Bitva u Adwa (1896)

Před 120 lety Etiopie vojensky porazila Itálii a zajistila si nezávislost (vloženo 1. 3. 2016).

Adwa/Adova, italsky Adua je etiopské město v regionu Tigray (4 mil. obyvatel), sousedícím s Eritreou, s hlavním městem Mekelle.

Gobelín s výjevy z bitvy

Před 120 lety, 1. 3.1896 v půldenní bitvě u města Adwa etiopské vojsko vedené císařem Menelikem II. rozprášilo vojsko italské, načež Menelik II. podepsal mírové smlouvy s Francií a Británií, a zajistil tak moderní hranice Etiopie.

Menelik II., vládce historické oblasti Shewa (Addis Ababa), se poté, co dobyl regiony Tigray/Habeshas + Amhara, prohlásil roku 1889 císařem, načež podepsal smlouvu s Italským královstvím (1861?1946 s hlavními městy Turín, Florencie, teprve od roku 1871 Řím), ve které Itálii na oplátku za své uznání, finanční pomoc a zbraně postoupil rozsáhlé území včetně Tigray, nad kterým poté Italové vládli jako nad italskou kolonií Eritreou.

Císař Menelik II. (17. 8. 1844 ? 12. 12. 1913)

Menelik II. však brzy zjistil, že jej hrabě Pietro Antonelli, se kterým smlouvu/Treaty of Ucciale v dvojjazyčném provedení v etiopském městě Wuchale podepsal, podvedl, protože v italském znění v článku 17 smlouva nad Etiopií zřizovala italský protektorát.

Spory nad článkem 17, týkajícím se zahraniční politiky, vedly k první italsko-etiopské válce, protože Italové tvrdili, že článek 17 neumožňuje Habeši (jak byla v Evropě Etiopie běžně nazývána) samostatnou zahraniční politiku, což prohlašovala italská verze, kdežto v amharštině[1] smlouva stanovovala, že v zahraniční politice se Etiopie může uchýlit i k italským zprostředkovatelským službám.

Roku 1893 Menelik II. podvodnou smlouvu vypověděl, načež Italové v 12/1894 překročili etiopské hranice ze své eritrejské kolonie ? spoléhali na kmenové rozpory, že kmenoví náčelníci nebudou chtít za Menelikovu říši bojovat, a na svoji technologickou a taktickou převahu.

Kmeny však překvapivě nezůstaly lhostejní vůči italskému vpádu a italské intervenci vyhlásily válku (Menelik II. těmto válečným lordům/náčelníkům nasliboval více než Italové).

Italové dále nevzali v úvahu, že Menelik od svého nástupu na trůn nedělal nic jiného, než se proti Italům vyzbrojoval, zbraně dostával nejen od Francie a Británie, ale i od samotné Itálie (protože tyto státy Menelika využívaly k boji proti súdánským mahdistům/ stoupencům islámisty Muhamada Ahmada, jenž se 1881 vyhlásil Mahdím Súdánu).

Gen. Oreste Baratieri

Italové pod velením gen. Oresta Baratieriho, kteří tehdy měli v Eritreji jen 3883 mužů, z toho jen 171 italských důstojníků, ostatní byli žoldáci z řad místních, nejprve protiitalská povstání u hranic s Eritreou vítězně potlačovali, v 12/1894 potlačili vzpouru 20 000 rebelů při hranicích regionu Tigray, zmocnili se města Adwa a v 1/1895 proti vzpouře ubránili eritrejské město Coatit.

Protože Italové několikrát zvítězili i proti mahdistům, poté co porazili protiitalské povstalce v hraniční oblasti, podlehli iluzím o svých možnostech výhry nad Menelikem, jenž v roce 1895 nabídl spojenectví Francii, ta však odmítla, protože potřebovala souhlas Itálie k definitivnímu ovládnutí Tuniska.

Menelik, když neuspěl u Francie, požádal o spojeneckou smlouvu Rusko, to souhlasilo, a uzavřelo s Menelikem dohodu o vojenské pomoci.

7. 12. 1895 Menelikovy jednotky zahnaly italské jednotky zpět do Eritreje a poté počátkem ledna 1896 zaútočily na italskou ještě nedostavěnou pevnost v Meqele (200 Italů + 1 150 místních Eritrejců/askaris).

Menelikovy jednotky pevnost marně dobývaly v několika útočných vlnách, dokud Italové nedostali od svého velení povolení ustoupit ? vzdali se a Menelik jim dokonce dovolil odejít i se zbraněmi, a ještě jim poskytl mezky k odvezení věcí, ale jeho vojáci italské jednotky přes horské průsmyky eskortovali až před město Adwa.

Italská vláda nedokázala skousnout, že byla poražena ?domorodci? a nařídila gen. Baratierimu odvetnou ofenzívu. Ten nejprve odmítl, protože věděl, že jej Menelikovo vojsko mnohonásobně početně převyšuje, a navíc uváděl, že Menelik nemůže být v terénu bez infrastruktury s vojskem dlouho a brzy odtáhne, ale italský premiér Francesco Crispi na odvetě trval.

Výsledkem byla bitva severně od Adwa v hornatém terénu, k níž došlo 1. 3. 1896.

Italské vojsko mělo zhruba 17 700 mužů a 56 děl, Menelikova armáda měla 73 000 ?120 000 mužů (avšak šlo o rolnické milice bez vojenského výcviku) + zhruba 50 ruských kozáků + 50 děl.

Gen. Baratieri zaútočil brzy ráno, ale Menelikova armáda byla již vzhůru pro ranní bohoslužbu ? proti Italům útočila ve vlnách, jimiž italské jednotky udolala.

V poledne již Italové ustupovali zpět do Eritreji, měli 7 000 mrtvých (nejvyšší počet, jaký kdy evropský stát utrpěl v bitvě od napoleonských tažení) + 3 000 zajatých; Menelik měl zhruba 5 000 mrtvých.

S italskými zajatci Menelik zacházel slušně, ale žoldáci z místních, kteří byli chyceni, těm za vlastizradu byla amputována pravá ruka a levá noha.

Dle experta na Etiopii Richarda Pankhursta (jeho levicově orientovaná matka byla přítelkyní etiopského císaře Haile Selassie) Menelik dosáhl vítězství čistě vojenskou převahou, přesto bylo patrné, že i jeho feudální armáda byla schopná plnit strategické příkazy genštábu, v němž byli ruští poradci.

Ale i Menelikova armáda měla potíže, a to se špatnou kvalitou svých zbraní ? Italové a Britové totiž dodávky ruských zbraní (60 000 kusů pušek typu vintovka mosina + vintovka berdana) sabotovali.

Mosin-Nagant Model 1891 pěchotní

Za 14 dnů po bitvě Crispiho vláda v důsledku ?svého zahraničního dobrodružství? padla.

V říjnu 1896 italská vláda podepsala s Menelikem v Addis Ababa novou smlouvu, která rušila smlouvu z Wuchale, uznala Etiopii za samostatný nezávislý stát a byly přesně delimitovány hranice mezi Etiopií a Eritreou ve prospěch Etiopie (Menelik vyjednával z pozice síly ? měl 3 000 italských zajatců, zatímco Itálii v Eritreji zůstaly jen demoralizované oddíly, obávající se, že budou Menelikem kdykoliv zahnáni do Rudého moře).

Itálie však nejprve prostřednictvím majora Tomasse Salsa předložila koloniální koncept mírové smlouvy, který sice rušil smlouvu z Wuchale, ale stipuloval, že Etiopie nesmí uzavřít protektorátní smlouvu s nikým jiným než s Itálií, čímž italská vláda Menelika rozzuřila, a tento jí vzkázal, že vypovídá vzájemnou tajnou dohodou o příměří a Tomasse Salsa si nechává jako rukojmího, dokud mu dokument s podpisem nebude vrácen.

Až po 8 měsících Italové souhlasili s verzí navrženou Menelikem.

Poté šlo všechno hladce, italští zajatci, kteří se v zajetí ?jako pašíci? měli velmi dobře, takže přibrali i na váze (Itálie za jejich vykrmování a dobré podmínky zajetí musela zaplatit 10 miliónů lir), byli repatriováni do Itálie zmítané hospodářskou krizí, kde se již tak dobře nenajedli.

Menelik II. se opět projevil jako velmi velkorysý vládce a postaral se o velké překvapení, když Italům nechal obrovská území, která od nepaměti patřila Etiopii, za řekami Mareb-Belessa + May/Muni

Roku 1897 podepsal Menelik smlouvu i s Francií a Británií; také tyto státy uznaly nezávislost Etiopie.

Menelik II. se tak projevil jako schopný a obratný africký vladař, dodnes pravděpodobně (vedle císaře Haile Selassie), jediný svého druhu, jenž evropskému kolonizátorství nedal šanci.

[1] Semitský jazyk; Semité jsou jak Židé, tak Arabové, jsou to ?bratranci?. Semité spolu s egyptskými a severoafrickými Hamity patří k semitsko-hamitské jazykové skupině.