logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Jana z Arcu

Ukázka z knihy.

Jana z Arku, francouzská selská dívka, poslušná božských ?hlasů", vedla vojsko, jež prolomilo obležení Orléansu, korunovala kralevice Karla jako pravoplatného krále a vyhnala anglické vojsko ze své vlasti. Ačkoliv Janina vojenská dráha trvala necelý rok a dívka zemřela, ještě než jí bylo dvacet let, ovlivnila přímo výsledek stoleté války a dodnes je symbolem francouzského usmíření a sjednocení.

 

Narodila se 6. ledna 1412 ve vesnici Domrémy v severovýchodní Francii zbožným selským rodičům. Ve věku třinácti let začala slyšet hlasy svatých, které později určila jako svatého Michala, svatou Markétu a svatou Kateřinu. Jana se očividně vůbec nezmínila o těchto božských příkazech osvobodit vlast až do roku 1429, kdy se obrátila na Roberta de Baudricourta, kapitána milice v nedalekém městě, a přesvědčila jej, aby jí poskytl doprovod do zámku v údolí Loiry, kde sídlil Karel, jediný přeživší syn krále Karla VI. Anglo-francouzská smlouva, uzavřená v roce 1420 v Troyes, odepřela Karlovi francouzskou korunu. Když k němu Jana dorazila, snažil se neúspěšně získat trůn tím, že vyžene anglické okupanty vojenskou silou. Nařídil církevním představeným, aby mladou ženu vyslechli, a když ti podpořili její tvrzení, Karel poskytl Janě malou vojenskou jednotku, aby ji doprovodila do Orléansu. Nikde v oslavných a často fiktivních životopisech Jany nenajdeme jediné rozumné vysvětlení, proč velitelé francouzského vojska dovolili, aby se ujala velení. Nicméně začátkem května 1429 Jana vedla sérii úspěšných útoků proti silám obléhajícím Orléans, jejichž výsledkem byl ústup Angličanů 8. května. Zprávy o vítězství u Orléansu a o nové velitelce, která poslouchá ?hlasy od Boha" se rozšířily po celé zemi a vrátily Francouzům elán osvobodit vlast od anglických vetřelců. Jana se potom obrátila od Orléansu k Remeši a čistila cestu k městu tak, aby Karel VII. mohl být korunován v katedrále 17. července. Po ceremoniálu Jana povzbuzovala Karla, aby využil výhodné situace a vydal se na pochod k Paříži, kterou Angličané okupovali již deset let. Karel své rozhodnutí odkládal, neboť rádci mu doporučovali, aby jednal o míru. Nakonec však souhlasil s Janiným plánem a společně se svou ?korunovační armádou" v září vytáhl na Paříž. Po neúspěšném útoku, jejž Jana vedla, Karel nařídil ústup do údolí Loiry. Po šesti měsících nečinnosti se Jana s malým vojskem vydala znovu k Paříži. U Compiegne zaútočila 23. května na armádu burgundských spojenců Angličanů. Její útok selhal a ona padla do zajetí. Burgunďané ji za výkupné prodali Angličanům, kteří ji vydali pařížské univerzitě, jež byla pod jejich vlivem, a francouzským inkvizitorům. Janin proces, jenž porušil řadu právních zvyklostí té doby, začal v lednu 1431. Původní obvinění z čarodějnictví bylo v průběhu soudu změněno na kacířství. Nakonec se vyšetřování odklonilo od původních obvinění a zaměřilo se na Janino odmítnutí podřídit se církevnímu vyšetřování jejích ?hlasů" a na skutečnost, že nosí mužské šaty. Dne 24. května soudní úředníci odvedli Janu do soudní síně, kde jí oznámili, že bude popravena, pokud se nepřizná. Jana připustila své ?zločiny a chyby", ale o několik dní později, znovu oblečena do mužských šatů, své přiznání odvolala. Dne 29. května Janini soudcové prohlásili, že ?znovu propadla" kacířství a příštího dne ji žalářníci upálili na hranici na starém tržišti v Rouenu před zraky velkého davu. Karel VII. neučinil během procesu žádný pokus o její záchranu. Smrtí Jany neskončil její vliv na francouzské vojsko. Skupiny partyzánů vytvářené na její památku napadaly anglické linie a demoralizované francouzské vojenské síly se znovu formovaly v jejím jménu a obnovovaly své úsilí. Do pěti let vypudily Angličany z Paříže a nakonec bylo dosaženo příměří. Vliv Jany, jak živé, tak legendární, sehrál přímou roli ve stoleté válce. Neexistuje žádný důkaz o tom, že Jana měla nějaké ponětí o taktice, strategii, či vůbec o základních principech vojenských operací. Čemu však rozuměla a co dokázala projevit, to byly vůdcovské schopnosti. V každé bitvě, které se zúčastnila, jela v čele vojska. Ačkoliv byla dvakrát raněna, zůstávala v nejnebezpečnějším místě, uprostřed bojiště. Je zajímavé, že Jana sebe samu považovala spíše za symbol než za bojovnici a ochotně připustila během svého procesu, že osobně nikdy nikoho v boji nezabila. Jana si za pouhých šest měsíců válčení vysloužila poctu jako jediná žena zahrnutá v tomto seznamu vlivných velitelů. Není však jen pouhým symbolem. Bez ohledu na naše názory o ?božských hlasech" či o úloze žen v boji, Jana ve své době zanechala hluboký dojem, jenž trvá dodnes. Karel VII., který pro Janinu záchranu neudělal vůbec nic, nařídil v roce 1456 formální obnovu procesu a pověst mladé ženy byla očištěna. Dne 16. května 1920 ji papež Benedikt XV. prohlásil za svatou. Dnes se po celé Francii slaví každou druhou neděli v květnu národní svátek na počest Jany, jakožto trvalého symbolu jednoty a nacionalismu její vlasti. Přeložil: -lk- Ilustrace: Zdirad J. K. Čech Ukázka z knihy Sto nejvlivnějších vojevůdců světa,kterou na konci roku 1999 vydalo nakladatelství Euromedia k. s. ? Knižní klub. ? Militaria, Elka Press

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.