Militární střípky ze Severní moře...

...a okolí.

Na konci května (2011) jsem sliboval, že přinesu fotky z místa spojeneckého vylodění v Normandii, kam jsem se chystal s přáteli na jachtařský výlet. Na normandské pláže jsme se nakonec nedostali. Kolegové jachtaři nás varovali, že Francouzi vyžadují, aby jachta byla zapsan ve státním rejstříku plavidel. Jachtu jsme měli vypůjčenou od německého jachtaře a těm obvykle stačí registrace u německého jachtařského svazu. Obávali jsme se komplikací, a proto jsme se francouzskému pobřeží vyhnuli. Že naše obavy nebyly liché, jsme se přesvědčili během zpáteční plavby, neboť jak v Belgii, tak v Holandsku nás kontrolovali celníci.

Přesto jsme viděli řadu pozoruhodných památek vojensko historického charakteru, takže se mohu o některé z nich na této stránce podělit.

Vypluli jsme na jachtě Charlotte z holandského přístavu Lelystad na Severní moře, směrem na západ jsme se prodírali proti sílícímu větru k anglickým břehům, potom jsme se stočili k jihu a podél jižního pobřeží Anglie jsme pluli opět západním směrem. Na tomto úseku plavby jsme zažili nejsilnější protivítr, který v nárazech dosahoval až 36 mil za hodinu. Po návštěvě některých anglických přístavů jsme potom Anglický kanál přeplouvali v opačném směru a po návratu na kontinent jsme navštívili ještě přístavy v Belgii a Holandsku. Po 14 dnech na moři a v přístavech, během nichž jsme za 147 plavebních hodin urazili 864 nmořních mil průměrnou rychlostí 5,88 uzle jsme se bez nehod opět vrátili do Lelystadu. Plavba byla nabitá dojmy jak ze samotného plachtění, tak zážitky kulturně historickými.

První zážitky nás čekaly hned po vyplutí, neboť jsme míjeli řadu krásných starých plachetnic, z nichž největším plachetníkem byla tato replika holandské obchodní fregaty s dělovou výzbrojí.

Prvním přístavem, kde jsme zakotvili, byla marina Woolverstone v ústí řeky Orwell. Po souší jsme se odebrali k návštěvě nedalekého přístavu Ipswich, což byl ve středověký významný přístav, založený Římany. Byl také členem námořní ligy zvané Cinque Portas, neboli pět přístavů. Jako pokaždé v Anglii jsem neodolal a vyfotil si vývěsní štíty všech hospůdek, které jsme míjeli. Ani v Ipswichi samozřejmě nemohl chybět "pub" u admirála Nelsona...

...samozřejmě s obrazem jeho vlajkové lodi z bitvy u Trafalgaru, HMS Victory. Za pár dní jsme se měli ocitnout na její palubě.

HMS Victory je zakotvená v historických docích v anglickém přístavu Portsmouth. Nápis, vítající návštěvníky, je uveden vlajkovou abecedou. Pokud někdo chce sdělení rozluštit, může použít jako pomůcku encyklopedické heslo z Wikipedie:

http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1mo%C5%99n%C3%AD_vlajkov%C3%A1_abeceda

Historické doky jsou rozsáhlé, kotví tu jak HMS Victory, tak HMS Warrior, je tu řada muzeí, je tu vystaven trup HMS Mary Rose a nechybí pochopitelně obchody se suvenýry, kafetérie a motorový člun, kterým lze vykonat projížďku po přístavu.

Před Nelsonovou vlajkovou lodí je bronzový pomník připomínající ty příslušníky portsmouthské posádky, kteří se v letech 1947-1999 účastnili každoroční soutěže Field Gun Competition a prodělávali výcvik v kasárnách královského válečného námořnictva.

HMS Victory prošla v nedávných letech nákladnou rekonstrukcí a je opět přístupná návštěvníkům. Je to řadová loď první třídy vyzbrojená 104 děly. Byla postavena v letech 1759-1765 a v bitvě u Trafalgaru byla Nelsonovou vlajkovou lodí. Již předtím sloužila jako vlajková loď v mnoha bitvách. Od roku 1824 sloužila jako přístavní loď. Od roku 1922 je zakotvena v Porsmouthu jako muzeum. Slouží jako vlajková loď druhého námořního lorda a je nejstarší válečnou lodí stále ve svazku britského loďstva.

Před vstupem na palubu nás čekalo zklamání, poutač s vyobrazením HMS Mary Rose oznamoval, že tato válečná loď ze 16. století prochází v současné době rekonstrukcí, takže jsme byli o zážitek z návštěvy ochuzeni.

Zato na palubě Victory jsme byli odměněni, prohlídka tentokrát probíhala bez průvodce (jeho role se ujal kapitán naší jachty, námořní publicista František Novotný), takže jsme mohli prostory trojpalubník prohlížet od horní paluby až po orlop jak dlouho jsme chtěli. Jako šermíře mě zaujala bedna s námořními tesáky, jimiž byli námořníci vyzbrojeni při přepadu nepřátelské lodi.

Zde stoloval admirál Nelson se svými bratry důstojníky. Stojí tu také vitrina s jeho uniformami a stojan s portrétem Emmy Hamilton.

Nelsonova milenka lady Hamilton také vyšívaly závěsy u jeho lodního lůžka. Zde jsou vystaveny ovšem jenom repliky, originály jsou uloženy v námořním muzeu v Greenwichi.

Při abordáži (zahákování a přepadu nepřátelské lodi) přišly ke slovu i tyto vzorně uložené píky.

Na horní palubě je v místě, kde Nelsona zasáhla kule nepřátelského odstřelovače, umístěna tato mosazná tabulka. Nelson měl na sobě během bitvy slavnostní uniformu ze zlatými epoletami a všemi řády. Varování důstojníků, že tak bude pro odstřelovače snadným terčem nedbal, takže existují domněnky, že tak vlastně spáchal sebevraždu.

HMS Victory byla na dělových palubách vyzbrojena 24liberními děly, na dolní palubě stála děla 32liberní, na horní palubě 12liberní. Na tomto snímku je za dělem vidět namotaná šňůra plavboměru.

Na tomto průřezu děla, rovněž v podpalubí Victory, je jasně vidět uspořádání nálože: obsluha do hlavně vsunula nejprve pytlík se střelným prachem, potom dělovou kouli a nakonec ucpávku. Do zátravky se vsunula jehla, která propíchla pytlík, nasypal se střelný prach a ten se zapálil rozžhaveným drátem.

Sedmnáct plných a jeden poloprázdný soudek se střelným prachem -- to je množství, které dělostřelci Victory spotřebovali během bitvy u Trafalgaru.

Model stavby HMS Warrior, spuštěné na vody 1765. Takhle nějak mohla vypadat i stavba HMS Victory.

První pancéřovaná loď na světě (ironclad) s železným trupem, HMS Warrior, dokončená v říjnu 1860. Její stavbou odpověděli Britové na francouzskou loď La Gloire, postavenou jako ironclad o rok dříve; francouzská loď však měla ještě dřevěný trup. Ve své době byla HMS Warrior největší, nejrychlejší a nejmohutněji vyzbrojená válečná loď na světě. Warrior nepředstavovala žádné převratné technické novinky, ale poprvé kombinovala parní stroje, zepředu nabíjená děla s vrtanými hlavněmi, železný opancéřovaný trup a hnací hřídel. Je ironií osudu, že nikdy nezasáhla do žádného válečného konfliktu, ale pro ostatní válečná loďstva představovala mocný odstrašující prostředek.

Jedno z 26 68liberních děl z výzbroje Warrioru.

Vzorně vyrovnané pušky a námořní tesáky z výzbroje posádky. Warrior zázrakem unikl ve 20. století sešrotování a v 70. letech byl kompletně zrestaurován.

Jídelna mužstva. Posádku tvořilo 705 důstojníků a mužů.

Tesáky ve výzbroji mužstva Warriory už představují vyloženě anachronismus.

Soudek, z něhož se mužstva vydával každodenní příděl rumu.

Model válečné karaky Jindřicha VIII. Mary Rose. Potopila se v roce 1545 před zraky samotného krále. Posádka zapomněla zavřít střílny, a když se loď při provádění obratu naklonila, nabrala vodu a šla ke dnu. V bahně dna se zachovala pravoboční část trupu, jež byla vyzdvižena v roce 1982 a umístěna do hangáru, kde je nepřetržitě sprchována, aby dřevo nevysychalo. Zároveň s trupem byly ze dna vyzdviženy i nejrůznější artefakty, svědčící o životě na palubě, výzbroji námořníků a lučištníků na palubě a o dobovém nádobí, oblečení a předmětech denní potřeby. V době naší návštěvy byla expozice s trupem bohužel uzavřena, ale samotné muzeum Mary Rose bylo otevřeno.

Nedaleko naší mariny Haslar se nalézá ponorkové muzeum Gosport. Jak je patrno z plánku, lze zde navštívit HMS Alliance, první britskou ponorku Holland a je tu k vidění i trpasličí ponorka X24.

Vnitřními prostory HMS Alliance nás provázel nerudný stařík, bývalý ponorkář. Jeho výklad byl ovšem zasvěcený, bohužel pro část naší posádky, neovládající angličtinu, o to nudnější. Alliance je ponorka typu A, spuštěná na vodu 1945 a dostavěná 1947. Sloužila tedy v době studené války a je jediným dochovaným člunem svého typu.

O stísněných prostorách uvnitř Alliance svědčí i toto uspořádání lůžek. Na každém lůžku se střídali tři námořníci.

Kapitán to měl o něco pohodlnější.

Pohled do velitelské věže.

Také tato změť budíků, ventilů, trubcek a armatur svědčí o tom, že na ponorkách se šetřilo každým místem.

Pracoviště radisty.

HMS Alliance v celé své kráce.

Schematický řez trpasličí ponorkou HMS X-24, která za druhé světové války sloužila k sabotážním akcím.

Lodní vrtule X-24. Ponorka se mohla ponořit do hloubky 100 metrů, na hladině plula rychlostí 6 uzlů, pod hladinou 5 uzlů a měla dosah 82 mil. Nedaleko místa určení ji dotáhla velká ponorka. Trpasličí ponorky měly pronikat do nepřátelských přístavů, kam se velké ponorky nedostaly.

Replika americké ponorky Turtle (želva), první ponorka na světě s prokazatelným bojovým nasazením. Postavil ji David Bushnell v roce 1775. Měla dopravovat výbušniny na trupy britských lodí, blokujících během americké války za nezávislost americké přístavy. Všechny pokusy selhaly a Britové Želvu nakonec potopili.

Na palubě ponorky typu S za druhé světové války.

Pohled průlezem do jídelny mužstva na palubě stejného typu ponorky. Oba obrazy se nacházejí v ponorkovém muzeu v Gosportu.

HMS Holland I, neboli ponorný torpédový člun č. 1, první ponorka zařazená do služby v britském královském loďstv. Byla postavená roku 1901, ztracena roku 1913, vyzdvižena z moře v roce 1982 a vystavena ve zdejším muzeu.

Model ponorky Holland I, který muzeu v roce 2006 věnoval vnuk jednoho ponorkáře, sloužícího na ponorce tohoto typu.

 Velitelská věž sovětské ponorky, kotvící v belgické marině Visserhaven v Zeebrugge. Jedná se o 100 m dlouhý kolos, kódové označení NATO je Foxtrot. Posádku tvořilo 75 mužů. Ačkoliv nedaleký poutač udával, že ponorku je možné navštívit, během našeho pobytu v marině bylo kolem pusto a prázdno.

Amsterodam, futuristická budova naučného střediska Nemo ve tvaru lodní přídě, kolem níž kotví řada historických člunů.

Sovětská ponorka, zakotvená před Amsterodamem na vodách kanálu Nord See. O tomto člunu se mi nepodařilo získat žádné informace, snad bude chytřejší někdo z čtenářů.

Na rozloučenou s plavbou jsme se zastavili v kouzelném holandském přístavním městečku Hoorn. Narodil se zde kartograf a mořeplavec Willem Schouten, který po své rodišti pojmenoval neblaze proslulý cíp Jižní Ameriky, mys Hoorn. Přístav Hoorn proslavil také spisovatel Johan Fabricius, který jej učinil domovem hrdinů své knihy Plavčíci kapitána Bontekoea. Bronzové sošky tří plavčíků byly odhaleny v roce 1968.