V ležení v Boulogne

Ukázka z pamětí kapitána Coigneta, vydaných pod názvem Napoleonův granátník.

V táboře v Ambleteuse mě navštívil starý kamarád, s nímž jsem se dělil o postel a prožíval první kroky v gardě. Už jsem se zmínil, že byl z granátníků nejvyšší, tichý, veselé mysli a trochu posměváček. Nedokážu si vybavit jméno, jen si vzpomínám, že to byl syn hostinského odněkud z okolí Meudonu. Z gardy odešel kvůli jednoduché věci. Jednoho dne jsme měli službu v Tuileriích a on dokonce stál u samotných dveří Prvního konzula, u vchodu do jeho komnaty. Když kolem něj první konzul navečer procházel, aby ulehl, překvapeně se zastavil. Udělali byste to samé. Představte si muže vysokého šest stop, na hlavě má medvědici o výšce osmnácti palců a po straně pero, které medvědici ještě alespoň o stopu přečnívá: ten kamarád mi říkal, že jsem jeho trpaslík, a když rozpažil, prošel jsem mu pod rukama, aniž bych se jich dotkl. Jenže první konzul byl ještě menší a já si myslel, že bude muset zaklonit hlavu, aby viděl mému kamarádovi do tváře.

První konzul si ho nejdřív chvíli prohlížel a viděl, že je dokonale rostlý: ?Chtěl bys být tambor-majorem??

?Ano, konzule.?

?Dobrá. Jdi a přiveď svého důstojníka.?

Na ta slova odložil granátník pušku, udělal krok, pak se ale vrátil, chtěl uchopit zbraň a pravil, že dobrý voják by ji neměl nikdy dát z ruky.

?Neměj strach,? povídá mu První konzul. ?Ohlídám ti ji a počkám tu na tebe.?

Za minutu došel kamarád na strážnici a důstojníka jeho příchod překvapil. Ptal se, co se stalo.

?Parbleu!? odpověděl mu rozmarným tónem. ?Už mě nebavilo stát na stráži, tak jsem někoho postavil místo sebe.?

?Koho?? rozkřikl se důstojník.

?No?, Malého kaprála!?

?Děláte si ze mne legraci??

?Kdepak, já nežertuji! Musel se postavit na stráž místo mne? Ostatně, když mi nevěříte, pojďte se mnou, stejně vás chce vidět, tak jsem pro vás přišel.?

Na důstojníkovi bylo vidět, jak se údiv mění v hrůzu, protože Bonaparte si volal důstojníky jen tehdy, když jim chtěl dát co proto. Ten náš tam šel za vojákem se svěšenýma ušima. Oba spatřili Prvního konzula, jak se prochází s puškou vestibulem.

?Pane,? řekl důstojníkovi, ?chová se tenhle voják řádně??

?Ano, generále.?

?Dobrá! Pak ho tedy ustanovuji tambor-majorem v pluku mého bratrance a budou se mu vyplácet tři franky denně z mé pokladny. Stejně tolik mu bude vyplácet i pluk. Odvolejte ho ze stráže a zítra ať je převelen.?

Bylo to, jak říkám. Můj kamarád se ihned ujal nových povinností, a když nás přišel do Ambleteuse navštívit, měl na sobě přenádhernou uniformu, samý prýmek, stejně bohatou, jako stejnokroj tambor-majora gardy. Vymohl si pro mne povolení k opuštění tábora, odvedl mě do Boulogne a tam za mne zaplatil večeři. Navečer jsme se rozloučili a já šel zpět do Ambleteuse. Byl jsem sám a cestou jsem potkal dva granátníky od řadových jednotek, chtěli mě zastavit. V té době byli vojáci od gardy nejednou napadáni. V táboře v Boulogne existovala parta, které mi říkali měsíční kompanie; byli to ničemové a žárlivci, kteří se pod rouškou noci vrhali na ty z nás, na které natrefili, jak jdou sami, pak jim ukradli hodinky, stříbrné náušnice a je hodili do moře. Dostali jsme zákaz vracet se do tábora v noci sami, muselo nás jít vždy několik z kompanie.

Co se mne týče, dostal jsem se z toho dík odvaze. U boku jsem měl šavli a za sebou sedm let v šermířských sálech. Tasil jsem a postavil se do střehu čelem k protivníkům. Usoudili, že bude rozumnější, když mě nechají jít svou cestou, kdybych ale zakolísal, byl bych ztracen a večeře s mým kamarádem tambor-majorem by mě přišla zatraceně draho.*

 

* Řevnivost řadových jednotek vůči gardovým trvala po celé císařství a nebylo divu, garda měla lepší postavení, žold, jídlo, ubytování, nejednou cestovala povozy tam, kde šli ostatní po svých, byla to prostě privilegovaná jednotka a nejednou přilévala olej do ohně tím, jak zpupně dávala nadřazenost najevo. Pokud jde o pluk Napoleonova bratrance, těžko říci, o jaký šlo, výrazem ?bratranče? císař ostatně oslovoval svoje maršály. Zdá se však, že by mohlo jít o pluk maršála Berthiera, Napoleonova náčelníka štábu.(Pozn. překladatele Jiřího Kovaříka)