Kniha Vlasovci v boji za Prahu

Úvodní text ke sbírce dokumentů (vydalo nakl. Academia).

Ačkoliv uplynulo již 75 let] od konce druhé světové války, je možné konstatovat, že stále ještě nebyla historickou obcí věnována dostatečná pozornost veškerým klíčovým aspektům této pro Československo zlomové doby. České národní povstání ? a zejména pak povstání v Praze ? je toho bohužel zářným příkladem. Situace v zaplňování tzv. bílých míst z května 1945 se překvapivě příliš nezlepšila ani po pádu komunistického režimu.

Na okraji zájmu i nadále zůstávala zejména originální dokumentace Vojenského velitelství Velké Prahy (velitelství ?Bartoš?), vzniklá v první dekádě května 1945 během vyvrcholení českého odbojového úsilí proti nacistickým okupantům. Činnost a postoje domácího odboje tak byly i nadále do značné míry přehlíženy.

Specifickou pozornost si dále zasluhují fenomén kolaborace s nacistickou okupační mocí, ozbrojená opozice vůči sovětskému válečnému komunismu, či transformace protektorátních složek a jejich vztahy s povstaleckým velením.

 

Není proto divu, že povstání v hlavním městě Praze jako legitimní a suverénní součást českého národního povstání stále provází řada mýtů, manipulací či polopravd, které nám neumožňují v plném rozsahu vnímat a pochopit dramatičnost situace poslední dnů války. To se týká pochopitelně i zásahu tzv. vlasovců ve prospěch povstalé Prahy.

* * *

Dne 14. listopadu 1944 vznikl na Pražském hradě Komitét pro osvobození národů Ruska (Komitět osvoboždenija narodov Rosiji, KONR) jako ústřední orgán protisovětského hnutí na německé straně v čele s genpor. Andrejem Andrejevičem Vlasovem, který se 28. ledna 1945 stal vrchním velitelem Ozbrojených sil KONR (VS KONR). Nejlépe vyzbrojenou a vystrojenou součástí ruských dobrovoleckých sil byla 1. pěší divize, dle německé numerace 600. pěší divize (rus), pod velením plk. (později genmjr.) Sergeje Kuzmiče Buňačenka, která svoji výstavbu ve výcvikovém táboře Münsingen ve Würtembersku dokončila v polovině února 1945.

...

Po přesunu na východní frontu, neúspěšném nasazení 13. dubna 1945 jižně od Frankfurtu nad Odrou, se divize odpoutala a pod tlakem sovětské ofenzívy ustupovala na jih, až k hranicím Protektorátu Čechy a Morava. Během svého postupu Lounskem, Kladenskem i Berounskem se ruský dobrovolecký útvar stal důležitým vojensko-politickým faktorem, jehož se německé týlové složky oprávněně obávaly, a zástupci českého hnutí odporu se ho naopak snažili získat na svoji stranu. Situace kulminovala 5. května 1945, kdy v obci Suchomasty došlo ve štábu divize k rozhodnutí vystoupit proti Němcům a vyrazit na pomoc povstalcům v Praze.

* * *

...

Přestože již bylo tažení na Prahu ? finální a zjevně nejheroičtější anabáze jednotek Ozbrojených sil KONR z 5. až 9. května 1945 ? předmětem určitého odborného zájmu, stále ještě zůstává řada událostí nejasných, překroucených, či dokonce zcela neznámých. Ani poslední rozsáhlá edice dokumentů ruské provenience nepřinesla příliš informací k událostem v Praze, přestože je známo, že řada aktérů tehdejších událostí byla sovětskými bezpečnostními či vojenskými orgány vyslýchána bezprostředně po 9. květnu 1945. Nezbývá než se soustředit na využití primárních pramenů až dosud uložených ve fondech českých archivů.

* * *

Tato edice, která je věnována jednomu z nejkontroverznějších, ale také nejdůležitějších témat, bezprostředně spjatých s průběhem květnového povstání ? vystoupení 1. ruské divize VS KONR ve prospěch povstalé Prahy ? navazuje, ba zásadně rozšiřuje již zveřejněný soubor dokumentů o spolupráci Vojenského velitelství Velké Prahy (velitelství ?Bartoš?) s ruskými protistalinskými dobrovoleckými útvary.

 

Anotace knihy je ZDE.