Tahač SdKfz 10 a raketomet Nebelwerfer 41

Zpět tam, odkud začali

Německý šestihlavňový raketomet Nebelwerfer sice nebyl tak strašnou zbraní jako sovětská kaťuša, ale když jeho salva zastihla nepřátelskou pěší jednotku v otevřeném terénu, znamenala krvavou lázeň. Nebelverfer 41 o ráži 15 cm byl zaveden do výzbroje Wehrmachtu koncem roku 1940, a kromě běžných střel s tříštivou hlavicí mohl vypouštět i rakety s otravnými plyny. Byl umístěn na podvozku, který byl adaptován z lafety protitankového 3,7cm kanonu PAK 36.

Se stavebnicí 1 : 35 přišla jako první v 70. letech firma ESCI a její formy pak přebrala Aurora a Revell. V Česku výlisky přebalovala firma Bílek, od níž pochází můj model. Mnohem dražší stavebnici dala na trh po roce 2000 firma Lion Roar, kterou s novými díly převzala Great Wall Hobby.

K tažení raketometu používal Wehrmacht různé nákladní automobily a polopásová vozidla. Časté jsou fotografie s jednotunovým tahačem SdKfz 10 (Demag 7), za nějž jsem zapřáhl raketomet i já. Použil jsem stavebnici ESCI z 60. let, kterou později převzala a předělala Italeri. Tato stavebnice se stále prodává v různý verzích. V roce 2011 dal trh mnohem dokonalejší stavebnici Dragon, též v různých verzích. Tuto stavebnici s bonusovými díly přebaluje firma Cyber Hobby.

Se stavbou jsem se příliš nepáral a 28. června 2017 po třech týdnech práce stály oba modely na podložce, znázorňující lesní silnici někde v Bělorusku, kam byl Wehrmacht v roce 1944 přinucen ustoupit a koncem léta odtud zahnán zpět do Polska.

 

Inspirační fotografie, z níž jsem přebral velký kufr na zádi tahače, bedny pod ním a kamufláž.

Kvůli úspoře místa jsem opět volil jednoduché uspořádání, aby měla podložka co nejmenší rozměry.

Demag 7 byl se svou nízkou siluetou velmi elegantní.

Aby přece jen podložka nebyla taková nudle, přidal jsem svah úvozu s poházenými větvemi.

Tento záběr asi nejlépe vystihuje proporce tahače a raketometu.

Na kraji záběru jeden ze dvou smrčků, kterými jsem scénu oživil. Jedná se o výprodejové stromky z prodejny pro železniční modeláře, které původně vypadají dost hrozně, poněvadž jsou dokonale kuželovité. Ale když je nepravidelně vystříháte nůžkami a spodní větve a kmen obarvíte na hnědo, vyhlížejí o mnoho lépe.

Demag 7, jak znělo tovární označení jednotunového tahače SdKfz 10, patřil k polopásovým vozidlům, na něž Wehrmacht při motorizaci spoléhal nejvíce.

Vzhledem k tomu, že stavebnice ESCI patří k první generaci kitů, je její úroveň úžasná. Ve své době to musela být bomba, dnes však vyžaduje přemýšlení, jak odstranit zjevné vady.

Patří mezi ně i rám předního skla, který jsem radši nalepil obráceně a předělal stěrače, aby bylo osazení pro tabulky skla zezadu.

Také podvozek je problémový a hlavně příliš tvrdé pásy, které stářím stavebnice ještě více ztvrdly. Aby shora přilehly na pojezdová kola, použil jsem metodu zavrtaných špendlíků.

Tentokrát nebyl se zaplněním interiéru takový problém. Většinu zabraly válcové obaly raket, jichž je ve stavebnici raketometu šest. A ještě šest střel, které jsem nepoužil.

Na tehdejší dobu byl prostor řidiče úžasně propracován ? s detailně provedenou přístrojovou deskou a převodovkou mezi předními sedačkami, které jsou také velmi slušné.

Zadní kufr vyrobený metodou scratchbuilt. Znak jednotky nebyl na inspirační fotografii čitelný, tak jsem vybral něco podobného ze zbytků.

Stavebnice raketometu pochází od stejného výrobce a je také letitá. Nicméně model nevyhlíží špatně.

Jsou ovšem zapotřebí drobné, ale podstatné úpravy. Především se to týká smyček roznětných kabelů, jež zasahovaly do každé hlavně. Ve stavebnici jsou drobné polokruhové díly, které je třeba zahodit a udělat smyčky z drátu.

Co modelu chybí a co jsem nedoplnil, jsou vodící kolejnice uvnitř hlavní, které měly větší průměr než rakety, aby se střely po odpálení netřely o hlavně celým povrchem.

Záběr z podhledu ukazuje detail opěrného talíře, který také vyžaduje předělat ? po obvodu olemovat proužkem plastikové fólie a shora opilovat do kulata, aby dostal vzhled výlisku.