Kopí od Waterloo

Ve své knize Waterloo Deník z tažení (Elka Press 2017) popisuje autor, generál Mercer, setkání s raněnými francouzským hulánem, který mu přenechal své kopí.

Kopí, které Mercer na bojišti zdvihl, zůstalo jedním z jeho nejvíce ceněných suvenýrů. V pozdějším životě, doma v Cowley Cottage nedaleko Exeteru, tvořilo část malé sbírky památek a obvykle bylo vystaveno v hale, ale na výročí bitvy u Waterloo bylo zabodnuto do trávníku a ozdobeno vavříny a růžemi – ačkoliv tento malý obřad musel být v roce 1863 pro nedostatek květin zrušen.[1]

Mercer byl ohromen chováním zraněného kopiníka, s kterým se setkal, a srovnával ho s Cuauhtémocem (jméno je občas uváděno jako Guatimozin), aztéckým vládcem z 16. století, kterého mučili španělští konkvistadoři, aby z něj dostali přiznání, kde je ukrytý jeho poklad. „Lůžko z růží“ odkazuje na lidovou pověst o jeho stoicismu během tohoto utrpení.

Kdo byl tento kopiník? Víme, že mohutného francouzského jezdeckého útoku u Waterloo se účastnil jediný pluk kopiníků, jmenovitě Chevau-légers lanciers Císařské gardy. Čtyři z jeho pěti eskadron pocházely z původního 2e Chevau-légers lanciers, který byl znám pod přezdívkou „Rudí kopiníci“, podle barvy uniforem. Pátá eskadra byla polská. Mercer poskytl určitá cenná vodítka. V dopisech, které psal už jako starý muž, se zmiňuje, že na koženém poutku bylo vyřezáno „Clement, Lancier VII. Compagnie de la Garde“, a poznamenává, že Clément sloužil kromě jiných destinací také v Německu, Polsku a Španělsku.[2]

Nové, fascinující světlo na tuto historku nyní vrhají nové poznatky z francouzského vojenského archivu uloženého v Château de Vincennes nedaleko Paříže. Plukovní seznam příslušníků Chevau-légers lanciers gardy v roce 1815 udává detailní popis a služební záznamy každého příslušníka pluku. Je zde uveden jediný Clément; patřil k 7e Compagnie 3e Escadron, což se shoduje s nápisem na poutku Mercerova kopí. Byl to Jules-Alexandre-Henry Clément a je popsán jako muž vysoký 170 cm, s oválnou tváří, hnědými vlasy, velkým nosem, malými ústy a špičatou bradou. Narodil se v département Eure-et-Loire, jihozápadně od Paříže. To samo je pozoruhodné, neboť Rudí kopiníci byli původně holandskou jednotkou, ale tak jak byly nahrazovány ztráty, zvláště po ústupu z Moskvy v roce 1812, stala se z nich jednotka francouzská. Clément byl skutečně jedním z nově přijatých po tomto ústupu, neboť k pluku nastoupil v dubnu 1813, sloužil v Sasku a potom, v roce 1814 při obraně Paříže. Nicméně Clément se narodil 9. září 1794, to znamená, že mu v roce 1815 bylo pouhých dvacet let, přičemž Mercer jej popsal jako staršího muže. Kromě toho je zaznamenáno, že Clément opustil pluk v dubnu 1815. Zdá se tedy, že se waterlooského tažení s gardovými chevau-légers lanciers neúčastnil a že veterán, s kterým se Mercer setkal, byl jiný muž, kterému bylo Clémentovo kopí vydáno.[3]

Mercer v závěrečné poznámce ke svému Deníku tvrdí, že jeho kopí od Waterloo použil podplukovník Vandaleur v roce 1823 či 1824 jako model pro kopí zavedené do výzbroje britských kopiníků. V roce 1816 byly čtyři britské jezdecké pluky přeměněny na kopiníky. Britové měli během napoleonských válek s kopiníky řadu neblahých zkušeností, například v bitvě u Albuery (1811) a také u Waterloo, kde se 2. jezdecká brigáda (Union Brigade) stala terčem zničujícího protiútoku, a tak nepřekvapuje, že se rozhodli vyzbrojit touto zbraní některé vlastní pluky.

V průběhu následujícího století byla zavedena celá řada nejrůznějších vzorů kopí a Mercerův suvenýr od Waterloo se stal součástí tohoto procesu evoluce. (Kopí zůstalo jednou ze zbraní britské armády v aktivní službě až do roku 1927.) Major John Vandeleur od 12. pluku lehkých dragounů prince Waleského skutečně převzal Mercerovo kopí z rotundy ve Woolwichi, kde bylo v té době uchováváno, a byl jedním z členů komise jezdeckých důstojníků, kteří jej v roce 1827 zkoumali. Kopí měřilo 3 metry a vážilo 1,7 kg, bylo tedy daleko lehčí než stávající zbraň britské armády. Komise došla k závěru, že Mercerovo kopí „je nekonečně lepší než kopí v současném užívání“, a doporučila tedy jeho zavedení. Bylo schváleno jako vzor v únoru 1829.[4]

Jako model nebyla zavedena jenom zbraň napoleonských kopiníků, ale také způsob, jakým ji používali. Víme, že když byl 12. pluk lehkých dragounů v roce 1816 přeměněn na kopiníky, stal se jejich výcvikovým náčelníkem podplukovník Reymond Hervey de Montmorency z 9. pluku lehkých dragounů. Podplukovník byl v roce 1811 zajat na Pyrenejském poloostrově, strávil tři roky podmínečného vězení v Paříži, a měl tak příležitost studovat výcvikové metody Napoleonových kopiníků. Jeho odborné znalosti mu umožnily vydat v roce 1820 příručku o boji s kopím, která se na celé století stala základem výcviku kopiníků britské armády.[5]

„Clement VII Compie“: Mercerova kresba, na níž je se zraněným kopiníkem, kterého poznal den po bitvě u Waterloo. Mercer nosil knír, který si oholil teprve tři nebo čtyři měsíce po bitvě, když byl na dovolené. Reprodukováno s laskavým svolením správců Skotské státní knihovny.

 

[1] Glover, Reminiscences, strany 24 a 27.

[2] Glover, Reminiscences, str. 27.

[3] SHD 20 YC: Registre matricule, Chevau-légers lanciers, Císařská garda, 8. 4. až 22. 12. 1815, str. 67, matricule 331. ‚Clément nastoupil k pluku jako vélite – kadet, procházející v rámci zařazení do gardy učňovskými léty, což byla alternativa k akademičtějšímu postupu, kdy byl kadet zařazen do důstojnické školy. Většina ostatních vélites opustila pluk ve stejnou dobu, pravděpodobně proto, že je Napoleon potřeboval jako důstojníky v jiných jednotkách.

[4] Wall, strany 264–265.

[5] Stewart, strany 100–102. Reymond Hervey de Montmorency byl také znám pod jménem Redmond Morres.