NATO, Rusko a SEVASTOPOL II

Bojem o Sevastopol by mohla začít Třetí světová válka.

V přístavu, který byl založen Kateřinou II. Velikou v roce 1783 s tím, jak Rusko anektovalo poloostrov Krym (tzv. Nová Rus), vlají dvě vlajky, ukrajinská a ruská.

Přístav byl dvakrát obléhán. Nejprve po více než rok spojenými francouzsko-britsko-tureckými vojsky za krymské války (1853–56) v níž Rusko prohrálo a po 14 let nesmělo v oblasti Černého moře stavět žádné pevnosti, ani základny (Alexandr II. poté podepsanou smlouvu vypověděl). Podruhé byl 250 dnů obléhán spojenými německými a rumunskými vojsky před tím, než padl do ruky Hitlerovi. Roku 1954, k 300letému výročí podepsání „smlouvy o přátelství“ mezi Ruskem a Ukrajinou v Perejaslavi, Chruščev věnoval Krym Ukrajině. Tehdy, roku 1654 ukrajinští kozáci se svým šéfem hejtmanem Bohdanem Chmelnickým přísahali věrnost ruskému carovi Alexeji II. a připojili tak levobřežní Ukrajinu (na levém břehu Dněpru) k Rusku (pravobřežní byla součástí polsko-litevské unie) s tím, že Moskva nechala Chmelnickému a jeho zdejšímu hejtmanátu dočasnou autonomii. V červnu 2006 (před červencovými společnými námořními manévry Sea Breeze s US a jinými státy NATO) Juščenkovu vládu nemile zaskočily demonstrace proti vstupu Ukrajiny do NATO, zorganizované proruskými aktivisty na Ukrajině ve spolupráci s ruskými tajnými službami (které Juščenko z organizování demonstrací veřejně obvinil), kdy autobusy, které převážely US záložníky, byly demonstranty kamenovány (loď US záložníků, kteří měli pomoci s přípravami na společné manévry, kotvila v krymském přístavu Feodosia). Američtí námořníci byli místním tiskem zesměšňováni a v podstatě jim bylo místními ruskými nacionalisty, skalními komunisty a neokomunisty (vedenými Natálijí Vitrenkovou, neúspěšnou kandidátkou na prezidentský úřad) bráněno, aby cokoliv připravili. Když Juščenko zjistil, že se těchto demonstrací masově a hlučně účastnili poslanci ruské dumy za stranu Jednotné Rusko, nechal je deportovat zpět do Moskvy, odkud přiletěli. Proruští sociální demokraté požadovali demisi ukrajinského ministra obrany Anatolije Hrytsenka s tím, že ze Sevastopolu chce vybudovat základnu NATO (byla by to skvělá základna pro Šestou US flotu) a požadovali orientaci na Rusko. Samotný Sevastopol, obydlený ze 70 % etnickými Rusy (za SU to bylo uzavřené město, nad kopcem nad ním byla další sovětská vojenská základna), se chce vrátit zpět pod ruská křídla, názor, který politicky protlačuje zdejší odbočka proruské Strany regionů Viktora Janukoviče, většinou s komunistickými a neokomunistickými voliči. Možná, že ruské pasy ukrajinských občanů pomohou i zde, protože mnoho Ukrajinců v Sevastopolu pracuje pro ruskou flotu, a vlastní, včetně všech jejich rodinných příslušníků, ruské pasy. Kdyby Ukrajina (47 milionů obyvatel) vstoupila do NATO, NATO by se dostalo přes Sevastopol Rusku do „podbřišku“. Na summitu v Bukurešti evropští členové NATO (zatímco Washington a Ottava se tvářili, že jim ruská základna na území případného člena NATO nevadí) ustoupili Putinovým hrozbám a neudělili Ukrajině a Gruzii akční plán členství MAP s tím, že udělení MAP Tbilisi a Kyjevu znovu projednají na prosincovém summitu NATO. Brusel, třebaže jej Washington výsměšně obviňuje z geopolitického fatalismu, kvůli Ukrajině (ani kvůli nikomu jinému) nebude riskovat válku s Ruskem, takže po ruském vpádu do Gruzie se ukrajinské šance na vstup do NATO s největší pravděpodobností podstatně zmenšily. Brusel se zatím zmohl jen na minimální kritiku Putina ve svých úvodnících v denním tisku. Putin a ruská média již dlouho obviňují Kyjev z přípravy na rozpoutání války vůči Rusku, Putin si tak psychologicky připravuje půdu pro invazi na Krym. EU by Kyjevu nepomohla, pomohl by Washington, a umožnila by Ankara znovu průjezd US lodí bosporskými úžinami, když jí Putin v srpnu 2008 důrazně varoval, že jí to po druhé neprojde? 10. 9. 2008 NATO oznámilo, že jeho bojový útvar, sestávající z US, španělských, německých a polských fregat, které připluly do oblasti Černého moře (celkem pět fregat) 12. 8. 2008 po „úspěšném“ dokončení ruské okupace části gruzínského území, z oblasti podle mezinárodních dohod spravující tuto oblast, z oblasti Černého moře odplouvá. Moskvu zvýšená přítomnost námořních sil NATO kolem její námořní základny v Sevastopolu (kde má kolem 35–46–50 nejrůznějších typů bitevních lodí, několik starých ponorek a 80 bitevních letounů) velmi popudila. Na svém vrcholu v 80. letech zde Moskva měla 650 lodí a 70 000 námořníků, dnes 11 000. List Washington Times z 31. 7. 2008 uvedl, že Putin z ruské námořní základny v ukrajinském Sevastopolu určitě v květnu 2017 neodejde. Rusku, podle smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství z roku 1997, v této době vyprší nájem tří hlavních sevastopolských kotvišť a dvou přistávacích drah (v částce 93–100 mil. dolarů ročně, které Ukrajině strhává z jejího dluhu vůči Rusku za zemní plyn). V boji o bývalou sovětskou černomořskou flotu si MOSKVA urvala lví podíl, 83% lodí. Touto základnou MOSKVA „přiškrcuje krční tepnu“ Kyjevu a vydírá jej. Proto se snaží o dosazení do prezidentského křesla Ukrajiny promoskevské loutky (rusofonní poloostrov Krym je baštou Juščenkova soupeře Viktora Janukoviče), dnes si Putin zatím pohrává s Tymošenkovou. 

Lodě ruské černomořské floty, kotvící v Sevastopolu

V ukrajinsko-ruském sporu jde i o výklad nájemní smlouvy, kdy MOSKVA tvrdí, že by chtěla počet lodí na své základně v Sevastopolu zvýšit na 100 a počet námořníků na 25 000, což podle jejího výkladu nájemní smlouva připouští, zatímco Kyjev tvrdí, že jednak nájemní smlouva nic takového nepřipouští, a jednak, že je nelogické, aby 9 let před odchodem ze základny Moskva chtěla svoji zdejší flotu rozšiřovat. Putin hrozí, že v případě neprodloužení bude Ukrajina za zemní plyn platit ihned v hotovosti, a to za tržní ceny. Vojenští experti varují před podceňováním otázky ruské základny v Sevastopolu, kdy média poukazují na celkovou zchátralost ruské floty v Sevastopolu, jejíž zastaralé lodě se sotva udrží na hladině, tj. na čistě symbolickou ruskou přítomnost na Krymu. Ve skutečnosti otázka udržet se vojensky v Sevastopolu je pro Kreml daleko důležitější než nějaký US radar v Čechách či US základna v Polsku, která pro Rusko znamená jen psychologický problém navíc. Se Sevastopolem nejde jen o prestiž a symboliku (Sevastopol jako kolébka ruských imperiálních ambicí a ruské vojenské „slávy“), ale především o dlouhodobou ambici Ruska mít neomezený volný přístup ke Středozemnímu moři, nehledě již na praktické problémy z případného ruského odchodu pro Kreml vyvstávající, zejména velmi finančně nákladné přemístění černomořské floty, kdy by Rusové jen těžko našli jiný hluboký přístav s tak dobře rozvinutou infrastrukturou, jakou má Sevastopol (budují sice novou základnu v rušném obchodním přístavu Novorosijsk, hlavním překladišti drog ze Střední Asie, ale poloha Novorosijsku není tak ideální, a nemá tak rozlehlá kotviště. Novorosijsk slouží pro přepravu zboží do a z Blízkého východu, Střední Asie, Středozemí a Jižní Ameriky. Jde nejen o nejrušnější ropný přístav v Černém moři, do něhož ústí ropovod z ropného pole Tengiz, ale i o průmyslové město produkující mj. ocel a cement. Jde i o to, najít nové pracovní příležitosti (11 000 vojáků zde žije se svými rodinami), ale především vymyslet novou vojenskou a politickou strategii v této části Putinova ruského „impéria“. Jisté je, že kdyby se stal zázrak a Moskva by o Sevastopol přišla, Rusové budou potřebovat strategický gruzínský přístav Poti. Podle ruských médií Rusko ze Sevastopolu nesmí odejít, protože Západu nemůže nikdy věřit, jak shrnul ruský list Pravda ze 14. 10. 2008. Podle listu Pravda Západ slabosti Ruska využil a Rusko v 90. letech prostřednictvím svých prostředníků, individuálně vybraných oligarchů, „obral“ o všechny peníze, nerostné zdroje, špičkové vybavení továren. List uvádí, že po rozpadu SU se např. lidé v přístavu Vladivostoku, velikém jako San Francisco, jednou probudili bez elektřiny a zůstali bez ní celý měsíc, protože Západem nastrčení byrokraté okamžitě po nezákonné privatizaci ropných firem prodali všechnu ropu do Japonska a místní rafinérie zůstaly „na suchu“. List Pravda dále spílá Bushem řízené Světové bance a MMF, které s radostí udělovaly Jelcinově „bandě“ půjčky, které poté splácel ruský národ. Poté, co si US věřitelé vzali svůj díl z půjček, oněch 90 % půjčeného kapitálu bylo poté zpětně „přetunelováno“ do USA, kde tyto půjčené peníze byly rychle „vyprány“, viz kauzu Bank of New York /NYC, která se svými ruskými komplicy „přeprala“ přes šest ml dolarů půjček od MMF. Po vyšetřování této aféry v US Kongresu, spolupachatelé mezi kongresmany uštědřili Bank of NYC „políček“ s tím, že napříště jí žádné „účetní“ chyby již neprojdou. V květnu 2008 starosta Moskvy Lužkov, jakož i poslanci proputinovské strany Jednotné Rusko, vyzvali Kyjev, aby „vrátil Sevastopol, který mu nepatří“. Juščenkem byl poté Lužkov prohlášen za osobu non grata a nesmí na Ukrajinu.  24. 6. 2008 prezident Juščenko ukončil spekulace ruského tisku, že se Putinovi možná podaří Juščenka uplatit podstatným zvýšením nájemného za základnu, a vydal dekret, ve kterém prohlásil, že nájem nebude Rusům prodloužen, a budou muset k 29. 5. 2017 ze základny v Sevastopolu odejít. Prezident Juščenko další údery Kremlu vrátil při vpádu ruských tanků do Gruzie, kdy „zakázal“ ruské flotě z přístavu vyplout. V opačném případě, hrozil, jim nedovolí vplout zpět do Sevastopolu. V září 2008 ruská média vyvolala skandál kolem US lodi Pathfinder.

USS Pathfinder (podle ruských námořních kruhů) neočekávaně připlula do Sevastopolu 15. 9. 2008 na pozvání ukrajinské Akademie věd, aby spolu s jejími vědci prozkoumala zdejší mořské dno. USS Pathfinder ze Sevastopolu odplula 17. 9. 2008. Její příjezd do přístavu Sevastopolu ukrajinské úřady (podle ruských námořních kruhů) údajně udržovaly v přísné tajnosti, protože lidé z ulice se domnívali, že jde o již odplutou US loď USCSG Dallas. Pathfinder však pro svoji oficiální expedici obdržela svolení od ukrajinského ministerstva kultury a turistiky již 10. 4. 2008. Na ukrajinské ministerstvo zahraničí byla žádost o připlutí do Sevastopolu podána 30. 7. 2008, přičemž žádosti o doplnění zásob pitné vody a jídla ukrajinské ministerstvo vyhovělo 11. 8. 2008. Podle ruských námořních kruhů loď Pathfinder vplula do Sevastopolu během 10 dnů 2x, kotvila zde již ve dnech 4.–6. 9. 2008, a to neoficiálně. Loď vlastní Military Sealift Command/MSC, které poskytuje oceánografické služby US ministerstvu obrany – od doplňování zásob lodím po speciální mise. Dr. Sergej Voronov, ředitel ukrajinské Kulturní nadace pro mořské dno, tvrdil, že 10denní mezinárodní archeologická expedice, která zkoumala mořské dno ukrajinského šelfu, přinesla vynikající výsledky, identifikovala 15 lodí potopených za 2. sv. v., včetně německé ponorky U-18 a ruské minonosky RUS Prut, a významně přispěje k vytvoření mořského muzea Černého moře. Expedice zejména objevila Němci torpédovanou dopravní loď Červeného kříže Armenia, která evakuovala uprchlíky a zraněné sovětské vojáky z Krymu. Němci ji potopili 7. 11. 1941, zahynulo na 7 000 lidí. Moskva samozřejmě loď podezírala ze špionáže, z monitorování ukrajinského podmořského šelfu a ze sledování ruských ponorek do vzdálenosti 100 km od lodi USS Pathfinder, a svoji nelibost Putin mediálně vystavoval na odiv světové veřejnosti. Možná i proto, aby zamaskoval vlastní skandál, který proběhl v srpnu, a o kterém světovou veřejnost „naplno“ informoval až francouzský list Libération 14. 10. 2008. List uvedl, že Rusové byli přistiženi při dodávkách zbraní Hezbolláhu. List Libération citoval zdroj z bulharské tajné služby, že bulharská policie a celníci objevili 4. 8. 2008 na ruské lodi v přístavu Varna ruské rakety s destinací do syrského přístavu Latakia.