RECENZE

Emil Boček

Strach jsem si nepřipouštěl

Životní příběh a svědectví armádního generála Emila Bočka, válečného hrdiny a veterána bojů 2. světové války.
Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů.

Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se zaměřuje na působení československých vojáků v RAF.

Armádní generál Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.Kniha vyšla 28. února 2018

ISBN: 978-80-7565-275-1 / EAN: 9788075652751
pevná vazba s přebalem / 264 stran + 32 stran fotografické přílohy / doporučená cena: 498 Kč
Vyšlo také jako e-kniha.

Ukázka z knihy:
„15. března 1939 nás Němci obsadili. Já jsem ráno přijel vlakem z Brněnských Ivanovic na páté nástupiště brněnského hlavního nádraží. Vyšel jsem ven na tramvajový ostrůvek. Mírně sněžilo a najednou začaly kolem projíždět německé tanky a obrněná auta. Později se říkalo, že jezdili okolo Tomášáku, tedy kostela sv. Tomáše, dokola, ale nebyla to pravda. Skutečně měli tolik výzbroje. U hlavní pošty stálo asi třicet motocyklů. Asi měli nějakou přestávku. Když jsem se na ně díval, tak jim asi zrovna končila a Němci začali nasedat a chystat se k odjezdu. Protože jsem už tenkrát dělal do motorek, tak mě zajímalo, jak jim to v tom mrazu chytne. Na první šup nebafl y jen dvě motorky. Šlápli podruhé a jelo to všechno. Musím přiznat, že takovou organizaci jako Němci neměl snad nikdo, ani Britové nebo Američané. Tolik let se u nás uvažovalo o tom, že se bude jezdit vpravo. Přišli Němci a bylo to hned druhý den. Jen změnit všechny zastávky a dopravní značení, to si dneska už vůbec neumíme představit. Každý se bál, kolik bude havárek, a pak skoro žádné nebyly. Jak to udělali, nevím. To ale nic nemění na to, co jsem k Němcům cítil a o čem jsem už mluvil. Někteří lidé se velmi brzy začali přizpůsobovat novým pořádkům. V Tuřanech bydleli jedni starší manželé, mohlo jim být přes padesát. Když byly za republiky svátky, měli první vyvěšený československý prapor. Jen co přišli Němci, byli zase první, kdo vyvěsil prapor s hákovým křížem. Když jsem potom odcházel, říkal jsem si, že jestli budu létat, tak jim ten jejich barák rozstřílím. Na to pak samozřejmě nedošlo. Co se s nimi stalo po válce, už nevím. Dál jsem jezdil do učení, skončil jsem úspěšně první rok, ale postupně ve mně klíčilo rozhodnutí odejít za hranice.“

Autor recenze: -lk-

SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru