logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

M19 Tank Transporter s LVT-IV ?Water Buffalo?

Poslední check stop před Rýnem

Příběh mostu u Remagenu je široce znám, ale ani tato šťastná náhoda nestačila, aby mohli západní Spojenci překročit Rýn na široké frontě, jak bylo ze strategického hlediska nutné. Ani běžné ženijní prostředky nestačily, tady se muselo podniknout vylodění pod palbou jako při obojživelných operacích v Pacifiku nebo Normandii. A tam stovky vyloďovacích plavidel a obojživelných vozidel zahálelo v přístavech. Vznikl tedy plán přepravit tyto prostředky k Rýnu. Jak Američané, tak Britové k tomu použili tankové transportéry, tj. silné tahače s podvalníky.V podstatě byly k dispozici dvě sestavy ? Tank Transporter M19, sestávající z tahače M20 Diamond T980 a podvalníku Rogers (či jeho britské obměny) nebo Tank Transporter M25, tvořený pancéřovaným tahačem a vyprošťovacím vozidlem M26 Dragon Wagon a podvalníkem M15.

Britská armáda sice měla vlastní tahač Scammell Pioneer, ale na jaře 1945 bylo k dispozici dostatek výkonnějších a modernějších amerických tahačů M20 Diamond T980, které byly i s podvalníky staženy od transportních tankových jednotek a použity kupříkladu k převozu obojživelných pásových vozidel LVT-IV ?Water Buffalo?, která britská armáda nasadila na Rýně a na Šeldě v mnohem větším měřítku než Američané.

Měl jsem ve svém archivu několik fotografií takových britských transportů, která ukazovaly tahače M20 Diamond, jak táhnou na podvalníku naložená obojživelná pásová vozidla LVT-IV ?Water Buffalo?. Nejatraktivnější ukazovala tahač s plátěnou střechou, s hromadou kanystrů vršících se za kabinou a s boudou postavenou na korbě. Když se na jaře 2015 objevila jako novinka stavebnice Merit International s tankovým transportérem M19, neváhal jsem ani chvíli a pořídil si verzi s plátěnou střechou, odhodlán vytvořit scénu, zachycující někdy v dubnu 1945 přepravu britského LVT k Rýnu. Měl jsem štěstí, že jsem v bazaru s kity objevil stavebnici LVT-4 od firmy Italeri, neboť stavebnice už vypadla ze sortimentu. Nicméně trvalo tři roky, než jsem se rozhoupal ke stavbě, a situaci ještě komplikovala skutečnost, že jsem současně dostal k dokončení druhý kit tahače Diamond T980 (verze s pevnou střechou), který jsem musel navíc předělat z poválečné verze vyprošťovacího vozidla do původního vzhledu (viz příspěvek M20 Diamond T980 a Crusader III AA Mk. III.).

Jako první jsem postavil obojživelné vozidlo LVT-IV v britské verzi, což znamenalo metodou scratch build vytvořit automatický 20mm kanon Polsten, který britská LVT zhusta mívala ve výzbroji. Jako druhý jsem slepil podvalník Rogers a jsem si vědom, že tady jsem se dopustil licence, když Britové k Diamondu používali podvalník své vlastní konstrukce. A teprve nakonec jsem se dal do stavby vlastního tahače (souběžně jsem stavěl i ten darovaný s pevnou střechou). Nejchoulostivější práci jsem si neprozřetelně nechal až po osazení modelů na podložku, a to zavětrování LVT-IV mohutnými řetězy s napínáky a šekly na zádi podvalníku, k čemuž jsem opět měl inspirační fotografii. 

 

Inspirační fotografie transportní sestavy při průjezdu nějakým francouzským či už německým městečkem v dubnu 1945.

A tady moje ztvárnění námětu.

Postavil jsem sestavu na panelovou cestu, kde probíhá poslední kontrolní zastávka před dojezdem k Rýnu. Proto je k boku LVT přistaven žebřík, z něhož příslušník doprovodu kontroluje, zda je uvnitř všechno v pořádku.

Tahač M20 Diamond T980 byl opravdu mohutný automobil.

Mohutnost vozidla v tomto případě ještě posilovala bouda na korbě. Za povšimnutí stojí konvojový kód, napsaný křídou na okraji nárazníku.

Na tomto pohledu jsou vidět velká stupátka (na každé straně tři), která se tvarují z fotoleptů. Měl jsem strach z jejich ohýbání, ale když jsem použil odřezky kovových profilů Jäkl  jako ohýbačku, povedlo se.

Firma Merit věnovala velkou péči každému detailu. Kupříkladu pneumatiky jsou duté jako skutečné a navlékají se na disky. Korba je z darovaného modelu, u níž jsem musel kvůli přestavbě upravené bočnice s výkroji na zadními koly nahradit vlastnoručně vyrobenými, abych získal původní vzhled. Další odstraněné detaily nebylo třeba doplňovat, poněvadž je skryla bouda. Na darovaný model, kde se nedalo nic skrýt, jsem pak použil korbu ze své stavebnice.

Čirou náhodou se mi podařilo na nějaké výstavě koupit set s britskými kanystry. Tady mi přišel více než vhod.

Stavebnicí samou o sobě je naviják a také kabina je plně vybavená, včetně držáku se dvěma puškami, motorků stěračů a vzpěr pro vyklápění předního skla, která jsou provedeny z fotoleptu.

Charakteristickým znakem tahače Diamond je mohutná kapota a chladič. V souladu s fotografií jsem neosadil reflektory na blatníky,ale místo toho jeden podvěsil vpravo pod nárazník a druhý, mlhový, umístil vlevo na nárazník. Fotografii též odpovídá osazení pouze jednoho ?policajta? na pravé straně. Je to v souladu s firemním materiály, na nichž má Diamond buď jen jeden ?policajt? vpravo nebo vůbec žádný.

Srdcem tahače byl šestiválcový řadový diesel o výkonu 200 HP, pravděpodobně nejsilnější automobilový motor používaný za války.

Jak se zdá, bouda byla vyrobena z překližky nebo z jiných dřevěných panelů a potažena impregnovaným plátnem, pod nímž vystupují spoje nebo výztuhy.

LVT-4 je poměrně jednoduchá stavebnice z produkce Italeri, kterou je možno vylepšit fotolepty Eduard. Svůj model jsem postavil čistě ze stavebnice, bez vylepšování.

Provedl jsem jen změny, které mívaly britské LVT-4, Brity označované jako LVT-IV (v britské armádě se používaly k označení verzí římské číslice). Jak je vidět, z čelní desky řidičského prostoru zmizelo kulometné střeliště a přibyl poklop před řidičem. Nejpracnější byla výroba 20mm kanonu Polsten, což byla polskými konstruktéry vytvořená zjednodušená verze automatického kanonu Oerlikon.

Z podvalníku není příliš mnoho vidět. Je proveden do sebemenších podrobností, včetně brzdových táhel. Pneumatiky jsou též duté jako u tahače.

Jediné, co jsem na modelu podvalníku doplnil, byl ochranný trubkový oblouk před podlouhlou rolnou, na němž leží hadice vzduchových brzd. Ty jsem též přidal a jsou vyrobeny z olověného drátu.

Detailnější pohled na předek podvalníku ukazuje jeho konstrukci.

Skutečná fotografie transportu ukazuje připoutání LVT-IV k podvalníku pomocí řetězů, napínáků, šeklů a zkracovacích třmenů.

A takto jsem si s tím poradil. Zdrojem řetězů byl nerezový chirurgický řetízek, napínáky jsou upravené odlitky z bílého kovu a šekly jsem si objednal u firmy HiSModel, která prodává doplňky pro lodní modeláře.

Problémem bylo, jak docílit, aby byly řetízky napnuté. Nakonec jsem použil trik, horní malé šekly jsem v oblouku velkého závěsného šeklu podložil hrotem párátka a zalepil vteřinovým lepidlem.

Bylo nutné zaplnit LVT-IV různorodým nákladem, který by se asi během transportu převážel ? tedy bednami s náhradními díly, nádobami s mazadly a jinými provozními kapalinami, kuláči a trámky, ale též záchrannými kruhy, lodními háky a kotvou. Ta je vyrobena z rybářského trojháčku, k němuž jsem z dalšího trojháčku přidal čtvrté rameno.

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.