Bullshit

aneb: To koukám!

Slovo použité v titulku jest ve slovníku (College Dictionary) jazyka anglického hned za bull´s-eye, což je výraz pro jistý druh terčů, případně lodní okénka a následuje po něm bull-snake, což je zase jeden ze severoamerických hadů. Bullshit pak označeno za slovo slangové a vulgární (v College Dictionary jen zřídka obsažená). Tomuto se však nešlo pro jeho frekventovanost, a to i u studentstva kolejí a universit, prostě vyhnout. Ačkoli pochybuji, že by k jeho vysvětlení kdokoli slovník potřeboval. Spisovně je lze arciť nahradit slovem rubbish, případně trash. Čili odpadek. Ta však patří spíše do angličtiny britské, v té americké je nejfrekventovanější bullshit. Slovník kupodivu zcela pomíjí doslovný překlad, býčí lejno, česky kravinec. Vysvětlí, že se jedná o deskripci nesmyslu, lži, přehánění, či blábolu. Tak.

Proč tento předlouhý úvod? Byl takový čas, kdy jsem měl četbu československých časopisů v rozpisu práce a Mladý svět mezi ně patřil. K nejoblíbenějším  komentářům, zejména sloupků pana doktora Plzáka tamtéž (jinak též agent StB krycím jménem Karel) od amerických studentů a studentek, patřilo právě slovo bullshit. V tomto případě to slovo representovalo i pojem ve slovníku neobsažený; totiž pobavení nad takovou hovadinou. Bylo doprovázeno úsměvy až hlasitým smíchem.

Z časů ještě dávnějších pak tu mám vzpomínku na šéfa všech zástupců velitele pro věci politické, tedy jaksi kápa početného hejna politruků, u 22. výsadkové brigád naší armády lidové, mezi jehož zásadní poučení patřilo také toto: ?Vemte to obyčejným selským rozumem! Amerika válčila s Japonskem čtyry roky a nemohla to zvládnout. A když do války vstoupil Sovětský svaz byl za čtrnáct dní konec!?

Čas oponou trhnul a věru, že jsem neměl důvodů vzít ten časopis do rukou. Třebaže, kdysi dávno, mělo jeho prvé číslo na obálce portrét jisté slečny, kterou jsem jistý čas tuze miloval. (Byla příbuzná jednoho z šéfů Mladé fronty, a obálka vlastně svého druhu odboj, neb dcera dlouholetého politického vězně). Nepřiměly mne k tomu jistě nákladné reklamy časopisu v TV, ale čekání u zubaře. Titul obohacen o slovíčko PLUS.  Hned na straně 24 nacházím článek ?hlavní editorky? Terezy Spenserové ?Chudák matka příroda? věnovaný čemu jinému, než zločinům páchaným na matce přírodě. Kromě toho se tam tvrdí, že ?bývalý nacista? Werner von Braun stál v čele amerického kosmického programu, což je jen obyčejná lež. Jinak to béře přes delfíny cvičené v zabíjení lidí až ku studijním výsledkům amerických středoškoláků, to vše v intencích selského rozumu majora Adámka. Však válka s Japonskem vskutku skončila dva týdny potom, co do ní vstoupil SSSR, že? Táž dáma se o pár stránek dále věnuje i (původně KGB vyprodukované, jak možno dnes prokázat) pomluvě, že AIDS/HIV byla vyrobena v laboratořích ? pochopitelně amerických. Což si myslí, jak se dozvídáme od všestranně informované Terezy i keňská bojovnice za práva žen a ochránkyně přírody Wangari Mathaai(ová) jinak laureátka Nobelovy ceny za vysazování stromů. Původně s tím arciť přišel (a to právě prostřednictvím KGB) už roku 1984 indický list The Patriot. Který nám Terezka cituje, aniž by poinformovala o cestě kterou se tam ta zpráva dostala.

Zásadně ovšem jde o zisky farmaceutických firem a nic jiného a v podstatě i za ptačí chřipkou, nám vězí pan ministr Rumsfeld.

Ani pan doktor Rath by to nevymyslil lépe, jen by tam doplnil i ODS.

Hlavní editorka si navíc v listu stěžuje (a doplňuje to svojí fotografií diblíka, ku prospěchu věci s obličejem částečně zakrytým nevinným psem) že jí někteří čtenáři a to prý nevybíravě, vyčítají nelibost způsobenou jejími články, které považují za prokomunistické. Snažil jsem se tedy být vybíravý, ale ta svěží dílka dámou vyplozená opravdu vykazují slovník a argumentaci nejen majora Adámka, ale i třeba soudruha Exnera, Filipa (agent Falber) a jiných soudruhů běžně nalézaná v Haló novinách.

Do třetice nám pak ta dáma s nevinným pejskem dopřává svého vidění arabsko-izraelského konfliktu, za jaký by se nemusil stydět nejen major Adámek, ale ani Josef Goebbels, kteří jedině správně dokázali rozpoznat hnusnou židovskou agresi už před léty.

Tak nevím, zda by se tu nemohlo uplatnit pravidlo Třikrát a dost! Ve své oblíbené hyperbole bych se však ještě chtěl vrátit do chvíle, kdy jsme se ženou po více jak dvaceti létech vstoupili v listopadu 1989 do (tehdy zpustlé a s množstvím jakýchsi hulákajících individuí) kavárny Slávie. U okna vedoucího k Vltavě a s výhledem na Hradčany byl volný stolek, leč plný špinavého nádobí. Požádali jsme opodál postávajícího vrchního, aby nám ho dal uklidit. Překvapeně, ba přímo zkoprněle, nás chvíli pozoroval, pak stolek uklidil sám. Potom přišel pro objednávku a poznamenal:

?Vy jste tu dlouho nebyli, že??

Přisvědčil jsem a otázal se, z čeho to uhodl.

Prý ze žádosti, aby nám dal stolek uklidit. Copak on může dnes dát někomu nějaký příkaz? A pak pokynul kolkolem po kavárně a dodal: ?To koukáte!?

Koukali jsme. Koukám. Slavii už zrenovovali, takže ne tam, ale na Mladý svět, který zůstal hezky svazáckým periodikem. Aneb starým sýrem v novém balení.