logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Hornblower televizní a knižní

Několik poznámek o světoznámé sérii dobrodružných námořních příběhů

Před pár týdny uvedla Česká televize třetí díl britské televizní ságy o Hornblowerovi (rozdělený naší televizí opět na dvě části), nazvaný Povinnost. V televizním programu jsme se mohli dočíst, že "za krále a za vlast se plaví Horatio po moři, které se stalo jeho osudem," a že se jedná o "další dobrodružný příběh mladého důstojníka, natočený podle slavné románové ságy C. S. Forestera." (Britský film televizní režíroval roku 2002 Andrew Grieve a hráli v něm I. Gruffudd, R. Lindsay, P. McGann, G. Wise, J. Sawalhaová a další). Předlohou byl v chronologickém pořadí čtvrtý (respektive pátý) román z jedenáctidílné ságy, nazvaný Hornblower and the Hotspur. Díky českým překladům některých svazků je tato série populární i u nás, celá věc je však poněkud komplikovaná a televizní seriál vyvolal řadu otázek a díky "holywoodským" klišé také oprávněné výhrady.

Nejprve si však připomeňme stručně obsah předlohy. V knize Hornblower and the Hotspur (1962) se ocitáme v období mezi dubnem 1803 a červencem 1805. Hornblower velí šalupě Hotspur (18 děl). Ještě před vyplutím se ožení s Marií Masonovou, pak vyplouvá na moře, aby hlídal Brest a tvořil součást britského blokádního loďstva u francouzských břehů. Bezprostředně po vypuknutí války Hotspur unikne díky mistrovskému manévrování francouzské fregatě Loire (40 děl). Hornblower potom provede úspěšný útok na telegrafní stanici a baterii. Hornblower a Hotspur přežijí krutou zimu při námořní blokádě Francie. Hornblower objeví francouzské lodě, připravené přepravit invazní vojsko do Irska a odvážným výpadem část z nich zničí. Po krátkém pobytu na břehu (kvůli opravám v doku) je opět u francouzského pobřeží. Uhasí nepřátelský granát, který dopadne na palubu Hotspuru a tak nejenom zvýší svou reputaci, ale připadne i na nápad ničit francouzské loďstvo střelbou z moždířů a houfnic z bezprostřední blízkosti. Výpad dělových člunů má jen nepatrný úspěch. Potom je převelen do akce proti španělské flotile, převážející poklad, avšak nesobecky se stáhne, aby mohl napadnut francouzskou fregatu Félicité, která vyplula Španěly varovat. Francouze sice porazí, ale z vidiny kořistných peněz není nic - právní nárok na ně vznesla vláda. Nicméně příběh končí šťastně, neboť odstupující velitel loďstva má nárok rozhodnout o povýšení několika důstojníků a tak Hornblower konečně dostává důstojnický patent a získává tak hostnost post-captain (nikoliv ovšem z rukou admirála Pellewa, tak oblíbeného televizními scénáristy, ale admirála Cornwallise).

Děj televizního příběhu se od předlohy značně liší a vyskytuje se tu neúnosná řada nelogičností. Tak například zajatí britští námořníci se osvobodí z cely pomocí námořních kladek (kde se vzaly, tu se vzaly.), potom jedinou kladkou zvenčí vypáčí masivní, v kamenném ostění zabudované a dovnitř se otvírající dveře vězení a nakonec vyhodí celou pevnost do vzduchu, aniž by je někdo ve volné procházce po pevnosti nadupané vojskem zastavil. Záběr z dálky ukazuje ohromnou pevnost, zničenou explozí, ale Hornblower a spol. pár metrů od epicentra výbuchu vyváznou prakticky bez škrábnutí. Na břehu je dostihne četa francouzských vojáků, kteří je hodlají zastřelit, ale ta je smetena salvou britských námořních pěšáků, střílejících ze člunu na pohyblivé vodní hladině, který se objevil rychlostí moderní torpédovky. Dělmistr Hotspuru sejme v jedné z úvodních scén stěžeň nepřátelské lodi jedinou mistrovskou ranou (z 9liberního děla absolutní nesmysl), kadence lodní dělostřelby rovněž odpovídá 20. století. a tak bychom mohli pokračovat dál. V rozporu s knihou je v televizním příběhu postava zrádného kapitána irského původu - neexistuje precedent zrady vyššího britského námořního důstojníka a nechápu, jak to mohlo filmařům v Británii projít. Také postava francouzského emigranta v knize není, zde je to poručík Marquand z Guernsey (tedy z britského území), hovořící francouzsky. Také postava kapitána Grashoperu je do filmové verze přidána, jakož i vylovení ženy z rozbouřeného moře, jakoby se jednalo o plavecký bazén v Podolí. O maličkostech jako je nereálné množství děl na palubě šalupy Hotspur a podobně nemá cenu se ani zmiňovat. Člověk se jen děsí, jaké další "inovace" přinesou britští filmaři ve čtvrtém dílu. O dabingu všech našich televizních stanic darmo mluvit - notorický "rozkaz" místo provedu, "flotila" místo loďstvo, zmatek v typech lodí a hodnostech, neporozumění termínům "commander", "post captain", "Indiaman" a další. Rozebírat nechtěné kouzlo překladu, to už by bylo mlácení prázdné slámy.

Nyní je na místě zmínit se stručně o autorovi knižní předlohy a o celé sáze. Anglický romanopisec, dramatik a novinář Cecil S. Forester se narodil 27. 8. 1899 v egyptské Káhiře (kam byl jeho otec přidělen jako státní úředník), zemřel 2. 4. 1966 v severoamerickém Fullertonu. Studoval lékařství na fakultě Guyovy nemocnice, ale před absolutoriem nemocnici opustil a zvolil si spisovatelskou dráhu. Během občanské války ve Španělsku a za nacistického záboru Čech a Moravy byl dopisovatelem londýnských novin The Times. První úspěch mu přinesl román Payment Defender, jejž napsal ve věku dvaceti čtyř let.

V roce 1932 dostal Forester nabídku ke spolupráci z Hollywoodu a od té doby až do roku 1939 trávil třináct týdnů každého roku v Americe. Po vypuknutí 2. světové války se stal zaměstnancem ministerstva informací. Později se plavil pod vlajkou Královského válečného námořnictva a sbíral materiál pro knihu The Ship (česky vyšla v roce 1948 pod názvem Křižník Artemis). Poté podnikl cestu po Beringově moři, aby získal materiál pro podobnou knihu pojednávající o válečném námořnictvu Spojených států. Během plavby byl stižen arteriosklerózou a nemoc jej trvale poznamenala. Nicméně pokračoval v psaní. Jeho román The African Queen (1935) si získal slávu hlavně díky filmové podobě (Africká královna, 1952) s Humpry Bogartem a Katharine Hepburn v hlavních rolích.

Forester se proslavil především jako autor série jedenácti historických románů, jejichž hrdina Horatio Hornblower se během napoleonských válek vypracuje z plavčíka na admirála a šlechtice. V postavě kapitána Hornblowera vytvořil Forester nejproslulejšího námořníka moderní beletristické tvorby. Někteří hodnotí toho jeho dílo výše, než obdobnou (20dílnou) sérii Patricka O'Briana o kapitánu Aubreym (česky vyšly zatím 3 díly). Ságu zahájil Forester romány: The Happy Return (1937, Šťastný návrat, česky 1947 a v novém českém překladu 1997), A Ship of the Line (1938, Řadová loď 1948, nový překlad 2004) a The Commodore (1945, Velitel eskádry 1949). Pokračovaly další díly série, zakončené svazkem nazvaným Hornblower Companion, v němž Forester shrnul své zkušenosti a zážitky při psaní a poutavě vylíčil jak inspiraci, tak formu své tvorby.

Forester původně žádnou ságu neplánoval. Po napsání a vydání Šťastného návratu pustil knihu a jejího hrdinu z hlavy. Avšak úvahy o válce proti Napoleonovi ve Španělsku (1808-1809), které byly podníceny dílem sira Omana, jakož i vlastní účast ve španělské občanské válce roku 1937, přiměly autora k napsání druhého dílu (Ship of the Line).

Třetí díl ságy se začal vynořovat z autorova podvědomí již zcela samozřejmě, ale mocným impulsem k napsání pokračování byla pobídka mladšího syna: "Tati, pospěš si s těmi opravami /2. dílu/, chci si to už přečíst! Ta první knížka byla tak pěkná.!"

Nyní již byl na světě dosti obsáhlý příběh, aby bylo možné domýšlet další souvislosti a představovat si, co dosud popsaným peripetiím předcházelo. Vzniklo tak několik povídek, popisujících příběhy z Hornblowerova mládí, kdy jako šestnáctiletý kadet nastoupil u válečného námořnictva. Sbírka vyšla pod názvem Mr. Midshipman Hornblower (Kadet Hornblower) následoval román Hornblower and the Atropos. Potom se Forester opět vrátil na dosavadní konec cyklu a pokračoval i nadále v psaní románů "na přeskáčku" - chronologicky řazené svazky vždy přerušil nějakým dílem, kterým se vrátil do Hornblowerova mládí, aby tak vyplnil mezery v jeho dosavadním životě.

A zde spočívá hlavní svízel, s kterým se český čtenář setká. V letech 1947-1949 vyšly v nakladatelství Sfinx Bohumila Jandy čtyři díly Hornblowerovských příběhů v překladu A. J. Urbana. (Údajně byl připraven do tisku i díl pátý, ale vzhledem k době temna, jež nastala po komunistickém puči, již nevyšel.) Od té doby byly vydané díly neúnavně vyhledávány sběrateli a čtenáři dobrodružné literatury po antikvariátech, kde byly tzv. podpultovkou. Z tohoto důvodu a na naléhání řady kamarádů-milovníků Hornblowera, jsme se rozhodli v nakladatelství United Fans vydat knihy v moderním překladu. Stejně jako Janda jsme zvolili čtyři díly NAPSANÉ jako první, ovšem chronologicky se řadící někam doprostřed cyklu. V roce 1947 to snad nevadilo, ale v době, kdy už byl celý cyklus ukončen (a dokonce se proslýchalo něco o natáčení televizního seriálu) se ukázalo, že to byla chyba. Běžní čtenáři jsou zmateni, proč začínáme uprostřed, někteří si dokonce myslí, že jsme původní česká vydání jen "opsali", a diváci TV nechápou náš přístup už vůbec. Svízel je v tom, že chronologicky první svazek (Mr. Midshipman Hornblower) je vlastně jen sbírkou povídek a z celého cyklu je patrně nejslabší; kromě toho ani některé další "dopisované" díly podle mého názoru nedosahují úrovně prvních čtyř svazků. Obávali jsme se, abychom čtenáře těmito díly neodradili, nicméně ukazuje se, že jsme je skokem doprostřed cyklu spíše odradili.

Nyní je už pozdě sypat si popel na hlavu - celková odezva obou dosud vydaných dílů je bohužel (navzdory popularizaci v TV) tak malá, že překlad a vydání dalších svazků je už nad síly nakladatelství. K tomu nepřímo přispívá i televizní zpracování - diváci vidí poněkud odlišné příběhy, než jaké jsou v knižní předloze. Ani britští filmaři neodolali z hlediska pravověrných "hornblowerovců" zavrženíhodné snaze pojmout seriál v duchu holywoodských klišé a klipové kultury. Tak první televizní díl zpracovává většinu povídek knihy Mr. Midshipman Hornblower, ale za cenu značných zásahů do původního děje (tak například v knize je Horatio v zajetí sám, nikoliv s celou posádkou a krásnou falešnou kněžnou). Obdobné zásahy a řada nesrovnalostí jsou i ve druhém televizním díle. Nejvíc mě ovšem "nadzvedl" díl třetí, z důvodů uvedených výše. Nezbývá tedy, než si čapkovsky povzdechnout: pokus se nepodařil.

Na závěr bych se ještě rád zmínil o často diskutované otázce, kdo byl předobrazem románového hrdiny. Podle křestního Hornblowerova jména (Horatio) mnozí soudí, že to byl Nelson, což vyvrací sám Forester. Renomovaný námořní publicista František Novotný zase považuje za vzor literární postavy historickou postavu admirála Pellewa, která má v románech i v TV zpracování stěžejní místo. Já jsem přesvědčen, že se Forester inspiroval rovněž historickou postavou britského admirála loďstva (skotského původu), sira Jamese Alexandera Gordona. Přesvědčila mě o tom nejenom životopisná kniha Bryana Perretta The Real Hornblower, kde je snesena řada důkazů a poukázáno na mnoho paralel mezi "skutečným" a románovým Hornblowerem, ale nakonec i to, že C. N. Parkinson ve svém skvělém fiktivním životopise Hornblowera (The Life and Times of H. H.) reprodukuje údajné Hornblowerovy portréty, které jsou ve skutečnosti portréty admirála Gordona. Perrett uvádí množství podobností mezi životy obou hrdinů a dopodrobna rozebírá prvky Gordonova života a kariéry, které mohly Forestra inspirovat. Řekl bych, že pro Hornblowerovy fanoušky je četba této knihy povinností.

A úplně nakonec připojuji ještě seznam všech knih ságy v chronologickém pořadí:

Titul a rok britského vydání

Loď a počet děl

Nakladatelství Sfinx

Nakladatelství

United Fans

Mr. Midshipman Hornblower1 (1950)

Indefatigable

, 44
   

Lieutenant Hornblower1 (1952)

Renown

, 74
   

Hornblower and the Hotspur1 (1962)

Hotspur

, 18
   

Hornblower and the Crisis* (1967)

Hotspur

, 18
   

Hornblower and the Atropos (1953)

Atropos

, 22
   

The Happy Return

(Beat to Quarters v USA) (1937)

Lydia

, 36

Šťastný návrat (1947)

Šťastný návrat (1997)4

A Ship of the Line2 (1938)

Sutherland

, 74

Řadová loď (1948)

Řadová loď (2004)4

Flying Colours3 (1939)

Witch of Endor

(kutr)

S vlajícími prapory (1948)

 

The Commodore3 (1945)

Nonsuch

, 74

Velitel eskádry (1949)

 

Lord Hornblower3 (1948)

Porta Coeli

(briga)
   

Hornblower in the West Indies (1958)

Crab

(škuner)
   

* Autor již do své smrti nestačil dokončit. Vyšlo jaké část antologie povídek o Hornblowerovi.

1

2

3

4

Možno objednat na adrese elkapress@vol.cz Vydáno v antologii Admiral Hornblower. Vydáno v antologii Captain Hornblower RN. Vydáno v antologii he Young Hornblower.

 
Datum: 12. 12. 2004 01:51:31 Autor: Petr Zeman-Peyersfeld
Předmět: Hornblower-dabing
Vzjadřujete politování nad dabingem - respektive nad překladem anglických odborných termínů. Nedivte se. Podle m ého názoru totiž české TV společnosti šetří náklady na nepravých místech a tak než by pozvali alespoň poradce, který se v těchto věcech vyzná, zadají překlad komukoliv, kdo nabídne nejnižší cenu. Dokladem je nepř. dabing seriálu M.A.S.H., kde slovo "gun shooting till 25 kms" je přeloženo otrocky jako "puška (namísto zbraň) s dostřelem ... a celá řada jiných nepřesností. Výrazy jako střepina je v tomto seriálu neustále překládáno jako šrapnel, takže je v pravdě komické, když z úst chirurga slyšíte, že z hrudi raněného vojáka vyndal šrapnel (nikoli střepinu). Chtěl bych vidět vojáka, zasaženého šrapnelovým granátem, jak přežije nejen tento zásah, ale i převoz do lazaretu . A takto bychom mohli pokračovat. Fakt je jeden. Televizní společnosti šetří náklady, ale na nepravém místě. Díky, většinou otrockýcm překladům, tak vznikají zavádějící slátaniny.
Datum: 08. 01. 2005 20:36:32 Autor: Random
Předmět: Perly čtenářům
Tahle recenze mě zaujala, díky. Už proto, že jsem se chtěl na Hronblower dívat, ale nevyšel mi krok. Zdá se, že jsem o moc nepřišel, ale zaujal mě přísutp nakladatelství k cyklu, který časově i dějově vznikal na přeskáčku. To není jedniný případ, ale domnívám, se, že Váš přístup je jediný správný. Škoda, že Vám to nevyšlo, ale podnikli jste správnou věc. Na vysvětlenou dva příklady. Trochu smůly měl například Biggles - po revoluci se na pultech objevil jako první díl: "Biggles a zlaté dublony" a teprve s odtupem (a zřejmě z jiného nakladatelství) Biggles od velbloudích stihaček atd. Kdo cyklus zná a srovná oba uvedené tituly, pochopí, jak musel být čtenář zmanten, když se mu po "dublonech dostaly do rukou "Camely". Také je pravda, že u některých autorů jsou "prvotiny" lepší, než "nastavovaná kaše". Myslím, že vůči čtenářům je fér vydávat knihy v pořadí, jak je autor psal a ne jak je pak sesadil dohromady podle čtenářského ohlasu. Téhle chyby jsem se dopustil u "Nadace" I. Asimova, kdy jsem začal "Předehrou", kterou napsal vyzrálý autor jako poslední Nadační díl. Knížka se mi moc líbila, spletitý děj, vrstvené zápletky - paráda. Pak jsem začal původním prvním dílem, "Nadací". Nemohl jsem se do toho začíst! Měl jsem pocit, že mám v ruce telegram, chybělo jen "stop" za větami. Děj zhuštěný až běda, mnohokrát jsem si se vzpomínkou na "Předehru" povzdechl, jaká je škoda, že to či ono téma nerozvedl ... Mělo to také své kouzlo a po letech jsem se k nadaci vrátil, ale "předehru" už přeskakuji.
Datum: 19. 10. 2007 03:03:12 Autor: Kanuk
Předmět: Pár poznámek
1) Název prvního Foresterova románu byl "Payment Deferred", nikoliv "...Defender" 2)"..z plavčíka na admirála" není správné, správný je později použitý výraz "kadet". 3) Třetí knihou počáteční Foresterovy trilogie není "The Commodore", ale "The Flying Colors" 4) Za předlohu Foresterova Hornblowera je považován také Lord Thomas Cochrane, 10th Earl of Dundonald. 5) Zřejmě méně známá v ČR je hollywoodská verse Foresterovy původní triligie Captain Horatio Hornblower, z r. 1951. Postavu HH vytvořil "sympaťák" G. Peck.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.