, neukazují nikdež, žeby dotčená žádost byla sem došla, a přiložená žádost kterážby byla musela se spráwau místodržitelskau nazpět zaslána býti, leží podnes w gubernialním archivu, i žádní další spisowé, dotýkající se wěci té, tam již se nenalezají. A protož se zdá, že místodržitelstwí k potwrzení těchto wýsad nejenom nebylo nakloněno, ale že nad to wýše přičinilo se o zrušení pořádku swobodných šermířů pro zhusta přicházející sauboje; ku kterémužto domnění dwojí okolnost mne wede, totiž: že dopisy Frankfurtského towaryšstwa Markowa z Löwenberku i jiných mnohých škol šermířských, kteréžto znějí wrchnímu spráwci a hejtmanům swobodných šermířů dlauhého meče od péra z Greifenfelsu, a které podnes ještě leží při Pražských knihách městských, jakož i žádosti těch, kteří za mistry chtějí býti přijati, nejdau přes rok 1730., a že dekretem král. místodržitelstwí, zapsaným w knize dekretní Starého města Pražského léta 1730. et sq. No. 866, fol. 54 et 55, šermowání i wyučowání w něm přísně se zapowědělo, pro zawraždění jistého studiosi juris, ježto se přihodilo. Další wědomosti, kterého času wládycký pořádek swobodných šermířů w Praze byl zrušen, čehož ani pochybnosti není pro odejmutí jemu cechowní pokladnice, nelze mi bylo dosáhnauti; i daufám, přinášeje tyto nesnadně shledané dějepisné zpráwy, že jsem se účele swého nechybil, chtě ukázati, že mělo hlawní město naše w rakauských zemích dědičných prwní ústawy jak k wyučowání we wšech odwětwích lidského wědění, tak i ku wzdělání těla, k čemu šermowání sedmerau zbraní owšem náleží. Kdoby chtěl obšírněji smysl zde u wýtahu podaných statut a privilegií swobodných šermířů čísti i dwojnásobný erb této společnosti widěti, rač se obrátiti do Českého Museum, jemuž jsem já přepisy prawidel a wýsad, i malby znaků odewzdal. ? Militaria, Elka Press

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Jako každoročně si 17. 7. připomínáme vyvraždění carské rodiny (1918). Na toto téma jsme přinesli řadu článků, stačí zadat do vyhledávače

Jako každoročně si 17. 7. připomínáme vyvraždění carské rodiny (1918). Na toto téma jsme přinesli řadu článků, stačí zadat do vyhledávače "vyvraždění carské rodiny".


Recenze týdne

Zavraždění carské rodiny

Dokumenty a vyšetřování. Přeložil Jan Kessler. S doslovem nakladatele.