logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Dobrovolci (# 5 / 5)

Čs. legionáří za první světové války (5. část z 5) -- tentokrát opět na Rusi

Anabase Čs. armády na Rusi

V tomto případě právem můžeme říci: Již staří Řekové. Pro_tože onomu pochodu, doprovázenému bojem, dal jméno Anabase jistý Xenofon. To se, jak historicky dolože_no dokonce celých 400 let před Kristem, podobně obtíž_ně jako naši ze Sibiře, vraceli Řekové z Malé Asie. Až na to, že Řekové se tam tehdy jako armáda vypravili a jako armá_da zase vraceli. Naši legionáři si tu armádu museli teprve vytvářet.

Do poloviny září 1918 dokázali naši vojáci osvobodit celou Sibiř a celou část Ruska až k Volze. Ačkoli pů_vodně neměli jiný záměr než dojít ?vlastním pořádkem? k Tichému oceánu, proměnil se ten boj okolnostmi a svým úspěchem, v zápas se Sověty. Čechoslováci všude předávali vládu místním bolševiky potlačeným městským dumám a věřili, že Rusové dokáží, chráněni nyní československou frontou, sestavit ze svých řad mohutné armády, svrhnout bolševický teror a se spojeneckou pomocí pak obnovit i východní frontu proti Německu a Rakousko-Uhersku.

V červenci 1918 je v Legii také sestavena, ze strojů ukořistěných bolševikům, prvá československá letecká jednotka v Omsku. (Jeden z legionářských strojů dokonce přečkal v Národním technickém museu v Praze i náš komunismus.) Na západní frontě mezitím Němci podnikají poslední tři zoufalé a doslova sebevražedné ofensivy, ve snaze rozhodnout válku. Proniknou blíže v Paříži než roku 1914.

Dne 11. září 1918 na Sibiř telegrafuje britský ministerský předseda Lloyd George:

Jménem britského válečného kabinetu zasílám vám nejsrdečnější blahopřání k překvapujícím úspěchům, jichž dobyly československé branné síly nad německými a rakouskými vojsky v Sibiři. Dějiny dobrodružství a triumfů této malé armády jsou vskutku jedním z největších eposů dějin. Váš národ prokázal neocenitelných služeb Rusku a Spojencům v jich boji za osvobození světa od despotismu. My toho nikdy nezapomeneme!

Ta německá a rakouská vojska na Sibiři není od ministerského předsedy nějaký omyl. Bolševičtí historikové těmto jednotkám později říkají Internacionalisté, ale vždy zapomínali dodat, že jim od dubna 1918 velel německý generál Taube. Ministerský předseda se ovšem mýlil, pokud šlo o jejich národnostní složení. Většina těchto jednotek byla maďarských. O málo později se budou snažit zbolševisovat pod Bélou Kúnem Maďarsko a obsadí i větší část Slovenska. Dokonce tam, zajisté z Budapešti, vyhlásí v Prešově sovětskou republiku.

Jenže československé naděje v přirozené síly demokratického Ruska se nenaplňují. Od května jsou naše jednotky nepřetržitě v boji.  Posily odnikud nepřichází. Ve Vladivostoku se sice vylodí malé oddíly Američanů, Britů, Francouzů a Italů a velké Japonců, ale se striktními rozkazy nepostupovat na západ a setrvávají v mnoho tisíc kilometrů vzdáleném týlu. Ruské zázemí má, zdá se, také jiné starosti. Pořádají se plesy a dostihy, snad aby dohnáno, co jim bolševik upíral. (Maně zde nutno vzpomenout, že o 57 let později, se ještě se shodnou slepotou, pouhý den před obsazením Phom-Penu Rudými Khmery, pořádal ve městě tenisový turnaj). V osvobozené Kazani, kde je kolem čtyř tisíc ruských důstojníků a nejméně 15 000 vojáků, a kde je pro ně i dostatek výzbroje, se jich na frontu přihlásí jen kolem tří set. A pouhý den před pádem města zpět do bolševických rukou, se tam pořádají velkolepé dostihy.

Město hájí pod velením plukovníka Švece 2. rota 1. pluku, zesílená přibližně stovkou legionářských ztracenců od jiných jednotek. Bolševici soustředí na Volze čtyři armády a ofensivu vede osobně Trocký, zocelující Rudou armádu drakonickými tresty. 10. září 1918 Čechoslováci ustupují na levý břeh a pak město vyklízejí. A ústup k němuž jsou nikým nestřídané ani nedoplňované jednotky nuceny, pokračuje. Leč prostory jsou širé a tak se v jejich týlu pilně ustavují všemožné vlády a vedou všemožné boje o vládu. Zatimní sibiřská vláda, Samarská, Středouralská, v Čitě vládne ataman Semenov, v Orenburgu ataman Dutov, ve Vladivostoku se vladařem Dálného východu prohlásí generál Chorvat, ale proti němu také Orlov. Občas spolu bojují, občas se spolu spojují proti jiným a pak zase zrazují.

Nakonec Čechoslováci, víceméně silou svých zbraní, či přinejmenším své ozbrojené přítomnosti, prosadí 24. září v Ufě sestavení Direktoria, většinou z členů bolševiky rozpuštěného Ústavodárného shromáždění. Nemá dlouhého trvání. Ledva je dostatečně v sedle, už 18. listopadu, provede svůj puč admirál Kolčak. Členové Ústavodárného shromáždění se utekou pod ochranu generála Syrového, v té době už velitele našeho armádního sboru i všech zbývajících protibolševických vojsk. (Později, 23. prosince, v době Syrového nepřítomnosti je zatkne ruský generál Diterichs a jsou povražděni.)

Mezitím už, zajisté, doma máme Republiku.

Čechoslováci proti Kolčakově diktatuře protestují hned 21. listopadu, ale Kolčaka podporují diplomaticky i materiálně Angličané a částečně i Francouzi. Navíc už od října běží další československá ofensiva a tak armáda v poli, setrvačností ještě stihne do prosince rozdrtit Třetí bolševickou armádu. Přesně na Štědrý den, 24. prosince 1918 osvobodí Perm. Jsou přeskupeni, na magistrále zůstaly jen malé oddíly k ochraně železnice. S koncem války se změnily moskevské priority a tím i priority a agitace našich komunistů proti čs. vojsku. Po vyhlášení komunistické diktatury Bély Kúna v Maďarsku, snaží se odjezd našeho vojska co možná nejvíc zdržet, aby do bojů o Slovensko nemohlo zasáhnout. Od 15. listopadu 1918 do 25. ledna 1919, navštíví naši armádu v Rusku M. R. Štefánik. Mezitím už generál a ministr války ve vládě nového státu.

Nádraží Bajkal po boji, 15. IX. 1918

Plukovník Josef Jiří Švec (1883?1918)

Narodil se v Čenkové u Třeště, vystudoval Učitelský ústav v Pelhřimově, tamtéž se stal členem Sokola a roku 1911 odešel do Ruska jako sokolský cvičitel a učitel tělocviku v Jekotěridaru ? dnes Krasnodar (Severní Kavkaz). 6. září 1914 nastoupil službu v České družině. Na jaře 1915 byl povýšen na praporčíka, roku 1917 dosáhl důstojnické hodnosti a v bitvě u Zborova byl velitelem III. roty 1. pluku, v jejímž čele nastoupil do útoku. Propuknutí bojů s bolševiky v květnu 1918 ho zastihlo v Penze. Když ruští důstojníci opustili jednotku, převzal velení celé naší skupiny a město dobyl. Jako velitel 1. pluku se pak obrátil na východ, aby otevřel spojení s naší uralskou skupinou, dobyl Samaru. Po spojení jednotek se se svým plukem vrátil k Volze, dobyl Kazaň. Po bolševické ofensivě svou jednotku včas a beze ztrát z města vyvedl.

Až do 17. října svádí se svým plukem ústupové boje, stále v naději, že dorazí spojenecké posily a bude obnovena slibovaná východní fronta. Toho dne je jmenován velitelem divise. Pěti měsíci bojů opotřebovaná jednotka mu 25. října 1918 ve stanici Aksakovo odepře poslušnost. Pokud jde o východní frontu, spojenci nepřichází, Rusové se projevují jako naprosto neschopni pro svou věc cokoli udělat sami. U jednotky se pilně činí bolševický agitátor Vodička, navíc rozšíří falešnou zprávu o kompletním zničení jednoho našeho praporu v zadním voji. Plukovník Švec odejde do svého vagonu, napíše si do deníku: ?Nemohu snésti hanby československého vojáka? a zastřelí se. Zahanbená jednotka pak nastoupí a provede operaci.

28. X. 1918, ve chvílích kdy doma vzniká náš stát, má pohřeb. Rudolf Medek, sám legionář, zpracoval příběh do dramatu. Agitátor Vodička byl po únoru 1948 odměněn generálskou hodností a předsednictvím Svazu bojovníků za svobodu.

Mezi Kolčakem a Legiemi se prohlubují spory. Kolčakova vláda není schopná sama se bolševikům postavit, ale kryta naší frontou snaží se teď legionáře zadržet v boji, který má uchovat u moci Kolčákovu diktaturu. Při ochraně železnice jsou legionáři nuceni zasahovat proti živelným vzpourám. Tak jako propukaly ty proti bolševikům, propukají v roce 1919 proti Kolčakovi. Občas se dostávají do boje i proti jeho jednotkám. Přitom výsledek jejich boje, náš samostatný stát, už daleko od nich existuje.

Zplnomocněnec čs. vlády na Sibiři Bohdan Pavlů podává dne 13. listopadu 1919 spojeneckým vládám toto Memorandum:

Nesnesitelný stav v němž je naše armáda, nutí nás, abychom se obrátili ke spojeneckým mocnostem s prosbou o radu jakým způsobem by si čs. armáda mohla zajistit vlastní bezpečnost a volný návrat do svého domova, o němž bylo rozhodnuto za souhlasu všech spojeneckých mocností. Armáda naše byla ochotna chrániti železniční trati a dopravy v úseku jí přiděleném a úkol tento také svědomitě konala. Nyní však pobyt našeho vojska na magistrále a ochrana její stává se nemožnou, poněvadž je úplně bezúčelná a dále i z důvodů spravedlnosti a humanity. Ochraňujíc železniční tra' a udržujíc pořádek v zemi, armáda naše je nucena proti svému přesvědčení podporovati a udržovati onen stav naprosté libovůle a bezzákonnosti, který zde zavládl. Pod záštitou čs. bodáků, místní vojenské ruské orgány dopouštějí se skutků nad nimiž žasne celý civilisovaný svět. Pálení vesnic, vraždy klidných ruských občanů v celých stech, střílení lidí demokratických bez soudů na pouhé podezření z politické neloyálnosti jsou na denním pořádku a odpovědnost za to vše před soudem národů celého světa padá na nás, že majíce vojenskou sílu nezabránili jsme tomuto bezpráví.

Tato naše pasivita je přímým důsledkem naší zásady neutrality a nevměšování se do vnitřních ruských věcí a jest příčinou, že my, zachovávajíce naprostou loyalitu, stáváme se proti své vůli účastníky zločinu. Oznamujíce toto zástupcům spojeneckých mocností, jimž čs. národ a vojsko byly, jsou a vždy budou věrnými spojenci, pokládáme za nutné abychom se všemi prostředky postarali uvést ve všeobecnou známost národů celého světa v jak tragické situaci morálně se ocitla čs. armáda a jaké jsou toho příčiny. Sami nevidíme jiného východiště z tohoto položení, než aby nám byl umožněn okamžitý návrat domů z onoho kraje jenž nám byl přiřčen k obraně, a aby do uskutečnění návratu nám byla dána volnost zabrániti bezpráví a zločinům, a' vycházejí z kterékoli strany.

Čechoslovákům se prostě nasazovat krk za pološíleného admirála nechce. Dostávají se do bojů i s jeho jednotkami. Tím méně se jim chce nasazovat krk za kteroukoli jinou ruskou nebolševickou frakci. Musí prorazit i jednotkami atamana Semenova. 50 000 Čechoslováků nemohlo vykonat cosi pro Rusko bez Rusů.

10. ledna 1920 jim nakonec vyrazí na pomoc americký prapor z Vladivostoku a společně zadrží postupující bolševiky ve Verchně-Udinsku. Téhož dne se pod jejich ochranu uchyluje i Kolčak, 14. ledna se jejich zadní voj ocitne v obklíčení a 15. ledna na rozkaz vlády tak zvaného Politického centra, vydávají Kolčaka a jeho ministra Pepeljajeva bolševikům ?k řádnému soudu?.

25. ledna 1920 zajímají u Nižně-Udinska dva bolševické obrněné vlaky, 31. ledna ve stanici Zima přes 1100 bolševiků, včetně jejich štábu. Obrátí své pronásledovatele na útěk u Tulunu. 4. února navrhnou bolševici vyjednávání a 7. února je podepsáno příměří. Téhož dne je bez soudu zastřelen Kolčak i jeho ministr.

Čechoslováci podávají protest. Poslední československý transport opouští Vladivostok 2. září 1920.

Díky britskému konsulátu dosud zachovaný čs. válečný hřbitov ve Vladivostoku. Nápis na památníku: Zde ležíte vy ? Čechoslováci ? padlí v boji za práva a svobodu. Věčná stráž cti a slávy svého národa

KONEC PÁTÉ, POSLEDNÍ ČÁSTI

 
Datum: 08. 07. 2017 10:32:10 Autor: Ľubo
Předmět: Čs légie
To, že síbirski Rusi nebojovali proti boľševizmu je príliš zjednodušené. Jarná ofenzíva Kolčakových síl bola úspešná, ale aj pre zlé zásobovanie (čo je aj chyba spojencov) a slabšie velenie sa rozsypala. Na rozdiel od Denikinových síl (ktoré však tiež mali svoje problémy) tam nebol dostatok kvalitných dôstojníkov a brancov... To najlepšie totiž padlo v prvých dvoch rokoch 1. svetovej vojny. Československé légie urobili pre tamojších bielogvardejcov v roku 1918 ohromnú prácu. V podstate vyčistili Sibír od boľševikov (hoci partizánov bolo v tyle ako maku), ale od roku 1919 už boli na tom z vojenského hľadiska slabšie (časté prípady komunistického zmýšľania, zníženie bojových schopností, odmietanie mnohých bojových akcií). Chceli sa zachrániť, čo je pochopiteľné, ale vydanie Kolčaka - malej skupine falošných socialistov - teda pravých boľševikov v Irkutsku - to bola zrada dohody a porušenie rozkazu a bezohľadne zrekvírovať lokomotívy pri úteku na východ - pričom to spôsobilo zamrznutie a týfus u tisícok žien a detí, to bola až zbabelosť a chrapúnstvo, takže hrdinstvo čs légií v roku 1919 žiaľ už neexistovalo. Jednoducho, nad hrdinstvom zvíťazil pud sebazáchovy. Čo je pochopiteľné, ale rozhodne nie dôstojné. V porovnaní so zbabelými Amíkmi, Kanaďanmi, ktorí sa krčili pri Vladivostoku (nemyslím odvážne zdravotné sestry) atď to však boli veľkí hrdinovia.
Datum: 09. 07. 2017 21:14:03 Autor: Mirek
Předmět: Cs legie
Lubo, asi jsi nečetl řádně zmíněné Memorandum: "Pod záštitou čs. bodáků, místní vojenské ruské orgány dopouštějí se skutků nad nimiž žasne celý civilisovaný svět. Pálení vesnic, vraždy klidných ruských občanů v celých stech, střílení lidí demokratických bez soudů na pouhé podezření z politické neloyálnosti jsou na denním pořádku a odpovědnost za to vše před soudem národů celého světa padá na nás, že majíce vojenskou sílu nezabránili jsme tomuto bezpráví." To byl hlavní důvod, teror domácího obyvatelstva pod záštitou legionářských bodáků. Žádní bolševičtí partizáni.
Datum: 10. 07. 2017 15:36:06 Autor: Ivan
Předmět: Čs.legie
Můžete napsat,kde bych našel uvedené Memorandum: "Pod záštitou čs. bodáků"Děkuji.
Datum: 10. 07. 2017 20:48:00 Autor: Mirek
Předmět: Čs legie
Nevím, čerpal jsem z článku, ale výňatek plně koresponduje s knihou I.K.Sacharova -Čeští legionáři na Sibiři- http://nassmer.blogspot.cz/2010/10/cesti-legionari-na-sibiri.html
Datum: 12. 07. 2017 16:32:51 Autor: Ivan
Předmět: Pánové,Lubo,Mirek,
Pánové,Lubo,Mirek, tak mi to nedalo a vygoogloval jsem si stránky www.nassmer.cz a zjistil jsem,že se jedná o velice nedůvěryhodný zdroj.Vycházím s https://www.pecina.cz/files/vyjadreni21.pdf Martin Spahn napsal předmluvu na stánkach Naš směr o legionářích na Sibiři,byl německý historik člen NSDAP-https://de.wikipedia.org/wiki/Martin_Spahn
Datum: 13. 07. 2017 00:09:53 Autor: Mirek
Předmět: Čs legie
Jistě, souhlasím, že jde, v případě zmíněné knihy o autora s problematickým profilem. Ale, především jde o popisovaný děj, který je ve svém popisu pokud možno shodný - vraždění civilů-. Pouze oba zdroje vzájemně prohazují pachatele. Tedy děj- vraždění, je fakt, pachatel je problematický.
Datum: 29. 07. 2017 23:06:32 Autor: QF17
Předmět: Tak to je
Při narození dítěte je matka vždy jistá a otec ..... Aktivní Čs. legie v Carském Rusku je téma, které těžko najde pravdivé vysvětlení. Pravda bude ta, že Carské Rusko bylo okradeno o několik desítek tun zlata. Jaký podíl má na tom USa, Anglie či Československo se již mnoho napsalo.
Datum: 13. 11. 2019 19:57:38 Autor: K.Bartošík
Předmět: Čs.legie
V pondělí 11.11.2019 jsme slavili den veteránu. A tak chci reagovat,jak se někteří diskutující na tomto webu se snaží dehonestovat příslušníky našich legií-přitom málokdo se zde diskutujících měl možnost se s nimi kdy v životě bavit slyšet jejich názory.Příslušníci čs. legii v Rusku, Francii a Itálii byli ve své době označováni jako zrádci, pomatenci, utopisti, moderně by byli zřejmě označeni i jako extrémisti. Představitelé Rakousko-Uherska shodně s bolševiky a tehdejšími některými západními tzv. humanisty je obviňovali a odsuzovali z nacionalizmu a z touhy po vlastním pořádkumilovném národním státu. Rakousko-Uhersko, bolševické státy a dokonce i některé humanistické západní ideje se zhroutily, ale český stát existuje právě díky takovým lidem, jako byli legionáři Je ale je třeba si uvědomit,že legionáři v Rusku nebyli žádní ?okupanti?(měli jen zájem se dostat zpět do své domoviny) byli to v této době obyčejní čeští mladí muži,kteří museli na narukovat do C a K rakouské armády a byli nuceni odejít na ruskou frontu (jen s tím co měli ve svých tornách-takže holý zadek jistě neměli) Podle zápisu co jsem našel v archivech bylo zvykem: Když vlak s legionáři zastavil, rozjely se povozy do okolí, kde nakupovali jídlo i píci pro koně. Je třeba si uvědomit, že legie (sbor) a s ním i základy armády budoucího samostatného československého státu, se začaly formovat prakticky hned po zborovské bitvě v létě 1917. V den svého vzniku 9. října 1917 už měl Československý armádní sbor v Rusku 50 tisíc mužů, osm střeleckých pluků a dvě dělostřelecké brigády. Po bolševické revoluce legionáři začali vyjednávat o svém přesunu do Francie.Po racionální úvaze budoucího prezidenta Masaryka s přihlédnutím k početnímu stavu československých legií v Rusku (v tu dobu zhruba 50 000 mužů) a rozloze ruského území zvítězila jediná reálná varianta ? revoluce se neúčastnit a rychle Rusko opustit. Dne 26. května 1918 podepsali bolševici s Čechoslováky dohodu umožňující odjezd legií ze země. Dohoda stanovovala formu odjezdu co do počtu vojenských vlaků, které se smějí nacházet na jednom nádraží, kolik vlaků může projet nádražím denně nebo jakým způsobem může být formována obrana vlaku spolu s počtem a typem zbraní za účelem obrany pouze vlaku. V tu chvíli se mohlo zdát, že cesta železnicí na východ do Vladivostoku proběhne v klidu. Dne 14. května se v Čeljabinsku nacházely dva československé vojenské vlaky 3. a 6. střeleckého pluku. Oba vlaky v Čeljabinsku v podstatě uvízly, protože přednost z bolševické strany obdržely repatriační transporty zajatců ústředních mocností.Zde došlo ke konfliktu mezi německými,maďarskými,rumunskými zajatci a našimi legionář,kdy při jednáni o vyšetření konfliktu byla legionářská delegace zatčena ruskou stranou a umístněna do vězení.Došlo tak k dobytí Čeljabinsku čs.legionáří. Tehdejší bolševický komisař Trockij v reakci na incident prohlásil ?Každý Čechoslovák, který bude přistižen na železnici ozbrojený, budiž zastřelen na místě.? Konflikt mezi legiemi a bolševiky se tak rozhořel naplno. Koncem jara roku 1918 tak legionáři přerušili svůj přesun směrem k Vladivostoku a stali se fakticky jedním z aktérů ruské občanské války. Bolševici se všemi prostředky snažili odjezd legií do Francie překazit a vydali rozkaz, podle něhož měly být jednotlivé československé vlaky odzbrojeny a vojsko rozloženo. ?Vyšlo také najevo, že Leninova vláda chce legie vlastně odzbrojit, rozformovat, převézt do pracovních táborů a tak v podstatě s holýma rukama se během tří měsíců zmocnili celé transsibiřské magistrály. Na vlakové trati přes Sibiř v délce sedm a půl tisíce kilometrů tak začal krvavý boj, kdy legionáře na stanicích napadaly bolševické jednotky. O síle Čechoslováků svědčí toto pořekadlo ruských bolševiků: ?Lépe bojovat s čertem nežli s Čechem?. Nezměnitelným, málo známým a nedoceněným faktem je, že československé legie v létě 1918 ovládly transsibiřskou magistrálu a znemožnil tak transport zajatců vojsk Centrálních mocností (Německa, Rakousko-Uherska, Bulharska a Turecka) na západ. Čechoslováci, vojáci doposud neexistujícího státu, tak pomohli vyhrát Dohodě 1. světovou válku. V létě 1918 byly totiž síly Centrálních mocností a Dohody téměř vyrovnané a nebýt obsazení magistrály Čechoslováky, válka by trvala mnohem déle a stála by daleko více obětí. Připomeňme si, že od konce března 1918 prováděli Němci úspěšnou ofenzívu na západě, při níž se dostali stejně jako v roce 1914 téměř před Paříž. V květnu 1918 slavily Centrální mocnosti vítězství, ale to jim záhy zmařila hrstka ?jakýchsi? neznámých Čechoslováků v Rusku, kteří jim znemožnili přísun dalšího živého materiálu a surovin ze Sibiře. ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ Financování legii je pěkně rozebrané na https://www.valka.cz/571-Ruske
Datum: 07. 06. 2020 12:11:53 Autor: Daniel
Předmět: Nejnovější vývoj
Nejnověji památku legionářů poplival předseda KSČM Vojtěch Filip. Poslanci nekonají... Krásně se k tomu vyjádřil vnuk legionáře (a herce) Zdeňka Štěpánka zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/proc-nas-v-rusku-nesnaseji-vysvetlil-to-vnuk-slavneho-legionare-108454#seq_no=3&dop_ab_variant=374720&source=article-detail&dop_source_zone_name=zpravy.web.nexttoart&dop_req_id=K3xJGqQtyYM-202006071117
Datum: 27. 06. 2020 12:59:15 Autor: Mirek
Předmět: Bohdan Pavlů- memorandum 1919
Byla mi položena oprávněná otázka - kde jsem našel zmíněné Memorandum. Na odpověď musel Ivan čekat dlouho, uznávám. Tedy k věci. Dnes jsem náhodou narazil zřejmě na zdroj Memoranda odkud jej autor článku čerpal. Jde o - Přílohu Národního osvobození- ze dne 3.10.1937 A nachází se na stránkách MNO http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:fb2875d0-122c-11e2-b511-000d606f5dc6?page=uuid:02683cd0-0ec8-11e2-aee5-000d606f5dc6&fulltext=%20bohdan%20pavl%C5%AF%20memorandum%201919 A soudě podle následujících reakce zmíněné Memorandum bylo doslova bombou (Československý denník 23.11.1919 č.274 roč II Irkutsk http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:c3b69b3d-eea8-4623-8889-5b3fa6ca5b88?page=uuid:db2f4b35-3556-11e9-a5f7-005056b73ae5&fulltext=%20bohdan%20pavl%C5%AF%20memorandum%201919)
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.