logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Jak jsem sloužil vlasti v krizových letech

Se zvláštním zřetelem k událostem z 21. srpna 1968.

V srpnu 1967 jsem narukoval k 7. spojovacímu pluku do Litoměřic, kam brali středoškoláky a školili je v „odposlechu radiových sítí nepřítele“, tzn. americké armády dislokované v Západním Německu. Absolvovali jsme prvních deset měsíců v poddůstojnické škole a měli jsme čtyři hodiny angličtiny denně. Další zbytek dvouleté vojny jsme poslouchali ty radiové sítě nepřítele. Musím říct, že to byla fešácká vojna. Zažili jsme i trochu té „šikany“ (tenkrát se tomu říkalo buzerace); nevyčištěné kanady nám vyhazovali poddůstojníci z okna ve druhém patře (pak jsme si je pracně rozebírali), drhnul jsem chodbu kasáren kartáčkem na ruce (ne na zuby…), řvali na nás „k zemi, vztyk!“ v blátě, no asi si ti kluci o rok starší někde přečetli, jak se buzerovalo za první republiky, či ještě za monarchie, ale byla to celkem sranda.

Mně se na vojně líbilo to, že občas vyrazíme s rotou do přírody, střílíme (slepými náboji) po „nepříteli“, zdoláváme opičí dráhu a učíme se obsluhovat nejrůznější vojenskou techniku, v našem případě samozřejmě nejrůznější vysílačky.

Jako spojaři jsme měli celkem dobrou vojnu, ale kromě pravidelných střeleb a překážkové dráhy jsme museli absolvovat i takzvané zrychlené přesuny, tzn. s plnou polní a samopalem uběhnout v limitu asi 1 hodiny 10 kilometrů. Sotva jsme to ustáli, protože mezi námi nebyli žádní supermani. Ale limit jsme vždycky splnili.

Jedna z nezapomenutelných spojařských historek se týká situace, kdy jeden „bigoš“ („méněcenný“ spojař, který není vycvičený v otevřené řeči, ale v morseovce) neodchytil americký telegram (za to bylo vězení), a tak pohotově vyběhl ze spojovacího střediska, otevřel si vůz s radiovým vybavením, naladil frekvenci nepřítele a morseovkou napsal: nerozuměl jsem telegramu, opakujte! Američani zopakovali, kluk dostal 14 dní dovolené za pohotovou bojovou iniciativu a 14 dní vězení za to, že prozradil dislokaci jednotky. Inu, bezvadná vojna.

Zlom v Litoměřicích přišel 21. srpna 1968. Celý „obrodný proces“ jsme prožívali velmi intenzivně, zajímavé bylo, jak se nám důstojníci omlouvali za chyby padesátých let a také to, že jsem už od března uzavíral sázky, kdy nás ti „Rusáci“ obsadí (všechno jsem vyhrál, lahve vyhraného sektu jsem ovšem nikdy neviděl). Signifikantní například bylo, že přes veškeré uvolnění atmosféry nám nedovolili založit Klub angažovaných nestraníků. Také díky odposlechu jsme věděli, že týden před „vstupem spřátelených armád“ Američané v západní Evropě zakázali cvičení všech vojsk až na úroveň roty; měli své informace. Armády Varšavské smlouvy vkročily na naše území vlastně už v noci 20. srpna, hodinu před půlnocí. Zrovna jsem byl ve službě a z radiového provozu Američanů jsme o tom věděli okamžitě, ještě než tu informaci začal vysílat pražský rozhlas. Přirozená reakce byla: „Přepadli nás Sověti, tak proč monitorujeme Američany?“ Kupodivu několik vlasteneckých důstojníků prohlásilo, tak přeladíme frekvence a budeme monitorovat Varšavskou smlouvu. Opět jsem byl nositelem špatných zpráv a prohlásil jsem, že je to blbost, že už o nic nejde. Nicméně jsme splnili vlasteneckou povinnost a „spřátelená vojska“ jsme asi 14 dní monitorovali. Úžasné bylo, jak se k odposlechu hlásili i ti největší flákači; kluci ze „Šlonzska“ monitorovali Poláky, němčináři spojaře NDR, Cikáni Maďary a my ostatní Sověty, Bulhary etc.

Motto:

ZNÁSILNILI JSTE NÁS, ALE RODIT NEBUDEM. LÉPE ŽÍT JEDEN DEN JAKO ČESKÝ LEV, NEŽ CELÝ ŽIVOT JAKO RUSKÁ OVCE.

Plakát z roku 1968

Do Litoměřic vrhla polská námořní pěchota v modrobíle pruhovaných tričkách, až později Sověti. První dny nám rozdali velitelé samopaly s ostrými náboji, přidělili nám místa u oken kasáren a prohlásili, že se budeme bránit. Jasná sebevražda. Dnes bych to odmítl s poukazem na to, že je to na h....o, tedy na nic, že se chci dožít důchodu, ale kupodivu ve dvaceti letech to člověk bere vážně, a rozkaz jsme splnili, i když jsme byli posraní strachy. Oficíři si to za dva dny rozmysleli a ostré náboje nám zase vzali. To nám zachránilo život. Kasárna obsadili sovětští důstojníci, kteří dva měsíce předtím u nás byli na štábním cvičení Varšavské smlouvy (rekognoskovali tenkrát terén, proto ty moje vyhrané sázky). V kasárnách stálo sovětské BVP (bojový vůz pěchoty) s mongolskou nebo jakou posádkou, kluci nedostali vodu, srali asi ve voze a za dva týdny odjeli – nestříleli po nás, my jsme s nimi nekomunikovali (kdyby ano, tak tak by asi stříleli). Jak přežili ty dva týdny bez jídla a pití, nechápu.

Ještě před „vstupem“ jsme zažili taky různé historky. Důstojníci, kteří měli doma vysílačky a občas nám pod vlivem alkoholu jako nadšení radioamatéři vstupovali do odposlechu amerického vysílání s anglickými hláškami. Odposlech byl kontrolován a porovnáván, a také veškerý radiový provoz český; tudíž měli asi dost průsery. Kluci, kteří poslouchali radiový provoz pěších vojsk (já byl „elita“, poslouchal jsem letecké síly a v posledku dokonce radiovou síť sedmé americké námořní floty v Neapoli!) se chlubili, že mají nahranou relaci, kdy po pravidelné zkoušce spojení spojaři zapomněli vypnout vysílačky, souložili s kolegyněmi (americká armáda na těchto funkcích zaměstnávala profesionální vojáky a vojačky) a nahrávka je plná krásných výkřiků! Po převratu 1989 jsem to vyprávěl jednomu českému důstojníkovi, který tehdy sloužil u zpravodajské složky americké armády, a ten mi řekl: „No jo, to jsme vám dělali schválně!“ Já mu nevěřím; co taky bylo schválného na tom, že američtí spojaři nám každé Vánoce přáli Merry Christmass and Happy New Year for Cerman’s Boys? (Velitel našeho pluku se jmenoval Cerman.)

V osmašedesátém také vysílala z našich kasáren v Litoměřicích svobodná vysílačka. To jenom na okraj ke zprávě současného tisku, kde se uvádí, že jediný svobodný rozhlas vysílal z Prahy.

Monitorované zprávy ze srpna 1968 jsme předávali do Prahy na štáb, netuším, jak byli ti spolupracující „vlastizrádci“ na štábu potom potrestáni. Vím, jak jsme byli potrestáni my. Velitel pluku zběhl už dva dny před „vstupem“ k Sovětům. Ti důstojníci, kteří splnili přísahu, byli dílem pozatýkáni, dílem vyhozeni z armády. My obyčejní vojclové (tehdy už v hodnostech desátníků a četařů) jsme nemohli být potrestáni jinak než zamítnutím složit důstojnické zkoušky. Tak totiž tehdy končila vzorná služba v Litoměřicích; každý průměrně inteligentní spojař odcházel do civilu v  hodnosti podporučíka. Zkoušky nám byly odepřeny a bylo nám řečeno, že za svoji „vzpouru“ budeme chodit na cvičení „až zčernáme“. Jak řekli, tak udělali. Absolvoval jsem po vojně osm vojenských cvičení, jedno horší než druhé. Na jednom (trvalo obvykle 3–4 týdny) jsme pracovali 16 hodin denně při výstavbě tankových garáží (v mrazivém únoru); dneska mám 13 kg přes váhu, tenkrát jsem neměl ani kilo, přesto jsem zhubl o sedm kilo. (Moje přítelkyně si to tenkrát pochvalovala, jak jsem po návratu štíhlý a svalnatý!)

Musím ovšem přiznat, že ne každé cvičení bylo tak drastické, jak jsem se svrchu zmínil. Tak například jednou jsem cvičil v Písku. Ložírovali jsme v takových menších kasárnách, odloučených silnicí od těch monstrózních. Asi nikdo nevěděl, co s námi, a tak nám veleli tzv. absíci. To byli kluci o pár let starší, absolventi vysoké školy, kteří nepatřili k těm trestaným, měli vyšší hodnosti a měli nás vyučovat jak teorii, tak praxi boje. Za pár dní jsme zjistili, že se o nás nikdo nestará, a tak jsme vždycky ráno po snídani vypochodovali ve tvaru z kasáren a z Písku do krajiny. Dílem jsme se váleli v lesích, jedli borůvky a sbírali houby, dílem jsme chodili po krajině a navštěvovali vesnické hospůdky (Putim a podobně). Ve čtyři hodiny odpoledne (po „zaměstnání“, kdy kariérní důstojníci odcházeli k rodinám) jsme se vrátili do kasáren, nikým nepostrádáni a nehlídáni. Ne všichni tihle záložáci tam byli z trestu, takže neměli naše zkušenosti. Já jsem věděl, že každá rota záložáků má právo na vycházkovou uniformu, jednu na tři muže, a když záložák požádá o vycházku, zpravidla ji každý den dostane. Takže první věc, kterou jsem na každém cvičení udělal, že jsem požádal o vycházkovou uniformu pro záložáky. Měřím 163 cm, a tak ten nejmenší vyfasovaný mundur nikdo jiný než já neoblékl. Tudíž jsem odcházel na vycházky každý den. (Od té doby nemůžu pít sauvignon, protože tenkrát nic tak levého v Písku ve vinárnách neměli…).

Kluci si jednou přivedli z vycházky nějaké poběhlice; když se jich v odloučených a nikým nestřežených kasárnách nabažili, tak je opilí zavřeli do skříněk a ráno nás probudil pěkný randál, jak holky tloukly o plechová dvířka…! Inu, mládí…!

Trochu drsnější bylo jedno cvičení v Praze, někdy kolem roku 1982. Musím předeslat, že jsem se na těch osmi cvičeních nikdy nešel s kluky z Litoměřic, ale vždycky to byla parta nějakých „vyvrhelů“. Tehdy v Praze různí kriminálníci, takže nám dali za velitele roty vojenského prokurátora v hodnosti plukovníka! (Obvykle nám velel nějaký zelený poručík.) Ten chlap byl docela solidní; my jsme měli tři týdny kopat nějaké výkopy pro kabely, ale jak to bývalo v socialismu, kabely nebyly a tak jsme se dost flákali. Jednou jsme leželi na smeťáku za kasárnami, opalovali jsme se a najednou se objevil prokurátor! (ten se nám obvykle moudře vyhýbal). Já byl velitel té sebranky, a tak na mě vyjel: soudruhu desátníku, jaké tu provádíte zaměstnání? Inu, není žádná volná učebna, odpověděl jsem, a tak jsme zalezli sem, soudruhu plukovníku, a procvičujeme hláskovací tabulku NATO! Vysvětlení: každé písmeno abecedy se hláskuje podle dané tabulky (např. hláskovačku českých spojů, viz telefonní seznam: A = adam, B = božena; ruská hláskovačka: A = adam, B = Boris... atd.) Hláskovačka NATO byla natištěná na předsádkách Zákl. 1.1., tzn. Základní vojenské předpisy, které jsem zrovna měl v ruce a jejichž předsádky samozřejmě žádný důstojník nečetl. To „americké“ hláskování je alfa, bravo, charlie, delta atd. Tak ten oficír si vzal Zákl. 1.1 do ruky a řekl, tak začněte. No, my jsme se to v Litoměřicích naučili nazpaměť, jako když bičem mrská, tak jsem mu to odrecitoval (končí to whisky, yankee, zulu) asi za 10 vteřin. Kluci delikventi čuměli, v životě to neslyšeli, plukovník taky ne, ale aby neztratil tvář, tak řekl, bravo, soudruhu desátníku, pokračujte a odešel. Zase jsem byl slavnej (jak by řekl Hrabal, rakóské voják zase slavně zvítězil; to narážím na svou monarchistickou orientaci).

Tenhle plukovník nebyl žádnej blbej chlap; měl i smysl pro humor. Ve dnech toho cvičení jsem měl dělat státnici z angličtiny. Dal mi volno, a když jsem se vrátil, zeptal se: Tak za kolik? Já jsem hrdě hlásil, samozřejmě za jedna! A on na to: To je dobře desátníku, že jste tak dobrej v angličtině, útočit budeme na západ!

V roce 1989 začal být život tak hektický, že mi nedošla jedna věc: kdybych tehdy podal na vojenskou zprávu žádost, aby mi umožnili udělat zpětně důstojnické zkoušky, které jsem nemohl dělat z trestu za to, že jsem v duchu přísahy bránil svou vlast (byť jen se sluchátky na uších), určitě by mě ti bolševičtí oficíři šmahem povýšili a byl bych dnes důstojníkem v záloze! Nikdy si to neodpustím, cha cha.

Dnes (21. 8. 2008), 40 let po invazi, jsem se byl podívat na Václavském náměstí. Z Vojenského muzea v Lešanech tam přistavili tank T-54B (s číslem 212) s namalovaným invazním pruhem. S takovou a jinou technikou sem opravdu Sověti přijeli. Dnes ho společně s dobovým novinovým stánkem, policejními vozidly a stěnou s protiruskými plakáty postavili na Václavské náměstí organizátoři výstavy věnované výročí okupace Československa. Ty nápisy si pamatuju, některé byly dost naivní, ale byla to reakce v dobré víře… Taková hesla „socialismus ano, okupace ne“ mi byla už v té době k smíchu. Socialismus se reformovat nedá. Ale fakt je, že ta atmosféry osmašedesátého byla opojná. Ale už tehdy mě iritovaly výkřiky jakýchsi „ilegálních“ novin, vrátilo se sedm statečných! Myšlena delegace strany a vlády, unesená do Moskvy, kde všichni podepsali souhlas s okupací (kromě Kriegla, budiž mu čest a sláva). Jací stateční! Vlastizrádci!

U tanku stáli členové jakéhosi Klubu vojenské historie v sovětských uniformách s AK-47. Sice zarostlí, ale jak říkal kamarád, civilizovaného vzhledu a hlavně nesmrděli. Inu, kdo by to tenkrát těm okupantům mohl vyčítat, byli týdny na cestě, a kde se měli umýt…

Dnes, když slyším, že nás obsadili Rusáci, tak se jen usměju. Byli to vojáci sovětské armády, v prvním sledu většinou Kalmykové, Mongolové a další příslušníci „národů SSSR“, patrně určení na odpis. Rusů v prvním sledu zas až tolik nebylo. K tomu ještě jedna historka z „nových pověstí českých“. Na Václavském náměstí prý někdo provokoval sovětské vojáky tím, že si v Domě potravin (dnes McDonald, co jiného) koupil tác s chlebíčky; stoupl si prý před vojáky, z každého chlebíčku ukousl jedno sousto a zbytek hodil do koše… Inu, nebyl jsem u toho, snad toho kluka nezastřelili, snad se to ani nestalo. Ale tak praví lidová pověst.

Před pražským Národním muzeem zůstanou dnešní dobové rekvizity do konce září, kdy bude probíhat výstava ...a přijely tanky. Tank je tak vlastně neobvyklým poutačem na obsáhlou expozici o srpnu 1968. „Už ve vstupní části Národního muzea jsou umístěné vitríny, kde lidé mohou vidět konkrétní předměty, které byly nalezeny během srpnových událostí,“ uvedl ředitel Vojenského historického ústavu. Část vystavených předmětů přinesli lidé, kteří je schraňovali, na výzvy ústavu.

Dnešní atmosféra na Václavském náměstí mi připadala trochu jako panoptikum. Představte si, že bychom výročí 15. 3. 1939 vzpomínali tak, že bychom okukovali techniku wehrmachtu a vojáky v uniformách německých okupantů. Ale snad to všechno, včetně dobových nápisů a fotografií z oněch pohnutých dnů dalo zažít mladé generaci něco z té doby. Vždyť nejmladším pamětníkům je dnes minimálně 50 let! A to prý se o osmašedesátém dnes ve škole neučí! Když si vzpomenu, jak jsme byli ve škole informováni o letech 1918, 1938, 1948, tak mě to zaráží. Samozřejmě to bylo tehdy vyučováno v duchu komunistické ideologie, ale hledali jsme informace i jinde, mimo jiné i ze vzpomínek rodičů a prarodičů.

„Typické“ bylo i to, že pod sochou sv. Václava stojí stánek odpůrců radaru. A lidé podepisují petici… Soudruh Lenin takové nazýval „užiteční idioti“. Kde jsou příznivci radaru?! Ale to už je jiná historka.

Ilustrační fotky jsem nafotil sám, fotky z osmašedesátého nemám (v kasárnách se fotit nesmělo), ale dobových snímků je dostatek na náměstí, v Národním muzeu a v několika publikacích, které k výročí vyšly.

Dodatek: Seznam padlých československých občanů v roce 1968:

Albert Pavel, Baborovský Jan, Baloun Václav, Beránek Miroslav, Boháč Josef, Bonk Josef, Březina Vincenc, Bulík Josef, Ciberej Štefan, Čermák Olaf, Čížek Miroslav, Davídek Pavel, Debnár Viliam, Dragoun Zdeněk, Fialka Josef, Frydrychovský Václav, Gavorník Rudolf, Hamrák Michal, Hanus Josef, Hatala Ján

Hlavač Pavel, Hnulík Vladimír, Hólík Ján, Chalupa Karel, Charousková Marie, Jenišovský Jan, Kadeřábková Bedřiška, Kadlec Milan, Klapka Jiří, Klimešová Zdeňka, Kobr Miroslav, Kolesár Josef, Košanová Dana, Krahulec Jindřich, Kubeš Jaroslav, Kuliš Jindřich, Laita Ivan, Lamper Josef, Lang Ladislav, Lászlo Ján

Legner Peter, Levak Jozef, Livečková, Málek Miroslav, Martoník Ladislav, Moštenický Ferdinand, Musich Mario, Němec Karel, Netušil Eduard, Novák František, Novák Jaroslav, Oprendek Ondrej, Páník Jaroslav, Parišek Karel, Petrucha Jan, Picl Lubomír,

Příhoda Zdeněk, Reichel Josef, Rybáková Viktoria, Řepa Bedřich, Říhovská Marta, Sadílek Václav, Schmidt Ivan, Sivák Stanislav, Sokol František, Soukup Bohumír, Starý Rudolf, Sušánková Ilja,Szigardi Alojz, Škavová Dagmar, Švec Jaroslav, Trechová Anna,

Trousil Otto, Ulická Anna, Veselá Božena, Veselý Jaroslav, Veselý Stanislav, Vodáková Marie, Winter Zdeněk, Zedechovan Štefan, Zinověv Boris, Žemlička Josef.

Čest jejich památce!

S použitím mého staršího článku pro Interkom a zpráv z dnešního tisku.

 
Datum: 26. 08. 2008 08:49:34 Autor: -lk-
Předmět: Barak Obama o 21. 8. 1968
Pro ty z čtenářů, kteří umí anglicky, bude jistě zajímavý komentář prezidentského kanditáta k událostem v ČSSR před 40 lety: http://www.youtube.com:80/watch?v=GGScGoGtbO0
Datum: 31. 08. 2008 17:17:31 Autor: jordan 99
Předmět: ...Fangla....
....pekne som si zaspomínal...:-) ...na 6O1 krídlo...
Datum: 17. 01. 2009 13:34:34 Autor: Dušan
Předmět: Vojna
ZVS som absolvoval v rokoch 1963-65 v dĺžke 26 mesiacov (a to sme boli radi, že sme na vojne nezostali 3 roky) v Košiciach na MIGoch 15 ako mechanik pre rádiovybavenie. Irónia osudu bola, že ako vylúčený z pioniera som musel vstúpiť do ČSM. Po čase som zistil, že to bola obrovská výhoda, lebo vedenie ČSM, zložené zo záklaďakov každý disciplinárny priestupok prerokovalo a veliťeľovi útvaru dalo za člena ČSM spoločenskú záruku. Výsledok bol, že nik u nás nemal prokurárora a tí čo ho mali dostať si tých pár dní museli nadslúžiť. Príklad, pri dovolenke v Bratislave som zabudol pozdraviť nejakého podpraporčíka (na letisku sme sa nezdravili salutovaním) tak ma zbalili z tým, že mám zložiť do kotolne dve fúry uhlia. Tak som sa zobral a išiel som domov a naspäť po dovolenke som pricestoval(bez dokladov).Trest bol 30 dní zarazených vychádzok. ČSM zapracovala. Čo sa týka manévrov, tak som bol iba raz a to v roku 1969.
Datum: 15. 02. 2009 14:48:47 Autor: sartiz
Předmět: Jak jsem sloužil....
Vzpomínek na službu u VÚ 6174 v Litoměřicích je na internetu poskrovnu,asi to bylo dáno charakterem služby,nevím. Ale i z toho mála co se dá přečíst se tomu,kdo u tohoto útvaru sloužil,dělá někdy mdlo,a nemusí to být vždycky vzorný voják. Většinou to je samochvála typu "já jsem byl ten největší frajer"a zvládal jsem všechno levou zadní a kdyby mne nebylo,tak jsme o té americké flotile v Neapoli ani nevěděli cituji autora: "(já byl „elita“, poslouchal jsem letecké síly a v posledku dokonce radiovou síť sedmé americké námořní floty v Neapoli!)", nebo informace typu cituji:"kdy jeden „bigoš“ („méněcenný“ spojař, který není vycvičený v otevřené řeči, ale v morseovce)",prosím jaká elita?a jací méněcenní? V tomto útvaru nebyla žádná elita,ani méněcenní,ale lidé většinou středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní,kteří v tehdejší době sledovali činnost armád "potencinálního nepřítele",stejně jako jejich protějšci na opačné straně hranic. Obojí svým způsobem přispívali k tomu,že jsme si "nevjeli navzájem do vlasů",jak by se mnohým generálům z obou stran "železné opony"líbilo. Když už nemohu seriozně informovat o tom co jsem dělal když jsem sloužil,tak se tomu raději vyhnu. Pokud autor chtěl poněkud "zlehčit" tehdejší vojenskou službu,měl by se alespoň držet faktů. Tehdejší major Cerman nikdy nebyl velitelem pluku,byl to vyučený truhlář povolaný do armády na t.zv."paragraf",pro nedostatek důstojníků a neměl nic společného s "radiovým průzkumem",byl to "vševojskový" velitel.To měli američani hodně nepřesné zprávy. Cituji:"Kluci, kteří poslouchali radiový provoz pěších vojsk" Pokud vím,pěší vojska se neodposlouchávala,Američani je v Německu snad ani neměli.Pro nás byly důležité jejich rakety a LOP(lehké obrněné pluky) což byly motorizované jednotky.Jejich sledování a zaměřování jejich pozic bylo pro armádu mnohem cennější,z hlediska bezprostředního ohrožení,než pozice sedmé americké námořní floty v Neapoli.Tady by se mohlo o elitě možná uvažovat. Cituji:"Jedna z nezapomenutelných spojařských historek se týká situace, kdy jeden „bigoš“ („méněcenný“ spojař, který není vycvičený v otevřené řeči, ale v morseovce) neodchytil americký telegram (za to bylo vězení), a tak pohotově vyběhl ze spojovacího střediska, otevřel si vůz s radiovým vybavením, naladil frekvenci nepřítele a morseovkou napsal: nerozuměl jsem telegramu, opakujte! Američani zopakovali, kluk dostal 14 dní dovolené za pohotovou bojovou iniciativu a 14 dní vězení za to, že prozradil dislokaci jednotky." Tato historka je neuvěřitelný blábol,který nestojí za to komentovat. To by nedokázal ani kapitán Kloss. Pravdivé může být jen to,že snad neodchytl telegram,to se stávalo z různých důvodů,ale do vězení nikdo nešel,pokud vím,ani se to takto neřešilo. Jenom by mne zajímalo jak mohli Američani z jednoho telegramu zjistit dislokaci jednotky? Kdybyto bylo tak jednoduché,nemuseli jsme tam být. Cituji:"...jsme museli absolvovat i takzvané zrychlené přesuny, tzn. s plnou polní a samopalem uběhnout v limitu asi 1 hodiny 10 kilometrů..." Autor si už asi nevybavuje co byla "plná polní" a kolik vážila,jinak by takový nesmysl nenapsal. Pokud je mi známo,t.zv."zrychlený přesun" se běhal se samopalem,maskou a sumkami (zásobníky do samopalu,i tak toho bylo dost. Pokud jsou nedůvěryhodné výše uvedené příklady,mám vážné důvody pochybovat i serioznosti dalšího obsahu těchto "vzpomínek". Uniká mi smysl toho článku. Autor se chtěl zřejmě pochlubit jaký byl "frajer",na tý vojně a vůbec,klobouk dolů holt my méněcenní na vás kluci nemáme. Na závěr ,mohu se také domnívat že článek "Jak jsem sloužil vlasti v krizových letech" je z kategorie cituji autora: "Ale tak praví lidová pověst." Nikdy bych se neozval se svým komentářem a už se také doufám neozvu,ale někdy se člověk neudrží,když se setká z nesmysly,a to je tento případ. Přeji všem hezký den,a on se vždycky najde někdo kdo tam byl a viděl to poněkud jinak než hrdina příběhu.ZS
Datum: 16. 02. 2009 09:50:42 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Pro "sartize"
Škoda, že bývalý kolega z Litoměřic zůstává v anonymitě. Ale to je pro diskusní příspěvky tohoto druhu typické. "Sartiz" bohužel nepochopil, že vzpomínka je napsána se značnou humornou nadsázkou; nepsal jsem memoáry z války, ale pár historek tak jak mi utkvěly v paměti. Odtud ta pochybení s plnou polní a záměnou motorizovaných jednotek za pěší. Jinak za neodchycení telegramu bylo opravdu pár dní po službě, ale další diskutérovy výpady nehodlám vyvracet. Jestli si myslí, že smyslem článku bylo prezentovat se na úkor kolegů radiotelegrafistů jako "frajer", pak mu opravdu chybí smysl pro humor. Naštěstí má pořád možnost moje články prostě nečíst.
Datum: 16. 02. 2009 13:23:31 Autor: sartiz
Předmět: pro"Leonid Křížek"
Napsal jsem,že se neozvu,ale přece jenom: - nezůstávám v anonymitě úmyslně,nebo proto,že bych za tím co jsem napsal si nechtěl stát,držím se pravidel které jste si nastavil v rubrice "Přidat komentář" Anonymita autora Jordan 99 nebo Dušan vám nevadí?Taky Vám neudali svou adresu. Nevadí,jsou loyální.Moje vadí,nechválím Vás. - Jako příslušník 7. spojovacího pluku by jste měl již dávno vědět,že anonymita internetu,a jiná v jakémkoliv komunikačním styku neexistuje.Vy by jste si mou identitu mohl zjistit snadno,kdyby jste chtěl,a já nemám důvod Vám to ulehčovat,pokud s Vámi nechci komunikovat a to nechci.Mimoto si myslím,že jsem se zdržel vulgarit,tak o co Vám jde. - humornou nadsázku dovedu i já,který podle Vás nemá smysl pro humor přijmout,pokud to není úplná pitomost,a v případech ke kterým se vyjadřuji (jedná se výhradně o službu v Litoměřicích) jsou to povětšinou bláboly typu "jedna paní povídala" - přečtěte si prosím pečlivě co jste ve svém článku napsal několikrát,jako jsem to udělal já. Váš způsob humorné nadsázky poněkud idealizuje neomylnost Vaší osoby,ti kolem vás jsou pod úroveň. Humorné nadsázce nebrání,když se budu držet alespoň trochu reálných fakt. - o jakých výpadech z mé strany prosím píšete,pouze jsem na jednotlivých,citovaných případech uváděl svoji verzi Vašeho příběhu,to nejsou výpady,ale konstatování,které bylo více méně určeno těm,kteří Váš "humorný nadhled"budou číst,uvěří-li Vám,nebo dají za pravdu mně,to už je jejich problém. - Jinak je mi srdečně jedno co budete na internetu prezentovat jako vzpomínky,nebo memoáry či co,máte pravdu,já je určitě vyhledávat a číst nebudu,ale pokud narazím na,podle mého názoru, snůšku nesmyslů o době kterou jsem zažil,a budu mít potřebu vyjádřit se,tak to udělám.To byl v podstatě Váš článek,já jsem ho číst netoužil,pouze jsem na něj narazil,více méně omylem,jak vidím. - Pokud Vás to co jsem napsal,pobuřuje jako "výpady diskutéra",a nedokážete mi moje tvrzení vyvrátit,požádejte prosím admina těchto stránek,aby mé dva příspěvky k Vašemu tématu smazal,máte můj souhlas,ty předchozí se budou lépe vyjímat. - My nejsme kolegové,ani bývalí,já bych s Vámi sloužit nechtěl,ale přeji Vám hezký den a užijte si ten čas,který zbývá.ZS
Datum: 16. 02. 2009 13:36:24 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Pro "sartize"
Omlouvám se, že jsem Vás označil za kolegu. Nechtěl jsem Vás urazit. Vy jste sloužil 1960-1962, já 67-69, takže opravdu "ani bývalí". Admin této stránky jsem já a nic mazat nehodlám. Vážím si čtenářů, kteří uvádějí bláboly na správnou míru. Přání hezkého dne opětuji. LK
Datum: 16. 02. 2009 20:16:29 Autor: K.Bartošík
Předmět: Pro L.Křížka
Pane Křížku,i přesto,že si Vás velice vážím,tak Vás musím opravit.A to v tom,že v roce 1968 na našem území probíhalo spojenecké cvičení,už si přesně nepamatuji jeho název.Po skončení cvičení tyto spojovací vojska se nevrátila zpět na území SSSR,a mapovala tehdejší území ČSSR.A za druhé v tom že v roce 1968 při vpádu na naše území byli většinou vojáci evropské národnosti-myslím tím tehdejší severomoravský kraj.Tito vojáci u nás vydrželi jen chvíli,protože pochopili že byli vysláni někam kde je daleko vyšší životní úroveň než u nich,a tak museli být urychleně staženi.Pak sem vyslali asiaty,kteří jen v Olomouci a okolí napáchali po dobu dvaceti let mnoho trestných čínů-ale co jsme od budovatelů lepších zítřku mohli čekat.
Datum: 17. 02. 2009 09:38:31 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Pro K. Bartošíka
Pane Bartošíku, nevím o tom, že by tu po skončení cvičení někdo zůstal, ale samozřejmě to nemohu vyloučit. Dozorčí generál ministerstva národní obrany byl 3. 8. 1968 pověřen ministrem národní obrany předat Československé tiskové kanceláři tuto zprávu: - "Dnešního dne, tj. 3. srpna, opustily čs. státní území jednotky Sovětské armády, které se od 20.-30. června t. r. zúčastnily spojeneckého velitelskoštábního cvičení." (Ostatní vojáci Varšavské smlouvy odešli již na počátku července.) To je oficiální verze, koneckonců Sověti se vrátili za 17 dní, takže jestli se jich tu pár poflakovalo kontinuálně, není asi relevantní. K těm Asiatům: do Litoměřic, kde jsem sloužil, přijela polská námořní pěchota, později se tam objevili i evropští Rusové a Asiaté. V jakém přišli ti poslední pořadí, to už si nepamatuji. Říkalo se, že někteří se už domů nevrátili a skončili na Sibiři (označeni jako padlí), aby nemohli vyprávět, co u nás zažili, ale jestli je to pravda to samozřejmě netuším.
Datum: 18. 02. 2009 15:36:13 Autor: K.Bartošík
Předmět: Pro L.Křížka
Pane Křížku,dnes jsem se díval na televizi,a na programu History,dávali dokument o srpnu 1968,a tam citovali s protokolu jednání mezi Brežněvem a Dubčekem,kdy naši sovětům vytýkali že cviční už dávno skončilo,a stále dva sovětské spoj.pluky se pohybují po našem území.Jen tak pro upřesnění.
Datum: 22. 02. 2010 12:39:17 Autor: telefon:608248791
Předmět: VOŠR
V roce 1959 v kasárnách Jiřího z Poděbrad v Litoměřicích byla založena Vojenská praporčická odborná škola radistů v prostoru VÚ 6174. Nejnižší věk žáků byl asi 17 let. Byla zaměřena na speciální intenzivní a obdorný výcvik radistů - specialistů s dokonalou znalostí provozu morseznačkami i provozu fonií a částečnou znalostí radiotechniky a anglického jazyka. Byli jsme vůbec první, kteří v roce 1961 tuto školu absolvovali. Přesto, že jsme byly nově vzniklá škola, nebylo zde počátečních potíží - a mimovýuková služba kopírovala praxi vojenské prezenční služby. Měli jsme určité výhody narozdíl od sousedního praporu poddůstojnické školy vojáků základní služby. Měli jsme skutečně dobré velitele i učitele - počínaje náčelníkem školy, který byl bývalí "fronťák" (spojař v zahraniční armádě). Tato škola měla oficiální zkratku VOŠR ale v bežné řeči nám neříkali jinak než "eleváci" (eléf-žák,praktikant). Naše škola vychovala hodně dobrých i méně dobrých ale i špičkových odborníků např. velmi dobří znalci anglického jazyka (z pozdějších ročníků), Mistr sportu OK1FMJ, z našeho útvaru byl i člen ústředního orgánu radioamatérů. Někteří a nebylo jich málo, získali vyšší vojenské vzdělání a dokonce i vzdělání na Vojenské akademii i na civilní vysoké škole. Byli z nich vyšší a vysocí důstojníci s tituly. Někteří z nás z různých důvodů odešli předčasně do zálohy a jsou z nich většinou dobří pracovníci. Někteří bohužel už i zemřeli. Stalo se dobrou tradicí že už po několik let v květnu každý rok se v Litoměřicích uskutečnuje setkání bývalých příslušníků VÚ 6174 a to nejen na pozvání, kde společně posedíme, vzpomínáme a hodnotíme. Fanda
Datum: 09. 05. 2010 23:27:30 Autor: jaroslav kala
Předmět: voj.cvičení
V roce 1988 jsem byl na cvičení a zažil jsem buzeraci jak prase těch pět týdnů byl záhul.Byl jsem na výpomoc u stráž.jednotky,byl jsem tam sám záložák a v hodnosti vojína.Rozcvičky, rajony buzerace i šikana.těch pár týdnů jsem se nezastavil.
Datum: 17. 05. 2010 20:17:02 Autor: miroslav křížek
Předmět: vojenské cvičení
Taky jsem zažil vr.84 buzeraci na cvičení,mazáci si řekli žemě těch 5 týdnů osladí.byl jsem na cvičení pak v roce 88 a byla tam zase pro změnu flákárna.Ale na to první cvičení nezapomenu.
Datum: 29. 06. 2010 04:40:20 Autor: Hanka
Předmět: Hláskování
Díky moc za vše zde. V r. 1968 jsem měla teprve 11 let, takže jsem to všechno dění vůbec nechápala a šlo to tak nějak mimo mě. To, co se mě a naší rodiny přímo dotýkalo, jsem tedy brala jinak, než by tomu bylo dnes. Zaujalo mě to o tom hláskování. Dosud jsem se setkala jen s tím jedním - na telefonování. Zajímaly by mě i ty ostatní. Prosím, napíšete mi je zde někde, abych si je mohla stáhnout? Jinak totiž nevím, kde to hledat a zda to vůbec tady někde najdu.. Díky! Jinak bych ráda nalezla toho vojáka, který nás 3 holky zachránil před lety v Bohuticích, když jsme tam jako děcka uvízly v rozbláceném poli a zapadávaly do toho bláta pomalu hloub a hloub. Mohlo to být tak kolem r. 1967, ale přesně už nevím, jen odhaduji. A taky hledám pamětníky, co si pamatují na studentsko vojenský pěvecký soubor Družba, který v letech 1972 - 1978 (a asi nějakou dobu předtím i potom) působil při SEŠ Brno, Pionýrská 23 a účastnil se mnoha vystoupení i ASUTů. Dávám dohromady vzpomínky na něj a u některých věcí už nevím, zda si to pamatuji správně, něco mi vypadlo, tak bych ráda s pomocí dalších pamětníků to dala dohromady. Fotky jsou vítány.
Datum: 29. 06. 2010 08:48:25 Autor: Leonid
Předmět: Hláskovací abeceda
Hanko, plním Vaše přání, tabulka je zde: http://www.militaria.cz/cz/clanky/miscellanea/foneticka-hlaskovaci-tabulka.html
Datum: 29. 06. 2010 23:38:19 Autor: Hanka
Předmět: Díky!
Leonide, díky moc! To je prima, že to tu je! Dávám odkazy na tyto stránky i na tu tabulku na stránky o tom souboru a možná je časem dám ještě na jiné. Mám jich rozpracovaných víc. O tom souboru jsou http://druzba.7x.cz . Jestli máte i originál button těchto stránek, budu ráda. Ještě jsem ho neobjevila. Nebo mám využít ten obrázek nahoře? Jsem teď na mobilu. Tak jak budu na notebooku, můžu přenášet obrázky. V mobilu to nejde.
Datum: 30. 06. 2010 11:24:07 Autor: Leonid
Předmět: Banner
Hanko, pošlete e-mailovou adresu (kontakt na mě je na domovské stránce) a já zašlu ikonku Militarie. Budu rád, když bude na vašich stránkách. S pozdravem, -lk-
Datum: 30. 06. 2010 23:07:50 Autor: Hanka
Předmět: Banner
Díky, Leonide, už jsem mail poslala. Odtud to nešlo, je tam nějaká chyba. Tak jsem to poslala ze svého mailu. Budu se na ikonku těšit. Ale Banner je moc dlouhý, já potřebuju, aby to bylo kratší, jako button, tak do 100 na délku. Aby se mi to vešlo do toho pravého sloupku na stránkách, kde mám odkazy. Bude to hezčí s ikonkou, než jenom s nápisem. Mějte se zatím hezky a díky za vše!!
Datum: 03. 07. 2010 03:01:32 Autor: Hanka
Předmět: ikonka
Díky, už ji tam mám :)
Datum: 31. 08. 2010 16:09:20 Autor: Barry
Předmět: VÚ 6174 Mariánské Lázně
Zdravím vás tu všechny. Také jsem nastoupil do Litoměřic a poté mne převeleli to Mariánských Lázní. Máte li zájem,pokouším se poskrovnu o jednoduché stránkly na http://vu6174marianskelazne.webnode.cz/ Uvítám kontakty a jiné vzpománky, i když osmašedesátý jsem na vojně opravdu nazažil.. :-)
Datum: 22. 06. 2013 22:49:54 Autor: Crappy boy
Předmět: Poznámka
Tak jsem se trochu začetl do autorova vyprávěni. Protože jsem odešel do civilu rok před okupací, tak by mě zajímalo, jak to ony dny probíhalo v Trnovanech. Dále bych si dovolil upozornit na skutečnost, že jsme nebyli spojaři ale RO, připadně SRO. Ve středomoří byla americká 6. flotila. Blábol o nezachyceném telegramu bych ani nekomentoval. Těch bylo...
Datum: 14. 07. 2013 17:58:42 Autor: L. Křížek
Předmět: Pro „Ubohého Hocha“
(Doslovně překládám Tvoji přezdívku…) V Litoměřicích jsme měli kompletní spojařský (jakož i motostřelecký) výcvik, jinak naše funkce byla samozřejmě RO (radiový operátor). „Blábol“ o nezachyceném telegramu byl oblíbenou historkou našich důstojníků, tak jak jsem koupil, tak jsem prodal. „Okupační“ dny v Trnovanech… Co jsem zažil, to jsem v článku popsal. V noci 20. 8. 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy překročila čs. hranice, jsem byl ve službě. Američané hlásili velké cvičení Varšavské smlouvy a rozkaz ukončit veškeré výjezdy z kasáren a cvičení až na úroveň roty. Ve 24 h jsme odjížděli ze sledovacího střediska plni obav, že jde o okupaci. Asi ve 3 ráno nás dozorčí vzbudili, abychom si poslechli vysílání rozhlasu, který už informoval o okupaci. Na další službu do Trnovan jsme nastupovali 21. 8. v 18 hodin, už s vědomím, že „Rusáci“ jsou tady (první vlna byli vojáci „asijského“ původu, Rusové později. Vzdorně jsme zpívali oblíbenou písničku českých vojáků v Anglii za WWII „hospůdko má, hospůdko zakouřená“… Někteří vojáci moc neuměli slova, byl to trapný protest… Důstojníci byli zticha. Pak přišel ten rozkaz přeladit na frekvence „spojenců“, no to už jsem popsal. Pak oficíři taky uspořádali pochod kolem litoměřického náměstí, lidé nám tleskali, další trapnost… Za 14 dní naše odposlechová „rebelie“ skončila. Pak už to bylo čím dál tím horší. Vojna mě bavila, i ta opičí dráha a nácvik útoků v rojnici v letní krajině Českého středohoří. Většina z nás byla už předtím naladěna antikomunisticky, jak vidím z diskusí pod tímto článkem, asi na rozdíl od většiny našich předchůdců (kteří mi sice nadávají, ale nevadí jim používat diskusi pod tímto článkem pro své pozdravné zdravice a domluvy schůzek). No, já jim to přeju. Po více než 40 letech od vojny je možné, že některé vzpomínky jsou trochu zkreslené. Nenapsal jsem historickou práci o „odboji“ v osmašedesátém, jen historky starého žoldnéře. Byla to patetická doba. Jiní neměli to štěstí jako já, viz seznam padlých na konci článku. Howgh. *** P. S. Jo, máte pravdu, ve Středomoří byla 6. flota. omlouvám se za překlep.
Datum: 24. 01. 2016 10:24:04 Autor: Pavel
Předmět: Litoměřice 1962-3
Náhodou jsem jako radioamatér zaslechl na pásmu 80m diskuzi mých vrstevníků o tom, že existují internetové stránky věnované VU 6174, mezi námi tehdy řečeno "Jiříkovi kasárna". Po přečtení příspěvků od bývalých neznámých kolegů jsem se rozhodl, že také něco i jako reakci na předešlé příspěvky, přidám. Nastoupil jsem v říjnu 1962 do PŠ a po jejím ukončení v červenci 1963 začal chodit do služby na odposlechy telegrafního provozu. Vojna byla perná, ale férová. Se žádnou šikanou, takovou jakou popisovali ostatní bývalí vojáci od jiných útvarů, jsem se nesetkal. Asi to bylo tím, že jsme nebyli mezi mazáky, ale ty jsme měli jen coby velitele družstev. Jednou se stalo, že některý z mých kolegů-bažantů dostal "Rajony" po večerce. Když se to velitel roty dozvěděl, tak ráno při rozvodu do zaměstnání doslova "burácel", že se to nesmí opakovat, protože nikdo nemá právo sáhnou vojákovi na takovéto osobní volno! Rajony museli být uklizené, ale drhnutí čehosi kartáčkem na zuby tím pádem považuji za nesmysl. Nyvyčištěné boty nám nikdo nevyhazoval z okna, ale shazoval ze skříněk na podlahu. K nářkům některých na buzeraci bych doporučil zkusit vojnu v US Army. Tenkrát za prozrazení vojenského tajemství byl opravdu prokurátor. Jednoho našeho kamráda soudili před celou posádkou v útvarovém kině a skončil ve vězení v Sabinově. O patro níže v budově našeho praporu byli kluci se znalosí angličtiny kterou pro výkon služby potřebovali. Také asi díky tomu mohli hrát a zpívat anglické skladby v našem útvarovém kině. Což si nejsem jistý zda by u jiných útvarů bylo možné. Jak jsem během své činnosti radioamatéra zjistil, tak je mezi námi řada těch co prošli těmito kasárnami a věhlas některých překročil naše hranice. Také již bohužel řada z nich nežije. Inu nejsme už "nejmladší". Někde jsem četl, že se v květnu v Litoměřicích každoročně pořádá setkání příslušníků tohoto útvaru. Pokud bych věděl kdy a kde, asi bych se přijel na dnes již neznámé tváře podívat. Nemám to nakonec od Ústí n.L. daleko. Nakonec přidám jeden osobní zážitek. Když jsem nastoupil do služby, tak jsem se na pracovišti zaučoval u mazáka. Byl to férový kluk. Na stole jsme měli dva přijímače. Jako hlavní byl tehdy sovětský R250, byla veliká a těžká bedna, ale oproti naší Labdě mnohem lepší. Ta byla jako záložní přijímač. Z ní byly vyjmuty žárovičky osvětlující stulnici takže se nepoznalo, že je zapnutá. A v tom byl ten trik. Pomocí skříňky radisty mezi nimi bylo možno si do obou sluchátek pustit jeden z obou přijímčů nebo do jednotlivého sluchátka každý samostatně. Takže když bylo chvíli volno, tak na se do jednoho ucha z té Lambdy mohla poslouchat rozhlasová stanice s hudbou. Což se samozřejmě nesmělo a bylo za to 21 dní naostro v útvarovém vězení. Jednou se stalo, že jsme poslouchali napůl ucha hudbu když do operátorské místnosti vrazil dozorčí útvaru. Hodnost si nepamatuji, jen na ty jeho šňůry ozačující funkci. Co čert nechtěl namířil si to rovnou k nám a hned cosi mému mazákovi říkal. Ten zachoval pevné nervy a popotáhl si sluchátka z uší na spánky a mezi řečí pomalu sáhnul na tu skříňku a Lambdu přepínačem ji odpojil. Kdyby sáhl na ní, tak jsme prohráli a dostali oba těch zmíněných "jednadvacet"! Po roce služby jsem ze zdravotních důvodů odešel do civilu a již se nevrátil. Zdravím všechny bývalé spolubojovníky. Pavel
Datum: 24. 01. 2016 23:24:44 Autor: QF17
Předmět: Hezký
Opravdu jsem se pobavil u krásně odlehčenýho článku o radistech. taky jsem byl na cvičení asi 2 roky po odslužený vojně a opět jsem nastoupil k tankistům. Neměl jsem v plánu něco budovat či kopat. Velitel tan. čety a zároveň i tanku kde jsem zrovna byl rozkázal vykopat okop pro náš tank ... Nekopal jsem, kopal on se zbytkem osádky. Bylo to v únoru a zima na Doupově (1987) až -20 st. To jsem se zimy začal kouřit a vyměnil jsem zimní kuklu za krabičku startek se školákem v Jakubově. * Okupace 1968?? Naprosto otřepaný téma ... Co udělala aliance NATO když Turci začali okupovat Kypr?? Prodala zbraně turkům.
Datum: 25. 01. 2016 15:02:22 Autor: J.Koloušek
Předmět: QF17
Já jsem se zase QF17 musel nasmát u Vašeho příspěvku,jaký jste to rozumbrada.Patříte mezi velké vypravěče,kteří často nevědí,kde končí pravda a začíná pohádka.Je třeba si uvědomit,že vzpomínka nám zkrašluje život,ale jen zapomínání ho činí snesitelným.
Datum: 25. 01. 2016 20:08:22 Autor: QF17
Předmět: Milý J.Koloušku
Ano, možná patřím mezi rozumbrady a vyprávěče, který má rád pohádky, bajky i báje. Hledat pravdu je těžké a stejně těžké je ji přijmout. Nemám ve zvyku lhát a mám rád pravdu a pátrám po ní. Již Masaryk nechal na standartu napsat: PRAVDA VÍTĚZÍ! Snažme se o to a nepodléhejme nesmyslům co do Vás občanů "pumpuje" Čt či CNN a BBC. A máte pravdu Koloušku, již rovněž zapomínám a jsem i za to rád. Vzpomínat na krásné budu snad až si pro mě přijde :-) Žiju současností.
Datum: 17. 03. 2016 19:49:04 Autor: Petr Pavlát
Předmět: VÚ 3322
Fangle... Zajímavé čtení z dob Litoměřických kasáren v 60. létech. Já sloužil jako záklaďák 1985-87 na RRO, grafie, Trnovany. Pokud to zde bude číst nějaký spolubojovník, ať mi třeba napíše.... petrpavlat70@gmail.com
Datum: 07. 07. 2016 20:58:02 Autor: M. Jursa
Předmět: Litoměřice
Tak isto som narukoval z Bratislavy na druhý koniec republiky, k útvaru 6174 ako RO na odposluch. Nebol som fenomén z angličtiny, tak som sa dostal k sledovaniu pozemákov. K dvom prijímačom R-250 a dvom magnetofónom Sonet Duo. Moc prevádzky nebolo, no nedočítal som sa, že vlastne tam boli dva identické útvary. Tie isté siete čo som sledoval ja, na inom mieste v budove odpočúval druhý vojak a tak bola zabezpečená kontrola mňa a ja jeho, či nám niečo neuniklo. Na prvej vychádzke v meste som zdravila aj železničiarov s dupotom. Život bol na prd, bol som rád, že sme sa dostali sem tam okúpať sa do Ústi. Tie spoločné sprchy ako v koncentráku boli deprimujúce. Voda viac studená ako teplá, raz za týždeň. Preto výlet do Ústí bol hlavne sa poriadne umyť a vidieť aj nejaké kočky. Raz sme boli na pochode na 40 km s plnou polnou, keďže mám ploché nohy. Prišiel som posledný v noci a doviezli ma Gazom. Potom som už v čase poplachu chodil čistiť zemiaky do kuchyne. Všetko, čo je popísané je pravda. šokom bola náčelníčka šoférov - majorka, ktorá ich ničila viac ako nás. Jedna žena a toto, asi bola preoperovanmý chlap. Pri odposluchu sme mali na šťastie vo veľkej miestnosti aj sledovanie stanice Deutsche Soldaten Sender, ktorá vysielala hudbu a pozdravy frajerok nemeckým vojakom. Aspoň niečo civilizované. Po najhoršom roku som bol prevelený na Slovensko k Pohraničnej stráži a to bol masaker, hoci som bol spojár, stále služba, spánok.Dobre, že je to za mnou. Mená si už z Litoměříc nepamätám, jedine spolubojovníka Oldu Bočka, ak si to náhodou čítal, tak to som ja čo si mu hovoril Janko Slováčik. Moc Ťa zdravím. Aj Vás všetkých. Netvrdím, že to bolo márne, všeličo som sa naučil, všeličo som stratil, ale je na čo spomínať. Tak teda aj Ja som jeden z tých čo mal možnosť poznať Jiříkove kasárne. Nech sa Vám všetkým darí a dlhý život praje Milan z Bratislavy
Datum: 07. 07. 2016 21:10:20 Autor: M.jursa
Předmět: k Litoměřice
zabudol som napísať rok. Narukoval sov 1969 a po roku odišiel k PS. Zdar.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Podzim 1941. Neseme raněného. Foto D. Onochin. Z knihy V PRVNÍ LINII.

Podzim 1941. Neseme raněného. Foto D. Onochin. Z knihy V PRVNÍ LINII.


Recenze týdne

Šerm fleretem

Skripta o historii a šermu fleretem.