Varšavsko-poznaňská operace maršála Žukova

Mistrovské dílo vojenského umění

Varšavsko-poznaňská operace, jež přerostla ve Viselsko-oderskou, je projevem nejvyššího osobního vojevůdcovského Žukovova umění. Pokud byl v mnoha strategických operacích koordinátorem několika frontů, byl v nich skryt úmysl Hlavního stanu a velkou roli zde měli velitelé frontů jako rozpracovatelé a plnitelé plánu. V této operaci byl Žukov jediným náčelníkem, tvůrcem a realizátorem od počátku až do konce.

V této operaci napsal Žukov novou kapitolu vojenského umění ? použil originální způsob průlomu hluboce členěné obrany o několika pásmech do velké hloubky a to v krátké době. Podobná bitva ve vojenských dějinách dosud nebyla! Co do krásy, smělosti, rychlosti a rozhodnosti vejde tato bitva do dějin válečného umění jako jeden ze skvělých příkladů talentovaného vojevůdcova novátorství. Historici a teoretici vojenské činnosti ve svých pracích podle mého soudu ještě úplně nedocenili a nepřiznali potřebný význam Žukovovu viselsko-oderskému mistrovskému dílu.

Velitel sboru G. K. Žukov (1939).

Princip jeho smělého útoku lze přirovnat ke kumulativní střele. Tento typ střely koncentruje energii svého výbuchu do úzkého paprsku plazmatu, kterým se doslova propálí skrz pancíř. Pro srovnání si představte zvětšovací lupu, která shromáždí sluneční paprsky do jednoho paprsku a propálí nebo zapálí dřevo či papír, na které je paprsek namířen. Velmi originálně vyřešili vojenští specialisté problém průbojné síly vynálezem podkaliberního náboje. Těžké jádro, skryté uvnitř náboje, pokračuje v letu po dráze navíc zesílené silou výbuchu, proráží pancíř zbavený vodících dílů a po vniknutí dovnitř tanku ničí posádku a výzbroj.  Proto má větší průraznost a rychlost, než klasická střela.

Žukov dorazil do Ljubinu, kde byl té době štáb 1. Běloruského frontu, 15. listopadu 1944 (náčelníkem štábu byl generál Malinin, člen vojenské rady Tělegin) a následujícího dne převzal velení. Rokossovskij téhož dne přijel ke 2. Běloruskému frontu. Tentokrát maršál Žukov ?zkřížil šavle? s velitelem německé skupiny armád A generálplukovníkem J. Harpem a se samotným Hitlerem, protože 1. Běloruský front stál na berlínském směru. Tomuto úseku věnovalo trvalou pozornost celé vojenské velení Německa a byly zde soustředěny hlavní síly.

Před Žukovovou frontou byla pomocí všech druhů rozvědky odhalena velmi masivní obrana o hloubce 500 km se sedmi mohutnými opevněnými liniemi. Na každé linii byla tři pásma a v každém pásmu několik zákopů, samozřejmě za sebou. Všude byla položená minová pole, zábrany z ostnatého drátu, protitankové příkopy a zátarasy, zastřílená děla, nespočetné množství kulometů, děl a minometů. V hloubi obrany pak bylo letectvo na blízkých i vzdálených letištích. A konečně tyto pozice zdokonalovala a obsadila nejdůležitější síla ? vojáci, důstojníci, generálové, všichni dobře vycvičení a skvěle ovládající své zbraně.

Žukov musel prorazit celý tento obraný kolos, propracovaný do sedmi pásem, každé o hloubce 10?15 km se všemi pastmi, oddělenými i klamnými pozicemi o celkové hloubce, opakuji, 500 km.

Zkuste odhadnout, jakým způsobem prolomit takovou obranu!

Maršál Jerjomenko by asi pečlivě prostudoval pozice nepřítele, našel by v nich slabá místa, tam by soustředil hlavní síly a začal prolamovat jednu linii za druhou.

Maršál Rokossovskij v jím provedených operacích prokázal velkou pružnost, měl rád údery po křídlech a obchvaty. I v tomto případě by asi prolomil obranu v nějakém úzkém pásmu a začal by ničit jednu linii po druhé tím, že by na ně útočil po křídlech a z týlu.

Co vynalezl Žukov? (Nebojím se tohoto slova, neboť analýzu, objev a hledání metody lze přirovnat k vědeckému objevu, a protože zároveň mluvíme o umění, tak i ke skvělému využití v samotném vojenském umění.) Žukov prolomil všech sedm pásem jedním úderem v celé hloubce 500 km ve fenomenálně krátké lhůtě 15 dní!

Abyste překonali 500 km pěšími kolonami bez bojů, je nutný přesně takový počet dní. Podle řádů má denní pochod 45 km. A 500 : 45 = 12 dní. Po každých třech dnech pochodu se předpokládá jeden den odpočinku, jejž vojsko potřebuje, čímž obdržíte 15 dní běžného pochodu bez bojové činnosti.

Jak bylo možné překonat za 15 dní takový kolos v bojích? Ukázalo se, že to je možné! Právě v tom se projevil Žukovův talent a genialita. A právě nyní se nám hodí dřívější vysvětlení principu kumulativních a podkaliberních nábojů.

Když vytyčil Žukov tři úseky k průlomu protivníkovi obrany, vytvořil na těchto hlavních směrech mohutné průrazné pěsti. Například z Magnuszevského předmostí po prvním úderu tří vševojskových armád byly do vytvořeného průlomu nasazeny dvě tankové armády. A jakmile tyto tankové síly prolomily hlavní obrannou linii (ve smyslu kumulativní střely), vrhly se dál do hloubi předsunuté oddíly (podkaliberní jádra) a postupovaly vpřed do prostoru, který nebyl obsazen vojsky (ta zůstala vzadu na hlavní linii).

Takto vlastně Žukov uspořádal vojska na základě principu podkaliberního náboje a prorazil nejmohutnější protivníkovu obranu do hloubky 500 km v neuvěřitelně krátkém termínu. Přitom předsunuté oddíly nasadil Žukov ve třech směrech. Nejenom že se probily do hloubky, ale zároveň dezorganizovaly a demoralizovaly vojska v týlových sledech a umožnily armádám, které je následovaly, rozšířit průlom na frontu 500 km.

Nalevo od Žukovova frontu přešel do útoku 12. ledna (o dva dny dříve) 1. Ukrajinský front pod velením Koněva. Napravo se 13. ledna (o den dříve) pohnul 2. Běloruský front pod velením Rokossovského. Tyto fronty útočily úspěšně a postoupily o několik desítek kilometrů.

Žukovův front udeřil 14. ledna, ale tak, že za dva dny vojska 1. Běloruského frontu dohnala a předehnala své dříve nastoupivší sousedy zprava i zleva. Žukov natolik předstihl své sousedy, že Stalin byl nucen ho přibrzdit: ?Dorazíte-li k Odře, odtrhnete se od křídla 2. Běloruského frontu o více než 150 km. To nyní nelze. Musíte počkat, dokud 2. Běloruský front nedokončí operaci ve Východním Prusku a nepřeskupí své síly na Vislu.? ?Jak dlouho to bude trvat?? zeptal se Žukov. ?Asi deset dní. Vezměte v úvahu, že 1. Ukrajinský front se nyní nemůže posunout dále a zabezpečit vás zleva, protože se bude po nějakou dobu zabývat likvidací protivníka na úseku Opole?Katowice.?

Žukov ale viděl, že je protivník demoralizován, není proto způsobilý se úporně bránit, a trval na svém: ?Žádám nezastavovat útok vojsk frontu, protože potom budeme hůře překonávat meziříční opevněnou čáru. K zajištění našeho pravého křídla by frontu stačila navíc jedna armáda.? Stalin slíbil, že o tom bude uvažovat. Ale čas utíkal a žádné rozhodnutí Vrchní velitel nesdělil. V té době obdržel Žukov hlášení od rozvědky, že meziříční opevněný úsek ještě není na mnoha místech obsazen německými jednotkami. Velitel skupiny armád A J. Harpe nedokázal ještě stáhnout jednotky, jež zůstaly v prvních liniích. A Hitler se zpozdil s přísunem rezerv z hloubky území.

Maršál G. K. Žukov v troskách dobytého Berlína (1945).

Žukov, který se nedočkal odpovědi vrchního velitele a nevzal na vědomí jeho doporučení přibrzdit útok, se rozhodl urychlit postup vojsk k Odře a získat na jejím západním břehu předmostí. Hlavní síly frontu (podobně jako kumulativní střely) udeřily na vybraných úsecích a prorazily meziříční opevněné pásmo s nevýznamnými protivníkovými silami. A zároveň (podobně jako jádra podkaliberních střel) Žukov opět vyslal předsunuté oddíly k získání míst pro přepravu a předmostí na Odře. Předsunuté oddíly vykonaly nemožné tím, že udržely předmostí až do příchodu hlavních sil. Mnozí zahynuli a mnozí se v těchto bojích stali Hrdiny Sovětského svazu. Ale s příchodem hlavních sil napětí nepolevilo. Naopak, Němci přisunuli nové zálohy a bitva se rozhořela s ještě větší silou.

Symbolický souboj s velitelem 9. německé armády S. Lütwitzem a velitelem skupiny armád A J. Harpem skončil Žukovovým vítězstvím. Hitler odvolal oba velitele a prvního vystřídal generálem T. Bussem a druhého generálem Schörnerem (kterého brzy jmenoval polním maršálem).

Při vší úctě k Žukovovi samozřejmě víme, že bleskové uskutečnění operace nebylo jen jeho zásluhou. Bohužel tu nemáme možnost vylíčit obtíže, které překonávali vojáci, a nejsložitější kritické situace, do nichž se dostávali velitelé všech stupňů od seržanta po generála v mnohatisícových bitvách lidí a techniky. Byli to velmi zkušení mistři vojenského umění, kteří za léta války prošli ohněm a vodou, pobyli v nemocničních postelích a nejednou ucítili ledový dech smrti.

V roce 1896 poprvé zazářila v souhvězdí ?vojevůdců? hvězda jménem Georgij  Konstantinovič Žukov. Hrdě zářila vedle hvězdy Hanibala, Jana Žižky, Fridricha II. či Napoleona. A přitom stačilo tak málo a ze Žukova by se stal mistr v kožešnické dílně, ale náhody se dějí.

Žukova naštívil jeho vrstevník A. Pilichin a navrhl mu, aby se dobrovolně nechal naverbovat do carské armády. V té době v Evropě řádila 1. světová válka a bylo třeba spousty mladé krve. Starý mistr z dílny mu objasnil, co obnáší válka a Georgij na frontu dobrovolně neodešel. Uniformu oblékl až na povolávací rozkaz 7. srpna 1915 v městečku Malojaroslavce v Kalužské gubernii. Tam udělal první krok k maršálské holi, kterou nosí v polní brašně každý voják. V carské armádě absolvoval poddůstojnickou školu. Po revoluci v roce 1917 jeho kariéra rostla. Georgij vystudoval vojenskou školu v Leningradě a patřil mezi nejlepší absolventy. První velké vítězství nad nepřítelem, který měl převahu a odhodlanost, získal v roce 1939 u řeky Chalchin-Gol. Tam doslova smetl japonskou armádu smělostí jemu vlastní. Japonci bojovali tvrdě a odhodlaně, ale dne 26. srpna byla celá 6. japonská armáda obklíčená. Za čtyři dny byla japonská armáda zničená a přeživší vojáci zajati.

Generál von Clausewitz napsal, že moment překvapení je prostředkem k dosažení převahy. Základ k dosažení momentu překvapení je třeba spatřovat především v působení dvou taktických faktorů ? utajení a rychlosti, což se Žukovovi podařilo.

Zleva: maršál K. K. Rokossovskij,  generál Ludvík Svoboda, maršál G. K. Žukov; všichni tři se po válce dočkali i nevděku.

Čas plynul a Sovětský svaz zažil invazi síly, které neodolala střední a západní Evropa ani severní Afrika. Nacistické Německo rozdrtilo vše, co se mu dostalo pod pásy tanků a německý voják budil všude respekt. Německo si podmanilo Evropu s více než 200 milióny obyvateli za několik měsíců. Okupovaná Evropa pracovala pro Třetí říši, která měla trvat tisíc let.  Anglie rovněž přidala něco k dobru, předala část zlata, které patřilo Československu, Hitlerovi. Slované byli podle Němců podlidé a také tak bylo s nimi zacházeno. Razance útoku wehrmachtu a SS divizí v prvních měsících války rozvrátila nedostatečnou sovětskou obranu a její vojsko bylo demoralizováno. Komunistický Sovětský svaz mlel z posledních sil. Jen houževnatost a odhodlání Žukova a jemu podřízených generálů, včetně řadových vojáků zachránily Leningrad, Moskvu, Stalingrad, Kursk a jiná města. Zhatilo cíle německých útoků získat nerostná bohatství. Sovětský voják se fanatismem a skromností vyrovnal japonskému vojáku. Cesta k totální porážce Německa byla dlouhá a krvavá. Maršál Žukov si časem musel připadat jako entomolog, který loví noční můry. Ulovil celou plejádu nacistických ?smrtihlavů? na válečném poli. Jeho ?trofejemi? byli: von Leeb, von Bock, von Manstein, von Kleist, von Rundstedt, Halder, Kluge, Brauchitsch, Paulus a Hitler.

 

Zdroj: z knihy Maršál Žukov, autor Vladimir Karpov