logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Sinajský poloostrov v říjnu 1973...

...a Ariel Šaron 

Nedávno jsem četl knihu Šaronovo předmostí, která mě velice zaujala nejen svým obsahem, ale dokázala mě svým poutavým vyprávěním vtáhnout do děje.

     Ariel Šaron hebrejsky  אריאל שרון rodným jménem Ariel Scheinermann se narodil 26. února 1928 v obci Kfar Malal v Izraeli, † 11. ledna 2014. V roce 1942 vstoupil do polovojenské domobrany Hagana, která vznikla na obranu židovských kibuců, proti nájezdům palestinských Arabů. Prakticky bojoval ve všech Arabsko-Izraelských válkách. Byl vůči sobě a svým podřízeným tvrdým velitelem, ale spravedlivým. Byla mu vyčítána nedisciplinovanost, ale takový již jsou velcí vojevůdci. Je spojován s masakrem civilistů v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla, který spáchali libanonští falangisté jako odvetu za zavraždění svého vůdce. Nás však zajímá období Jomkippurské války v říjnu 1973, kterou na Sinajském poloostrově rozpoutala Egyptská armáda, když napadla nepřipravenou Izraelskou armádu ve statické obranné linii. Tím se potvrdil několikrát zjištěný fakt, že betonové bunkry a zákopy jsou hrobem pro obránce. Tolik oslavovaná Bar Levova linie vybudovaná na obranu státu Izrael za 300 milionů dolarů byla během několika desítek hodin zničená. Opět musela pozemní a vzdušná aktivní obrana odvrátit porážku a zničit agresora. Tím nebyl nikdo jiný než Arabské státy, Egypt na Sinaji, na Golanských výšinách Sýrie, Irák a Jordánsko.

Ariel Šaron v roce 1973

Dovolím si citovat z knihy ŠARONOVO PŘEDMOSTÍ, která je plná emocí, statečnosti i zášti.

     „Pouštní Ariel,“ směje se Zevele. Je to příhodná přezdívka. Existují různé možnosti interpretace jména Ariel, podle některých to znamená ohnivou šelmu. Rommelovi říkali Pouštní liška, Montgomerymu říkali Pouštní lev. Ariel Šaron – Pouštní Ariel.

     V průběhu oněch tří kritických dnů, jež následovaly po překročení Suezského průplavu, si ani jeden z vysokých generálů nenašel čas k návštěvě předmostí. Namísto toho se ze svých vzdálených velitelství pokoušeli Šarona přesvědčit, že předmostí je obklíčeno, je příliš malé a nezajištěné. Nevěřím tomu, že by generálové zůstávali daleko z nedostatku osobní statečnosti. Vyhýbali se předmostí, protože byli přesvědčeni, že se neudrží, a proto chtěli, aby zůstalo jen „privátním dobrodružstvím Arika Šarona“.

     Šaronovo předmostí navždycky zůstane jedním z největších počinů vojenských dějin. Historici, a ti nejobjektivnější mezi nimi, zaznamenají, jak ocelově pevná mysl generálmajora Šarona a bojovný duch jeho mužů vystavěly živý most, který se ukázal jako rozhodující bod mezi vítězstvím a porážkou v Jomkippurské válce.

     Válka ještě netrvá ani dvacet čtyři hodin a Bar Levova linie je již ztracena. Linie, o které Dajan opakovaně prohlašoval, že nemůže být zničena.

     V místnosti začíná převládat přesvědčení, že je to skandál. Jak mohli Elazar a Dajan přivést vládu a izraelský lid do takového průšvihu?

     Albert Mendler, který válku začínal s dvěma sty šedesáti tanky, jich teď má méně než polovinu.

     Danny přerušuje stísněnou náladu předstíranou ironií: „A opět je to Arik Šaron, kdo bude bojovat za záchranu Izraele v písčinách Sinaje. „Nemáme žádnou alternativu, musíme je vyřídit."

     Arik se znovu pokouší sehnat zástupce náčelníka generálního štábu.

„IDF jsou vítězící armáda," říká. „Existuje rozdíl mezi armádou, jež je zvyklá vítězit, a tou, která je navyklá porážkám. My jsme zvyklí pouze vyhrávat. Dneska jsme tlučeni a problém je, jak ze sebe setřást tento šok a – vyhrát. Dokážeme to jen tehdy, když si Židé prosadí svoje."

     V pevnůstce s námi bylo pár kluků, které tam válka chytila. Jeden z nich, tankista, nám vyprávěl, jak Egypťané zabili jeho kamarády, jak pozabíjeli válečné zajatce. Avo Joffe tím byl ještě pořád otřesen. Vyčerpán si olizoval rty. Mumlal: ,,Zklamali jsme... Zklamali jsme..."

     Jeho kamarád, četař Dov Eichenbaum, dodává: „Rozhodnutí opustit pevnůstku jsme učinili, když jsme slyšeli, co se stalo v druhých posádkách. Pochopili jsme, že je opustili, aby se postarali sami o sebe. Viděli jsme, že armáda udělala chyby. Mluvili jsme s Arikem, ale ani ten nám nepomohl...

     Přeživší pochopitelně nevěděli, že to bylo Hlavní velitelství, jež mu zabránilo pomoci jim. Dov pokračuje: „Řekli jsme Arikovi, že chceme být evakuováni, ale on nám odpověděl, že je to nesplnitelný úkol.

     „Jak mohla egyptská armáda překročit kanál tak snadno?"

Dov hořce odpověděl: „Zeptejte se Moše Dajana. Pokud se ptáte mě, naše letouny zasáhly mosty o dvanáct hodin později, než měly. Pozorovali jsme, jak překročilo sto padesát tanků, aniž je kdo obtěžoval."

     Nedlouho poté dorazil Gorodiš a vřele uprchlíky přivítal: „Jsem šťastný, že jsme vás dostali pryč."

     „Dostali jsme se pryč sami, pane!" odvětil suše jeden z přeživších.

Izraelský tank Šot

Bar Lev se obává, že se egyptské obrněnce pokusí prorazit hlouběji na Sinaj. Za jeho poznámkami je opět cítit duch obav, že se Egypťané pokusí prorazit na Tel Aviv. Navrhuje Arikovi, aby vytvořil v rámci divize druhou formaci, které by velel Čič. „Tak by šlo rozdělit řízení divize, pokud by Egypťané udeřili."

     Arikovi se celý nápad zdá absurdní. Schovívavě se směje do telefonu a shovívavě pronáší: „Ano, ano, ano.“ Jakmile položí sluchátko, povzdechne si: „Nemám sílu na to, abych se hádal s Bar Levem."

     Talik informuje Arika, že divize má zastavit všechny přípravy k překročení kanálu.

     „Taliku, co to má dělat s přípravami? Ano, už jsme je zastavili. Přerušil jsem ten výcvik a stáhl tanky dozadu. A všechno to znamená jen odklad konečně posledního naplnění dne. Rozuměj, Taliku, každý den je prázdný! Brzy přijde zastavení palby a my zůstaneme zachycení na existujících liniích. A to je velká ostuda."

     Arik žádá Aknina: „Buď k ránu připravený! Zamávej s nimi! Pusť na ně všechno o půlnoci a znovu před úsvitem, 120 mm, 160 mm, na tom nesejde, jen když jim nedáš chvilku oddychnout.

     Obrací se ke zbytku týmu:  „Důstojníci můžou skončit s plánováním přechodu a jít se trochu prospat. Zítra bude možná těžký den. Dvacátá první a Čtvrtá divize překročí kanál. Řekl bych, že zítra vyrážíme do války..."

     Přichází zpravodajský důstojník a potvrzuje: „Dvacátá první dokončila přepravu a je už na linii. Čtvrtá tanková je ještě pořád na mostech, ale musíme přepokládat, že přechod dokončí ráno."

     Izraelské tankové osádky jsou v mnohem lepší náladě. Od rána a prvních úspěchů morálka roste. Už mají mnohem menší strach z raket a naučili se, jak se s nimi vyrovnat. Znovu získali sebedůvěru.

     Arik se pokouší přesvědčit velitelství. Přátelským tónem, kterým mezi nimi nabízí spolupráci, říká Gorodišovi: „Doufám, že sis všiml, že jsem jej poničil. A že už jsi připravený věřit mi." V 19.00 Arik hlásí: „Egypťané jsou poraženi. Kolem je přinejmenším osmdesát zničených tanků. Myslím, že je jich více, ale chci zůstat umírněný, řekněme něco mezi osmdesáti a stovkou.

     Po dlouhých těžkých dnech této opotřebovací fáze byl Amnon pyšný na to, že byl pověřen úkolem vést průlom ke břehu s úmyslem obsadit místo přechodu a pak otevřít Akavišskou a Tirturskou cestu, aby po nich bez obtěžování mohly proudit posily. Přesně za soumraku, v 18.00 patnáctého října, Amnonovy síly vyrazily k „Depu smrti".

     Počáteční postup je překvapivě snadný. Průzkumná jednotka likviduje tři egyptské roty a dosahuje kanálu, jako by šlo o nedělní procházku.

     Problémy nastanou až u třetího tankového oddílu jedenadvaceti tanků. Na křižovatce Lexicon–Tirtur se setkává s těžkou palbou. Amnonovy tanky bojovaly s nepřítelem z těsné blízkosti, tanky se nejednou téměř srazily. Jeden z izraelských tanků vystřelil na egyptský ze vzdálenosti jednoho metru. Jinde dokonce stál izraelský tank vedle egyptského tak, že se jejich ocelové pláty dotýkaly. Velitel izraelského musel požádat svého kolegu, aby protivníkův tank odstřelil, protože sám nemohl otočit svoji hlaveň, bránila mu v tom věž druhého tanku. Nicméně Egypťané se nacházeli v šoku, nechápali, jak se Amnonově průzkumné jednotce podařilo dosáhnout Matzmedu a splnit úkol. Průlomu bylo dosaženo.

     Když se svoji brigádou Danny Mat dorazil na Sinaj, neměl několik dní co dělat. Večer jedenáctého října přišel na Hlavní velitelství, aby se poohlédl po nějaké práci.

     To už velel Bar Lev, ale ukázalo se, že Gorodiš má pro Dannyho úkol. Arik se o tom doslechl a okamžitě intervenoval, aby takovému dobrodružství zamezil: „Záložní brigáda parašutistů proti ohromným silám Egypťanů v Missouri, to je sebevražda!"

     Akce byla zrušena a pak dal Arik Dannymu práci s překročením kanálu. Tento úkol mu zadal dvanáctého října. Během frontové pohotovosti v období květen až červen 1973 už Danny překračování kanálu plánoval. Teď pracoval na aktualizaci plánu a shromažďování nejnovějších údajů o pozicích protivníka.

     V 01.30 dorazily na druhou stranu kanálu rychle a tiše naše čluny bez jakéhokoliv vyrušování. Všude kolem stojí mladé palmy, sosny a eukalypty. 

     Zatímco parašutisté překračují kanál, na Hlavním velitelství jsou shromážděni náčelník štábu, generálmajor Amos Chorev, Bar Lev, Gonen, Jigal, Dajan. Kolem 03.00hodin v noci překročení kanálu se tam odehrává zuřivá debata o stažení či pokračování vytváření předmostí.

     Nicméně – v noci přechodu drží Danny Mat a jeho muži klíč ke zlomovému bodu celé války.

     V 06.45 vítají první Chaimovy tanky, které se v oblacích prachu zjeví směrem od mostu a pak zmizí na západ mezi palmami – do Egypta. Během čtyř hodin je na druhém břehu dvacet osm tanků. Setkání parašutistů a tanků je emocionální záležitost.

     Chaimovi expediční síly nečítaly více než osmadvacet tanků a desítku obrněných transportérů, ale toto malé množství dokázalo otřást prezidentem Sadatem.

     Na západním břehu vypuká chaos. Egypťané jsou naprosto zmateni. Jejich tanky, vozidla a obrněné transportéry se pořád pohybují po hlavních cestách. Izraelská kolona je ničí, když kolem nich bez zastavení projíždí. Téměř shodou náhod zlikviduje Chaim raketu Frog, která je připravena k odpálení na své rampě.

     Napadání pokračuje naprosto nerušeně až do pozdních odpoledních hodin, kdy Chaim podává Arikovi první hlášení: „Můžeme vyrazit na Káhiru."

     Generálporučík Chaim Bar Lev ležel na písku, podpíral se levým loktem, z pravé pěsti mu trčel jeden z jeho oblíbených doutníků. Kolem něho byli shromážděni jeho štábní důstojníci a generálmajor Abraham Adan, který na schůzku dorazil dřív. Moše Dajan v zelené uniformě klečel mimo tento kroužek, ruce měl vražené pod opaskem.

     Byla to Arikova první schůzka s Nejvyšším velitelstvím od překročení kanálu, po níž pak následovala jen řada neplodných rozhovorů přes vysílačku. Je hrdý na to, co se mu podařilo dosáhnout. Na překročení kanálu a zřízení pevného předmostí, přestože jeho práce ještě neskončila.

     Ale Bar Lev jej rychle uzemní. Vyndá doutník ze rtů, vyfoukne namodralý kouř, který na chvíli zůstane nepohnutě viset ve vzduchu, a pak říká Arikovi:   „Pojďme přímo k věci! Jakákoliv podobnost mezi plánem, který jsi nám předložil, a tím, co provádíš, je čistě náhodná..."

     Slova otřásají vzduchem jako údery kladivem. Kde je ono proslavené „bratrství bojujících mužů", o kterém bude Bar Lev psát po válce, když se bude pokoušet obvinit Arika z toho, že jej napadl.

     Arikovi se podařilo udržet na uzdě vztek, ač cítí vztek natolik mohutný, že by se dal krájet. Jeden rok po této schůzce veřejně vyjeví: „Musím přiznat, že jsem téměř Bar Levovi vrazil facku."

     Pokud by Hlavní velitelství pohlíželo na překročení kanálu jako na hlavní úsilí, které by mohlo ovlivnit výsledek celé války, bylo by možné převést přes kanál mnohem větší síly a na východním břehu ponechat jen síly dostatečné k tomu, aby se dokázaly vyrovnat s případnými problémy. Ale Bar Lev i Gorodiš od okamžiku, kdy přistoupili na myšlenku překročení kanálu Šaronovou divizí, argumentovali tím, že předmostí nemá dostatečnou šířku.

     Celé tři dny, co kolem předmostí zuřila nejtěžší bitva, si generálové z Hlavního velitelství nenašli čas, aby se v Depu smrti objevili, aby zjistili, že jím mohou projít celé IDF. Dávali přednost řízení na dálku a tvrdili Arikovi, že je obklíčen. Nevěřící uši naslouchaly jejich rozkazům a oznámením, jako kdyby vedli válku někde v Perském zálivu a ne ve vzdálenosti 40 km.

     Na rozdíl od IDF Egypťané věděli, co vyvodit z chyb svých generálů. Za neschopnost zabránit průlomu byli krátce po válce vyhozeni náčelník generálního štábu i velitelé obou armád. Zatím v Izraeli se věnovala celá vládní mašinérie zakrývání viny za selhání očerňováním generálmajora Šarona a umenšování hodnoty překročení průplavu.

     O několik měsíců později musí Gorodiš přiznat: „Pokud by byla ofenzíva 8. října prováděna pod velením Arika Šarona, výsledky by byly jiné …“

                                                                  Uri Dan, Tel Aviv, duben 1975

 

     Tolik z citace knihy. Četba mě natolik ovlivnila, že jsem si sehnal další literaturu o veliteli Šaronovi. O muži, který se zasloužil o stát Izrael. Uvádím například: Tanky proti tankům, Kočáry pouště či Válka Jom Kippur 1973. Ovlivnilo to můj názor natolik, že Šaron podle mě patří k největším generálům a vojevůdcům. Plným právem ho řadím po bok Pattona a Žukova.

 

Zdroj: Uri Dan, kniha Šaronovo předmostí.

Sinajský poloostrov

 
Datum: 07. 06. 2018 16:55:28 Autor: Karel B.
Předmět: Ariel Šaron
Pane Josefe,máte pravdu četl jsem všechny Vámi uvedené knihy a plně souhlasím Vašim názorem. V průběhu své vojenské kariéry byl ArielŠaron považován za nejlepšího polního velitele v izraelských dějinách a za jednoho z nejlepších vojenských stratégů všech dob.Při čtení Vašeho článku,se mi vybavil vtip z doby izraelsko-egyptské války. Na východní straně Suezského průplavu stojí izraelský voják, na západním břehu Egypťan v hábitu s kalašnikovem. Pozorují se, až to ten v hábitu nevydrží a zakřičí: "Što ty důmaješ?! Ja bediun."
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

37mm kanon z Dánského vojenského muzea v Kodani (cca 1890).

37mm kanon z Dánského vojenského muzea v Kodani (cca 1890).


Recenze týdne

Historie Bellica

Nový vojensko-historický magazín.