Protiletadlový kanon FlaK 41 ráže 5 cm a Mercedes L 450 Maultier

Na východní frontě, léto 1943

 

Protiletadlový kanon FlaK 51 je učebnicovou ukázkou německé výzbrojní filozofie za druhé světové války, která absolutně upřednostňovala kvalitu nad kvantitou. Němečtí konstruktéři, často pod přímým vlivem Hitlera, se neustále snažili zkonstruovat něco jako superzbraň, která by deklasovala obdobné zbraně protivníka, takže by k jeho porážce stačilo pár kusů. Výsledkem však byly složité, ve výrobě drahé a pracné zbraňové systémy, které v polních podmínkách trpěly častými poruchami a nedostatkem náhradních dílů. Typickým produktem této filozofie pak byly těžké tanky Panzer VI Tiger I a Tiger II

Protiletadlový kanon FlaK 41 také vznikl v tomto duchu. Měl technicky převyšovat vše v této třídě na spojenecké straně, takže byl řešen jako automat, podobně jako 3,7 cm FlaK 18/36/37, na rozdíl od ručně nabíjeného FlaKu 18/36 ráže 8,8 cm. To však vedlo ke složitosti konstrukce, která natolik nabyla na hmotnosti, že musela používat tutéž lafetu jako 8,8cm FlaK. Protiletadlový kanon FlaK 41 se hmotnost 4 300 kg blížil spíše 8,8cm Flaku (7 400 kg) než 3,7cm FlaKu (1 550 kg), přestože s ráží to bylo přesně naopak. A k tomu ještě přistupovala neujasněná taktická koncepce. S výškovým dostřelem 7 500 m na obranu německých měst a průmyslových center proti strategickým náletům spojeneckých bombardérů nestačil a pro frontovou obranu proti taktickým bombardérům a bitevním letounům představoval nemístný luxus, poněvadž zde naprosto vyhovoval FlaK menší ráže 3,7 cm s výškovým dostřelem 4 200 m. Jak obávaná zbraň to byla, dosvědčují třebas memoáry Pierra Clostermana Velký cirkus. Flak 41 ráže 5 cm byl fakticky k nepotřebě, neboť kvůli vysoké hmotnosti měl pomalý odměr, takže miřič nestačil sledovat cíl s vyšší úhlovou rychlostí. Proto produkce neslavně skončila již v roce 1940 po 60 vyrobených kusech. Nicméně o to víc je zajímavý z modelářského hlediska, takže jsem neváhal si ihned zakoupit stavebnici Trumpeter, když se nedávno objevila v nabídce.

Těžký nákladní automobil Mercedes L 4 500 s nosností 4,5 t se vyráběl pro Wehrmacht po celou válku v několika obměnách a používal se i jako zbraňový nosič pro 2cm protiletadlové kanony. Zoufalý nedostatek dělostřeleckých tahačů pak Němce přiměl, aby 1 480 těchto nákladních automobilů vyrobili v polopásové verzi Maultier, u níž zadní nápravu nahradilo pojezdové ústrojí tanku PzKpfw II Ausf C. Stahovali i stroje, které předtím přidělili ženijním útvarům.

Stavebnice jak základního automobilu, tak verze Maultier produkuje v měřítku 1 : 35 moskevská firma Zvezda ve výborné kvalitě. Jsou dostatečně detailované, a přitom nejsou zatíženy přebytkem dílů, takže se příjemně staví. Každá z nich pak nabízí jinou korbu, takže po jejich zakoupení může modelář korby libovolně prohazovat a postavit model podle dané fotografie, s plachtou nebo bez, s osazenými nosnými oblouky nebo v držácích za řidičskou kabinou.

Mercedes L 4500 mi připadl jako vhodný tahač pro protiletadlový kanon FlaK 41, takže jsem oba modely sesadil na jedné podložce.

 

Jako vždy v případě děla s tahačem vyšla podložka jako nudle.

Tentokrát hodně dlouhá, poněvadž Mercedes L 450 Maultier je sám o sobě dlouhý a FlaK 41 na lafetě se dvěma přívěsy také.

Jelikož jsem pro předchozí projekt Mercedes L 450 se čtyřčetem Flak 2 cm potřeboval korbu s vysokými postranicemi ze stavebnice Maultier, použil jsem nyní korbu s nízkými postranicemi ze stavebnice základního nákladního automobilu. Kamufláž na žlutošedé barvě H 94 je vytvořena suchými pastely a fixována washem z anilinové hnědé a černé barvy.

Volil jsem uspořádání bez plachty a s nosnými oblouky v držácích za řidičskou kabinou, takže bylo zapotřebí zaplnit korbu.

Mercedes L 450 měl mohutnou kapotu, aby se pod ni vešel velký řadový šestiválec o obsahu 7,3 l a výkonu 110 HP.

Interiér kabiny je plně vybaven, takže je škoda nechat oboje dveře zavřené. Navíc je tvoří oddělené díly, takže se přímo nabízí, aby alespoň jedny byly nalepeny v otevřené poloze.

Pásový podvozek byl převzat z tanku PzKpfw II Ausf C, takže je mnohem robustnější než u vozidla Opel Maultier. Šasi Mercedesu Maultier je tedy hodně komplikované a při montáži je třeba se přesně držet návodu.

Kromě muničních beden jsem použil ještě další bedničky, barel a také bandasku na pitnou vodu. Jako měřítko velikosti jsem do korby posadil figurku řidiče, kterou nebylo třeba nijak přizpůsobovat.

K zaplnění korby jsem též použil z obinadla vyrobenou maskovací síť, na níž leží batohy.

Protiletadlový kanon 5 cm FlaK 41 byl opravdu pěkný kus železa.

 Používal obdobnou křížovou lafetu jako FlaK 8,8 cm a stejný dvoudílný podvozek ze dvou identických přívěsů SdAnh 204. Lafeta se spouštěla na zem pomocí navijáků, vestavěných do přívěsů.

I přes poměrně velkou ráži 5 cm byl FlaK 41 řešen jako automatický kanon a munice se zasouvala do závěru na podávacím stole jako u mnohem menšího Flaku 36 ráže 3,7 cm.

Záběr z podhledu ukazuje komplikovanou horní lafetu a boční opěrné rameno ve vztyčené přepravní poloze.

Přívěsy SdAnh 204 používaly i těžké protitankové kanony PaK ráže 8,8 cm. Pneumatiky jsou ve stavebnici z měkčeného plastu a duté jako skutečné, takže se snadno navlékají na disky.

Opravdovou zvláštností je držák na ruční stereoskopický dálkoměr (zelená trubice). U FlaKu ráže 8,8 cm s ním stál příslušník osádky vedle kanonu a držel si jej u očí, což bylo náročné na ruce. Tady byl speciální držák, který se při akci otočil o 90 stupňů a voják stál za ním na plošině, která se otáčela s kanonem. Tím to ale nekončí, neboť ty dva podivné prstence se spirálovými pružinami uvnitř mohly sloužit jenom jednomu účelu ? při boji se dálkoměr vkládal do nich, aby se na něj nepřenášely vibrace pálící zbraně. U žádného jiného protiletadlového kanonu z druhé světové války se nic takového nevyskytuje.

jediný drobný detail, který jsem doplnil, byla pancéřová hadice pro přívod stlačeného vzduchu k brzdám.