logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

NORMANDIE

Několik reflexí z invazních pláží

Takže do Normandie jsem se poprvé dostal až v říjnu 1968, když díky tomu, že v květnu 1945 nesměl do Prahy dojet Patton, dorazily tam docela jiné pancéře a já se vydal opačným směrem. Tehdy v pařížském Olympicu hostoval jednak pražský Olympic, jednak Lamkovo Černé divadlo a tím jsem se do divadla dostával také. Olympic je kabaretní divadlo, spíše cosi, čemu se u nás říkávalo nejprve mevro, protože tyto pořady se u nás poprvé objevily na mezinárodní výstavě rozhlasu v roce 1947, pak estráda. V tom pařížském Olympicu jsme se takhle seznámili s jakýmsi belgickým protest songistou, který tam pěl proti imperialismu, zvláště arci' tomu americkému, a válce ve Vietnamu. Připadalo mi to poněkud bolševicky nefér, zvláště vzhledem k tomu, co právě zažilo Československo, jenže ten kluk byl mladý a působil sympaticky. Takže jsme ho jeden volný den sbalili a odvezli naší Feldou, která nás do exilu dovezla, do Normandie. Tehdy tam ještě nevedla z Paříže dálnice. Působilo to na něj a připravil si tedy písničku o tom, proč a zač tam ti američtí hoši spí svůj věčný sen, a do týdne měl po vystupování v Olympicu. Nehodilo se to divadlu a neradi to poslouchali i Francouzi. Od těch dob jezdím do Normandie, podobně jako do Sequoia či Grand Canyonu pokaždé, když se naskytne příležitost, případně si tu příležitost učiním. V museu v Arromanches je i hezký památník Čechoslováků, kteří se Dne D účastnili jen letecky. Na příjezdové cestě pak památník 936 Dánů, příslušníků dánské námořní pěchoty, kteří se účastnili. Nad pláží Omaha americký hřbitov s téměř desíti tisíci padlých (9 936), který můžete znát i z vojína Ryana. Kdo ten film viděl, také ví, jak doopravdy krvavá Omaha byla. Vytkla filmu naše osvícená kritika, že je naturalistický... není. Je realistický, jaký by měl být? Ta válka byla taková. Mezi těmi tisíci hroby nad Omahou jsem si našel už před léty místo posledního odpočinku vojína Holejko z Wyomingu, věk 19. Patřil k 82 výsadkové. Jak se mu asi umíralo, tomuto nejspíše americkému Ukrajinci, v cizí zemi, o níž asi mnoho nevěděl? Normanďané mají k Americe zcela jiný vztah než Francouzi obecně. Ústní podání tam zřejmě prodlužuje to, co úřední politika nejdříve málem nacistické a pak zkomunisované země ráda zapomíná. V St. Mére Eglise dosud visí na kostele na padáku figurina představujíc seržanta Steela, který tam skončil, a kde ho zastihla, bezmocně visícího, dávka ze samopalu hauptmana Hartmanna. (Ve filmu Nejdelší den ho nechali přežít). Point Hoc je skalnatý třicetimetrový útes a na úseku pod ním se v hodinu H minus deset minut, kdy palba z Texasu ustala, vylodilo 250 amerických rangerů pod velením plukovníka Ruddera. Před útokem na betonové bunkry, nevědělo se kolik jich je zničeno, museli nejprve zdolat výšku útesu. Měli provazové žebříky, které vystřelovali raketami. Obránci však zdaleka nebyli zničeni a rangerům by hrozil bídný konec, nebýt torpédoborce Satterlee, který připlul těsně ke břehu a podpořil je palbou svých děl a kulometů na vrchol útesu. Palbu musel přerušit, jakmile rangeři začali útočit, ale toho opět využili obránci. Z těch 250 útočících Američanů jich posléze přežilo 130, postavení kde už nebyla děla, ale jen dřevěné atrapy dobyli, včetně děl umístěných dále ve vnitrozemí, která ač nepoškozená a vybavená municí, kupodivu do boje vůbec nezasáhla. Těch 130 mužů muselo potom během 24 hodin odrazit tři německé protiútoky a přežilo jich 79. Letos v květnu si tam sedm z nich dalo sraz se čtyřmi Němci, kteří původně úsek hájili. Jeden z těch Němců tam dokonce odbyl svatbu svého vnuka. Za Čechoslováky byla přítomna, ale to shodou okolností, dcera plukovníka Hřebačky od naší 311. perutě, jež Point Hoc také bombardovala. Pokud se někdy do Normandie vypravíte, neopomeňte na Bayeux. Tam se totiž navrátila, také díky vylodění, ta přeslavná a unikátní tapiserie, co si za války ukradl Goering. Sedmdesát metrů dlouhá a padesát centimetrů široká výšivka z XI. století, kterou dal vyrobit nevlastní bratr Viléma Dobyvatele, biskup Odon z Bayeux. Příběh počínající roku 1064, když anglický král Eduard Vyznavač zjistil, že zůstává bez potomka a tudíž vzkázal pro Viléma, tehdy ještě nikoli Dobyvatele, ale jen správce anglické provincie Normandie, aby se přišel ujmout vlády. Skončilo to, jak víme, bitvou u Hastingsu, kde vzdorokrál Harold dostal šípem do oka a měl z toho smrt a Vilém zvítězil a stal se Dobyvatelem. Kromě toho. Na rozdíl od naší země tam cizinci nemají jiné ceny než Normanďané, a ti přes šedesát, a to i ve většině hotelů, dokonce slevu. ? Militaria, Elka Press

 

 
Datum: 16. 05. 2004 10:40:15 Autor: Pavel
Předmět: Steel
Nejsem si jist, ale co se týká sgt.Steela - neuvádí ve své knize Nejdelší den Cornelius Ryan, že se s ním setkal a tudíž válku přežil? Jinak díky, rád jsem si početl.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 7. 2. 1311 byl Jan Lucemburský korunován českým králem, Eliška Přemyslovna českou královnou.

Výročí: 7. 2. 1311 byl Jan Lucemburský korunován českým králem, Eliška Přemyslovna českou královnou.


Recenze týdne

Za svobodnou Paříž

Obsazení, odboj, osvobození 1940-1944