"Wogastisburg (Vogastův hrad) se hledal např. v Úhošti u Kadaně v Čechách, ve středním Podunají nebo na hradisku Staffelberg u Bamberku. Jméno kopce napovídá, že byl opevněn. Pod ním se nalézala ves Wogastesrode a na svahu kopce odkryl archeologický výzkum známky bojiště." ( Havlík, Lubomír E.: Kronika o Velké Moravě. JOTA, Brno 1993.)

"Toto místo bylo různě lokalizováno, nejčastěji na Domažlicko a Kadaňsko, ale i do Pomohaní. .. Na Kadaňsku je hora Úhoš» s velkolepým hradiskem, původně sice halštatským, ale i ve slovanské době - podle dosavadních sběrů nepatrně -osídlených a je tu také starobylé slovanské hradisko Hradec. Ale i na Pomohaní lze zcela právem soudit; je tu mohutné halštatské a slovanské hradisko Staffelstein a v jeho blízkosti byla v prvých dobách německé kolonizace ves Wogastesrode." ( TUREK, Rudolf: Čechy na úsvitě dějin. Academia, Praha 2000.)

Tak to jsou jen dva hlasy a dva názory z mnoha dalších. Ale jinak se za nejpravděpodobnější místo střetnutí označuje vrch Rubín u Podbořan. Což je městečko v okrese Louny. Tak a to jsme teprve na začátku našeho příběhu a krkolomně jsme se dostali k umístění a to ještě k umístění nepotvrzenému.

Ale co, že se to tenkrát stalo ? U hradu Wogastisburg se udála bitva mezi Franky a Slovany. A to vše během panování franského kupce Sáma. Je zvláštní, že náš první státní útvar vytvořil muž, který byl cizinec a nakonec uhájil své panství a i Slovanskou svobodu vůči vlastním lidem.

Ale začněme od začátku. Po roce 620 přichází na naše území Franský kupec Sámo. V té době propuklo protiavarské povstání. Podle některých zpráv měl Sámo v tomto odboji bojovat a měl to být právě on, kdo radou, případně i silou, pomohl k vítězství. Žádný důkaz, že by se Sámo přímo zapojil do této války, však není. Ale skutečnost, že byl později zvolen do čela vznikající říše, o něčem svědčí. V letech 623/624 byl tedy zvolen panovníkem země, která vešla do dějin jako Sámova říše. Nešlo však přímo o říši, ale o jakýsi kmenový svaz, či konfederaci více či méně samostatných knížectví.

A kde se tento stát rozkládal ? A jaké, že státní celky obsahoval ? " Sámova říše - historický útvar, který se vytvořil ve střední Evropě na území Čech a Moravy a přilehlých oblastí Bavorska, Dolních a Horních Rakous a Slovenska, do Čech či na Moravu bývá nejčastěji kladeno i jeho centrum." (Evropa v proměnách staletí. Libri, Praha 1997)

Tak mluví slovník, ale to se ještě po vítězství právě u Wogastisburgu přidává k Sámovu svazu i srbský kníže Dervan se svými lidem (což byl kníže polabských či posálských Srbů usídlených severozápadním směrem od České republiky). V době moci a politického vzestupu se tak říše rozšiřovala a přidávala se více či méně nezávislá území. To bohužel platilo i opačně v dobách krizí a válečných proher. A proto se také po smrti Sáma říše rozpadla v množství samostatných knížectví. Ale to přeskakuji o mnoho let později. Zatím se teprve píší začátky vlády knížete Sáma.

A právě tento vznikající stát byl trnem v oku sousední zemi, což byla Franská říše. V čele tohoto státního útvaru stál Dagobert I. z dynastie Merovejců. Tento sebevědomý panovník nemohl být nadšený ze vzniku konkurenta ve střední Evropě. Jeho výpady směrem na východ by tím narážely na sféru vlivu Sáma. Bylo potřeba jednat a zbavit se ho jednou pro vždy. Podnětem k akci se stalo přepadení kupecké karavany na území, jež patřilo právě knížeti Sámovi.

Král Dagobert posílá za Sámem vyslance Sicharia, aby zjednal nápravu. Aby byli nalezeni viníci, kteří přepadli kupeckou karavanu, povraždili kupce a pak je okradli. Sámo se chtěl tomuto setkání vyhnout a nenechal vyslance k sobě pustit. Ten se však v převleku za Slovana dostává až k samotnému panovníkovi. Vyslanec nevybíravými slovy žádá o nápravu křivd a potrestání viníku. Dochází k hádce, kdy Sicharius uráží Sáma i jeho lid. Sámo se nenechá vyprovokovat k hněvu a pouze nechá zpupného vyslance vyhnat ze země.

A» to byla úmyslná a připravená provokace, nebo jen hloupost a povýšenost vyslance, to se již nikdy nedozvíme. Není ani jisto jakou roli v tom hrál samotný král Dagobert. Plánoval tuto akci do předu ? Nebo jen dokázal využít náhody ? Poslal prchlivého muže schválně na jednání, protože tušil co Sicharius při setkání se Sámem provede ? Všechno může být pravda, ale ta nám již bude asi navždy utajena. Výsledek však byl jasný - urážka krále Dagoberta, vyhnání posla a zabití kupců si žádá tvrdou odplatu. Franskou zemí probíhá zbrojení a příprava na nadcházející tažení.

Dagobert se připravoval na střetnutí velmi pečlivě. Nejen že svolal hotovost z celého království Austrasijského, ale najal proti Sámovi i Langobardy. Na Sámovu říši tedy postupovali tři šiky - Austrasijci, Alamani a Langobardi. Nikde však není zmínka o Bavorech, kteří však byli v područí Franské říše. Všeobecně se má za to, že jejich vojenský sbor byl přičleněn do vojska Alamanského, kterému velel vévoda Chrodobert. Takže tři samostatné šiky, které postupují směrem na Sáma. Už množství zúčastněných vojsk svědčí o tom, že Dagobert Sáma vůbec nepodcenil, a že tedy Sámo disponoval odpovídajícím počtem mužů.

Postup několika menších vojsk bylo pro obživu výhodnější. Menší vojenské jednotky si totiž snadněji získávaly potraviny. Dokázaly plenit větší část země. A pokud cestou drancovaly co mohly - což třeba v letních měsících znamenalo i ničení nesklizené úrody - tak v zimě mohlo již tak dosti ožebračené obyvatelstvo navíc očekávat hladomory. V případě, že se tažení zúčastnily i vojska několika národnostní, mohlo jejich rozdělení zabránit případným rozbrojům a rozkolům v armádě.

Alamani s vévodou Chrodobertem a i armáda Langabordů procházeli snadno slovanskou zemí. Tato vojska dosáhla vítězství v krajině, do níž vkročila. Pobrala značný počet zajatců ze slovanského národa, a pak se vrátila do svých zemí. Byl to úmysl tažení ? Neměly se všechny tři šiky někde spojit ? Těžko říci. Z vojenského hlediska však byli Alamani a Langobardi úspěšní. Poplenili zem a pak se slavně vrátili s lupem.

Ale máme zde ještě jeden proud. Bylo to vojsko Austrasijců. Neví se zda v jeho čele stál Dagobert I. Žádná zmínka o osobní účasti se nikde neuvádí, takže předpokládejme, že Dagobert se osobně tažení přímo neúčastnil.

Než přejdeme k samotnému průběhu bitvy, tak si něco řekneme o vojskách, které se u Wogastisburgu střetla. Jak tedy vypadal typický slovanský bojovník ? Slovanští válečníci měli chudší výzbroj než jejich protivníci, Frankové. Uvádí se, že měli pouze oděv stažený opaskem a pancíř nenosili skoro vůbec. Štít byl dřevěný potažený kůží a postrádal oproti franským štítům středovou kovovou puklici. Klasickou zbraní byla sekera. Nejčastěji měla 6 cm ostří a násadu mezi 60 - 80 cm. Ale existovaly samozřejmě i sekery s rozšířeným ostřím. Pak samozřejmě používali kopí a u pasu měli nůž nebo dýku. Dá se předpokládat, že používali luk, který převzali od avarských válečníků.

Proti nim stáli Frankové. Velmoži měli hlavu krytou kovovou přilbicí. Obyčejní vojáci měli koženou čapku, nebo bojovali prostovlasí. Těla kryla drátěná košile, pancíř, nebo jen kožená zbroj. Štít měl kulatý tvar, byl zhotoven ze dřeva se železnou puklicí uprostřed. Jednou ze zbraní, kterou používali Frankové, byl meč - těžký dvojsečný, nebo lehčí jednosečný. Prostí bojovníci válčili se sekerou. Dále k výzbroji patřilo kopí. Klasickou zbraní Franků byla i prohnutá vrhací sekera, nazývaná franciska. Dá se předpokládat, že i Frankové při boji užívali luku. Šlo spíše o luk přímý, na rozdíl od reflexního luku, který užívali Avaři.

Takže takto vyzbrojená vojska se měla střetnou u hradu Wogastisburg. Ale dejme slovo kronice takřečeného Fredegara: "Avšak Austrasijci, když oblehli hrad Vogastisburg, kde se opevnila větší část sil Vinidů, bojovali po tři dny. Tam byli mnozí z Dagobertova vojska pobiti mečem. Potom se [ostatní] dali na útěk a zanechali tam všechny stany a věci, jež měli, a navrátili se do svých domovů." ( Havlík, Lubomír E.: Kronika o Velké Moravě. JOTA, Brno 1993.)

Vojsko Austrasijců se marně snažilo tři dny dobýt hrad Wogastisburg, leč marně. Nakonec se spasili útěkem, nechávaje ležení a vše v něm, padnout do rukou Slovanů. Co se tam tehdy stalo, však není nikde zaznamenáno. Žádné bližší údaje se nikde nevyskytují. A proto vyvodit jakýkoliv závěr z těchto chabých indicií je jen pouhá spekulace. Ale pokusme se. Víme tedy, že vojsko Franků utíká z bojiště, nejedná se o žádný plánovaný ústup. Nejde o nějaký taktický záměr, je to útěk se vším všudy. Proto také nepřítel zbaběle prchl a Slované opanovali bojiště. Je i historický fakt, že tato bitva je brána jako slavné vítězství Slovanů. A vlastně i prohra u hradu Wogastisburg nakonec dala i celkovou podobu celému tažení - Sámo vyhrál a převzal iniciativu.

Ale jak se mohlo stát, že obléhaní nakonec zvítězili ? Je jasné, že odevzdaným čekáním za hradbami by asi těžko dosáhli vítězství. Museli tedy převzít iniciativu. Museli minimálně přejít do protiútoku a zastihnout franské vojsko nepřipravené. Stačil by výpad posádky hradu na zahnání nepřítele od hradeb hradu ? Běžně mohl výpad obránců nadělat značné škody, mohl vyplenit tábor, mohl pobít značnou sílu nepřátel, ale zahnat celé vojsko na ústup ? Snad jedině zajmutí nebo zabití velitele armády mohlo mít rozkladný vliv na vojsko. Ale to by snad bylo až velké štěstí. Nevíc se ani o ničem podobném nezmiňují tehdejší kroniky. Takže se zamysleme dále, co pomohlo většinou obráncům hradů, nebo později měst, od obléhatelů ? Napadá mně jen jediná možnost - příchod pomoci zvenčí. Říkám jde jen o pouhou spekulaci. Ale na druhou stranu, není zvláštní, že první dvě armády procházejí zemí snadno jako nůž máslem ? Nemohly jít jednotky z těchto území vstříc Austrasijským vojům. Nešli Slované z okolí na pomoc obleženým ? Unavení obléhatelé mohli být zaskočeni přicházející pomocí. Následný výpad z hradu by pak dal poslední ránu nepřipravenému vojsku. Nemuselo se ani jednat o velký oddíl - překvapení, nejistota a strach - mohli být dostatečným pomocníkem Slovanů.

A» se tehdy stalo u hradu Wogastisburg cokoliv, výsledkem bylo vítězství Slovanů. Nejenže Sámo uhájil svoji zem, přešel dokonce do ofenzívy a několikrát vpadl do Durynska a dalších krajů, které zle vyplenil. Sámo tedy nebyl za svého života poražen. A pokud skutečně u Wogastisburgu povolal záložní armádu, tak byl i výborným taktikem a velitelem. Je možné, že na začátku našich dějin stojí velký muž, který však nebude kvůli nedostatku historických pramenů, nikdy oceněn. Jisté je, že neustále zvětšoval svou říši a to až do své smrti - snad v letech 658 až 659. Po jeho smrti však jeho celoživotní dílo zaniká. Sámova říše mizí z historických map, a to i přesto, nebo možná právě proto, že Sámo měl 22 synů a 15 dcer.

Použitá mapa z knížky: LUTOVSKÝ, Michal - PROFANTOVÁ, Naďa: Sámova říše. Academia, Praha 1995.

Pokud vás příběh alespoň trochu zaujal, tak snad v citovaných knížkách najdete ucelený obraz tehdejšího života.