Skáva kozákům ?

HRDINŮM SLÁVA: 1812–2012

 „Historie kozáctva je přítokem Veliké řeky ruských dějin.“ G. Bělinskij

U přiležitosti dvoustého výročí vítězství ve Vlastenecké válce roku 1812 se v centru a hlavním sídle Vševelikého vojska donského – v Novočerkassku – uskutečnil IV. Celosvětový kongres kozáků. Ve dnech 27. až 30. září 2012 se jeho jednání účastnilo 470 delegátů všech dvanácti kozáckých vojsk RF, zástupci kozáckých organizací v zahraničí a potomků kozáků z Austrálie, Argentiny, Peru, Kanady, USA, Jihoafrické republiky, Francie, Německa, Číny, Polska, Srbska, Bulharska a řady dalších zemí. Všekozácký svaz Ćeských zemí a Slovenska byl zastoupen tříčlennou delegací účastnící se všech jednání Kongresu.

Program kongresu byl neobyčejně vyčerpávající a doprovodný program velmi bohatý a pestrý. Kozáci jednali především o problémech, které jsou pro ně v současné době aktuální, jako je kulturně historické dědictví kozáctva a jeho rozvoj, ekonomická spolupráce, vztah pravoslavné církve a kozáctva, kozáci v armádě, perspektivy spolupráce kozáckého zahraničí s RF a další.

Slavností částí programu byla přehlídka Donského kozáckého vojska na prospektu generála atamana Platova, divadelní představení ve Velkém divadle v Rostově na Donu, džigitovka ve Staročerkassku, koncert na počest Vítězství 1812 zakončený dvaceti mohutnými dělostřeleckými salvami, které rovněž uzavřely několikadenní oslavy.

Osobní dojmy a poznatky jsou neobyčejně silné, pestré a nezapomenutelné. Obdivuhodné je především nesmírně silné soužití obyvatel donské kozácké oblasti s historií. Jde o DĚJINNOST, která u nás prakticky neexistuje, nebo je karikována, s vyjímkou několika skutečně komických figur a událostí moderních dějin. Znatelné je sebevědomí a hrdost mládeže na dějiny kraje a národa. Brannost, která je brána vážně s vědomím potřeby bránit v krajním případě svou zemi se zbraní v ruce u vědomí toho, že nepřítel nad Ruskem nikdy trvale nezvítězil. Neobyčejné výchovně vzdělávací dílo pedagogů-kozáků (někdy i Kalmyků) v Kozáckých kadetských korpusech, vychovávajících chlapce a děvčata od základní školy po maturitu na náklady Vševelikého vojska donského respektive Rostovské oblasti.

Novočerkassk založil roku 1805 nejslavnější z donských atamanů Matvěj Ivanovič Platov (1751–1818). Přenesl staré sídlo donských kozáků Čerkassk, podléhající častým záplavám Donu, na bezpečnější místo, umožňující růst města bez ohrožení povodněmi. Platov se narodil jako syn kozáckého vojskového staršiny v Čerkassku a byl kozákem každým coulem. Službu u kozáckého vojska donského nastoupil ve svých patnácti letech roku 1766 a neopustil ji až do své smrti. Bojoval ve všech tureckých válkách, vyznamenal se hrdinstvím a skvělými velitelskými schopnostmi v napoleonských válkách, byl vynikajícím organizátorem kozáckého vojska i jeho hospodářského života. Mimo četná vyznamenání a hraběcí titul ruského imperia byl také čestným doktorem Oxfordské univerzity. Pohřben byl roku 1818 ve Svaté Vozněsenské katedrále Vševelikého vojska donského, v níž a před níž probíhají dodnes důležitá kozácká shromáždění. Je těžké vylíčit a popsat všechno, co se v těch několika dnech Kongresu událo. Bylo toho opravdu mnoho. Mimo vojenskou přehlídku studentů kozáckých kadetských korpusů, jejich cvičení se zbraní v náročných sestavách, jezdeckou přehlídku kozáckých jednotek, je nezapomenutelným dojmem džigitovka mladých kozáků na hypodromu u původní Staročerkasské pevnosti. Odtud se kozáci od 16. století vypravovali po Donu na válečné výpravy do Azovského a Černého moře.

Džigiti byli kozáci ve věku do 25 let. Jeli na nádherných donských koních. Ovládání kozácké píky a šašky prováděli v trysku. Koně doslova letěli nad zemí. Kolem jejich šíjí a boků se míhaly čepele šavlí ostrých jako břitva. Roztínali jedním sekem melouny, přesekávali řadu tyčí po obou stranách dráhy, zasahovali píkami středy terčů. Vedle toho klasická džigitovka s jízdou v závěsu ve třmeni podle boku koně, sbírání předmětů ze země v trysku, jízda v stoje na sedle, pyramida z několika jezdců, přeskoky klečících kozáků s vodorovně drženým kopím, přeskok mezi roztaženýma nohama ležícího kozáka atd. Všechno ve svižném tempu bez prodlev a pauz. Koně vyráželi v ostrém cvalu a v několika skocích byli v trysku. Nádherná zvířata, skvělí jezdci, mistrnně ovládající své koně i zbraně.

* * *

Zbraně: Nejnádhernější kolekce zbraní se nachází v Kozáckém muzeu v Novočerkassku. Jsou zde také uloženy zbraně a kozácké regálie odvezené z Prahy v roce 1945. Skvostné jsou samozřejmě šavle atamana Platova, zdobené brilianty a smaragdy. Pozoruhodná je i šavle cara Alexandra I. ve francouzském stylu uložená v mohutném a honosném bronzovém pouzdru připomínající sarkofág či rakev. Velice zajímavá je kolekce kořistných šavlí, většinou tureckých forem kilidž s poměrně subtilními čepelemi. Ty nejstarší šavle z 17. století mají čepele vskutku obdivuhodně lehké a nepříliš široké, nepochybně však efektivně sečné. Jsou zde deponovány darovací šavle donským atamanům se zlatými tauziemi textů. Většinou jde o zbraně tureckého typu a patrně také turecké provenience. Dojemná je šavle posledního donského atamana   Kaledina, připomínající jeho tragický osud, stejně jako kozáckou smutu a hrdinství po roce 1917. Šavle byla pravděpodobně přivezena z Prahy.

Množství památek kozácké slávy, tragického osudu kozáctva i jeho obrovské životaschopnosti lze nalézt na místech kolem Donu nespočet. Sám Tatíček Don je mohutná magická řeka evokující všechno to, co na jeho hladině i březích probíhalo. Stáli jsme ve Staročerkassku na břehu řeky, omývali si v jejích vodách ruce a tváře a brečeli jsme. Vedle mne stáli kozáci z Austrálie, Kanady a odjinud, všichni jsme se lasklali s vonící životodárnou vodou. (Denně jsem se v ní koupal, neboť i voda v hotelovém pokoji pocházela z Donu.) Velice silným dojmem na mne zapůsobili kozáci z Osetie, kteří jako jediní nepřijeli v gala uniformách, nýbrž v kamufláži s vyšitou krevní skupinou na blůze, v triku námořní pěchoty. Srdečně jsme se zdravili. Řekl jsem jim: „Držte se, kozáci! Vy to dostanete z první ruky, až Vám delegovaní mudžahedíni polezou přes hranice!“ Odpověděli mi: „My to víme a jsme připraveni!“ Objímali jsme se a slíbili si, že se určitě znovu setkáme, buď v Osetii, nebo u nás.

Když na závěr všech oslav zaznělo o půlnoci 30. září oněch dvacet dělostřeleckých salv, zatajil se nám dech. Nebylo to ono známé symbolické pšouknutí z Letné, za něž se obvykle styděli i sami dělostřelci, ale plnohodnotná palba rozechvívající po několik dlouhých minut vzduch, zem i srdce! Díky Bohu, že jste, kozáci!!!

Esaul Josef Dolejší, delegát IV. Celosvětového kongresu kozáků v Novočerkassku

Fotogalerie (foto autor):

Katedrální chrám vojska donského v Novočerkassku. Kopule zlaceny 1400kg zlata.

Autor článku (vpravo)

Řeka Don

Generál-Ataman Vševelikého vojska donského Viktor Petrovič Vodolackij

Část expozice v Muzeu Novočerkasska

 Šavle atamana Platova

 Šavle atamana Platova

Čepel šavle donských atamanů, 1742