|
Zvětšit...
|
Slavná éra rakouských a tím i rakousko-uherských císařských řádů a vyznamenání, určených vojákům všech zbraní branné moci a platných na celém území monarchie začíná dnem 18. června roku 1757. Toho dne došlo k události, která přinesla významný zvrat v průběhu sedmileté války a která naší panovnici a císařovně Marii Terezii dodala novou víru ve vlastní schopnosti a odhodlání a sílu svých vojáků. Ve slavné bitvě, která onoho památného dne proběhla v labských rovinách u Kolína, rozdrtila rakouská vojska pod velením FM Leopolda hraběte Dauna intervenční pruskou armádu osobně vedenou králem Bedřichem II. Velikým. Nadšení z kolínského vítězství přimělo císařovnu k realizaci již staršího záměru, založit záslužný vojenský řád, jímž by, od onoho památného dne provždy, byli za činy osobních chrabrosti před nepřítelem vyznamenáváni důstojníci císařské armády a to bez ohledu na hodnost, společenské postavení, národnost a náboženské vyznání. Oprávněným důvodem k udělení řádu bylo vykonání takového činu osobní statečnosti, který by za běžných okolností nebyl vyžadován a přesto byl vykonán, případně spolu s tímto činem při vojenské akci provedení mimořádně důležitého a dovedného rozhodnutí.
|
Tak vznikl věhlasný Vojenský řád Marie Terezie, který až do zániku monarchie v roce 1918 byl touhou všech důstojníků a chloubou těch, kdo svoje přesvědčení, že služba vlasti a císaři je nejvyšší ctí vojáka, prokázali mimořádným způsobem na bitevním poli. Pro odznak řádu byl zvolen rovnoramenný zlatý, bíle smaltovaný kříž tlapatých ramen, zakončených vlnovitě prohnutou linií. Pro svoji tvarovou originalitu nese od té doby tento typ kříže označení tereziánský. Na střed kříže byl položen kruhový medailon, který na lícové straně uvnitř bílého mezikruží s opisem "FORTITUDINI" (Statečnosti), nesl v kruhové ploše tzv. babenberské břevno-na červeném poli stříbrný (zde bílý) vodorovný pruh. Rubový medailon rámovaný zeleným mezikružím se zlatým vavřínovým věncem, nesl na bílém poli barokně provedené zdobné iniciály M T (Maria Theresia) a F (František Štěpán Lotrinský - manžel císařovnin). Pro řádovou stuhu, na níž se kříž nosil, byly opět vybrány barvy babenberského erbu - totiž červená stuha s bílým středovým podélným pruhem. V době svého založení byl řád rozdělen do dvou tříd - na velké a malé kříže. Kříže velké, svým rozměrem odpovídající přibližně dvojnásobku kříže malého, byly nošeny na velkostuze široké 105 mm zavěšené přes pravé rameno k levému boku. Vlastní velkokříž nazývaný klenot byl vždy připevněn k šerpě v místě překřížení jejich obou konců. Malé kříže o rozměru okolo 30 mm byly nošeny na průvlečné stuze procházející knoflíkovou dírkou kabátce uniformy, později na levé horní straně stejnokroje. Teprve ve čtyřicátých letech 19. století bylo zavedeno nošení na trojúhelníkové stuze. S nástupem posledního císaře Karla I. byl zaveden původní způsob nošení malých křížů v knoflíkové dírce. Nárok na udělení velkokříže získali podle statut řádu jen armádní velitelé za vítězné vojenské tažení či bitvu. S udělením řádu bylo spojováno i dědičné šlechtictví, pokud jej již vyznamenaný nevlastnil. Řádový kříž byl předáván panovníkem jako velmistrem řádu během slavnostní řádové promoce poté, co se k navrhovanému kandidátovi a jeho činu kladně vyslovila řádová kapitula a vlastní čin statečnosti byl hodnověrně doložen. Suverénní právo udělovat řád z vlastní vůle měl ovšem jako řádový velmistr osobně císař. Záležitosti řádu spravovali řádoví úředníci - kancléř, pokladník a grefiér. Řádovým svátkem byl stanoven 15. říjen, den sv. Terezie. Prvním nositele velkokříže se stal FM Karel vévoda Lotrinský, za ním pak FM Leopold hrabě Daun, GdK František hrabě Nádasdy a FML Ondřej hrabě Hadik. První malý kříž získal při této promoci 7. 3. 1758 FML Claudius svobodný pán Sincére, který při 3. promoci ještě téhož roku obdržel velkokříž. Získáním vyšší třídy řádu vracel dekorovaný důstojník obvykle svůj původní kříž řádové kanceláři. Totéž se dělo s udělenými dekoracemi po smrti nositele. Tak se mohlo stát, že některé dekorace byly postupně uděleny i několikrát a to v rozmezí i více než sta let. V roce 1765 byla stupnice řádových tříd rozšířena o stupeň komandérský vložený mezi malý a velký kříž a velkokříž řádu byl doplněn řádovou hvězdou, zpočátku dracounovou, později, zhruba po roce 1810, kovovou. Tvarem řádová hvězda kopírovala řádový kříž, její ramena však byla pokryta stříbrným dracounem nebo brilantováním a mezi ramena byl vložen zeleně vyšívaný nebo smaltovaný vavřínový věnec. Komandérský kříž řádu, který svou velikostí stál mezi malým a velkým křížem byl nošen na náhrdelní stuze. Prvním nositelem komandérského kříže se stal při 10. promoci dne 15. října 1765 polní zbrojmistr Mikuláš kníže Esterházy. Slavný maršál Gideon Ernest sv.pán Laudon byl nositelem velkokříže z roku 1758. Zvláště v počátečním období nenajdeme snad mezi významnějšími veliteli císařské armády jediného, který by nebyl dekorován některou třídou Řádu Marie Terezie. Pravděpodobně nejvíce křížů řádu dopadlo na hruď či šíji důstojníků a generálů v průběhu francouzských koaličních válek a válek napoleonských na přelomu 18. a 19. století, alianční spojence nevyjímaje. Tak v roce 1793 obdržel velkokříž řádu GM, pozdější FM a generalissimus císařské armády arcivévoda Karel Ludvík, v roce 1799 ruský vojevůdce generalissimus Alexandr hrabě Suvorov-Rimnikskij, v roce 1806 jeho spolubojovník a vojevůdce gen. Michail kníže Goleničev-Kutuzov, v letech 1813-1816 např. švédský korunní princ Bernadotte potomní král Karel Jan XIV., pruský maršál Gebhard L.Blucher, anglický maršál Arthur vévoda Wellington a další. Ze známých vojevůdců rakouských obržel velkokříž v roce 1801 FML Jan kníže Liechtenstein, či FM Karel kníže Schwarzenberg (přímo na bojišti u Lipska dne 19. října 1813 z rukou císaře Františka I.). Spolu s knížetem Liechtensteinem obdržel při promoci v roce 1801 malý kříž řádu i tehdy poměrně málo známý plukovník císařských kyrysníků Josef hrabě Radetzky ( komandérský kříž získal v roce 1809 a velkokříž, již jako maršál, dne 30. 6. 1848). S výjimkou několika málo dynasticko-politických důvodů, byl Vojenský řád Marie Terezie udělován vždy za chrabrost projevenou před nepřítelem. Za celou dobu své existence byl malý kříž řádu udělen 1039krát, komandérský kříž 140krát a velký kříž 61krát, z toho za boje v I. světové válce bylo uděleno 131 křížů malých, jen 10 křížů komandérských a 11 velkokřížů. Od založení řádu v roce 1757 až do konce I. světové války však bylo jen 9 důstojníků a generálů, kteří se stali postupně rytíři všech tří jeho tříd. S koncem monarchie v roce 1918 však neskončily řádové promoce. Ve válce zveřejněné udělení křížů bylo formou tichých řádových promocí uskutečněno ještě desetkrát. Poprvé se tak stalo 10. března 1921 a naposled při 195. řádové promoci 3. října 1931, kdy definitivně poslední-malý kříž řádu obdržel hauptman Ardpád von Taby, tehdy již maďarský státní občan.
|
Po roce 1918 žilo v Československu rovněž několik rytířů Řádu Marie Terezie, státních občanů ČSR. Byl to FM Eduard svobodný pán Bohm -Ermolli, komandér řádu, (za operace ve východní Haliči v červnu 1917) a tito nositelé malých křížů: GdI Jiří svobodný pán Schariczer von Rény (za boje u Polchina v srpnu 1914 a 10. bitvu na Isonzu v květnu 1917), GO Václav svobodný pán von Wurm (za boje u Isonza v roce 1915), hauptman Dr. Bedřich svobodný pán von Tischer (za 8. bitvu na Isonzu v říjnu 1916), hauptman Vilém Cavallar rytíř von Grabensprung (za boje u Sašince v září 1914), GM František von Schobl (za boje u Višegradu v prosinci 1914), hauptman Jan von Fousek (za 7. bitvu na Isonzu v září 1916), štábní kapitán Theodor von Wanke ( za 8. bitvu na Isonzu v říjnu 1916), Obst. Josef Baumann von Koryto (za boje na Volyni v září a říjnu 1915), hauptman Bedřich von Kromer ( za boje u Lucka v červenci 1916), hauptman Gottlieb von Vojáček (za boje u Doliny v červenci 1917), major Konstantin von Valentini ( za útok na Monte Melleta v prosinci 1917), FML Antonín šlechtic Goldbach von Sulittaborn ( za boje v Sedmihradsku září a říjnu 1916) a poručík řadové lodi Rudolf von Singule ( jako velitel ponorky U4 za potopení křižníku Giuseppe Garibaldi 18. 7. 1915 v Jaderském moři).
|
Zvětšit...
|
Poslední rytíř Vojenského řádu Marie Terezie, nositel malého kříže z roku 1917, stíhací pilot námořního letectva poručík řadové lodi Gottfried svobodný pán Banfield zemřel v dne 23. září 1986 ve věku 96 let. Jím se uzavřela slavná historie tohoto řádu. Všechny insignie Vojenského řádu Marie Terezie náleží mezi mimořádně vzácná vyznamenání, kříže komandérské a velkokříže včetně hvězd jsou extrémně vzácné. Z kapitol o dekoracích habsburské armády v chystané knize kolektivu autorů Pod císařským praporem, kterou v polovině roku 2000 vydá nakladatelství Elka Press. ? Militaria, Elka Press
|
|
Předmět: upozornění na věcnou chybu