Zvětšit...

Velký vypravěč Dumas vytvořil v nesmrtelném románu k mušketýrům neodmyslitelný protipól, kardinálovy gardisty a mušketýry. Obě jednotky skutečně existovaly a byly bezprostřední součástí Maison du Cardinal, Domu kardinálova. Právo zřídit pro vlastní ostrahu a bezpečnost pěší mušketýrskou jednotku přiřkl Armandu Jeanu Du Plessisovi, vévodovi a kardinálu de Richelieu, král Ludvík XIII. koncem března 1634. Kardinál si za velitele v hodnosti kapitána vybral zkušeného vojáka a šermíře Françoise d´Ogiera (nebo také d´Augera či d´Augiera) de Cavoys (či de Cavoy). O tři týdny později byla jednotka v síle roty (compagnie) na plném stavu. Poručíkem se stal pan de Marsal, kadetem Antoine d´Applevoisin.

Při službě v sedle nosili mušketýři přilbu a kyrys, při pěší strážní službě v palácích šarlatový hedvábný kabátec, zdobený zlatými či stříbrnými krajkami a kardinálovým erbem (tři červené krokve ve stříbrném poli). Jejich povinnosti byly značně náročné. Stavěli pět nepřetržitých stráží, jimiž musel skrz předpokoje projít každý kardinálův návštěvník. Stráž drželi s nabitými pistolemi a nataženými kohoutky, musketon na dosah. Střídání probíhalo po hodině. Kapitán kardinálových mušketýrů žil takřka neustále v kardinálově blízkosti, v paláci v Rueuil měly okna jeho pokoje vždy výhled na vstupní bránu a příkop, v pařížském Palais-Cardinal (dnes Palais-Royal), byl Ogierův dům hned vedle paláce. Během audiencí stál kapitán před kardinálem či u jeho křesla. V případě důvěrného rozhovoru hlídal u dveří. Uváděl a vyprovázel návštěvníky. Než kardinál ulehl, bylo kapitánovou povinností projít všechny pokoje až do ložnice Jeho Eminence. Na cestách prověřoval předem jakékoliv obydlí, v němž se měl kardinál zastavit.

Zvětšit...

Zvětšit...

Kardinálovi gardisté měli službu jednodušší, jejich povinnosti byla především Richelieuova ostraha na cestách. Gardě svěřoval Richelieu i ostrahu nejvýznamnějších státních vězoů, například eskortování pana de Cinq-Mars, kterého střežila až do popravy. Mušketýři a garda čítali po stovce vojáků včetně důstojníků., padesát dalších mušketýrů-rekrutů procházelo roční výcvikovou a zkušební dobou. Zatímco služba v gardě byla časově neomezená, takřka "doživotní", mušketýři byli přijímáni na tři roky, z nichž první byl zkušebním a výcvikovým. V praxi se tak mušketýrská jednotka každým rokem z poloviny obnovovala, systémem, který připomínal teprve mnohem později "vynalezenou" brannou povinnost. Kardinál si příslušníky vybíral vždy sám, kapitán neměl do výběru co mluvit. V zásadě tvořili jednotku šlechtici kolem pětadvaceti let, kteří prošli tříletou službou u vojska.

Zdálo by se, že kardinálovi mušketýři byli spíš obdobou moderních bodyguardů. Nenávist šlechtické opozice, několik spiknutí a pokusů o kardinálovo zavraždění k tomu Richelieua ostatně opravoovaly. V případě potřeby však táhli mušketýři do pole s kardinálem a přebírali další úkoly štábně-kurýrní služby, ostrahy při přepravě pokladen, ba i průzkumné a výzvědné činnosti. Mnozí (např. i kapitán Ogier de Cavoys) v poli padli. Mušketýři a garda byli placeni měsíčně na základě pokladních poukázek. Žold dostávali s železnou pravidelností, což bylo ve francouzských vojenských silách té doby výjimečné. Řadový gardista dostával 50 livrů (v praxi 45, neboť podle zvyku odváděl 5 livrů kapitánovi), kapitán 300 livrů. Mušketýři byli placeni mnohem hůře, rekrut dostával 15 livrů měsíčně, řádný mušketýr 23 livrů, kapitán 220 livrů.

Zvětšit...