Samohybné dělo GMC M40 a dělostřelecký tahač M8A1 Tractor Cargo

Palpost na 38. rovnoběžce 

Stavebnice amerického dělostřeleckého tahače M8A1 mi ležela na polici dobrých třicet let. Koupil jsem ji někdy v polovině 90. let omylem v zásilkovém obchodě Hornet, který pod značkou Blue Tank nabízel za výprodejové ceny prastaré stavebnice dávno zaniklé firmy Nitto. Katalog neobsahoval žádné obrázky, takže jsem M8A1 považoval za tahač z druhé světové války, což teprve obrázek na víku krabice odhalil jako omyl. Stavebnice vznikla v roce 1968 a nesla zřetelné stopy, že byla koncipována jako motorizovaná hračka s dálkovým ovládáním. Ačkoli se uvádí, že pásové vozidlo vzniklo na základě podvozku lehkého tanku M41 Walker Bulldog, počet pojezdových kol a tvar vany spíše odpovídá těžkému tanku M26 Pershing, který se na jaře 1945 objevil v několika kusech na evropském bojišti. I přes hračkový charakter měly díly stavebnice správné tvary a proporce, takže po drobných úpravách se z ní dá postavit impozantně působící model vozidla, jež svou výbavou, hydraulicky ovládanou radlicí a obdobně ovládanou nakládací a vykládací plošinou představuje pro modeláře lákavý cíl. Což jsem si uvědomil i já, vyndal krabici z police a se zaujetím, které mě samotného překvapilo, se dal do lepení a vyřádil se na interiéru řidičské kabiny, provedeného podle fotografie na Internetu.

Již při stavbě jsem plánoval, že M8A1 posadím na scénickou podložku se samohybným dělem GMC M40, jehož stavebnici dala v roce 2004 na trh tchajwanská firma AFV Club. To byla jiná káva, ode dnešních kitů poslední generace se se tato stavebnice odlišuje pouze tím, že nemá článkované pásy, ale z měkčeného plastu, nicméně detailně a přesně odlité. Konstrukce skutečného vozidla vycházela ze středního tanku M4A3 Sherman s modernizovaným odpružením HVSS, korba však byla rozšířena, motor přesunut dopředu za řidičský úsek se dvěma velitelskými kopulkami a zadní polovina vozidla uvolněna pro plošinu s kruhovým základem pro 155mm kanon M1, přezdívaný „Long Tom“. Ten se zapojil do druhé světové války v taženém provedení, avšak jako „Gun Motor Carriage“, tedy samohybné dělo, bojoval až v korejské válce. Za poznámku stojí, že konstrukce hlavně a závěru pochází z roku 1917, kdy se ve výzbroji francouzské armády objevil Canon de 155 Grande Puissance Filloux (GPF) modèle 1917. Velké množství těchto kanonů odkoupili Američané, v 30. letech jimi vyzbrojili pobřežní baterie, za druhé světové války osadili na modernější lafety a ve verzi M40 motorizovali. Je zajímavé, že dnešní jednotná ráže NATO 155 mm má původ ve francouzském kanonu z roku 1917, ve zbrani staré sto osm let.

Za korejské války se obě strany přehnaly Korejským poloostrovem sem a tam, aby nakonec skončily přesně tam, kde boje začaly, tedy na původní demarkační čáře, totožné s 38. rovnoběžkou. V posledním válečném roce, kdy se už jednalo v Pchanmundžonu o příměří, se válka proměnila v poziční a z toho vychází moje scéna, ukazuje palpost, kam tahač M8A1 dovezl další munici.

Text a foto František "Mrož" Novotný 

 

Celkový pohled na scénu, v popředí tahač M8A1 Tractor Cargo, v pozadí samohybné dělo M40.

Scéna evokuje stabilní stanoviště, okop pro M40 má vydřevené stěny a je vysypán štěrkem.

Nasypané valy kolem M40 jsou už porostlé trávou.

Jelikož obě vozidla nebyla žádnými drobečky, jsou i modely v měřítku 1 : 35 docela velké, takže bylo třeba vymyslet, jak je umístit na podložku tak, aby se vešla do vitríny.

Bližší záběr M40 ukazuje detaily na předku vozidla. Před velitelskými kopulkami, převzatými z pozdější verze věže tanku Sherman, jsou hřebínky pro uložení náhradních článků pásů. Jelikož ve stavebnici jsou tyto články jiného typu než na pásech, nechávají je zkušenější modeláři prázdné. Sklopená opěrka hlavně je opatřena zavětrovacími táhly, jejichž montáž patřila k nejtitěrnějším pracím na modelu.

Ženijní nářadí bylo uloženo na střeše motorového prostoru s větracími otvory. Jejich mřížky jsou z fotoleptu, jenž je součástí stavebnice.

Celou zadní polovinu vozidla vyplňoval bojový prostor, do něhož na válcovou základnu, procházející až na dno korby, byla upevněna celá horní lafeta kanonu M1 „Long Tom“ (přesněji kanonové houfnice). Ani to by však obsluze nestačilo, a proto byl prostor prodloužen sklopnou plošinou, z níž se dal vysunout ještě můstek pro snadnější zásobování kanonu municí.

Bojový prostor obsahuje spoustu drobných detailů, sedačky osádky, ruční vrátek s lanovody, jimiž se ovládala ostruha, a nabíjecí nosítka. Na ně jsem přidal granát a na plošinu postavil dvě mosazné nábojky. Zadní část podlahy bojového prostoru tvořily dvě patra zásobníků, horní patro jako oddělený vložný díl. Rozřezal jsem jej na jednotlivé čtyři zásobníky, dva postavil na sklopnou plošina, dva vedle vozidla.

Kanon měl šroubový závěr a stavebnice umožňuje jej slepit jak s otevřeným, tak zavřeným závěrem. Zvolil jsem variantu s otevřeným závěrem. Je to už třetí „Long Tom“, který jsem postavil.

Celkový pohled na model vozidla M8A1 Tractor Cargo. Jak napovídá název, jednalo se o univerzální vozidlo dělostřeleckého zabezpečení, nejen o tahač, ale též o buldozer, osobní transportér a muniční vozidlo.

Univerzálnost M8A1 ještě zvyšovala variabilní konstrukce, dřevěné ohrádky se daly sejmout a pak použít celou ložnou plochu pro dopravu kontejnerů či ještě objemnějšího nákladu.

Díl dřevěné ohrádky na pravé straně za kabinou byl sklopný a sloužil jako žebřík pro dělostřeleckou obsluhu, pokud ji M8A1 převážel.

Čelní pohled na M8A1 ukazuje hydraulicky ovládanou radlici a kabinu, obdobně řešenou jako na pozdějších transportérech balistických raket, kde je též motor umístěn mezi budkami řidiče a radisty.

Vzhledem ke stáří stavebnice byly mřížky větracích otvorů znázorněny plastikovým dílem s reliéfem. Nahradil jsem je mřížkami z fotoleptu firmy Eduard. Též sada ženijního nářadí pochází ze současného setu.

Po zjištění, že na Internetu existuje fotografie řidičského prostoru, jsem vyřízl žiletkovou pilkou levé dveře a odkrytý prostor vybavil řídicí tyčí ve tvaru cyklistických řídítek, pákami a táhly a pantograficky uloženou sedačkou.

Významným pomocníkem při manipulaci s municí a s dalšími náklady byla hydraulická plošina na zádi. Ze skříně pod navijáky hadic vyčuhuje čelo pracovního hydraulického válce s ovládacím pístem, plošina je sklopená a na ní jsou uloženy dvě přepravky se 155mm granáty. Ty mají místo zapalovačů našroubována závěsná, žlutě natřená oka.

Záběr z podhledu ukazuje částečně zarytou ostruhu, která zabraňovala, aby po výstřelu celé samohybné dělo odskakovalo.