Je vymalováno

Congratulation to all of us. JAB

Divný svět? Občas i zábavný. Tedy ten náš, v němž se Češi jako obvykle zásadně nevměšují ani do svých vlastních záležitostí, ale v počtu převyšujícím domácí účast ve volbách, pilně mají co říci Američanům do výběru jejich vlastního presidenta.

Dnes šlo vše stranou, od tří ráno sedím u CNN a čekám jak dopadne moje Amerika. Taktéž přemýšlím o tom, co jí Amerikou dělá a geniu loci národa svého, jehož příslušníkem mi Amerika nikdy nebránila být a dokonce, když jsem dostával roku 1982 od Reagana metál, předávající plukovník Mc Nerney to specifikoval do slov (už mimo protokol): ?Jan, you did great job, but do not forget, your task is not to make American soldiers Czechoslovakian patriots.? Čili: Jene, odvedl jsi skvělou práci, ale nezapomínej, že není tvým úkolem dělat z amerických vojáků československé vlastence.?

Ameriku dělá nejen to, že každý býti může tím, čím si přeje být, ale zejména to, že občané volí svého presidenta, ale současně i svého sheriffa, velitele hasičů, soudce, školský úřad i administrátora veřejné nemocnice a všechny ostatní funkcionáře obce, okresu i státu. A ti se tudíž musí zatraceně mrskat, aby si důvěru voličů zasloužili. Nějaký plk o tom, že ačkoli má to či ono na triku, ale zákon porušen nebyl, značí takové kariéry rychlý konec. Že všecky jmenované funkce v armádě a jim podobných organizacích se musí každé tři roky rotovat, aby v nich nikdo nezastydl a prodloužení je výjimečně možné jen o jediný rok.

Samozřejmě, že když jsem se stal na onom kontinentu jeho občanem, neobešlo se to bez zkoušky z Ústavy a historie země, -- což dělá Ameriku Amerikou, neb k výkonu občanství je třeba mít jakýsi základ, že? Stará se i školička. Ta, z níž posléze graduovala naše dcera, měla jen tři povinné předměty: Tělocvik, angličtina, americká historie. Ona taková historická znalost starých pravd vede například k poměřování hlasatelů pravd nových. U některých pravd, to, že jsou staré, ještě neznamenaná, že jsou špatné. Takže jsem se, vracím se k úvodnímu, samozřejmě staral o to kde a jak své zámořské občanství uvést do chodu. Formující činitel byla má zkušenost modrého límce a žluté helmy, čili příslušnost k americké dělnické třídě. Ta totiž byla rozhodně víc protikomunistická, než intelektuální elity třeba na Harvardu, kam jsem zabrousil později. Velmi dobře totiž věděla, že onu vládu sekretariátů pod praporem pokroku v totalitní části světa, právě dělnická třída odnesla nejvíc. Například zestátněním odborů (i soudruh Hitler tak učinil). Však ani soudruh Grebeníček, když se zmiňuje o tom, že ne vše bylo za bývalého režimu špatné, nehovoří o všech těch zákonech proti absenci a fluktuaci, zatraceně se týkajících jen a jen obecně celebrovaných proletářů.

Tyto americké volby u nás nabyly na popularitě nejen díky ?českému původu? jednoho z kandidátů, při indolentním opomenutí, že o funkci presidenta se v USA ucházeli i pánové Peroutka a Badnarik, jejichž domácí kořeny by se asi daly prokazovat účinněji než u pana Kerryho, ale soudím, že zejména pro stav našeho světa. O jeho tváři, způsobu zda si přejeme žít v civilisaci v jaké žít chceme a umíme a v duchu pravd jež jsou sice staré, ale vůbec ne špatné, rozhodují tyto volby. Evropa si dosud nepřipustila, že jsme ve válce. Amerika ano. V brodu se nepřepřahají koně a za války se nemění president a vrchní velitel.

Ano, volil jsem korespondenčně, nejen presidenta, sheriffa, soudce a všecky ty ostatní, ale taktéž svým hlasem rozhodoval o zákonech a daních. Čehož se, pokud vím, dostává v Evropě pouze občanům Spříseženství helvétského. A že by Češi mohli volit korespondenčně, čili dokonce rozhodovat o svých daních? Vysoko jste se podívali, holoubkové. Naše volby svým nastavením upomínají na byrokratickou zpustlost a zájem o ty americké pak třeba vyvolán i závistí všech, kteří k nim u nás nejdou.