Tahač Škoda RSO a PAK 43/41 ráže 8,8 cm

Ve vzduchu čisto, žádní Amerikáni v dohledu

Po debaklu útoku na Moskvu na podzim 1941, na němž se částečné podílela „rasputica“, tedy rozbahněné komunikace, byla z Hitlerovy iniciativy vypsána specifikace na těžký kolový dělostřelecký tahač, který by prošel ruským terénem za jakéhokoli počasí. Na specifikaci odpověděl pověstný konstruktér Ferdinand Porsche, ovšem poněkud si úkol usnadnil. Oprášil totiž svou konstrukci dělostřeleckého tahače Austro-Daimler vz. 17, jenž vyprojektoval za první světové války pro rakousko-uherskou armádu.  Po roce 1918 převzala tyto tahače čs. armáda a od nich byly odvozeny tahače Škoda U a Škoda Z, který však vznikl v továrně Praga.

U nového typu 175 zachoval Porsche původní koncepci neohrabaného vozidla na čtyřech obrovských celokovových kolech a vybavil jej vlastnoručně zkonstruovaným čtyřválcem o 90 HP, což bylo žalostně málo. Projekce a následná výroba v protektorátní automobilce ASAP v Mladé Boleslavi, snad i v důsledku sabotáží se vlekla, a když mohl být tahač Škoda RSO (zkratka pro „Radschlepper Ost“) v roce 1944 nasazen, byl už Wehrmacht ze Sovětského svazu vytlačen a konstrukce ztratila smysl. Uvádí se, že vzniklo asi 200 kusů tohoto monstra, jež se bořilo již na rozměklém terénu a na náledí se stávalo naprosto neovladatelným. Přesto se tahač Škoda RSO dostal do výzbroje německých jednotek na západní frontě, zúčastnil se bojů v Normandii, v Holandsku a též poslední německé ofenzívy v Ardenách.

Svým obludným zjevem představoval tahač Škoda RSO lákadlo pro každého modeláře, který se věnuje vozidlům Wehrmachtu v měřítku 1 : 35, avšak musel si nechat zajít chuť až do roku 2012, kdy firma Riich začala z nových forem lisovat kvalitní a vysoce detailovanou stavebnici. Do její stavby jsem se pustil až v březnu 2024 a zvolil jsem si stroj z Arden.

Při úvaze co za tahač zapřáhnout, padla volba na protitankový kanon PAK 43/41 ráže 8,8 cm, což bylo svého druhu též monstrum, poněvadž ustavení těžkého kanonu na jednonápravové lafetě Krupp s rozevíracími rameny zvládala obsluha jen s maximálním nasazením fyzických sil. Model kanonu je postaven ze stavebnice AFV Club, uvedené na trh v roce 2003. Nu a ústup zimní krajinou rozhodl o zasněžení scény již osvědčeným způsobem – posypem jedlou sodou na povrch potřený řídkým lepidlem Herkules. Figurka důstojníka s dalekohledem, který po závadě motoru čeká na vyprošťovací vozidlo, slouží jako měřítko.

Scéna zachycuje tahač Škoda RSO s přivěšeným protitankovým kanonem ráže 8,8 cm stojící kvůli poruše motoru v zasněžené krajině Arden koncem prosince 1944.

Pohled z druhé strany ukazuje v popředí protitankový kanon PAK 43/41 v provedení zbrojovky Krupp, na jednoduché lafetě s rozevíracími rameny.

Záběr více zepředu odhaluje vytočené přední celokovové kolo se šikmo navařeným hřebeny na běhounu. Provedení a velikost kol byl už anachronismus.

Ačkoli měl tahač Škoda RSO moderní kovovou uzavřenou kabinu, podvozek s náhony se prakticky nelišil od Austro-Daimleru z roku 1917.

Stavebnice firmy Riich je detailně provedená, takže na modeláři zůstává ji jen čistě slepit.

Bokorysný pohled odhaluje velká celokovová kola o průměru 1,5 m. Všechna byla naháněná, zadní však měla větší šířku.

Realisticky provedená plachta je součástí stavebnice, takže modelář, který se nechce zdržovat nákladem, jímž by zaplnil korbu, může plachtu směle použít.

Z porovnání výšky figurky a průměru kol se dá odhadnout, že opravdu měřila 1,5 m.

Součástí stavebnice jsou díly motoru, jež umožňují jeho detailní provedení, včetně plechového tunelu, který přiváděl teplý vzduch od motoru do řidičské kabiny.

Tažený protitankový kanon PAK 43/41 používal hlaveň kanonu 8,8 cm KwK 43, osazovaného do tanků Tiger II a stíhačů tanků Nashorn, Elefant a Jagdpanther. Zbraň však byla příliš těžká a obtížně se s ní manipulovalo.

Šípovitý ochranný štít měl dvojité stěny z pancíře  a byl odolný nejen proti pěchotním zbraním, ale i střepinám dělostřeleckých granátů.

Též zasněžení štítu je provedeno posypem jedlé sody na nátěr rozředěného lepidla Herkules.

Zadní část kanonu s choulostivými mechanismy nastavení náměru a odměru je zakryta celtou.

Kromě připojení kanonu k tahači ukazuje tento záběr koncové oko ocelového lana pomocného navijáku, který byl umístěn pod podlahou korby a je ve stavebnici detailně proveden, ačkoli není po dokončení stavby prakticky vidět. Pod zadním příčníkem ještě visí na řetězech radlice s rameny opřenými o zadní nápravu. Před použitím navijáku se spouštěla, aby se zaryla do země a zachytila tah navijáku místo brzd vozidla.