Hrob neznámého vojína

Kdo navštívil Paříž zajisté zašel na Champs Elysée a tudíž mu nemohl ujít ani Vítězný oblouk s plápolajícím věčným ohněm. Místo odpočinku francouzského Neznámého vojína. Neznámé vojíny, rovné si v bratrství skonu, naleznete od let Prvé světové snad už všude.

Kdo navštívil Paříž zajisté zašel na Champs Elysée, či Elysejská pole, jak to u nás překládával ještě S.K. Neumann a tudíž mu nemohl ujít ani Vítězný oblouk s plápolajícím věčným ohněm. Místo odpočinku francouzského Neznámého vojína. Neznámé vojíny, rovné si v bratrství skonu, naleznete od let Prvé světové snad už všude. K tomu našemu, býval v portálu Staroměstské radnice obrácenému k náměstí, dokonce položil věnec po 15. březnu 1939 i velící generál Wehrmachtu. To až později ho nechal rozmetat náš český Němec K. H. Frank (a měl to v obžalobě, od níž mu nepomohla ani jeho československá poslanecká imunita). Existuje fotografie (časopis Květen 2/1945) kde na onom místě už u vyhořelé radnice, stojí čestná stráž. Tím vojákem na fotografii vpravo je mladičký Milan Richter. Válečný sirotek. Později JUDr. Potencionální šéf oné „kutnohorské“ skupiny vojenských právníků, odhalivších Reicinův hradčanský domeček a za odměnu bystře přeložený do Českých Budějovic, když byl později ochoten Reicina žalovat, ale nikoli podle obžaloby. Kde vydržel až do roku 1968. To se stal šéfem vojenského kolegia GP, v srpnu 1969 se přesto rval v Praze s policajty i milicionáři a o málo později byl sám vězněm. Reicin byl pověšen za krk, možná, že na tom samém prkně jako K.H. Frank a navzdory nedávno promítnutému dokumentu o něm v naší ČTV, z něhož vystoupil spíše jako obě', než jako katan, ho nemohu litovat o nic víc než K.H.Franka. Osudy. Fotografie však dokumentuje i snahu navázat na historii Republiky a překonání následků ochrany, jež nám poskytla z vůle vůdce tak nezištně Velkoněmecká říše. Leč jaké byly osudy hrobu našeho neznámého? Ano, býval jistý čas na Staroměstském a tatínek tam, vždy když jsme šli kolem a dokud ještě směl nosit uniformu, salutoval. Potom vždy už jen postál. Nějak jsme nepostřehli kdy, jak a kam, se vytratil. Byly i jiné starosti. A bylo jich dost. Ostatně stalo se tak v době, kdy se po republice vytrácely pomníky TGM. Dokonce i ona deska nedaleko Chebu, kde roku 1915 překročil na cestě do exilu hranice E. Beneš, jež tam přečkala i Velkoněmecké Sudety, se tehdy vytratila. Staralo se o to zvláštní komando StB, jehož aktivním členem byl pozdější plukovník a šéf nápravných zařízení, Homola. Sdělí nám o tom někdy něco ÚDV? Taktéž původně nacisty zničená deska na náměstí v Budějovicích, připomínající, že tam 21. XII. 1918, poprvé na půdě vlasti promluvil TGM, tehdy zmizela. Nedávná poznámka Jaromíra Slomka v LN (americký velvyslanec kladl věnec) tomu dala oživit. Možná,. že nejen mně. Vím i o jiných. Pokud se vzdát čest našemu Neznámému pokusíte i také vy, nemáte naději. Nepovolaným přístup zakázán. Je umístěn ve veřejnosti nepřístupné části Památníku. Na rozdíl od Francie (a jinde po Evropě) naší veřejnosti do jejích padlých a do mementa jejich smrti, zřejmě nic není. Další záležitost pro odborníky ? Spíše další ostuda. Na kupodivu zachovaném legionářském hřbitově ve Vladivostoku ku svému překvapení s datem 1975, nalezneme v návštěvní knize podpis Ludvíka Svobody. Jinak už nikoho, ani z garnitury státníků, jimiž se nám vláda věcí našich údajně navrátila v roce 1990. Vladivostok asi zapomenul rozdávat čestné doktoráty. Nikdo z této branže se neobjevil ani na našem válečném hřbitově La Tatgette u Amiensu, dtto v Normandii a poslední význačnější podpis u Kreščaku, který by hezky dokumentoval naši příslušnost k západu je z roku 1946 a patří Janu Masarykovi. Na Den armády bylo zvoleno datum přísahy v Darney, ačkoli Crécy, čili Kreščak se přímo nabízí, když už pomineme zřejmě kádrově nevhodná místa jako Zborov, Bachmač, Dos Alto, Arras. Ostatně, i na té desce v Budějovicích je poznámka, že byla zničena nacisty a znovu objevena roku 1947. O jejím zničení režimem nelegálním a zavržení hodným ani zmínka. Dvakrát jsem na to upozornil svého jmenovce. Poprvé ještě jako primátora města, podruhé už jen co sloupu ODS naše národní zájmy zarputile hájícího. Nestálo mu to za odpověď. Umístění hrobu Neznámého vojína do zastrčené části Prahy a navíc veřejnosti nepřístupném, považuji za jedno z neblahých dědictví nelegality a zavržení hodnosti. Součást snahy psát dějiny až od času představitelů té nelegality a zavržení hodnosti. Jinak také, zopakujme, za naši značnou a k nebesům volající ostudu.