Obhajoba útočných pušek řady AR-15/M-16/M-4

Několik postřehů dlouholetého uživatele.

Jak jsem již zmiňoval v diskuzi věnované pistolím ČZ versus Glock, měl jsem možnost stát při zavádění první moderní útočné pušky v NATO kompatibilní ráži 5,56 x 45 mm, karabiny M4. Jelikož se nejen v poslední době (v souvislosti s tzv. „výběrovým řízením“ na novou útočnou pušku Armády ČR) objevila nejen v bulvárním, ale bohužel i odborném tisku celá řada polopravd, lží a nesmyslů o útočných puškách konstrukční řady AR-15, rozhodl jsem se zde dát k dispozici několik údajů dlouholetého uživatele této zbraně.

Nejprve informace, jak je to s těmito zbraněmi v AČR: První složkou, jež se rozhodla pořídit nové útočné pušky v NATO kompatibilní ráži, byla v roce 2003 Vojenská policie. Ta tyto zbraně pořizovala pro svou novou jednotku, z níž se později stal Útvar speciálních operací (SOG). Ze strany uživatele byl specifikován požadavek  na pořízení zbraní typu M-4, přičemž jedním ze základních důvodů tohoto požadavku byla nutná kompatibilita s dalšími partnerskými jednotkami NATO. Byla jednoznačná snaha získat produkt od zbrojovky Colt Mfg. v provedení M4A1 nebo M4A4, nicméně Colt odkázal českou Vojenskou policii na svého licencovaného partnera Diemaco (dnes Colt Canada). Ten je zodpovědný za dodávky mimo americký kontinent. V roce 2003 však zakázku na relativně malý počet zbraní pro ČR odmítl s tím, že jeho kapacity jsou plně vytíženy ve prospěch dalších koaličních zemí. Tudíž se hledala jiná cesta a tou se stala dodávka karabin Bushmaster M4A3. Zbraně nebyly ve zcela shodné specifikaci jako karabiny Colt M4A1/A4 zavedené v US ozbrojených silách, ale uživatel s nimi byl a je dodnes maximálně spokojen. Následně se do AČR jak cestou dalších nákupů, tak cestou spojeneckého daru z USA, dostaly další zbraně tohoto typu. Koncovým uživatelem se stal jak SOG, tak zejména 601. SkSS. Po zrušení SOGu v roce 2009 se část zbraní M-4 této jednotky rozpustila mezi různé složky Vojenské policie. Tolik k zavedení a užívání těchto zbraní v AČR. Ponechme stranou polemiky o tom, zda budou všechny vyřazeny a nahrazeny novinkou z CZ, tolik diskutovanou CZ 805 „BREN“, a směřujme pozornost ke skutečnostem, které činí zbraně M-4 i další z řady AR-15 tolik populární a rozšířené po celém světě.

Na prvním místě je třeba vyzdvihnout dodnes naprosto nepřekonatelnou ergonomii všech zbraní AR-15, která je u karabin (ať již M-4 či jiných) umocněna možností volby délky pažby (teleskopické ramenní opěry) a kratší celkovou délkou. Veškeré ovládací prvky jsou u těchto zbraní perfektně v dosahu ovládajících rukou či prstů, jejich ovládání je snadné a intuitivní. Zásobníková šachta ponejvíce připomíná šachtu pistole, zásobník není třeba nijak zakládat nebo zalamovat jako např. u AK nebo vz. 58, postačí jej jen zavést do šachty a dorazit. Záchyt zásobníku je ovládán spouštějícím prstem, čímž je eliminována možnost nežádoucího výstřelu při přebíjení a zároveň pro vypuštění zásobníku není třeba druhé ruky. Taktické i bojové přebití těchto zbraní je absolutně nejsnazší a nejrychlejší ze všech útočných pušek na trhu (výjimku tvoří SCAR, jenž má veškeré ovládací prvky shodné s puškami AR-15, ovšem oboustranné). Pojistka, resp. selektor je perfektně ovladatelný palcem střílející ruky v obou směrech. Zbraň má vnější záchyt závěru výrazně usnadňující bojové přebití zbraně. Tolikrát kritizované standardní (tzv. GI) zásobníky jsou sice skutečně tou nejvíce náchylnou součástí systému AR-15 k nespolehlivosti, ale na straně druhé při správné údržbě vykazují i tak dobrou spolehlivost. Dnes jsou k dispozici naprosto špičkové polymerové zásobníky (Magpul P-MAG, Oberland Arms G-MAG), jež tuto drobnou výtku zcela odstranily.

Za další je třeba se věnovat tolik kritizované, údajně nízké spolehlivosti. Zbraně AR-15 jsou samonabíjecí, resp. samočinné zbraně s principem funkce založeným na odběru spalných plynů z vývrtu hlavně, jež svým tlakem působí přímo na nosič závorníku (tzv. direct gas system) a zbraň tedy nemá žádný píst. Říká se, že zbraně AR-15 fungují tak dobře ne proto, že nemají píst, ale navzdory tomuto řešení. Z čistě teoretického hlediska je skutečně přepouštění horkých spalných plynů včetně nečistot a spalin přímo do funkčních částí zbraně nesmyslené, ale ono to funguje – a velmi dobře. Navíc díky absenci pístu nad hlavní odpadají pohyblivé hmoty a vyšší hmotnost těchto součástí relativně daleko před těžištěm. Tyto hmoty namáhají podpůrnou ruku při střelbě více než u zbraní bez pístu.

Z hlediska komfortu střelby mohu z osobní zkušenosti říci, že karabinu M.-4 dnes nepřekoná ani HK-416 ani SCAR, o CZ 805 nemluvě.

Principálně je samozřejmě pístový mechanismus spolehlivější nežli mechanismus bezpístový. Ostatně to prokázaly zátěžové testy z června 2006, kdy US Army provedla zkoušky zbraní ve ztížených podmínkách a srovnávala pušky HK 416, HK XM8, FN SCAR a Colt M4A1. Od každého typu bylo užito deset zbraní shodného provedení a celkem bylo vystříleno z každé zbraně 60000 ran. V průběhu testu měly zbraně M-4 celkem 882 závad, zatímco HK 416 měly 233 závad, SCAR 227 a XM8 měly pouhých 127 závad. Toto srovnání sice vyhlíží pro karabiny M4 tristně, ovšem je třeba přihlédnou zaprvé k extrémnosti testu a za druhé k počtu vystřelených ran: Obojí sice ukazuje, že statisticky jsou ostatní typy zbraní spolehlivější, ale prakticky to voják zřejmě nikdy nezjistí. Zejména pokud se jedná o vojáka vyspělé armády vycvičeného a vedeného k řádné péči a údržbě zbraně.

Je pravdou, že na internetu dnes najdete řadu příspěvků o „katastrofální“ nespolehlivosti karabin M-4, jejich plánovanému vyřazení z výzbroje amerických ozbrojených sil a mnoho dalších plků. Měl jsem možnost problematiku pušek M-16 i karabin M-4 probírat jak s americkými, tak britskými příslušníky renomovaných speciálních složek (US MARSOC, 10 US SFG, 23 SAS) a nikdo z nich tyto zbraně ani přehnaně nechválil, ani zvláště nehaněl. Jako všechno na světě, ani tyto zbraně nejsou dokonalé, ale slouží dobře svému účelu a pokud je jim dopřána dostatečná pozornost při údržbě, pracují spolehlivě. A navrch nabízejí špičkovou ergonomii, jsou celkově uživatelsky velice příjemné, navíc relativně lehké a ne tak objemné, jako nové polymerové konstrukce (např. G-36).