Zemřel Jan Ryšavý

Vzpomínka na statečného člověka, seržanta cizinecké legie

Ve čtvrtek 29. ledna 2004 přinesly Americké listy tuto zprávu (podepsanou OL):

Dne 15. ledna 2004 v New Yorku -- Jackson Heights zemřel ve věku 73 let Jan Ryšavý.

V květnu 1945, tekdy čtrnáctiletý se zúčastnil boje o rozhlas v pražském květnovém povstání. Byl vyznamenán generálem Kutlvašrem jako "nejmladší bojovník rozhlasu" v uniformě vodního skauta pražské Vodní Dvojky.

Po střední škole hotelové v Mariánských lázních "odešel" v létě 1948 do zahraničí a rozhodl se pro Francouzskou cizineckou legii. Bojoval přes čtyři roky ve Vietnamu, také v Dien Bien Phu. Byl několikrát zraněn a za to vyznamenán. Dostal tři Válečné kříže z Indočíny a Válečný kříž bojovníků Evropy. Skončil jako seržant v Maroku a v Alžírské válce.

V roce 1963 se dostal do New Yorku, kde žil s manželkou Adéle a pracoval jako manager v hotelích Pierre a Warwick až do penze. Každoročně jezdil do Prahy za svou matkou a scházel se se zakládajícími členy skautské Vodní Dvojky.

Byl to dobrý člověk a miloval svou vlast.

Čest jeho památce!

* * *

Tuto zprávu jsem dostal v pátek 13. od pana Otto Janky, který napsal o svém kamarádovi "Rýšovi" knihu Černá je řaka legionářů (nakladatelství X-Egem, 1995). Tehdy jsem pro Egema překládal a tak jsem se s p. Jankou seznámil. Jeho prostřednictvím jsem také poznal Jana Ryšavého. Byl to vysoký, štíhlý, starý pán uhlazeného chování, který jevil živý zájem o dění ve své bývalé vlasti a s určitým sarkasmem poutavě vyprávěl o svých osudech. Odešel do emigrace proto, aby se mohl vrátit jako osvoboditel vlasti od bolševismu -- se stejnými ideály odcházeli bratři Mašínové a stovky jiných. Jajich motivace při vstupu do francouzské cizinecké legie (či do armády USA) byla tudíž čistě vlastenecká. Na sklonku 40. let 20. století nemohli tito idealističtí mládenci tušit, že železná opona spadla na půl století a Západ nemá valné chuti na tom něco měnit...

Jan Ryšavý mi poskytl řadu materiálů, především mnoho ročníků časopisu Képi Blanc, které mi pomohly při vydávání knih o cizinecké legii a posloužily i pro obrazovou dokumentací řady článků na Militarii. Můj obdiv umocnil ještě tím, že v 64 letech projevil zájem udělal si parakurs a skočit si s padákem. Ačkoliv jsm ho znal jen povrchně, učinil na mě nesmazatelný dojem. Byl to voják a gentleman. R.I.P.

-lk-