Námořní rozpaky paní Češtiny 1

Jazykový koutek -- 1. část třídílného cyklu

Lodě válečné, bojové a bitevní Kromě monitoru "President Masaryk" a několika ozbrojených malých plavidel na Dunaji Česko(slovensko) nikdy nemělo válečné loďstvo. "President Masaryk" o délce 50 m a s hlavní výzbrojí 4 děl 66 mm byl oficiálně veden jako hlídková loď, ostatní plavidla jako čluny strážní, minové, hlídkové a zvědné, nechyběly ani minové pracovní prámy a pancéřová minonoska. Po válce disponovala ČSLA na Dunaji dělovým člunem DČ-1, který vznikl dostavbou německého ženijního zajiš?ovacího člunu, jež za protektorátu stavěla pro Wehrmacht Ústecká loděnice. Plavidlo o délce 20 m bylo poháněno dvěma benzínovými dvanáctiválci BMW 6 upravenými z leteckých motorů a před velitelskou věží z pancéřového plechu o síle 12 mm neslo kompletní tankovou věž z německého tanku Panzer IV s 75mm kanonem. Výzbroj doplňovalo PL čtyřče 20 mm na zádi, taktéž z německé kořisti. Tím historie českých válečných lodí končí. Samozřejmě že Češi sloužili ve válečném loďstvu Rakouska-Uherska, avšak tam se velelo německy a používalo se německé názvosloví, což dnešní námořní rozpaky paní Češtiny nijak neumenšuje.

Oprávněně se poukazuje na skutečnost, že jazykovou kulturu tvoří novináři a v televizní době ještě více televizní moderátoři. Bohužel žijeme v mnohem méně mírové době, než jsme si představovali, a je pak tristní číst v novinách pod obrázkem poškozeného amerického torpédoborce, že teroristické komando zaútočilo na "bitevní" loď, když se správně jedná o loď válečnou. Bitevní loď je totiž úzce odborný termín, který má dnes už jenom historický význam. Je vyhrazen jako název pro nejtěžší dělostřelecká plavidla se strojním pohonem, jež se začala stavět koncem 19. století a jejichž stavba skončila v roce 1946, kdy byla na vodu spuštěna poslední bitevní loď světa, britský "Vanguard". K poslednímu nasazení těchto plavidel pak došlo za války v Zálivu, kdy US Navy použila k dělostřelecké podpoře a k vypouštění střel "Tomahawk" veterány 2. světové války, bitevní lodi třídy "Iowa". Mluvit o dnešních válečných lodích jako o bitevních je totéž jako nazývat všechny stromy přesličkami.

Válečná loď je pak to správné "druhové" označení pro plavidla určená pro vojenské operace na moři, a? už jsou vyzbrojená či nikoli. Slovní spojení vojenská loď je pak synonymum, nicméně René Grégr svému historickému přehledu "Vládcové oceánů" (první knize na toto téma v češtině za bývalého režimu) dal podtitul "Válečné lodě 1900--1945" a základní česká práce v tomto oboru, vícesvazkové dílo kolektivu autorů, jež začalo vydávat Naše vojsko v roce 1985 a dokončilo nakladatelství Ares v roce 2000, též nese titul "Válečné lodě" a nikoli vojenské.

Bojová loď je pak termín, který tvoří podmnožinu lodí válečných. Jedná se o plavidlo zkonstruované a vyzbrojené k bezprostřednímu boji. Tím se liší od pomocných lodí, jež se obvykle používají k týlovému zabezpečení, dnes se říká k logistice. Vojenský tanker, přidělený do svazu letadlové lodě, je nepochybně plavidlem válečným, nikoli ale bojovým. Můžeme se také setkat s termínem útočná loď, obvykle ve spojení útočná letadlová loď. Tím se zdůrazňuje fakt, že se jedná o vojenské plavidlo tak silně vyzbrojené, že je schopno ofenzivních operací a nikoli jen obranných.

Někdy má čeština problémy i s označením letadlová loď, když nás též napadá termín "mateřská loď". Důvody jsou historické -- prvními letadly, jež se dostala na námořní bojiště, byly plovákové stroje, operující za 1. světové války z přestavěných parníků (nákladních, poštovních). Obvykle byly vybaveny katapultem pro start, mohutným jeřábem pro vyzdvižení letounu z vody a hangárem, kde se prováděla údržba. Těmto plovoucím základnám se pak říkalo "mateřské lodě pro hydroplány" (podle R. Grégra), respektive "mateřské hydroplánové lodě", a když se na moře dostaly letouny s kolovým podvozkem startující z plochých palub prvních skutečných letadlovek, začalo se jim po vzoru hydroplánových předchůdců říkat "mateřské letadlové lodě". Tento těžkopádný termín se časem zkrátil na dnešní "letadlovou loď" a plovoucím základnám plovákových strojů se za 2. světové války říkalo hydroplánová loď. Dnes z pochopitelných důvodů již ve výzbroji nejsou.

Flota nebo flotila? Nad žádnými námořními termíny nestojí paní Čeština v tak hlubokých rozpacích jako na touto dvojicí. Pokud se zmateny uživatel, který slovo "flota" často ani nezná, obrátí o pomoc na "Slovník spisovného jazyka českého", nalezne oba výrazy: -- flota, (z něm.) - loďstvo, admirál dunajské floty, flota kotvila v přístavu, bitevní flota, flotila -- flotila, (z frn., špan.) - oddíl válečných lodí, britská atlantická flotila. Při vší úctě k jazykovědcům z Ústavu pro jazyk český, jsou to právě oni, kteří z těchto termínů nadělali guláš. A přitom stačilo tak málo - převzít výklad a používání těchto slov z těch slovanských jazyků, které mají dostatečně vytvořené námořní názvosloví - tedy z ruštiny a polštiny. Oba jazyky oba termíny znají a používají je správně - tak, jak odpovídá jejich jazykovému původu, když ve španělštině koncovka -illa znamená zdrobnělinu. Flotilla je tedy malá flota, stejně jako guerilla (počeštěle gerila), jež se používá pro označení partyzánské války, doslova znamená "malá válka" (název vznikl v roce 1808, kdy Španělé po vpádu Muratovy armády a nahrazení krále Karla IV. Napoleonovým bratrem Josefem zahájili protifrancouzský odboj, svoji "malou válku"). Proto se rusky správně říká Černomorskij flot, ale "Dunajská flotila". Obdobně polština vyhrazuje termín flota pro uskupení velkých válečných lodí, respektive pro válečné loďstvo toho kterého státu, a slovo flotylla pro skupinu menších válečných lodí či pro říční válečné lodě. Lépe než ke kováříčkovi je jít ke kováři. V našem případě tím kovářem je "Oxford Companion to Ships and the Sea", takže ocitujme příslušná hesla z tohoto britského encyklopedického slovníku:

Flota (Fleet) - skupina lodí plujících dohromady. Použití tohoto slova se obvykle váže na celé národní námořnictvo nebo na všechny lodě vlastněné jedním rejdařem. Může být též použito k označení skupiny rybářských lodí, patřících jednomu vlastníkovi, nebo operujících z jednoho přístavu, respektive používajících tutéž rybolovnou techniku, např. flota trawlerů. Ve vojenské oblasti může být výraz použit k popsání celého národního válečného námořnictva, např. britská flota, ruská flota, U.S. flota, nebo k označení homogenního svazku některých válečných lodí, jež tvoří celistvost, např. Domácí flota (Home Fleet), 7. flota (USA), Černomořská flota a pod. Termín je také používán k popisu všech válečných lodí toho kterého státu, jež jsou stejného druhu, např. ponorková flota.

Flotila (Flotilla) - ze španělské zdrobněliny flota, malá flota,eskadra(squadron) malých lodí, název, který je u většiny námořnictev spojován s torpédoborci, ponorkami a malými válečnými loděmi. Příležitostně se v námořních kruzích používá k všeobecnému označení pro všechna malá vojenská plavidla, jako jsou torpédoborce a torpédové čluny, ale mnohem základnější význam je vyhrazen pro válečné lodě, jež tvoří skupinu pod velením kapitána (zde ve smyslu hodnosti), přičemž jednotlivým plavidlům flotily velí komandér-poručíci a poručíci. V dnešním britském námořnictvu výraz flotila takřka vymřel a byl nahrazen "eskadrou" (squadron).

Z výše uvedeného vyplývá, jak by si měla paní Čeština správně počínat: 1. Nebát se používat slovo flota, které je, koneckonců, spisovné. V souladu s ostatními slovanskými jazyky a, last but not least, v souladu s angličtinou, onou latinou mořeplavců, je používat pro označení, a) národních válečných loďstev (je vlastně synonymem loďstva), b) lodí patřících jednomu majiteli či technologicky shodných (třeba v lovu vlečnými sítěmi), c) celků vyčleněných z důvodů geografických či strategických (např. pro americká plavidla vyčleněná pro Perský záliv). d) pro množinu válečných lodí téhož typu pod jednou vlajkou (např. flota ruských jaderných ponorek).

2. Naopak slovo flotila používat pro a) svazy malých válečných lodí, např. flotila raketových torpédoborců, protiponorkových korvet, b) pro celou množinu malých válečných lodí v rámci toho kterého námořnictvo, c) pro říční válečné loďstvo. A spíše než za flotu pokládat za ekvivalent tohoto termínu eskadru. (Ekvivalent flotila = eskadra pak též uvádí "Velký anglicko-český slovník" autorů Hais - Hodek.)

Bohužel, třikrát bohužel, profesor Jaroslav Hrbek, jeden z mála českých historiků zabývajících se námořními dějinami, ve svém pětisvazkovém díle "Velká válka na moři" zase vše postavil na hlavu. Ve Slovníčku odborných termínů sice správně uvádí "flotilu" jako taktickou jednotku válečného loďstva, sdružující většinou lodě stejné kategorie menší než torpédoborec, leč spisovné slovo "flota" a jeho výklad opomenul. Do protikladu k "flotile" pak neš?astně postavil "eskadru", kterou definuje jako taktickou jednotku válečného loďstva sdružující většinou lodě stejné kategorie větší než torpédoborec. Takže rozpaky paní Češtiny nad dvojicí "flota - flotila" ještě prohloubil.

Mořeplavecké jazyky pak používají slovo flota i jako přídavné jméno. Leč o tom, stejně jako o šalupách, fregatách a korvetách a o námořních hodnostech -- proč nešlo přeložit název filmu "Master and Commander" -- až zase příště.

Psáno v Praze 20. 4. 2004 Uveřejněno s laskavým svolením autora a internetového deníku Neviditelný pes