logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Spojenecké ultimátum Benešovi

Diskusní příspěvek k článku "Mnichovská dohoda -- čí to byla prohra?"

Komunisté mnichovskou dohodu vykládali jako exemplární ukázku zrady „hradního kroužku kapitalistů“ na národní věci (ještě netušili, že budou zvacím dopisem vyzývat k okupaci republiky Kreml – navíc, jak „kapitalistické“, tak „bolševické“ státy vždycky budou stavět své třídní zájmy nad národní, proto nejoptimálnějším státním zřízením je monarchie).

Za všechno podle komunistů, nacistů a těch na Západě a ve středoevropském prostoru, kteří Benešovi nemohli přijít pro jeho „samolibost a diplomatické intrikánství ve prospěch republiky“ na jméno, mohl Beneš, „jenž jako pilná včelička pracoval na vzniku samostatné republiky, jejíž okrasnou a intelektuální fasádou byl TGM (Beneš podle nich republiku zradil dvakrát, třebaže, byť těžce nemocný po několika mozkových mrtvicích, odmítl podepsat novou bolševickou ústavu z 9. 5. 1948).

Ono pověstné ultimátum, které dostal v noci z 20. na 21. 9. 1938, si podle komunistů, nacistů a jiných nepřátel prezident Beneš v Paříži pro českou veřejnost „objednal“, aby své „kapitulanství“ mohl před veřejností odůvodnit.

15. 9. 1938 odletěl Chamberlain k Hitlerovi do Berchtesgadenu, kde mu Hitler předložil návrh na odstoupení Sudet, jinak že jím nenáviděnému Benešovi, jenž se jako poslední Hitlerovi v Evropě vzpouzel, vyhlásí válku. Beneš do poslední chvíle doufal, že neoblíbená Daladierova vláda (viz Ilja Erenburg Pád Paříže) odejde do propadliště dějin, a že pád Daladiera přivodí obrat ve francouzské politice.

Proto 15. 9. 1938 vyslal do Paříže sociálnědemokratického ministra Jaromíra Nečase (1888–1945), aby kontaktoval šéfa francouzských socialistů Léona Bluma a tlumočil mu údajné tajné poselství, že je připraven vzdát se Sudet (ručně psaný příkaz nebyl Nečasem zničen, navíc o něm „někdo“ informoval bolševiky). K tomuto racionálnímu pragmatismu se naneštěstí Beneš nikdy nepřiznal (jako by Nečasova mise byla opovrženíhodnější než Daladierův vojenský pakt se Stalinem) a spekuluje se, že mohl být od konce války Kremlem vydírán.

Přesto ze strany prezidenta v diplomaticky bezvýchodné situaci, kdy nejen Londýn a Paříž kupčily s Hitlerem, zatímco Stalin si s ním rovnou plácl, a Slováci a sudetští Němci na mezinárodní scéně hlasitě lkali, že je lepší být pod Hitlerem než pod Benešem (jak v září 1938 napsal jistý redaktor francouzského komunistického listu l‘Humanité: „Naše veškeré sympatie patří pracujícím masám Československa, a jeho národnostním menšinám – Slovákům, Němcům, Židům, a Maďarům, které všechny ústřední vláda v Praze brutálně utiskuje“), by nešlo o žádný překvapivý tah – fašisté i nacisté při odtržení Sudet veřejně citovali samotného Beneše, stranu 182 jeho díla Rakouský stát a česká otázka z roku 1908, kde píše: „Pro Čechy to samozřejmě musí být český stát, vytvořený ze tří historických částí svatováclavské koruny, Čech, Moravy a Slezska, jak byl český stát formulován v programu obnovení české státnosti z roku 1848. Když se však nad programem z roku 1848 zamyslíme, zjistíme, že takovýto český stát je nerealizovatelný a nelze jej s vážnou tváří prosazovat, když jedna třetina občanů z těchto historických území je rozhodnuta jej neuznat a se zbraní v ruce proti němu bojovat. Dohoda mezi oběma etniky v Čechách nebude možná, dokud obě etnika nebudou plně autonomní, proto je nutné je od sebe oddělit. “

První chybou tudíž byly Trianonská a St. Germainská smlouvy, další osudovou chybou byla pštrosí politika appeasementu Chamberlaina a Daladiera s tím, že „česká otázka je složitá již sama o sobě“, špatným tahem byl i chybný postoj britské a francouzské vlády k Mussolinimu a k bigotně katolickému generálu Frankovi, jenž Hitlerem pohrdal“ a kardinální chybou byl francouzský monstrózní pakt s bolševiky (první pakt se Stalinem Paříž podepsala již 29. 9. 1932), který vzápětí v roce 1935 podepsala i Praha.

Pro Beneše a ČSR v Paříži u francouzských lidových demokratů, kteří byli v Daladierově koaliční vládě „lidové fronty“ (vzešlé z voleb 1936), lobboval významný profesor církevních dějin a katolický kněz František Dvorník (1893–1975, po roce 1948 přednášel byzantologii na Harvardově univerzitě), který se snažil přes svého přítele Ernesta Pezeta přimět lidového republikána Champetiera de Ribes k demisi.

Dvorník Beneše informoval, že demisi zvažují i významní politici Georges Mandel a Paul Reynaud.

18. 9. 1938 se sešli britští a francouzští „mírotvůrci“ v Londýně, kde se rozhodli Hitlerovy požadavky přijmout a tlumočit je československé vládě, což učinili v nótě, kterou 19. 9. 1938 ve dvě hodiny odpoledne odevzdali společně francouzský velvyslanec Delacroix a britský Newton Benešovi na Hradě.

ČSR měla Hitlerovi postoupit oblasti, které měly přes 50 % německého etnika, spojenecké smlouvy s Francií a se Stalinem (s ním z roku 1935) měla ČSR vyměnit za novou „záruku“ nových hranic, přičemž tato „záruka“ na čestné slovo Hitlera by mu poskytla i status neutrální země.

Odpověď čsl. vlády měla být odevzdána do 21. 9. 1938 – za nótou následovaly urgence francouzské a britské vlády s radami typu: „Přijměte, je to vaše jediná možnost“.

Dne 21. 9. 1938 krátce po půlnoci velvyslanci Delacroix a Newton Benešovi bez okolků sdělili, že „jestliže Hitlerovy požadavky nepřijme, nechají západní velmoci ČSR Hitlerovi napospas“.

Československá vláda však nalezla dostatek odvahy a návrh jednoznačně odmítla.

Podle původního tvrzení francouzského ministra zahraničí George Bonneta a komunistů z 50. let (do učebnic dějepisu však Nečasovu misi nevložili) „si Beneš ultimátum objednal, aby Hitlerovy požadavky mohl před veřejností přijmout“.

Dne 20. 9. 1938 si francouzský ministr zahraničí Bonnet, o jehož lstivosti ve Francii kolovaly vtipy, k sobě pozval čsl. velvyslance Štefana Osuského (1889–1973 v US, spolupracovník Milana Rastislava Štefánika ), a sdělil mu, že „mu přišel telegram od Delacroix,, že čsl. vláda francouzsko-britské návrhy nepřijala“. Bonnet tvrdil, že Delacroix mu později telefonoval, že je všechno jinak, protože vede jednání s ministerským předsedou Milanem Hodžou, jenž tvrdí, že i čsl. genštáb je ochoten se francouzsko-britským podmínkám podrobit, avšak v souladu s Benešovými pokyny žádají, aby Paříž Praze předložila veřejné ultimátum, aby vláda mohla před národem kapitulaci ospravedlnit.

V Bonnetových Pamětech však o tom, že by si čsl. vláda po dohodě s generály a s prezidentem ultimátum vyžádala, není ani zmínky, taktéž ani v jeho knize Le Quai d‘Orsay sous trois républiques.

Delacroix vylíčil běh událostí v rozhovoru s kancléřem Smutným v roce 1939:„Vrátil jsem se od Krofty, jenž mi odevzdal zamítavou odpověď, načež zavolal Hodža, abych k němu přišel. Když jsem k němu vešel, okamžitě moje omluvy, že je mi to líto, přerušil, a řekl: »Tak Francie, budeme-li napadeni, nám na pomoc nepřijde «. Odpověděl jsem, že na to nemohu odpovědět, ale že jeho dotaz předám francouzské vládě, Hodža však pokračoval: »Ani Anglie, ani Francie nám nepomohou – když nám to takhle řeknete, ustoupíme. Říkám to v dohodě s prezidentem«“. (Je zcela normální, že Beneš, aby uvedl Bonneta do rozpaků, po něm žádal text ultimata písemně.)

Po válce Delacroix před vyšetřovacím výborem francouzského parlamentu uvedl, že Hodža měl souhlas nejen prezidenta, ale i čsl. genštábu – Hodža podle této verze řekl: „Tvrdím, že Francie do války nepůjde, a dostaneme-li během této noci od vaší vlády telegram potvrzující tento fakt, prezident Beneš se podrobí.“ Tato verze odpovídá textu Delacroixova telegramu z 20. 9. 1938, který byl zveřejněn 9. 12. 1940 ve vichystickém těžce kolaborantském časopise Journal Gringoire (některá jeho archívní čísla jsou na internetu). Politický a literární týdeník Journal Gringoire byl založen 1928 Georgem Suarezem (1890–1944) technokratem, pacifistou a germanofilem, jehož germanofilství a kolaboraci s nacisty nejtěžšího kalibru (stal se členem Parti Populaire Francais/PPF Jacques Doriota, člena SS) kritizoval spisovatel Charles Maurras (1868–1952), ikona francouzských „romantických“ fašistů a šéfredaktor jejich listu L‘Action francaise, tvrdý zastánce monarchie, stejně jako Charles de Gaulle.

Jakmile Beneš dostal od Štefana Osuského (jenž se později jako první o Nečasově misi z 15. 9. 1938 zmínil, zatímco Nečas o ní napsal v dokumentu pro jednu britskou univerzitu v roce 1943 s tím, že s Benešovým plánem nesouhlasil, ale zůstal Benešovi loajální) zprávu, že Bonnet v Paříži argumentuje jeho údajnou žádostí o předání ultimáta, požádal Hodžu, aby celou kauzu vysvětlil.

29. 9. 1938 (čsl. vláda Hitlerovy požadavky „přijala“ 30. 9.) Hodža vypracoval memorandum, které otiskl francouzský týdeník L‘Europe Nouvelle 29. 10. 1938, ve kterém tvrdí, že se ptal Delacroix, zda se ČSR může spolehnout na pomoc Francie v případě německého útoku, a Delacroix odpověděl záporně, takže jej Hodža vyzval, aby francouzská vláda tuto skutečnost přednesla československé vládě veřejně.

To samé Hodža tvrdí v memorandu z roku 1941, ale na rozdíl od tvrzení Bonneta Hodža uvádí, že podnět ke schůzce nevyšel z Hodžovy strany, ale ze strany francouzského velvyslance (viz Jaroslav Jírů Drama nebo komedie, Reportér 1967).

V červenci 1943 se prezident Beneš (Paměti 1. díl Mnichovské dny) ve Washingtonu setkal v jeho americkém exilu s bývalým generálním tajemníkem francouzského ministra zahraničí diplomatem Alexis Légerem (1887–1975, s diplomacií skončil v roce 1940, od té doby se zabýval výlučně poezií, za kterou v roce 1960 obdržel Nobelovu cenu – byl přítelem gen. tajemníka OSN Daga Hammarskjölda) a svůj rozhovor s ním Hodžovi popsal takto:

„Delacroix dostal od Bonneta po telefonu příkaz, aby vás navštívil, a vyprovokoval vás k takovým dotazům, aby se mohlo říci, že žádost o prohlášení, že Francie své spojenecké závazky nedodrží, vzešla ze strany čsl. vlády.“

Dne 21. 9. 1938 ve tři hodiny ráno, v době, kdy byli oba velvyslanci u Beneše, Nečas volal podle instrukcí Beneše do pařížské redakce Populaire, aby u Bluma zjistil, zda by se v případě, že by se Československo 14 dní vojensky bránilo, mohla francouzská politika změnit, na což Léon Blum odpověděl záporně.

Hlinkova slovenská ludová strana/HSLS požadovala autonomní status pro Slovensko (národu zatajila, že s výlučně jedinou politickou stranou – HSLS) podle svého výkladu pittsburské dohody z 30. 5. 1918. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 HSLS požadovala nejen autonomii, ale i „vyřešení „ otázky národnostních menšin.

„Zprostředkovací“ mise lorda Runcimana v srpnu 1938 využila k svému zviditelnění a předala mu seznam svých požadavků vůči ČSR.

Neúspěch Runcimanovy mise poté „řešila“ konference evropských velmocí v Mnichově.

HSLS, tak jako celá Evropa věděla, že konference dopadne pro ČSR špatně (třebaže hrozivý výsledek mnichovských protokolů předčil i její očekávání), a proto Tiso a milovník Polska Sidor 29. 9. 1938 večer horečně vyjednávali s polským velvyslancem v Praze o vytvoření slovenského státu pod záštitou Polska. Aby s ním souhlasilo i Maďarsko, byli tito pánové ochotni se zřeknout oblastí s převládajícím maďarským etnikem.

Britská nadřazená shovívavost vůči Německu po roce 1918 byla projevem tradiční britské podezíravosti vůči Francii, semeništi revolucí všeho druhu, jejíž hegemonii v Evropě by britská monarchie neunesla.

Postoj britské veřejnosti k osudu ČSR lze nazvat zcela lhostejným, francouzská veřejnost byla od roku 1937 pod silnou mediální propagandou fašistické Itálie, kterou bravurně zvládal prostřednictvím Minculpop italský konzul v Paříži Landini, zatímco světonázor NSDAP v Paříži propagoval budoucí zdejší velvyslanec Německa Otto Abetz.

Tato propaganda z odstoupení Sudet učinila záležitost světového míru či světové války.

Ve Francii však existovalo silné intelektuálské fórum na podporu Benešova Československa, mj. francouzský Historický klub, či intelektuálská skupina kolem časopisu La Nouvelle Revue Francaise, šéfovaná spisovatelem Jean Paulhan (1884–1968).

Do jejího středu mj. patřili Jean-Paul Sartre,Marcel Arland,, Raymond Queneau, Gaston Gallimard, mladý katolický spisovatel Armand Petitjean (1913–2003) či protestant Jean Schlumberg.

Další člen tohoto „kroužku“, filozof a spisovatel Julien Benda (1867–1956 ) židovského původu, novinář listu Le Figaro, již v době Mnichova ve svém článku z 1. 11. 1938 v NRF předpověděl, že Francie v nějaké formě převezme fašistický režim.

Benda tvrdil, že Chamberlain a Daladier v Mnichově s pompou sehráli mírotvůrce, protože věděli, že bolševici z války vytěží, ať ji „kapitalisté“ prohrají či vyhrají, a zároveň si, podle Bendy, byli jisti, že Hitler nejprve potáhne na východ, kde v boji s bolševiky spolu s nimi vykrvácí. Po válce byl 80letý Benda zastáncem tvrdého potrestání všech kolaborantů, což jej dostalo až mezi přispěvovatele Literárních listů FKS, nicméně oslavné básně na Stalina, tak jako Louis Aragon (1897 –1982) nepěl.

Toto fórum uveřejnilo ve svém speciálním čísle 23 ze dne 18. 11. 1938 svůj protimnichovský manifest s názvem „La NRF contre la paix“, načež je napadl Emmanuel Berl, pozdější autor Pétainových projevů, jenž mnichovským protokolům zatleskal, že „jsou válečnými štváči, kteří chtějí zabránit francouzsko-německému usmíření“.

Tzv. podivnou válku Británie a Francie (phoney war – drole de guerre – Sitzkrieg), kterou Hitlerovi vyhlásily po jeho napadení Polska, při níž na pomoc svému hlavnímu milovanému středoevropskému spojenci neposlaly ani jednoho vojáka, výstižně popisuje Jean-Paul Sartre: Les carnets de la drole de guerre, novembre 1939 – mars 1940.

Jean-Paul Sartre poukazuje na to, jak se z „pacifistů“ Chamberlaina a Daladiera stali přes noc propagátoři války, protože již bylo i slepému jasné, že wehrmacht potáhne dál na východ, hlavně jim však změnu „mírotvorného“ postoje umožnilo, že se Stalin naprosto a definitivně zkompromitoval vojenským paktem s Hitlerem ze dne 23. 8. 1939.

 

 
Datum: 15. 10. 2011 15:09:50 Autor: solem212
Předmět: upresnenie
Vážená pani Kostlánová, rád by som upresnil jednu drobnosť. Dňa 29.9.1938 večer v Prahe vyjednával s poľským veľvyslancom iba Sidor, polonofil a bezzásadový intrigán (poľské pramene). Aj podľa nemeckých prameňov (Manstein, Gisevius) Tiso nechcel pre Slovákov vlastný štát ani v marci 1939, tobôž v septembri 1938. Ak máte nejaký dôkaz o osobnej angažovanosti Tisa v tento septembrový večer, prosím Vás oň (Toto nič nemení na fakte, že samozrejme Tiso je zodpovedný za politickú likvidáciu politických oponentov, vyvezenie židovského obyvateľstva a zavlečenie Slovenska do vojny, ako aj za ďalšie darebáctva, za ktoré si nepochybne zaslúžil, čo dostal).
Datum: 17. 10. 2011 10:32:45 Autor: Andrea
Předmět: solem 212
Vážený pane, i na internetu je několik odkazů na vyjednávání Tisa společně se Sidorom z tohoto dne(válka.cz, fronta.cz) , ale hlavně tuto skutečnost uvádí Historický časopis Slovenské akademie věd,již nevím, jaké číslo, ale máte-li zájem, zjistíte si to - zatímco české prameny uvádí 28.9.38, slovenský Historický časopis uvádí 29.9.38. Máte pravdu, Tiso Háchu do poslední chvíle ujištˇoval, že nepožaduje "úplnou" autonomii. Hezký den, AK
Datum: 04. 05. 2017 18:00:45 Autor: 3022
Předmět: Tendenční článek
Stačí přečíst první dva odstavce, kde se spíše než fakta prezentuje bezobsažné "politické nálepkování", aby člověk tušil, že článek je tendenční a zpolitizovaný. A dál už nepřekvapí. Když se píše o "plácání Stalina s Hitlerem", je to už jasné - poněkud se pomíjí, kdy si onen Stalin s Hitlerem "plácl", na základě čeho a co tomu přecházelo a jaké byli aktivity SSSR poté co se vlády v Německu ujaly fašisté jak se tehdy dosavadní kurz obou těchto evropských vyděděnců radikálně změnil... už zkrátka jen to, nedívat se na věci tehdejší optikou věcí budoucích, které tehdy vůbec nebyli tak jasné a jejichž přímá souvislost zcela chybí. Číst dál je pak dle mě zbytečné, protože když někdo plácá takto zásadně v těchto zásadních věcech, težko asi čekat nějakou "pravdu" a objektivitu ve snůšce dalších neutříděných faktů (?) bez nějaké hlavní myšlenky kterou autorka následně na čtenáře vrší a jimiž ho bombarduje...
Datum: 04. 05. 2017 21:31:20 Autor: QF17
Předmět: Děkuji fi 3022
Za objevení této slátaniny od autorky A.K.. Pobavil jsem se převelice. Možná by A.K. měla psát po vzoru B. Němcové pohádky, byly to sice plagiáty, ale kdo to ví?? Jen se autoři Grimmové a Andersen musí otáčet v hrobě ještě dnes. Vlastně mi autorka A.K. připomíná pohádku, kterou napsal Andersen - Děvčátko se sirkami .... Je nebezpečné si hrát s ohněm a stejně psát podobné nesmysly.
Datum: 05. 05. 2017 12:25:35 Autor: Andrea
Předmět: 3022 + QF17 + GRU, spojenecké ultimátum
Článek je o spojeneckém ultimátum Benešovi, žádná fakta k tématu jste pánové nepřinesli, zatímco 3022 čte "bezobsažné tendenční" články, QF17 děkuje, že jej 3022 upozornil na slátaninu, kterou si oba hltavě prostudovali. Kupčení Stalina s Hitlerem, na rozdíl od anonymů 3022 + QF17, "objevili" již ruští historici za Gorbačovovy glasnosti, zejména tajné protokoly k bolševicko-nacistickému paktu, které byly odvarem budoucího jaltského urovnání, ruským historikům doslova explodovaly do tváře, takže i historici, kteří bolševico-nacistický pakt obhajovali z hlediska obrany, vyčetli Stalinovi, že „dle tajných protokolů jednal doslova a do písmene" (viz Valentin Berežkov). Nebyl to jen Hitler, se kterým Stalin kupčil, ale i Roosevelt/FDR, kterému Stalin přes US velvyslance v MOW, dosazeného levicovou Eleanor Rooseveltovou, která podporovala SU lid i španělské republikány, mazal med kolem úst a pochleboval Rooseveltovu egu, třebaže William Bullitt + George Kennan FDR varovali, že v tzv. SU probíhá genocida třídních a politických nepřátel. Protože FDR na popud Eleanory tak přičinlivě bojoval za Stalina a SU věc, FDR se osudně zapsal na Mnichovské dohodě (historici ať si dohledají fakta), a ve spolupráci se Stalinem pokračoval dále, např. US velvyslanec v MOW se souhlasem FDR Stalina za zády Churchilla informoval o důvěrných materiálech US velvyslance v BER a o dešifrované japonské diplomatické korespondenci (Richard Sorge, kterému Stalin nikdy nevěřil, a jehož zprávy nikdy nečetl, zbytečně v Japonsku nasazoval svoji hlavu), včetně o plánu Barbarossa (v 3/41). Vroucné spojenectví Stalin-FDR a podrazy na Churchilla vyvrcholily v Teheránu 1943 (Stalin Mužem roku - čas. Time), kde se FDR za zády Churchilla 3x tajně setkal se Stalinem, tajná jednání, která byla proměněna ve prospěch Stalina na konferenci v Jaltě (2/45). Jaltská konference zformalizovala a „zmorálnila" „tajné protokoly FDR –Stalin" z Teheránu.
Datum: 05. 05. 2017 20:41:08 Autor: QF17
Předmět: Pro A.K.
Masaryk i když po všeho poznání možná byl poloviční žid, nebyl takový blbec, aby nechal vše na neschopným zednářem Benešem. Nebýt ŠtefUnik, tak žádná "revoluce"
Datum: 05. 05. 2017 20:51:37 Autor: QF17
Předmět: Pokračování
Myslel jsem Štefánika. On byl ten motor, který dokázal strhnout ostatní. Beneš si žmloulal klobouk na chodbě, když se jednalo v Trianonu. Paní A.K. nehltám vaše vypocené a překroucené informace. Vaše sdělení zde mi připomíná HOAX. Chápu občany, kterým odešla modla do "věčných lovišť" a který kecal, že láska a negr zvítězí nad sociálními dávkami ... ten idiot se jmenoval Václav Havel žid
Datum: 07. 05. 2017 08:28:14 Autor: Andrea
Předmět: Q17 + GRU + KGB
O Štefánikovi a jeho vraždě jsem napsala článek. Štefánik prošel ložnicemi všech tehdejších pařížských prominentních dam, takže byl pro francouzskou vládu mužem číslo jedna, TGM a Beneš byli daleko za ním. TGM, Beneše + Havla nenáviděli bolševici a nacisti, dnes obě skupiny řídí NovoByzantská říše, kde byste byl velmi dobře placeným trollem.
Datum: 07. 05. 2017 10:55:28 Autor: Misustov
Předmět: panu QF17
Winston Churchill hodnotil Dr. Edvarda Beneše zcela opačně,než QF17, ale začněme od konce. V březnu se sešla EU, aby vydala nařízení o odzbrojení Evropy, naše delegace přednesla nevyvratitelné připomínky a bylo ji to stejně platné, jako Benešovi žmoulání klobouku. Kdyby si tehdy Beneš a dnes naše delegace sedli doma ke stolu, otevřeli šuplík a vykládali to do něj, tak by to bylo stejné, protože základem mezinárodního práva je právo silnějšího. Pan prezident Beneš se po zkušenostech snažil vybudovat po válce silnou armádu, o kterou bychom se mohli opírat. QF17 perfektně, vtipně hodnotí Václava Havla. Poznámka oponenta „Štefánik prošel ložnicemi všech tehdejších pařížských prominentních dam“ je nepatřičná, takto argumentují dámy, o které páni nemají zájem, Milan Rostislav Štefánik byl všeobecně oblíben pro svoji vysokou inteligenci a vzdělání.
Datum: 07. 05. 2017 22:29:11 Autor: Karel B.
Předmět: Pro QF17
QF17,po přečtení Vašeho názoru, cituji: "Masaryk i když po všeho poznání možná byl poloviční žid"Jsem se musel rozesmát.Není to tak dávno,co se v našem tisku objevil názor,že T.G. Masaryk je levoboček C a K císaře Františka Josefa I.No už jen čekám,že někdo přijde s názorem,že byl v nějakém příbuzenském stavu buď Marxem,nebo Engelsem! Další věc,která mě u Vás udivuje,je ta,že M.R.Štefánik se nemohl v žádném případě zúčastnit jednání v Trianou, neboť až po zániku bolševické diktatury Bély Kuna v Maďarsku byla Maďarsku předložena mírová smlouva,která byla podepsána dne 4.června 1920 v Trianonu. M.R. Štefánik zemřel 4.5.1919 a mohl se jen krátce zúčastnit Pařížské mírové konference, pořádaná vítězi první světové války ,která byla zahájená 18.1.1919 a s několika přestávkami trvala až do 21.11920. K Mnichovské smlouvě,by jsem jen chtěl říci tolik.Myslím si,že každý historik si to interpretuje jinak.V našich dějinách se s jistou pravidelností objevuje příznačný úkaz: snaha omluvit vlastní selhání cizím zaviněním. S tím je úzce spojena i neschopnost přiznat si dřívější chyby, která se poslední dobou stává čím dál tím aktuálnější (a nepříjemnější, jsou-li nám tyto chyby ještě zvenčí připomínány).V celku pěkně je toto téma rozebráno v knize Jan Tesař: Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky.
Datum: 07. 05. 2017 22:50:04 Autor: QF17
Předmět: Chápu, že historie má své hranice
Tvrzení autorů Masarykových biografií o jeho původu je těžko přijatelné. Jak v první − napsané Zdeňkem Nejedlým a vydané v Melantrichu v třicátých letech 20. století, ještě dříve, než se Nejedlý jako předseda československé akademie věd stal Masarykovým odpůrcem -, tak i v poslední vydané biografii francouzského autora Alaina Soubigoua (Paseka 2004) jsou svorně za rodiče uváděni Josef a Tereza Masarykovi (i když Soubigou se jako o fámě zmiňuje i o Nathanu Redlichovi jako možném otci). Jak o místě jeho narození, tak i o otci prvního československého prezidenta lze úspěšně pochybovat. Kopčany, kde žila matka Masarykova, patřily pod správu majetku statkáře Nathana Redlicha, který žil v Holíči. Kopčany a Holíč leží nedaleko sebe a jen kousek od Hodonína, ale už za hranicemi, na slovenské straně. Matka Masarykova počala v polovině roku 1854. Skutečný otec nelenil a krátce na to zajistil těhotné služebné jako ženicha svého kočího Josefa Masaryka, byť byl o deset let mladší než nevěsta. Když se Tomáš narodil, obdržel příjmení získané matkou po nedávné svatbě. Tato tvrzení jsou převzata z publikace židovského lékaře v mládí žijícího v Holíči. H. J. Tauber se ve svých 24 letech v roce 1941 dostal do české zahraniční vojenské jednotky u britského vojska. Po válce dokončil studia medicíny na Karlově univerzitě a 21 let působil jako lékař v Čechách. Na jaře 1968 odešel do Izraele. Tam také česky napsal knihu Atlantida holíčských Židů, která vyšla roku 2003, ještě za života autora, v pražském židovském nakladatelství Sefer. Jak autor zdůrazňuje, jeho kronika se opírá jen o vzpomínky. Žádné historické doklady a prameny nepoužil. Pozorný čtenář ovšem uzná, že paměť autorova je nezpochybnitelná. Tak je tu například vzpomínka na příjezd téměř osmdesátiletého Masaryka do rodné obce, tedy do Kopčan. Ve chvíli před projevy v naprostém tichu předseda místního pohřebního bratrstva vykřikl: "Celej starej Redlich!" V Kopčanech se nedal prezidentův původ ututlat. Rodný dům Masarykův v Kopčanech navštívil Tauber několikrát jako chlapec, když doprovázel otce do domu, který byl tehdy v držení Masarykova bratrance Križana. A ještě to není všechno, nač upozorňuje doktor Tauber. Panu Redlichovi se z řádného židovského manželství narodil po 19 letech od narození Tomáše syn Josef, který se stal ve Vídni vysokoškolským profesorem (národního hospodářství) v 35 letech. Konečně jako jeho starší nevlastní bratr, který profesuru získal dokonce ve dvaatřiceti. Masaryk se profesorem sociologie a filosofie stal po studiích, které mu byly vzhledem k výrazné inteligenci umožněny jistě nikoli přičiněním rodičů, když se napřed učil kovářem. Oba nevlastní bratři se znali a Josef Redlich navštěvoval Tomáše Garrigua Masaryka dle Tauberova svědectví jako prezidenta v Praze na Hradčanech a také v Lánech. Zemřel o rok dříve než Masaryk. Tak se dostáváme ke konstatování, že nejen výjimečná inteligence, ale i skutečnost výrazného uplatnění občana s židovskou krví v českém národě nemůže být pokládána za zvláštní. + Nepsal jsem o tm, že Štefánik byl zúčastněný jednání v Trianonu. + TO na vysvětlení panu Karlovi B. Nepodsouvejte mi něco, so jsem nenapsal a vím, že tomu tak nebylo. M.R. Štefánik byl intelektuál, který si svým vzděláním a bádáním získal respekt a publicitu. Také kdo z cizinců mohl jednat s předními vědátory z Francie? A dokonce spravovat observatoř? Štefánik měl vysoký kredit u politických i vědátorských špiček a to byla otevřená brána k jednání o rozdělení R+U. Zde potrhlá žena A... napsala,že vše vyřešil M.R.Š. v ložnicích. Ta paní vůbec nezná nic o životě tohoto čistého člověka. Prý napsal o Štefánikovi článek .... bojím se ho dohledat a přečíst.
Datum: 07. 05. 2017 22:51:25 Autor: QF17
Předmět: Fakta
Zdroj: http://www.kulturni-noviny.cz
Datum: 08. 05. 2017 05:04:12 Autor: Misustov
Předmět: kdo s kým?
Perfektní vysvětlení. Nedalo mi spát a probíral jsem se svými poznatky. Ložnice byly v případech jednání, porad, konferencí okrajovou záležitosti. Takový nápadník, ráno když vystřízlivěl, ráno konstatoval, "vona mě dala kopačky" a taková žena o kterou niko neprojevil více, něž zdvořilostní zájem, tvrdí "to je proutník".
Datum: 08. 05. 2017 09:44:24 Autor: QF17, GRU + KGB
Předmět: Dámami obletovaný Štefánik
Milan Rastislav Štefánik a jeho záhadná smrt - kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=310989 Pánové GRU/KGB, Štefánik byl ve Francii vlivnou osobou, vlivnější než Beneš, částečně i z důvodu, že byl lvem pařížských salónů,velmi společenský člověk, jenž Benešovi, třebaže se oba nesnášeli, poskytoval zákulisní informace.Pouze s Benešem si tykal, Masarykovi a Kramářovi Štefánik vykal.
Datum: 08. 05. 2017 12:46:26 Autor: QF17
Předmět: Životní pouť M.R.Š.
Lev salónů jak byl zde nazván je hloupost, při jeho frekvenci cestování pobyl vždy velice málo času v Paříži, ale ... Zajímavý je jeho styl o hledání pravdy a demokracie. To nebylo ni pro E. Beneše, ten byl z jiného materiálu a nikdy nebyl oblíbený u jiných politiků a velitelů. Beneš Štefánika časem nenáviděl i z jednoho důvodu: TGM svěřil tento obnos proti podpisu do rukou pana Beneše. Když tento ale nebyl ochoten podávat vysvětlení, generál dr. Štefánik zbledl rozčilením a naléhal, kam ty peníze přišly a k čemu byly použity. Pan Beneš zrudl v obličeji a všelijak se vykrucoval. Jen major Štefl zachoval klid a hladil si svůj černý vous. Vytáhl z aktovky deník “Petit Parisien” a přečetl článek, že dr. Beneš, zvaný “roi de roulette” (král rulety) prohrál v Monte Carlu velké sumy peněz. Článek byl ukončen otázkou, odkud ty peníze měl. Byl či nebyl Štefánik zavražděna sním i osádky letadla dnes již těžko zjistíme, ale mohlo to být takto: Po sestřelu italského letadla Caproni s generálem Štefánikem, po výsleších po květnu 1919, začali za záhadných okolností umírat vojáci, kteří přiznali, že se zúčastnili střelby. To se dozvěděli Jiří Forman z Plzně a Oldřich Fořt z Litomyšle, oba v tu dobu pracující v Praze. Když vypozorovali, že i oni jsou sledováni, uprchli jedné noci do Paříže. Tam se živili až do roku 1938 malováním pokojů. Teprve po odletu Beneše z Prahy do Londýna, odvážili se vrátit domů. Zde zjistili, že až na další dva, jsou už jen poslední čtyři dosud žijící z jednotky, nasazené tehdy k sestřelení letadla. Při pátrání po těch známých zjistili, že například jeden z nich, Bohumil Raiman, zemřel už v roce 1930 v Proseči za nevysvětlitelných okolností. Ale hned v květnu 1945 po návratu Beneše do vlasti, byli tito poslední 4 pozatýkáni a se svými vědomosti jako retribuční izolováni za zdmi věznic. Ale nemluvili, věděli už co by následovalo. Takto aspoň přežili. Poslední svědci vraždy - Jiří Forman z Plzně – 16 let, Oldřich Fořt z Litomyšle – 16 let, Lesní inženýr Starý – Slovák – 20 let, Karol Murgaš – Slovák – 20 let. + Masaryka a Beneše jako politiky udělal Štefánik. Až do setkání s ním byli jen součástí hejna, jež obletovalo dohodové štáby. Když ve Francii byla dne 21. srpna 1914 založena rota Nazdar a o den dříve v Kyjevě ustavena Česká družina v ruské armádě – v tu dobu byl Masaryk pořád ještě ve Vídni. Byl to Štefánik, který po jeho příchodu na západ oba dva uváděl k představení tehdejším vlivným. Všechna memoranda před tím, která Masaryk psal čelným osobám dohodových států, zůstávala nezodpovězena. Jméno jim udělaly teprve legie a dr. Štefánik, Slovák, francouzský občan a generál, zakladatel našich italských legií, snoubenec italské princezny a tak dále.... Zdroj: Černá kniha minulosti
Datum: 08. 05. 2017 15:24:15 Autor: Karel B.
Předmět: Bylo či nebylo?
Pane QF17,nemohu si pomoci,ale Vaše poslední příspěvky a úvahy mi připadají jako protokoly sionských mudrců. Už více než sto roků starý pamflet popisující spiknutí Židů,kteří chtějí ovládnut svět, nachází stále mezi lidmi odezvu až do dnes. A to ji přesto,že historici už mnohokrát poukazovali na to, že je to podvrh, ale stále se jedná o jednu z nejznámějších konspiračních teorií, která stále neztrácí na popularitě.I přesto,že konkurence je silná. Trápí nás mimozemšťané, holokaust, Američané na Měsíci, 11. září a pod. Myslím si,že to samé bude i se smrtí M.R.Štefánika.Co člověk to jiný názor.Myslím si,že je třeba si uvědomit, že zjištění pravdy při soudních procesech spočívá i na výpovědích svědků, a na ústní historii.A jak víme toto se mění i s rostoucím věkem. Víte mě osobně zajímají fakta.A fakta nám chybí jak u T.G.Masaryka,B.Němcové a dalších.Jedno úsloví říká matka jista,otec nejistý.Jinak mi vaše teorie připomína jednoho kamaráda,který čekal s přítelkyni dítě,kterou jeho rodiče nesnášeli.Tak se otec za ní vypravil s tvrzením,že dítě není jeho syna.Ona mu odpověděla pane S....... a Vy jste u toho byl,že jste si tak jistý?No a tak podobně to asi bude i s naším prvním presidentem a se smrtí M.R.Štefánika.Nikdo u toho nebyl,ale všichni to vědí.
Datum: 08. 05. 2017 22:11:07 Autor: QF17
Předmět: Pohádky a realita
Pane Karle, sejdou se dva právníci a přou se kdo má z nich pravdu a nakonec zjistí, že pravda je někde jinde. Stejné to je s Masarykem či Štefánikem. Možná znáte více než ostatní badatelé, nebo nerad přijímáte pravdu, která bourá vaše vize a pravdě. Jestli USA má na Měsíci zapíchnutou vlajku nevím, ale dle mého úsudku nemá. O komedii z 11.9. se snad nemá cenu zmiňovat ... Němcová jako plagiátor je snadno doložitelný fakt, zde máte seznam pohádek od Grimmů: http://www.pohadky.org/index.php?co=autori&autor=4 určitě v něm najdete několik desítek pohádek, které ona převzala.
Datum: 09. 05. 2017 11:27:10 Autor: Karel B.
Předmět: Pravda a realita
Pane QF17,já jsem také nikde netvrdil,že mám patent na pravdu.Pouze jsem napsal,že vše co jste uvedl,není nikde podloženo žádnými archívními prameny.Na rozdíl od historie,se dají paragrafy různě vysvětlovat a lámat,proto jsou tak různě zakroucené.Myslím si,že pokud se bavíme o historii,tak musí pracovat s archivními prameny a nespoléhat na osobní názory.Tak jako jste to vy udělal s knihou H. J. Tauber "Atlantida holíčských Židů",kde sám autor zdůrazňuje,že jeho kronika se opírá jen o vzpomínky.Žádné historické doklady a prameny nepoužil. Zda byla B.Němcová jako plagiátor nevím,zde máte srovnání a analýzu pohádek K. J. Erbena, B. Němcové a bratří Grimmů http://umimcesky.txt.cz/clanky/80091/srovnani-a-analyza-po/ Zda američané přistáli na měsíci,nebo né si můžete nastudovat na http://technet.idnes.cz/podvod-americane-na-mesici-vubec-nepristali-nebo-snad-ano-pe7-/tec_vesmir.aspx?c=A090717_192454_tec_vesmir_ku
Datum: 09. 05. 2017 12:08:30 Autor: QF17
Předmět: Netvrdím, ale nvrhuji jedno z několika
NAPSAL JSEM TOTO: Byl či nebyl Štefánik zavražděna s ním i osádka letadla dnes již těžko zjistíme, ale mohlo to být takto ..... Dobývání měsíce je celkem zajímavé téma, ale nejsem v tomto oboru znalý. Ovšem použití hliníku o síle 3mmu u Apolla, jako odrazového materiálu vůči radiaci ve Van Allenových pásech je blbost. Každý, kdo navštívil rentgen ví, že jen olovo má tu schopnost. Prý letěli rychle a tím se nepoškodila elektronika a nebyl ohrožen život osádky bla bla bla ... To pohádky jsou lepší téma :-) Historikové si musí vytvořit osobní názor, jinak by jen omílali jeden a ten nemusí být správný. "Čím méně žilo přímých svědků, tím volnější ruce měli historici." (Viktor Suvorov)
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Kráska z říše zla...

Kráska z říše zla...


Recenze týdne

V císařských barvách

anebo jak budoucí hrdina Habsburské říše Otto Prohaska málem odvrátil 1. světovou válku.