logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Republika...

Úvaha ke 100letému výročí "obvnovení české státnosti".

Nevím, kolik masmédií zmínilo při příležitostí stého výročí vzniku republiky manifest císaře Karla z 16. října, v němž se mimo jiné praví:

„Nyní nutno bez váhání přikročiti k novému vybudování vlasti na jejích přirozených a tudíž nejspolehlivějších základech. Přání rakouských národů jest při tom pečlivě uvésti ve vzájemný soulad a uskutečniti jejich splnění. Jsem odhodlán provésti toto dílo za svobodné součinnosti Mých národů v duchu oněch zásad, které za své přijali spojení mocnářové v nabídce mírové. Rakousko se má státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým, v němž každý národní kmen tvoří svůj vlastní státní útvar na území, jež obývá. Tím se nijak nepředbíhá spojení polských území Rakouska s polským neodvislým státem. Městu Terstu s obvodem dostane se…“

Dále tam stálo:

„Kéž tato naše vlast, upevněna svorností národů, které v sobě spojuje, vyjde z bouří válečných jako svaz národů svobodných…“

Upřímná slova nestačila. Bylo příliš pozdě jak z mezinárodního, tak i vnitropolitického hlediska, snaha profesora Lammasche o sestavení výboru národních vlád, která následovala, narazila na nesouhlas představitelů české politiky a aktivizace rakouských Němců sehrála rovněž z obav před germánským vlivem svou roli. Byl tu domácí odboj, nabývající vrchu od Tříkrálové deklarace, zahraniční odboj a mezinárodně i desátý ze čtrnácti bodů:

„Vytvoření předpokladů pro autonomní vývoj národů Rakousko-Uherska.“

Národy žijící v Rakousko-Uhersku měly podle prezidenta USA obdržet autonomní status, což byl vlastně nepřímý požadavek s jeho rozbitím, k němuž se vítězící mocnosti přidali. Nevím jako historik o jiném příkladu, kdy by ti, co válku vyhráli, takto rozbili poraženou velmoc na kusy…

Karel I. neuspěl, možná proto, že byl příliš mladý, nezkušený a měkký. Možná měl pravdu Karl Renner, první prezident Rakouské republiky, když pravil, že kdyby byl naživu císař František Josef I., nikdy by k tomu nedošlo.

Možná, že kdyby podunajské soustátí přetrvalo, bylo by hrází proti Hitlerovi i Leninovi. Možná také ne a germanizace by měla zelenou. Kdo ví…

Stalo se, vznikla Republika československá, posléze Československá republika, odvěký sen se stal skutkem a zavládlo v ní nadšení. Z pohledu zpět jsou na jejím těle ovšem kazy počínaje nesplněným slibem TGM na republiku federálního švýcarského typu, ideologií čechoslovakismu a neřešenou národnostní otázku. Národnostní menšiny se ocitly ve stejném postavené jako Češi v monarchii a německá otázka dospěla po pouhých dvaceti letech k Mnichovu, což není v historické paměti mnoho. Následovalo mnoho republik, druhá po Mnichovu, třetí po válce, čtvrtá po vyhlášení ČSSR, pátá jako ČSFR, další jako Česko-Slovensko a pak už jen Česko.

Navzdory tomu všemu měla republika hvězdné okamžiky a zaznamenala úspěchy, které ji ctí. Má ve své historii osobnosti světového jména. Mohla by na sebe být natolik hrdá, překonala mnohokrát spousty zla, tisíce lidí pro ni krvácely, a z tohoto pohledu je smutné, že i po sto letech přetrvává něco z emocí i myšlení, které měly smysl v prvních měsících či letech její existence. Stále přežívá podivná směs masarykovsko-nejedlovské státotvorné ideologie, která vyzdvihuje legionáře a raději mlčí o vojácích v c.k. uniformách, legendou krášlí dvacet let a tři století předtím raději příliš nepřipomíná. Mariánský sloup a Radeckého pomník jako kdyby byl obdobou všech pomníků sovětizace. Jako kdyby se zbořením něčeho dala zavřít do lapidária, nebo vyvézt jako štěrk minulost!

Byl bych rád, kdyby si, aby čtenář nebral toto lehké zamyšlení jako kritiku, či dokonce odpor k republice a jejím sto letům. Přál bych si totiž, aby už konečně dospěla a svoji minulost i národní dějiny zařadila do evropského kontextu. Obrazu sebevědomé země to jen pomůže!

Z webové stránky autora ještě vyjímáme komentár k mapě:

Vývoj národnostní otázky v kostce.TGM pomohl rozbít mnohonárodnostní monarchii.Vytvořil mnohonárodnostní stát, z čehož plynuly velké problémy, co vyústily v Mnichov.Beneš skrze dekrety zbavil republiku Němců.SSSR zbavil ČSR Rusínů.Klaus zbavil ČSFR Slováků ( a Mečiar Slováky Čechů).Určité úhly pohledu na dějiny republiky nevypadají radostně...

 
Datum: 31. 10. 2018 12:27:16 Autor: QF17
Předmět: Máme důvod slavit?
Děkuji panu Kovaříkovi, pěkná úvaha a dle mého velice pravdivá. Ztratili jsme rozdělení R-U více než si myslíme či si dokážeme přiznat. Pokud by se R-U nerozdrobilo na několik "státečků", tak by určitě nevznikla 2. Velká válka v Evropě.
Datum: 01. 11. 2018 13:12:29 Autor: Libor Jůn
Předmět: 28. říjen 1918
Hezká úvaha, i když s ní moc nesouhlasím, ale je dobře promýšlet možné varianty. Naše nectnost historiků - personalizujeme si dějiny (byť respektuji úlohu osobností v dějinách) a po letech autoritativního levicového státu je to logický výsledek... Bohužel monarchie nefungovala jako společenský a sociální systém, možná ke škodě všech zúčastněných. 100 let republiky je výročí k zamyšlení a je dobře, že tak činíme... a slavíme, hrdě slavíme.
Datum: 16. 11. 2018 19:20:06 Autor: Mirek
Předmět: Následky a příčiny
Tak po sto letech můžeme hodnotit, došlo k odstupu a to je dar z nebes. Jenomže do hodnocení vstupují hodnoty jako idealizování vzniklé republiky a zaniklého RU mocnářství. A to je problém, který zabraňuje reálnému ohlédnutí, hodnocení. Zaměřujeme se jak jsme nedodrželi, podvedli a zapomíná se proč se tak stalo. A to proč vylezlo na světlo boží o 20let později. Ale to my nehodláme vidět a akceptovat.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Podzim 1941. Neseme raněného. Foto D. Onochin. Z knihy V PRVNÍ LINII.

Podzim 1941. Neseme raněného. Foto D. Onochin. Z knihy V PRVNÍ LINII.


Recenze týdne

Šerm fleretem

Skripta o historii a šermu fleretem.