Český král?

Kdo vlastně míval nárok na český trůn?

21. listopadu 1916 zemřel rakouský císař a český král František Josef I. Nástupcem se stal jeho prasynovec Karel I. z rodu Habsburků, poslední český (nekorunovaný) král, ovšem jen na necelé dva roky, protože 28. října 1918 byla vyhlášena Československá republika.

Habsburkové jsou českou veřejností vnímáni převážně jako rod nečeský, cizí. Za ryze českou dynastii jsou pokládáni Přemyslovci, příznivě jsou akceptováni i panovníci s přemyslovskou krví, jako třeba Karel IV., syn Elišky Přemyslovny. Kdo vlastně míval nárok na český trůn?

Prvním historicky doloženým českým knížetem byl Bořivoj z rodu Přemyslovců. V roce 1055 Břetislav I. zavedl seniorát (stařešinské právo), podle kterého hlavou roku a panovníkem měl být vždy nejstarší z rodu Přemyslovců. Toto pravidlo bývalo často porušováno, protože vládnoucí kníže měl zájem na tom, aby na trůn nastoupil jeho potomek. Vliv mívala i soudobá politická situace, případně zásahy zvenčí, nejčastěji z Německa. V každém případě však panovníka potvrzoval sněm, dá se tedy říci, že se jednalo o volenou funkci.

V roce 1216 Přemysl Otakar I. zavedl primogenituru (prvorozenství), podle které se nástupcem stával nejstarší panovníkův syn. V roce 1356 Karel IV. Zlatou bulou stanovil český trůn jako dědičný v lucemburském rodu v mužské i ženské linii. Pokud by rod vymřel, měl český sněm právo svobodné volby nového krále. Generální sněm České koruny přijal v roce 1619 Konfederační články, podle kterých byl král volen generálním sněmem. Obnovené zřízení zemské Ferdinanda II. z roku 1627 zrušilo právo stavovských zemských sněmů volit panovníka a stanovilo český trůn dědičný v habsburském rodu. V roce 1720 český sněm přijal pragmatickou sankci Karla VI., která umožnila nástup na trůn v ženské linii.

Českým panovníkem se zpravidla stával nejstarší syn dosavadního panovníka, případně další synové v pořadí, v úvahu přicházeli i panovníkovi sourozenci a jejich potomci či manželé králových dcer. Jedinou ženou na českém trůnu byla Marie Terezie.

Český sněm svou volbou několikrát výrazně zasáhl do situace na českém trůnu, zejména při vymření dosavadních dynastií, a zvoleni byli např. Jindřich Korutanský, Jan Lucemburský, Jiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský, Fridrich Falcký, Ferdinand I. Habsburský. Kromě Jiřího z Poděbrad však obvykle přihlížel k příbuzenským vztahům.

Jak ukazuje připojený rodokmen, existuje přímá rodová posloupnost od prvního českého knížete Bořivoje po posledního českého krále (a rakousko-uherského císaře) Karla I. (v mužské a ženské linii), tedy ve 32 generacích po dobu více než tisíce let. (Kurzívou jsou vyznačena panující knížata, tučně králové. Některé údaje jsou neznámé nebo sporné.)

Legitimismus představuje snahu o obnovení vlády určité dynastie. Vzhledem k tomu, že poslední panující dynastií v Čechách byli Habsburkové, naznačím jejich současný stav.

Karel I. měl bratra Maximiliána (1895–1952), který měl dva syny – Ferdinanda (1918–1952) s potomky Maximilianem (1961–), Elisabeth (1957–) a Sophií (1956–); a Heinricha (1925–) s potomky Philippem (1962–), Ferdinandem (1965–), Konradem (1971–); dále dceru Marii Christinu (1964–).

Nejstarším synem posledního krále je Otto Habsburský. Ten se ovšem v roce 1961 vzdal příslušnosti k Domu habsbursko-lotrinskému a všech z toho plynoucích nároků na panování. Jeho sourozenci jsou Robert d´Este (1915–1996) s pěti potomky – nejstarší syn je Lorenz (1955–); Felix (1916–) se sedmi potomky – nejstarší syn je Karl Philipp (1954–); Karl Ludwig (1918–2008) s pěti potomky – nejstarší syn je Rudolf (1950–); Rudolph (1919–) s pěti potomky – nejstarší syn je Carl Peter (1955–); Adelheid (1914–1971); Charlotte (1921–1989); Elisabeth (1922–1993).

Otto má s Reginou von Sachsen-Meinningen syny Karla (1961–) se třemi potomky – nejstarší syn je Ferdinand Zvonimir (1997–); Georga (1964–) se třemi potomky – nejstarší syn je Károly Konstantin (2004–); dále má dcery Andreu, Moniku, Michaelu, Gabrielu a Walburgu.

Pokud by se vrátilo českému sněmu (dnes patrně sněmovně) právo volit českého panovníka, nemusel by být těmito vztahy vázán. Kdyby chtěl k rodovým vazbám přihlížet, pak i dnes žijí potomci Přemyslovců i potomci Jiřího z Poděbrad. Zajímavé by mohlo být i rozhlédnutí v dalších zemích, přemyslovskou (ale i lucemburskou a jagellonskou) krev měl například francouzský král Ludvík XIV., v páté generaci potomek Alžběty Lucemburské, spřízněnost evropské šlechty je totiž značná. A jak dokazuje příklad Švédska, zakladatelem dynastie vůbec nemusí být šlechtic. Ostatně i Čechové tak Přemyslem Oráčem začínali.

Rodokmen
Bořivoj (852–888/891) + Ludmila (860–921), dcera Slavibora, knížete země srbské ze Pšova
Vratislav I. (888–921) + Drahomíra ze Stodor (? – po 929) z knížecího rodu lutického
Boleslav I. (915–967/972) + Biagota (?–?)
Boleslav II. (932–999) + Emma (?–1005/6), dcera Konrada, krále burgundského
Oldřich (975–1034) + Božena (Křesinova) (? –1052/8)
Břetislav I. (1002–1055) + Jitka (?–1058), dcera Jindřicha Schweinfurtského, markraběte bavorské marky
Vratislav II. (1032–1092) + Svatava (1047–1126), dcera Kazimíra I., knížete polského Vladislav I. (?–1125) + Richeza (?–1125), dcera Jindřicha, hraběte z Bergu
Vladislav II./I. (1110–1174) + Judita (1133–po 1174), dcera Ludvíka, vévody duryňského
Přemysl I. Otakar (1155–1230) + Konstancie (?–1240), dcera Bély III., krále uherského
Václav I. (1205–1253) + Kunhuta Štaufská (1203–1248), dcera Filipa Švábského, krále německého
Přemysl II. Otakar (1233–1278) + Kunhuta Uherská (1245–1285), dcera Rostislava, knížete haličského
Václav II. (1271–1305) + Guta (1271–1297), dcera Rudolfa, hraběte habsburského, krále německého
Eliška Přemyslovna (1292–1330) + Jan Lucemburský (1296–1346), syn Jindřicha VII., hraběte lucemburského
Václav/Karel IV. (1316–1378) + Alžběta (1347–1393), dcera Bogislava V., vévody pomořanského
Zikmund (1368–1437) + Barbora (1393–1451), dcera hraběte Heřmana II. Celského
Alžběta Lucemburská (1409–1442) + Albrecht II. Habsburský (1397–1439), vévoda rakouský, král německý
Alžběta (1438–1505) + Kazimír IV. Jagellonský (1427–1492), král polský
Vladislav II. Jagellonský (1456–1516) + Anna (1484–1506), dcera Gastona z Candale, princezna francouzská
Anna Jagellonská (1503–1547) + Ferdinand I. Habsburský (1503–1564), syn Filipa Sličného, krále kastilského
Karel II. Štýrský (1540–1590) + Marie (1551–1608), dcera Viléma, vévody bavorského
Ferdinand II. (1578–1637) + Marie Anna (1574–1616), dcera Viléma, vévody bavorského
Ferdinand III. (1608–1657) + Marie Anna (1606–1646), dcera Filipa III., krále španělského
Leopold I. (1640–1705) + Eleonora (1655–1720), dcera Filipa Viléma, kurfiřta falckého, falcko–neuburského
Karel VI. (1685–1740) + Alžběta Kristina (1691–1750), dcera Antonína Ulricha, vévody brunšvicko-wolfenbüttelského
Marie Terezie (1717–1780) + František I. Štěpán (1708–1765), vévoda lotrinský, velkovévoda toskánský, syn Leopolda, vévody lotrinského
Leopold II. (1747–1792) + Marie Ludovika (1745–1792), dcera Karla III., krále španělského
František II./I. (1768–1835) + Marie Terezie (1772–1807), dcera Ferdinanda I., krále Obojí Sicílie
František Karel (1802–1878) + Žofie (1805–1872), dcera Maximiliana I. Josefa Wittelsbacha, krále bavorského
Karel Ludvík (1833–1896) + Marie Annunziata (1843–1871), dcera Ferdinanda II., krále Obojí Sicílie
Otto František Josef (1865–1906) + Marie Josefa Saská (1867–1944), dcera George, krále saského
Karel I. (1887–1922) + Zita Bourbonsko-Parmská (1892–1989), dcera vévody Roberta z parmské větve Bourbonů.

Potomci Karla I.:
Otto (1912–) + Regina von Sachsen-Meinningen (1925–)
Robert d´Este (1915–1996 ) + Markéta Savojská (1930–)
Felix (1916–) + Anna Eugenie z Arenbergu (1925–)
Karel Ludvík (1918 –) + Yolande de Ligne (1923–)
Rudolf (1919–) + Xenia Bezobrazova (1929–1968) + Anna (1940–), princezna von Wrede
Adelhead (1914–1971)
Charlotta (1921–1989) + Jiří (1899–1963), vévoda Meklenburský
Alžběta (1922–) + Jindřich (1920–), princ von Liechenstein 

Potomci Otty:
Andrea (1953–) + Karl Eugen Erbgraf von Neipperg: Philipp, Benedikt, Dominik, Hemma, Katharina
Monika (1954–) + Gonzaga Herzog von San Angelo: Baltasar, Gabriel, Rafael, Santiago
Michaela (1954–) + Eric d´Autin verh. Hubertus Graf von Kageneck: Marc Joan, Carla, Justin
Gabriela (1956–) + Christian Meister: Severin, Lioba, Alena
Walburga (1958–) a Archibald Graf Douglas: Mauritz
Karl (1961–) + Francesca Baroness von Thyssen-Bornemisza: Eleonore, Ferdinand Zvonimír, Gloria
Georg (1964–) + Eilika Herzogin von Oldenburg: Sophie, Ildiko, Karl Konstantin