MOUSQUETOIRES DE CARDINALE
Poutavé vyprávění o mušktetýrských jednotkách.
Zvětšit...
|
Velký vypravěč Dumas vytvořil v nesmrtelném románu k mušketýrům neodmyslitelný protipól, kardinálovy gardisty a mušketýry. Obě jednotky skutečně existovaly a byly bezprostřední součástí Maison du Cardinal, Domu kardinálova. Právo zřídit pro vlastní ostrahu a bezpečnost pěší mušketýrskou jednotku přiřkl Armandu Jeanu Du Plessisovi, vévodovi a kardinálu de Richelieu, král Ludvík XIII. koncem března 1634. Kardinál si za velitele v hodnosti kapitána vybral zkušeného vojáka a šermíře Françoise d´Ogiera (nebo také d´Augera či d´Augiera) de Cavoys (či de Cavoy). O tři týdny později byla jednotka v síle roty (compagnie) na plném stavu. Poručíkem se stal pan de Marsal, kadetem Antoine d´Applevoisin.
|
Kardinálovi mušketýři byli vyzbrojeni kordem, pistolemi a musketony. Vysoce luxusní střelné zbraně dodal arkebuzíř François Poumoul. Musketony měly zlacení a cizelování. Kromě toho bylo v kabinetu, sousedícím s kardinálovou pracovnou, zavěšeno dvacet mušket (plus mušketa s kolečkovým zámkem, kterou zkonstruoval sám král a jíž věnoval kardinálovi) a třicet halaparten. Klíče měl kapitán.
Při službě v sedle nosili mušketýři přilbu a kyrys, při pěší strážní službě v palácích šarlatový hedvábný kabátec, zdobený zlatými či stříbrnými krajkami a kardinálovým erbem (tři červené krokve ve stříbrném poli). Jejich povinnosti byly značně náročné. Stavěli pět nepřetržitých stráží, jimiž musel skrz předpokoje projít každý kardinálův návštěvník. Stráž drželi s nabitými pistolemi a nataženými kohoutky, musketon na dosah. Střídání probíhalo po hodině. Kapitán kardinálových mušketýrů žil takřka neustále v kardinálově blízkosti, v paláci v Rueuil měly okna jeho pokoje vždy výhled na vstupní bránu a příkop, v pařížském Palais-Cardinal (dnes Palais-Royal), byl Ogierův dům hned vedle paláce. Během audiencí stál kapitán před kardinálem či u jeho křesla. V případě důvěrného rozhovoru hlídal u dveří. Uváděl a vyprovázel návštěvníky. Než kardinál ulehl, bylo kapitánovou povinností projít všechny pokoje až do ložnice Jeho Eminence. Na cestách prověřoval předem jakékoliv obydlí, v němž se měl kardinál zastavit.
|
Zvětšit...
|
Pokud Richelieu celebroval mši či jí naslouchal, odděloval jej řetěz mušketýrů s musketony od ostatních věřících. Sám Ogier později napsal, že kolem Jeho Eminence to neustále čpělo střelným prachem a zapálenými doutnáky. V noci stáli dvě hlídky mušketýrů v chodbě přede dveřmi kardinálovy ložnice, kam měl kdokoliv jiný v tomto čase zakázaný přístup. Zbrao měly založenu ve furketě, namířenu ke dveřím, kulku v ústech.
Zvětšit...
|
Kardinálovi gardisté měli službu jednodušší, jejich povinnosti byla především Richelieuova ostraha na cestách. Gardě svěřoval Richelieu i ostrahu nejvýznamnějších státních vězoů, například eskortování pana de Cinq-Mars, kterého střežila až do popravy. Mušketýři a garda čítali po stovce vojáků včetně důstojníků., padesát dalších mušketýrů-rekrutů procházelo roční výcvikovou a zkušební dobou. Zatímco služba v gardě byla časově neomezená, takřka "doživotní", mušketýři byli přijímáni na tři roky, z nichž první byl zkušebním a výcvikovým. V praxi se tak mušketýrská jednotka každým rokem z poloviny obnovovala, systémem, který připomínal teprve mnohem později "vynalezenou" brannou povinnost. Kardinál si příslušníky vybíral vždy sám, kapitán neměl do výběru co mluvit. V zásadě tvořili jednotku šlechtici kolem pětadvaceti let, kteří prošli tříletou službou u vojska.
|
Pokud pobýval kardinál v Paříži, konal poručík každé ráno na nádvoří přehlídku celé mušketýrské jednotky (kromě stráží). Jednotka pochodovala s musketony na levém rameni, levou ruku na pažbě, zapálený konec doutnáku mezi malíčkem a prostředníkem, opačný konec mezi palcem a ukazovákem. Hlaveo musketonu musela trčet vzhůru. Pravice svírala furketu. Na opasku visely doutnáky, ze závěsníku pak dvanáct předpisových náplní do musketonu v dřevěných pouzdrech. Střelecký výcvik jednotky probíhal pod Paříží na břehu Seiny, mušketýři procvičovali pětatřicet povelů k nabíjení a střelbě. Střílelo se na 250 sáhů na figurinu, na bíle vyznačený střed zhruba ve výši opasku, pálily řady po osmi.
Zdálo by se, že kardinálovi mušketýři byli spíš obdobou moderních bodyguardů. Nenávist šlechtické opozice, několik spiknutí a pokusů o kardinálovo zavraždění k tomu Richelieua ostatně opravoovaly. V případě potřeby však táhli mušketýři do pole s kardinálem a přebírali další úkoly štábně-kurýrní služby, ostrahy při přepravě pokladen, ba i průzkumné a výzvědné činnosti. Mnozí (např. i kapitán Ogier de Cavoys) v poli padli. Mušketýři a garda byli placeni měsíčně na základě pokladních poukázek. Žold dostávali s železnou pravidelností, což bylo ve francouzských vojenských silách té doby výjimečné. Řadový gardista dostával 50 livrů (v praxi 45, neboť podle zvyku odváděl 5 livrů kapitánovi), kapitán 300 livrů. Mušketýři byli placeni mnohem hůře, rekrut dostával 15 livrů měsíčně, řádný mušketýr 23 livrů, kapitán 220 livrů.
|
Zvětšit...
|
Obě Richelieuovy jednotky de facto zanikly s jeho smrtí. Když se kardinál Mazarin stal prvním ministrem ovdovělé Anny Rakouské, vytvořil si, jak bylo řečeno už v předchozím článku o Královských mušketýrech, jednotku vlastní. V závěti ji pak odkázal Ludvíku XIV. Ten ji použil jako řadové jezdectvo a takřka celá rota padla roku 1663 při obléhání Marsalu. O dva roky později zřídil Ludvík XIV. novou mušketýrskou rotu, přiřazenou po bok roty Královských mušketýrů. Vžil se pro ni název Černí mušketýři. Návaznost tradice na kardinálových mušketýrů, třebaže se to občas tvrdí, však neexistovala. Jedinou vazbou snad bylo to, že k Černým mušketýrům král zařadil ty, kteří přežili zničující útok kardinálových mušketýrů u Marsalu, a jejich potomky. ? Militaria, Elka Press
Jiří Kovařík | 01. 07. 2002 | 27616x | #42
Foto týdne
Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).
Recenze týdne
Nejnovější vydání oblíbených pamětí.