Jaká práva?

A co vy na to?

Ženevské konvence známe celkem čtyři. Nehledě tedy na jejich dodatkové protokoly. Vznikly jako vývojový krok evropské civilisace, to evropské tu podtrhněme, jako pokus určit válkám mezi národními státy jakási humánnější pravidla. Celkem však dávaly do písemné a mezinárodně závazné formy jen to, co se v Evropě už dodržovalo dlouho před nimi. Stanovily způsob zacházení s nepřítelem jako s člověkem a určovala pravidla pro armády a jejich příslušníky jako občany pod politickou a vojenskou kontrolou svých vlád. Čímž například vzniká otázka nakolik byla legitimní mocí vláda Talibanu. Což obránce ?lidských práv?, ergo zastánce přiznání práva válečných zajatců pro zajaté ozbrojence Talibanu, přivádí do podivného spojení s vládami Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů a Pákistánu, které Taliban jako jediné za takovou vládu uznávaly. Země zajisté uznávané co výkladní skříně těch zmíněných práv. Prvé z těch ustanovení Ženevských konvencí vyhlášeno roku 1864; určuje zacházení s raněnými na bitevním poli. Druhé pochází z roku 1906 a rozšiřuje pravidla těch prvých také na válku na moři; třetí nese datum roku 1929 a specifikuje zacházení s válečnými zajatci. Poslední je z roku 1949 se věnuje se ochraně obětí mezinárodních, i nikoli jen mezinárodních, ozbrojených střetnutí. Na jejím podkladě došlo k americkým akcím v Bosně a Kosovu. Kterýžto konflikt rozehrálo bez americké účasti i vědomí jaksi v rámci bourání zbytku Versailleské Evropy především Německo. Když se dostavily následky, nastalo veliké rozčilení, jak to, že Strýček Sam to tak nechává. Hitlerovo Německo předmětné konvence vcelku dodržovalo pokud jde o americké a britské zajatce. Nikoli už pokud jde o válku na moři, ale i Britové tak činili, a tak se to do Norinberku nedostalo. Hitler věřil, že válka je záležitost vznešená, ale odmítl je [Ženevské konvence ? pozn. red.] dodržovat v případě sovětských zajatců, protože Stalinovo Rusko je nedodržovalo a opakovaně odmítlo dodržovat, pokud jde o zajatce německé. (Například z 90 000 až 115 000 zajatých u Stalingradu jich přežilo a do Německa se vrátilo pouhých 5 000). Tam už se ta válka měnila v ideologickou. Byla vybočení i pokud jde o Brity a Američany. Po pokusu o vylodění u Dieppe (1942) musili zajatí Britové podle Hitlerova rozkazu nosit tři měsíce okovy. Je znám případ 42 zajatců uprchlých z tábora Sagan, kteří byli popraveni. A také někteří Američané zajatí během operace v Ardenách byli postříleni. V SSSR beze stopy zmizeli jiní Američané, instruktoři rozjíždějící výrobu Amerikou dodaných automobilek na Sibiři, podobně některé posádky amerických B-29, jež po náletech na Japonsko přistály na sovětském Dálném východě. Pokud jde o sovětské válečné mravy, máme tu ostatně kabinetní ukázku v osobě Wallenberga, dokonce chráněného diplomatickým pasem neutrální země. Vůbec to nebyl případ ojedinělý. Ženevské konvence vychází ze zásady, že zajatec konal podle příkazů své legitimní vlády, je vázán přísahou a [příslušnou mocnost -- doplnila. red.] limitují otázky kladené zajatci výhradně na jméno a příjmení, datum narození, služební číslo a příslušnost ku kmenové jednotce. Nevztahují se arciť na ozbrojence zajaté v civilu, čili nikoli v uniformě své armády. (Víme jak dopadli příslušníci speciální jednotky SS operující za spojeneckými liniemi v amerických uniformách během bitvy v Ardenách 1944--45). Roku 1960, když Moskva získala v OSN dominující vliv, byl na půdě této organisace schválen doplňkový protokol Ženevských konvencí, rozšiřující práva válečných zajatců na příslušníky ?národně osvobozovacích hnutí?. Tedy komunistické a protizápadně zaměřené, Moskvou, či státy sovětského bloku (Československo bylo z nejvýznamnějších) cvičené, vyzbrojované a financované skupiny. (Dosud jsou u moci v Zimbabwe a Namibii.) Kongres USA tento protokol nikdy neratifikoval; momentálně je v USA znovu vystrkován do popředí senátorem Kennedym a jinými americkými věhlasnými liberály. Věří a propagují, že islamistům zajatým v Afganistánu i jinde po světě mají být práva válečných zajatců přiznána. Takže: Pane Bin Ladine, jaká je vaše hodnost a služební číslo ? Nuže, otázky na jméno, příjmení a datum narození jsou pro naprostou většinu těch zadržených a držených na Guantanámu bezvýznamné. Vlastní, respektive používali, povícero pasů s povícero identitami. Nemají žádnou hodnost a nebyli taktéž zařazeni k žádné regulérní vojenské jednotce. Byli příslušníky volně se shlukujících i rozpadajících skupin ve střetnutích vedených spíše formou volně se prohánějících stád a v duchu (mimochodem Maovy) zásady, že všecka moc vychází z hlavně pušky. Jediný argument, který zde padá na váhu pro uznání těchto práv je obava, že Američané, míněno nejen příslušníci ozbrojených sil zajatí teroristy, budou vystaveni na oplátku jejich brutalitě. Jenže to stejně jsou. Jaká práva kohokoli dodržuje sebevražedný atentátník? Obecně se v těchto kruzích praktikuje uřezávání hlav, civilistů i příslušníků vojenských či policejních sil, jediná zde panující starost se týče toho, aby to pak odvysílala Al Jazeera, či CNN a nikoli nejde o jakési Ženevské konvence? Zajisté, uplatňován zde argument, že pokud budeme zacházet s teroristy tak, jak zachází se svými oběťmi oni, zadáváme si, neb tím klesáme až na jejich úroveň. Opravdu však je tomu tak? Výslech s použitím prostředků, kterých se islamisté štítí, či obávají, vepřové, psi, Davidova hvězda, není přece žádné trhání nehtů, či ?telecí bečení?, což byl krycí název pro drcení varlat uplatňované výslecháři soudruha Reicina u nás. Hlavně pak je prováděn za účelem zachránit nevinné životy. Což by snad mělo představovat jakousi preferenci. Psychologický nátlak zde prostě nelze vyřadit ze hry. Neslyšel snad každý z těch, kdo prošel výslechovou školou StB tisíckrát, že přiznání je polehčující okolnost, a není tato zásada stanovena zákonem jako taková okolnost i v našem dnešním právním řádu? Domnívám se, že například vyhlášení zásady, že zbytky sebevražedného teroristy budou pomazány vepřovým sádlem, by počet atentátů značně, ne-li obecně limitovalo. Není zde snad britská zkušenost s povstáním Sipahiů, britských sil v Indii (1856) spojených rovněž s podřezáváním žen a dětí nevěřících, které odstartovalo jen na základě fámy, že prachové náplně do předovek ve výzbroji těch jednotek (jež bylo nutné ukousnout) jsou konservovány vepřovým tukem? Spojené státy, míněno Bushova vláda, tak jako kdokoli jiný, kdo by se ocitl na jejím místě, musí hledat o zákon opřené řešení tohoto problému, na který nelze uplatnit momentální ustanovení jak domácího amerického, tak ani posud existujícího mezinárodního práva. Toto řešení je v této chvíli neznámé; leč všichni aktivisté prolamující přiznání nezadatelných ?lidských práv? a tudíž taktéž uznání bývalé vlády Talibanu za legitimní moc, by je snad měli hledat jako první. Raději než ronit slzy nad utrpením teroristů. (Použito informací z článku Michaela Radu v lednovém Front Page Magazine).