Britská armáda

Hrstka základních informací.

Stálou (anglickou) armádou je od roku 1660, kdy pod Cromwellem dobývala Irsko. Britskou armádou je od roku 1707, kdy došlo ke sjednocení anglického a skotského království. Pluky se původně jmenovaly po svých plukovnících, později po hrabstvích. Skládaly se dvou praporů, jeden sloužil doma, druhý v zámoří. Britský voják má přezdívku Tom (Tommy Atkins).

Na rozdíl od Royal Navy, Royal Marines a Royal Air Force, britská armáda nenese přízvisko „Royal“ (třebaže její sbory a pluky slovo Royal v názvu mohou mít, např. The Royal Irish Regiment, The Royal Regiment of Scotland aj.), a to proto, že historicky byla armádou parlamentu, ne Koruny …

Za 1. světové války vyslala do Francie a Belgie Britský Expediční sbor (120 000 mužů) , který měl Němcům znemožnit okupaci těchto dvou zemí , ale byl hned na počátku války rozdrcen. Oliver Lyttelton v knize From Peace to War tvrdí, že jeho velitelé byli nezkušení, že problémem byla strategie neustoupit, ani když „prasečí chlívek“ již nemělo smyslu bránit, což ve velkém ilustruje na tvrdošíjném bránění výběžku Ypres. Vrchní velení se bránilo „co by ústupu řeklo veřejné mínění“, ale to přežilo i evakuaci Dardanel.

Lyttelton také pranýřuje byrokratické počínání britských velitelů, kteří si z hlavních štábů (obyčejně zabrali nějaký luxusní francouzský zámek) učinili své aristokratické sídlo, odkud staticky přes hory papírové agendy ve vojenské verzi parkinsonových zákonů nezúčastněně sledovali běh na frontě, což mělo tragické taktické a psychologické následky (britský voják většinou svého armádního či brigádního velitele viděl nanejvýš na fotografii).

Britové se zúčastnili především bitvy na Sommě, kde byly poprvé použity tanky (Royal Tank Regiment), třebaže jen okrajově.

Po vypuknutí 2. světové války byl britský Expediční sbor za velkých obětí evakuován z Dunquerk a jen o vlásek nepadl celý do zajetí.

Spojené království má malou pravidelnou profesionální armádu „ostrých hochů“ (kolem 110 000 profesionálních vojáků), 3640 Ghurků a 70 000 vojáků (nepravidelné) teritoriální armády. To je systém dobrovolné obrany vlasti nevojáky, organizovaný místními orgány státní správy, zvaný též „místní vojsko dobrovolníků“, které v době války mobilizuje běžným způsobem a je podřízené armádě. Nevýhodou profesionální armády je,že většina mužského obyvatelstva nemá vojenský výcvik.

Britské pozemní síly mají hlavní velitelství ve Wiltonu u Salisbury.

Pokud jde o platy, tak např. plukovník bere 77 000 –85 000 liber ročně, major 45 000–55 000 liber ročně, kapitán 36 000 až 43 000 liber ročně atd.

Z nejvíce medializovaných vojenských akcí byla „nejpozoruhodnější“ účast armády po boku Královské námořní pěchoty při zpětném dobývání Falklandských ostrovů v roce 1982 na argentinské juntě. Na Faklandech má Spojené království stále 5 000 námořníků a letců (v roce 2007 prezident Nestor Kirchner prohlásil, že Británie bude muset Falklandy Argentině vrátit).

V 19. století armáda Británii dobyla její impérium Pax Britannica, a dnes za to platí cenu udržováním posádek v nejrůznějších koncích světa (v Hongkongu měla 9 000 mužů, z toho 3 z 5 ghurkských praporů, na Gibraltaru má 1 000 mužů (pro Gibraltar platí demilitarizace jen z marocké strany), v jihoamerické Belize má se souhlasem belizské vlády, která má strach ze sousední guatemalské armády, 2 000 mužů, na Kypru pod vlajkou OSN měla přes 3 000 mužů.

V Brunei působí na náklady sultána britský prapor Ghurků a tým vojenských poradců.

Britští vojenští instruktoři působí ve dvaceti zemích, dnes nejvíce v Kuvajtu a Ománu.

Britští instruktoři působili dlouhá léta i v Zimbabwe, kde se snažili vnést disciplínu ve stylu britské vojenské akademie mezi bývalé gerilové bojovníky Roberta Mugabeho, svého času dosazeného na politickou scénu Moskvou .

Přísahy věrnosti takovýchto bojovníků se mění stejně často jako vlády, nicméně „pronajímaní instruktoři“ podstatně přispívají k vylepšení bilance zahraničního obchodu, a to proto, že v kuriózní měně mocenské politiky má malá vojenská základna profesionálů v nejtemnějším koutě světa větší cenu než by měla její váha ve zlatě…

Přežívání této odpovědnosti impéria omezuje možnosti Británie angažovat se jinde a nelze od ní očekávat více.

Britská ochrana však nebyla vždy imponující, např. selhala britská přítomnost na Kypru v roce 1974, na druhé straně Belize zůstala oázou stability ve Střední Americe a Británii je nutno přiznat podstatnou zásluhu na porážce povstalců v Ománu.

Zvláštní pozornost z „poradenské sféry“ britské armády zasluhuje speciální zásahová jednotka (Special Air Service – SAS), která zabodovala v boji proti mezinárodnímu terorismu a právě v Ománu vykonala velký kus práce při výcviku vládních vojáků.

Britská armáda byla v 90. letech kompletně přezbrojena. Tanková divize Royal Hussards disponuje tanky Challenger, údajně nejlepšími na světě. Vynikající v boji proti tankům jsou vrtulníky Lynx. Významně bylo posíleno dělostřelectvo samohybnou verzí děla typu FH70 SP70, dělostřeleckou palbu koordinuje elektronický systém Bates. Chloubou Britů je mobilní zbraňový systém Rapier. Pěchota má k dispozici LAW80, dokonalou pěchotní protitankovou zbraň, a ruční protileteckou střelu Javelin.

Británie nakoupila za deset miliard liber americký raketový systém Trident 2, který tvoří britský jaderný potenciál. Britské ponorky Polaris byly vyzbrojené střelami s plochou dráhou letu.

Británie by údajně odpálila svůj nezávislý jaderný potenciál pouze v případě, kdyby USA odmítly nebo nemohly použít své vlastní jaderné zbraně k její obraně, byla-li by napadena jadernými zbraněmi. Tehdy by se britský premiér nalézal v opevněném bunkru pravděpodobně na základně v Corsham, asi 32 km od Warminsteru v hrabství Wiltshire, odkud by vydal příkaz k odvetnému jadernému úderu. Signál by byl vyslán do stejně kvalitně opevněného bunkru v Northwoodu v hrabství Middlessex, kde sídlí velitelské ústředí britských jaderných ponorek. Jakmile by byla ověřena pravost šifry britského premiéra, vrchní velitel námořnictva by vydal příkaz přinejmenším jedné z britských jaderných ponorek. Ověření kódu a přípravy k odpálení by posádce trvaly asi 15 minut.