logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Kam odplul USS. MASARYK ?

Přítel Vlado Kašpar nemá co dělat. Kdesi bylo usouzeno, že voják a novinář vlastně už nám nemá co říci, aniž by nás mohl o čemsi poučit. Zřejmě k tomu patří i příběh United States Ship Masaryk, který mi zaslal.

Jednalo se o loď typu Liberty, vymyšlenou jedním z Američanů, jež učinili a činí Ameriku Amerikou. Jeden z těch, jací zase mohou najít svůj prostor právě jen ve Spojených státech. Bylo to za války a Němci stačili potápět britské i americké lodě rychleji než je bylo možno stavět. Sta a sta. Bitva o Atlantik ještě zdaleka nebyla vybojována Amerika sice už byla „arsenálem svobody“, ale hrozilo, že americké zbraně a munice, americké automobily, americké vepřové, americká kukuřice, PHM a vše ostatní až po žvýkačku a toaletní papír, a pokud jde o Rusko tak dokonce i americké válenky, se prostě nedostanou tam, kde jedině bylo možno nepřítele porazit. Nebo? válku na moři nevyhrávají jen plavidla válečného námořnictva, ale i loďstvo obchodní. Prostě přišel čas ten problém vyřešit. Tak jako vesměs až do našich dnů, zůstalo to řešení na Americe. Člověk, který to posléze spáchal se jmenoval Henry J. Kaiser. Jeho předkové se do Ameriky vystěhovali odněkud ze Slezska. Bylo by hezké myslit si, že z toho našeho, nějací Kaiserovi například žili v Osoblaze, ale to nevíme. Amerika je ostatně, kromě jiného taky jediná země, kde si do pasu jako národnost můžete zvolit Silesian, pokud se jako Slezan cítíte a chcete to dát najevo. Až do ledna 1942 byl jedním z konstruktérů, či stavitelů lodí a nic nenaznačovalo, že se jedná o genia, jehož přínos k vítězství ve válce bude klíčový. Až vymyslil jak a začal v roce 1942 stavět lodě doslova na běžícím pásu. Jednu denně. Ve svých docích ve Vancouveru dokonce i ty mateřské letadlové, jednu za týden. Celkem lodí Liberty, tonáž 10 000 tun, pak do konce války vyrobili celkem 5 400. (Plus 64 000 vyloďovacích člunů a 6 500 různých válečných plavidel). Němci dokázali během války spojencům potopit celkem 21 000 000 tun lodního prostoru (BRT to bývalo označováno ve válčených zprávách a projevech pana ministra školství a osvěty E. Moravce). Loděnice pana Kaisera spustily na vodu 28 000 000 tun. Takže za onou válkou vězela docela prostá matematika. Liberty budovaly nejrůznější loděnice (tak jako jeepy nejrůznější automobilky) ale USS Masaryk byla spuštěna na vodu v srpnu 1943 společností California Shipbuilding Corporation, ve Wilmingtonu v Severní Karolině. Kdo ji tehdy navrhl pojmenovat po T.G. Masarykovi se už asi nikdy nedozvíme, ale její kmotrou byla a křest provedla manželka našeho tehdejšího velvyslance ve Washingtonu D.C. paní Hrubanová. Což byla jistě událost sama o sobě dost zvláštní, při jedné lodi za den se to u lodí Liberty obvykle neodbývalo. Jak Vlado Kašpar poznamenává. Wilmington, leží na Atlantiku USS Masaryk zřejmě zamířila na evropské válčiště. V srpnu 1943 už bylo po Guadalcanalu, dokonce i po konferenci v Casablance, kde padlo rozhodnutí, že tato válka smí skončit jen bezpodmínečnou kapitulací nepřítele. Ze 117 amerických a britských B-24 Liberator, jež se vydaly bombardovat Ploesti, se jich dokázalo ten měsíc vrátit jen 11, lidské ztráty náletu činily u spojenců 1166 mužů. Němci v srpnu 1943 měsíc opustili boj o Sicílii a Britové zjistili, že ty záhadné stavby na druhé straně a La Manche, jsou odpalovací základny pro (dosud neznámé) V-1 a pustili se do jejich bombardování. Do Lisabonu si nenápadně přijel italský generál Castellano pro kapitulační podmínky. Dobíhala bitva u Kurska, kterou definitivně končila jakákoli německá iniciativa v této válce, takže evakuovaní v Kujbyševě, včetně našeho Slánského, se už směli vrátit do Moskvy. Němci dokázali stále ještě bombardovat Anglii, Portsmouth zažil nejtěžší nálet od počátku války, ale šéf štábu Luftwaffe, generál Jeschonek přesto spáchal v srpnu 1943 sebevraždu. V Praze se stal státním ministrem pro Čechy a Moravu K. H. Frank. Říšským protektorem nás Čechů, se stal Frick. Bulharský král Boris III. nepřežil návštěvu Německa. Takže jedna loď Liberty v srpnu 1943 nebyla zas taková velká událost, by? ji noviny tehdy zaznamenaly. Větší publicitu však měl Clark Gable a James Steward, kteří šli samozřejmě (ač nemusili, tak jako další hvězdy z Továrny na sny) sloužit a létali na B-17 nad Německo jako všichni ostatní, kterým vyšel tento los válečné účasti. Po osudu našeho dělového člunu na Dunaji pojmenovaném rovněž po Masarykovi, úspěšně v šedesátých létech pátrali redaktoři „předminaříkovského“ Signálu, jemuž Vlado Kašpar tehdy šéfredaktořil. Dozvíme se někdy o osudech USS Masaryk ? Kdo byl jejím kapitánem, kdy a kam plula, případně jaký byl její konec ? Třeba dosud rezaví, kdesi mezi těmi stovkami dalších lodí, jež Onassis nenakoupil a dosud kotví na řece Hudson nad New Yorkem. Konkluse, aneb chvála internetu Těch 62 řádků jsem, vyprovokován Vlado Kašparem sepsal a na Sv.Václava si je zájemci mohli přečíst v Neffově Neviditelném psu. A ještě téhodne byly díky jim doplněny, nejen o podrobný životopis pana Kaisera, čímž přispěl Josef Lovell, ale i o detailní osudy USS Masaryk, jakož i o informaci, že existovala také loď Liberty pojmenovaná po M.R. Štefánikovi, chicagském starostovi Cermákovi, antropologovi Aleši Hrdličkovi, Antonínu Dvořákovi a Heleně Modjeské,plus Marině Raškové. (Ta poslední dvě jména mně bohužel a jistě k mé hanbě nic neříkají a nenalezl je ani ve všemožných slovnících). Informace přinesla šifra Bulvar xiii. Detaily o jeho vcelku krátké existenci pak pan Vladimír Fuksa. Od nich tedy doplňuji. Ke své poslední plavbě vyplula USS Masaryk z Hampton Roads 24. března 1944 v konvoji 73 (či 75) lodí do Port Saidu (Abadanu v Iránu). Z čehož 60 nákladních a zbytek britské a americké doprovodné, včetně britského křižníku Delhi. Dne 11.dubna 1944 se konvoj stal asi 4 km od alžírského pobřeží blíže mysu Bengout cílem náletu celkem 35 letadel, ale obstál bez vážnějších škod. 16. dubna 1944 asi 20 mil od Derny v Lybii (pan Fuksa uvádí přesné souřadnice) byl Masaryk torpedován ponorkou U-407 a začal hořet a byl vlastní posádkou k likvidaci požáru potopen do hloubky 8,5 metrů.(Tedy nikoli zcela pod hladinou). Nebyly žádné lidské ztráty. Po několika týdnech k potopenému vraku připlula loď William T. Meredith provedla, spolu s posádkou z Masaryka, operaci k záchraně nákladu. Stíhaček P-39 Airacobra a P-47 Thunderbolt. Navíc tam byla nákladní auta, pneumatiky, konservované potraviny, zbraně, ale bohužel také mouka a sušená vejce, jež se v moři stihla zkazit a strašlivě páchla. Potom byl vrak odtažen do Alexandrie a tam v roce 1951 rozebrán na šrot. Pan Fuksa dodal i internetovou adresu http://www.armed-guard.com/ag81 html, kde lze získat další podrobnosti. Musím říci, že jsem se pokusil, ale nebyl jsem úspěšný ani u jediného ze serverů.

 
Datum: 10. 03. 2003 03:49:50 Autor: V. Blažek
Předmět: Liberty
"Kanadské loděnice převzaly také objednávku na prvních 90 standardizovaných nákladních lodí typu ´Liberty ship´, které byly později v obrovském množství vyráběny v USA." (str. 213) "S vědomím rozhodujícího příspěvku amerických loděnic v době ohrožení německými ponorkami v letech 1917-18 ohlíželi se Britové již počátkem roku 1940 po nástupci nákladní lodě typu ´Hog Islanders´z první světové války. Jejich volba padla na o mnoho zvětšenou verzi pobřežního parníku, vyráběného již od roku 1879 loděnicí Sands Company v Sunderlandu v severovýchodní Anglii,..." (str. 215) In: Vat D.: Ponorky ve válce, Argo, Praha 1997.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 7. 2. 1311 byl Jan Lucemburský korunován českým králem, Eliška Přemyslovna českou královnou.

Výročí: 7. 2. 1311 byl Jan Lucemburský korunován českým králem, Eliška Přemyslovna českou královnou.


Recenze týdne

Za svobodnou Paříž

Obsazení, odboj, osvobození 1940-1944